6 Rudý král (3/3)

6. března 2018 v 19:33 | Lucky14 a Panežka |  Lucky Reeves 1. série

Druhý den se Lucky, i přes výslovný zákaz Olivia, objevila v práci. Byla zalezlá u Emily v laboratoři. Ta byla celá unešená.
"On u tebe spal???"
"Jo, teď to říkám."
"Páni. A dělali jste…" Emily Lucky něco pošeptala. Ta se zamračila.
"Ne. Mohly by mi prasknout stehy."
"Jasný. Tak si aspoň…" Opět jí něco pošeptala a Lucky tentokrát vytřeštila oči.
"Cože?! Ne! Emily!" Emily se ale jen ušklíbla.
"Tak co jste teda dělali? To jste si šli lehnout?"
"Jo, pořád mám díru v hrudi."
"Jo já vím. Ale…"
Jejich hovor přerušil svým příchodem Henry. "O čem se bavíte?"
"Ahoj, o ničem, jenom o tom, jak Lucky strávila noc s Rudým králem." Řekla Emily.
"Co?" Kouknul zaskočeně na Lucky. "Tys spala s Rudým králem???"
"Ne."
"Ale chystá se na to." Vyhrkla Emily.
"Emily!" Lucky se plácla do čela.
"Ty s ním chceš spát, Lucky?"
"Proč ne? A co je ti potom?"
"Víš, co je zač?!"
"Zase mi chceš dělat morální kázání?"
"Já nechápu proč právě ty, která máš problém věřit i lidem co znáš, věříš zrovna jemu. Je to vrah a tys ho nechala v noci u sebe???"
"Pomohl mi zdrhnout z nemocnice, ty bys mi nepomohl, ještě bys je upozornil."
"Proč mu věříš, proč zrovna jemu?"
"Protože mi zachránil život."
"Počkej snad ses…" Henry se zarazil, Lucky se opět zamračila.
"Co prosím?"
"Doufal sem, že se někdy zamiluješ, aby někdo změnil ten tvůj přišernej, názor a prolomil tu aroganci, ale ne do někoho jako…"
"Zmlkni!" Skočila mu do řeči. "Já nikoho nemiluju! A vůbec… hleď si svýho." Henry se na ní ještě chvíli díval a pak se otočil směrem k Emily.
"Máš něco?"
"Jistěže." Emily se otočila a šla ke svým počítačům. Lucky se s námahou odebrala na půdu.

Jak dny plynuly, Lucky se pomalu zotavovala, ale trápila ji jiná věc. Krátce po jejím útěku z nemocnice se jí Rudý král přestal ozývat a jeho mobil byl hluchý. Bylo 23. září. Lucky seděla na svém oddělení na pohovce. A když nenadávala na vše kolem, aspoň otráveně mručela.
"Asi se unudím k smrti! Jak já nesnášim nudu!" Bědovala a chytila se za hlavu. "Sakra, můj geniální mozek se mi tupí. Potřebuju dedukovat, chci případ!" Zvedla se a dupala k Olivii.
"Mami!" Vykřikla otráveným tonem malého dítěte.
Olivia nadzvedla oči: "Proč křičíš?"
"Dej mi případ, prosím. Hodně zapeklitou vraždu." Olivia údivem málem nenašla slova.
"Ty mě prosíš o práci?"
"Ano!"
"Je mi líto, ráda bych ti vyhověla, ale máš neschopenku, dokud doktor neřekne jinak."
"Scvrkne se mi mozek!"
"Tak vydrž, já ti najdu něco, co tě zabaví." Lucky se s vrčením vrátila na pohovku. Po nějaké době si k ní přisedla Emily.
"Ahoj!" Objala ji.
"Emily…"
"Jak je?"
"Dnes nejsem dobrej společník."
"Pořád se neozval?"
"Ne."
"Víš, zamilovat se do někoho, jako je Rudý král…"
"Ty pocity jsou cizí, Emily. Neznám je, tak neznámý, tajemný, vzrušující, krásný… Ale bolí." Lucky se podívala na Emily. "Proč bolí?"
"Protože s ním nemůžeš být." Odpověděla Emily se soucitem. Ozval se výstřel a všichni policisté zbystřili. Lucky se natáhla po mobilu tak rychle, jak jen to bylo možné.
"Zásuvka tvého stolu. RK" Stálo v SMS.
"To je on?" Ptala se Emily.
Lucky neodpověděla, jen se zvedla a šla ke svému stolu.. Odemkla první šuplík. Nic v něm nebylo. Odemkla tedy druhý, v něm taky nebylo nic zvláštního, prohrabala ho tedy. Ve spodu byla velká, papírová obálka. Vzala ji. Bylo jasné, že obsahuje nějaký předmět. Otevřela ji svým nožem a podívala se dovnitř. Nakonec z obálky vytáhla tablet, na kterém byl připevněný lístek. Vzala ho a četla:
"Potencionální informátoři Morpheuse, zůstaň ve střehu: 1. Emily Donoven Black 2. Olivia Connors 3. Henry Stewenson 4. Anežka Smile 5. Kate Loreen 6. Anthony Foster 7. Holy Carter 8. Daniel Volf 9. Roman Wágner 10. Sophia Adams. PS: Prozatím jsem prověřil Emily a Olivii, mužeš jim věřit.
Lucky se zarazila. "Proč by zrovna Olivia s Emily…" Znovu jí pípnul mobil výstřelem.
"Postupuj podle plánu…. RK." Vzala do ruky tablet. Byl to tablet Rudého krále, ten samý, který měl v sobě tajné bezpečnostní informace. "Počkat, to ne!" Ztuhla Lucky. Všichni se na ní podívali. Vytáhla mobil a vytočila Rudého krále, ale jeho mobil byl opět hluchý. "Ne!" Lucky začala přecházet po místnosti. Zastavila se u tabletu a zapnula ho, ale pořád chtěl heslo, které neznala. Dala ho zpátky do obálky a odešla na půdu. Posadila se tam na postel, vzala telefon a zavolala Anežce.
"Lucky? Co potřebuješ."
"Můžeš uklidnit šéfa. Budete mít Rudýho krále."
"Nemůžeme na něj."
"Už ano. Je mrtvej." Položila telefon. Vytáhla z kapsy fotku Rudýho krále. Neříkala nic. Její tok myšlenek přerušilo klepání. Ve dveřích stála Olivia.
"Můžu?" Lucky schovala fotku.
"Třeba."
"Je ti dobře?"
"A proč by nemělo bejt?"
"Vážně? Nestalo se něco?"
"Ne, ale když už tu jsi mužeš mě obejmout." Olivia to udělala.

Druhý den ráno volala Anežka, že mají tělo Rudého krále, ale Lucky se chtěla přesvědčit sama a tak se sešly Anežkou a Kate na pitevně.
"DNA potvrdila, že se jedná o Williama Dansona. Mohla sis ušetřit cestu, Lucky." Řekla Anežka cestou do márnice.
"Přesto se chci přesvědčit." Přišly do márnice.
"Jak je libo, ale upozorňuju tě, že to tělo nemá obličej." Kate se zatvářila znechuceně. Patolog odkryl prostěradlo, ale obličej byl tak rozmlácený, že nešel vůbec poznat.
"Chci vidět tělo." Řekla Lucky. "Jo, je to on." Odvrátila se tak rychle, jak jen mohla a dala se na odchod, Anežka a Kate šly za ní.
"Co se děje?" Zeptala se Anežka.
"Nic, proč, mělo by?"
"Jak si ho poznala, podle čeho?"
"Mám dobrou paměť na míry, řekněme."
"Jo, ale…" Anežka se odmlčela. "Tak moment, nejsi snad do něj zamilovaná…"
"Co? Nech si ty teorie, víš moc dobře, že jsem vždycky odměřená!"
"A jak si věděla, že je mrtvej?"
"Přišel o ten tablet."
"A to víš jak?" Zamračila se Anežka.
"Jel po mně, takže mi ještě stačil napsat poslední SMS."
"Kde je ten tablet teď?"
"Jak to mám asi vědět?" Dala se na odchod. Anežka se naklonila ke Kate.
"Zůstaň s ní, obávám se, že k Rudému králi měla jistý vztah. Víme, jaký to má následky, když je v takových chvílích sama."
"Já už něco mám. Nemohla by Emily?"
"Emily přijeli rodiče."
"Anežko, ty vážně myslíš, že ho milovala? Sériovýho vraha? A zrovna jeho? Ne nadarmo se mu říkalo Rudý král."
"Kate, Lucky Reeves a William Danson jsou, tedy byli v mnohém stejní, byt on byl zločinec a ona je polda… dva osamělí géniové. Je tedy tak nepravděpodobné, že by Lucky něco k němu cítila?" Kate si povzdechla.
"Fajn, ale můžu s ní být jen do pěti odpoledne." Lucky na ně čekala venku.
"Ano." Řekla Lucky, když k ní Kate přišla.
"Cože?" Podívala se na ní nechápavě.
"Odpověď na tvoji otázku. Ano, jsem v pořádku a nepotřebuju chůvu. Je mi jasný, o čem jste klábosily."
"Jen o tebe máme trošičku strach."
"Zbytečně."
"Ale no tak. Můžeme jít do mekáče."
"Nemám hlad."
"Ty nikdy neodmítáš mekáč."
"Všechno je jednou poprvý."
"Ty se trápíš."
"Celý život, Kate."
"Ne, myslím kvůli Rudému králi." Nasedly do auta.
"Víš co? Zahrajeme si hru." Řekla Lucky naštvaně. "Odteď už napořád nikdo, nikdy a nikde nevysloví jméno Rudýho krále!" Rozjela se domů.

Dva dny, od smrti Rudého krále, Lucky proseděla na gauči s kytarou v ruce, jen slabě brnkala na struny své kytary a hleděla do prázdna. Nebo poslouchala Evanescence. Ani nemluvila, dokonce ani na zvonek, nebo zvonění mobilu nereagovala. Olivia si půjčila klíče od Anežky, aby se k ní dostala a přesvědčila se, že je v pořádku, ale ani to Lucky nedonutilo vydat hlásku. A pokud už se zvedla, tak pouze na toaletu, nebo vyvenčit Amy. Občas hleděla na fotku Rudého krále.
Po dvou dnech vzala do ruky jeho tablet, který měl na zadní straně dokonce stříbrné iniciály RK. Zapnula ho a znovu hleděla na obrazovku, co žádala heslo. Něco tam zaujalo její pozornost. Všimla si, že na obrazovce mimo jiné je také napsáno: "Zbývají 3 pokusy."
Zamyslela se a zavolala Emily. Té se značně ulevilo, jelikož ani jí nebrala Lucky mobil a neotevřela jí, když tam zvonila.
"Lucky si v pořádku??? Není ti nic???"
"Ještě žiju, neboj. Emily, je běžný, aby tablet měl limitovaný zadání hesla na 3 pokusy? Nebo spíš, aby byl vůbec na heslo?"
"Samozřejmě, obojí."
"Vážně? Tablety mají heslo?"
"Jistě i mobily ho mají. Bylo by špatné, kdyby ho neměly."
"Vážně?"
"Ano. Ty to nevíš, Lucky?"
"No, teď už ano."
"Proč se ptáš?"
"Jen tak. Můžeme si promluvit? Chci tě ujistit, že jsem v pořádku."
" Tak za hodinu u mě."
"Kde?"
"V mém druhém domově."
"Jak jinak." Vypla hovor a chystala se jít na stanici.
Dorazila tam s půlhodinovým zpožděním. Emily už na ní čekala.
"Promiň, musela jsem se ještě osprchovat." Emily si povzdechla, když jí tohle Lucky řekla.
"Měla jsi depku, takže se trápíš."
"Emily, všechno je fajn." Usmála se Lucky. Emily se zatvářila nechápavě.
"Takže nemáš deprese?"
"Deprese? V životě jsem nebyla šťastnější." Emily se pořád tvářila nechápavě.
"Lucky, o co tu jde? Tohle je hra?"
"Ano. Zasvětím tě, když zamkneš laborku." Emily ihned uzamknula svoji laboratoř a s Lucky si sedly před počítače.
"Jsem dvě velký uši a pusu mám na zámek!" Vyhrkla Emily nedočkavě.
Lucky začala od začátku. "Michael, ten, o kterým jsem ti říkala, můj první kamarád."
"Ten, kvůli, kterýmu si začala brát drogy, protože ses, znovu podotýkám, zcela nesprávně vinila z jeho smrti, ano vím."
"Tak ten není mrtvej. Morpheus to nahrál, abych věřila, že je mrtvej."
"Vážně? To je skvělé! Hlavně pro tebe."
"Vím o něm pár dní, ještě to zpracovávám."
"To proto tak záříš."
"Co, prosím?" Koukla Lucky na Emily, jestli to myslí vážně. "Já nezářím!"
"Ale ano. A jsi šťastná."
"Ovšem, že jsem, poprvé."
"To ti moc přeju." Objala Lucky.
"Díky, ale to není celé."
"Jen pokračuj." řekla Emily napjatě a narovnala se.
"Když se mě Michael snažil tenkrát chránit před Morpheem, vymyslela jsem mu přezdívku. Byl to lovec nestvůr a jmenoval se Rudý král…"
"Počkej, cože?" Vykulila Emily oči. Lucky se jen usmála. "Rudý král, ten Rudý král, co tu byl, ten o kterém se tvrdí, že je obávaný sériový vrah… To je Michael?"
"Zamotané co?" Usmívala se stále Lucky.
"Ale počkej, vždyť Rudej král je přece…"
"Naživu." Usmívala se Lucky. Emily na ní chvíli civěla, ale pak jí to došlo.
"Ooo, né, ty jedna lhářko…" Na to už se Lucky musela začít smát. "Vy oba!" Pokračovala Emily. "Nafingoval svoji smrt a ty v tom jedeš s ním." Lucky se jen smála. "To není vtipný. Myslela, sem, že máš deprese, bála jsem se o tebe."
"Ano, za to se ti omlouvám."
"No hlavně, že jsi v pohodě."
"Ale kdybys viděla ten svůj výraz." Začala se Lucky znovu smát.
"Ha, ha, ha." Udělala Emily ironicky.
"Ale Emily…"
"Já vím, neboj, nikdo se to nedozví."
"To není vše. Já a Michael od tebe potřebujeme jistou výpomoc."
"Ode mě?"
"Ano."
Lucky podala Emily flash disk "Tady jsou fotky Rudýho krále, mohla bys je upravit, aby to vypadalo, že je mrtvý? Já se proto zítra zastavím."
"To bude maličkost. Ale Lucky, jedna věc… Pokud je Michael skutečně sériový vrah…"
"Já vím, je mi jasný, že tu nemůže zůstat, ale dokud tu bude, budu šťastná, a ten pocit si chci aspoň na chvíli udržet."
"Dobře. Ale víš, to s těma fotkami je porušení zákona… já…"
"Tak to nedělej."
"Pomůžu vám, ale…"
"Já tě s tím nespojím. Klid děláš jen… něco pro mě."
"Dobře. Tobě je jedno, že bys měla malér, co?"
"Udělám pro něj cokoliv."
"Ty ho miluješ…"
"V dětství byl spíš, jako ochranářský bratr, ale teď po těch letech…"
"Chápu."
"Jo v té skřínce v rohu, máš menší poděkování za tu výpomoc." Emily se podívala na Lucky. A potom se šla podívat do skřínky. Bylo tam kafe v obřím kelímku. Emily záhy zazářila.
"Ooo!" Vzala si kafe. "Je mi fuk, jak a kdy si ho tam stihla schovat."
"Půjdu, Amy na mě čeká v autě."
"Jo, dobře." Emily odemkla dveře a objala Lucky. "Opatruj se."
"Ty taky." Usmála se Lucky a dala se na odchod.
"Jo a Lucky?" Zastavila ji ještě Emily.
"Ano?"
"Tohle ti sluší." Lucky se na sebe podívala.
"Vždyť tohle nosím pořád."
"Já nemluvím o oblečení…"
"To nechápu." Zarazila se Lucky, ale nezabývala se tím.

Odpoledne druhý den se Lucky stavila v laboratoři za Emily.
"Ahoj, máš to?"
"Ahoj, jojo, mám to. Chceš to vidět?"
"Ne, dík."
"Vypadá to fakt opravdově."
"Já ti věřím, Emily. Nechci se dívat na fotky mrtvýho Michaela." Emily se zarazila.
"Jo, ou… Promiň." Podala jí flash disk.
"Díky. Musím jít, zatím."
"Co s tím budeš dělat?"
"Zkus hádat." Usmála se a zmizela. Dorazila do jedné kavárny, kde si sedla naproti muži, co už tam seděl.
"Zdravím, agentko. Tak co jste chtěla?" Lucky si nejprve objednala čaj.
"Nazdar. John Banson - novinář, že? Měla bych pro vás článek…"
"Poslouchám."
"Před pár dny zemřel jistý zločinec, William Danson, Rudý král. Mám fotky přímo z toho případu."
"A co byste chtěla výměnou?"
"Jen to, aby to vyšlo co nejdřív a na titulních stránkách."
"Ale jste policistka, tohle nesmíte."
"Já vím, a proto mě berte jako anonym."
"Proč to děláte?" Lucky se uchechtla.
"Proč lidi dělají to, co dělají? Osobní prospěch. Chcete ty fotky nebo ne?"
"Smrt Rudýho krále? To by chtěl každý novinář." Lucky mu tedy předala flash disk. Když pak vyšla z kavárny, poslala Rudému králi sms.
Stálo v ní: "Vše je zařízeno."
"Výborně, teď má část."
Odpověděl ji zpátky.

Na druhý den vyšel v novinách článek o tom, že Rudý král byl zavražděn a na fotky nebyl zrovna krásný pohled, neboť Emily dělala svou práci dobře.
Bylo 30. září devět hodin večer. Lucky vyvenčila Amy. Když přišla zpátky do bytu, Amy se s výhružným vrčením a štěkáním řítila do obývacího pokoje. "Amy, co zase…" Lucky ucítila ve vzduchu pánský parfém. Vytáhla zbraň a šla do obývacího pokoje také.
"Ahoj, už zase zbraň? Myslel jsem, že to už jsme vyřešili." Usmál se Rudý král.
"Michaeli."
"Mé věci jsou zařízené, tak jsem tu. Díky za ten článek."
"Maličkost." Odložila zbraň a šla k němu. "Takže, co teď, obvykle na mě doma nečekají chlapi, co se mi sem vloupali. Rudý král se zasmál. Políbil ji. Chvíli se opět líbali.
"Máš hlad?" Zeptal se, když se odtáhli.
"Vlastně ano, ale obávám se, že má lednice je poněkud prázdná."
"Já se obávám, že by měl někdo mít dohled nad tvýma financema." Poznamenal Rudý král. "Jdeme na hranolky." Začal si oblíkat svůj kabát.
"Hranolky?"
"Mám na ně chuť. Amy můžeme vzít s sebou." Ukázal Rudý král na Amy, která je sledovala ve strachu, že jí tam její panička nechá.
"Teď byla venku."
"Je to Německý ovčák. Neřekl bych, že by jí to vadilo." Vyšli tedy i s Amy. Hranolky koupili nočního stánku.
"Jsi jinej, jinej, než jak se mi jevil Rudý král. Odměřenej, egoistickej, tvrdej, ale, se mnou ty jsi, takovej, jakého tě znám."
"Já jsem já. Tohle je mé pravé já." Podíval se jí do očí. "Lucky, ty víš, kdo jsem. Ty jediná máš přístup ke mně, stejně jako já ho mám k tobě a stejně jako ty máš svou masku, je Rudý král má maska."
"Jo." Šeptla Lucky. "Vím, kdo jsi, jsi Michael."
"Ano."
"Můj Michael." Na to se Rudý král usmál. "A právě ti dám šach mat." Pokračovala Lucky. "Vím, že sis vzal zpátky svůj tablet. Půjčíš mi ho ještě?" Rudý král sáhnul do vnitřní strany kabátu a vytáhl tablet.
"Asi bych měl zmínit, že v něm žádné tajné informace nejsou…" Lucky si tablet vzala.
"Já vím, došlo mi to, když sem si vzpomněla, kdo jsi. Byla to hra, že?" Něco začala něco zadávat.
"Ano a taky test."
"Takže hra. Právě si prohrál." Podala mu zpátky tablet, kde bylo jako heslo její jméno a zpráva o přijetí hesla. Usmál se.
"Ale došlo ti to, až když jsem řekl, že máš ke mně přístup."
"To je jedno. Ale jestli je Rudý král maska, znamená to, že nejsi sériovej vrah?"
"Tím jsem ve skutečnosti nikdy nebyl."
"Tak co teda děláš?" Rudý král Lucky něco pošeptal, ta vytřeštila oči. "Vážně?"
"Ano. Proto jsem se ti taky nemohl ozvat dřív."
"Aha!"
"Vyřiď Emily, že se nemusí bát."
"Jo vyřídím." Řekla Lucky rozpačitě. Poté, co snědli hranolky, se procházeli a došli na Brooklynský most. Zastavili se tam. Rudý král se podíval na město.
"New York, městská džungle… Sice jsem tu párkrát byl, ale i tak si na to žití budu muset zvykat." Lucky se na něj podívala.
"Cos to řekl?" Jen ji mlčky chytil za ruku.
"Dlužím ti tu večeři."
"Tohle nebyla večeře?"
"To byly jen hranolky. Stavím se pro tebe zítra v půl sedmé večer."
Stočili to směrem k Rivington Street.

Druhý den k večeru přišla za Lucky Emily. Lucky se chystala na večeři s Rudým králem. Emily byla v šoku, když viděla, že Lucky má vyndané společenské oblečení. Lucky se na ní podívala.
"Mám si vzít tyhle tyrkysový kratší šaty, nebo tyhle černý delší? Nebo raději tu halenku s tímhle?"
"Ty… ty máš společenské oblečení?" Divila se Emily.
"Aha… takže černé šaty."
"Cože, jak víš…"
"Čtu řeč těla a pohledy. No rtěnka bude rudá symbolicky, jen nevím, jak se navonět. No nejdříve se půjdu převléknout a nalíčit, nesnáším líčení."
"Ty máš i jiné líčení, než to rychlé?" Stále se divila Emily.
"Emily!"
"Promiň, jen není zvykem, že bys ty…"
"Ty věci jsem ve skutečnosti koupila, kdyby je byla potřeba kvůli případům, nečekala jsem, že je použiju za tímhle účelem."
"Dobře, pomůžu ti s tím líčením." Vzpamatovala se Emily.
"Dobře, ale ať je to rychlý."
"Jojo a vlasy ti uděláme do vysokého drdolu. Konečně jdeš taky na rande, Lucky."
"Ale no tak. Co je to vůbec za výraz, rande… Proč to lidi říkají? Zní to, jak nějaká pubertální zábava, rande… Jdeme na večeři."
"A víš, jak tyhle večeře obvykle končí?"
"Mám o tom určitou představu."
"Tak tomu se říká rande."
"Je to večeře, Emily." Trvala Lucky na svém.
"Dobře fajn, večeře." Pronesla rezignovaně Emily. "Je to rande." Říkala si pro sebe. Přesně v půl sedmé se ozval zvonek. Tou dobou už byla Emily s Amy pryč. Lucky otevřela nejprve dveře dole a počkala, až se Rudý král dostane do třetího patra a otevřela mu dveře.
"Páni vypadáš…" Řekli oba naráz, když viděli jeden druhého, což je zarazilo.
"Jsi nádherná." Řekl Rudý král.
"Díky. Ty jsi tak pohledný." Rudý král měl společenský oblek. Učesané vlasy a byl oholený. Lucky z něj nemohla odtrhnout oči, teď mu vynikaly jeho ostré lícní kosti.
"Tak sundám ti ten monitorovací náramek a jdeme." Sundal ji z nohy monitorovací zařízení ani ne během dvou minut.
O necelou půl hodinu později dorazili do restaurace kousek od Manhattanu.
"Dobrý večer, mám tu rezervovaný stůl na jméno Michael Johnson."
"Jistě. Pojďte."
"Tak už ne William Danson?" Zeptala se Lucky potichu.
"William Danson zemřel, vzpomínáš?" Posadili se ke stolu a objednali si jídlo, včetně červeného vína. Donesli jim to v krátkém čase. Lucky se tentokrát snažila jíst slušně a ne se cpát, jak to měla obvykle ve zvyku. "Jaké to je na CSI?" Zahájil Rudý král konverzaci.
"Není to tak zlé, jak se zdálo, občas je tam i zábava, i když ji většinou vyvolávám já a často jsem jediná, kdo se tím baví." Přiznala Lucky.
"Typické…" Usmál se Rudý král. "Proč svojí tetu oslovuješ jako mámu?"
"To je dlouhý příběh."
"Máme čas."
"Po mých rodičích šli zkorumpovaní poldové, svěřili mě Olivii, chtěli, abych byla v bezpečí a měla aspoň nějakou mámu. Jenže pak Olivii přepadli a její rodiče mě dali pryč, ale první dva rok se o mě Olivia starala, proto ji mám za mámu."
"Chápu… Kdyby ti, co ji znásilnili, aspoň chytili…" V Lucky v tu chvíli hrklo. Nejdřív měla pocit, že se přeslechla.
"Cože?! Znásilnění?! O čem to mluvíš???"
"Počkej, ty to nevíš?"
"Liv mi řekla jen, že ji přepadli, nic konkrétního."
"Aha." Rudý král e zarazil. "V tom případě jsem to neměl řikat já…"
"Trochu pozdě, pokračuj."
"To přepadení bylo dost brutální. Tři grázlové, zbili ji a znásilnili."
"Proboha." Lucky se odmlčela. "Proto o tom nemluví."
"Ona to zvládne, je silná."
"Odkud to víš?"
"Jak jsem ji prověřoval."
"To mi pověz, proč si jako první prověřoval zrovna ji a Emily? To jsou mimo tebe jediný dva lidé, kterým věřím bez výhrad."
"Já vim, právě proto. A ted mi řekni, jaký postoj máš ke své práci."
"Nesnášim svou práci, dělám ji jen, abych nebyla ve vězení."
"Ale no tak." Rudý král se lehce ušklíbl, ale zároven se i usmál. "Co to tu na mě zkoušíš?"
"Cože?"
"Tohle vyprávěj lidem kolem sebe, ne mně. Já tě znám a naopak vím, že svou práci miluješ. Mimochodem odznak na opasku ti sluší." Lucky se usmála.
"Máš mě prostě prokouknutou. Ale nemysli si, že já neznám tebe. Tvrdohlavej, egoistickej, umíněnej, musí dokazovat, že má vždy pravdu, ale statečnej a ochotnej udělat vše, pro dobrou věc nebo pro ty, na kterých mu záleží."
"To je v pořádku, měla bys mě znát. Hodně věcí máme společných, Lucky a hodně nás spojuje."
"Já vím."
"A co případy, něco zajímavého?"
"Ani ne. Standart, převážně vraždy a tak, rutina. Myslela jsem, že případ Rudého krále mě rozptýlí."
"A nerozptýlil?" Zeptal se Rudý král se zdviženýma očima.
"Netvrdím, že ne, ale zcela jinak, než bych čekala."
"Je to vtipný, protože si Rudého krále ve skutečnosti vymyslela ty." Usmál se.
"Ano, pro tebe."
"Ty jsi vážně čekala velkého zlého zabijáka, co?"
"Ano, přiznám se, že ano."
"A to i potom, co si uvědomila, že to jsem já?"
"Začala sem mít pochybnosti, ty bys nezabil, tedy jako policajt asi ano, ale vrah? Ne. Ale věděla sem, že mi pravdu řekneš sám, tak jsem hrála tu tvou hru." Mrkla na něj.
"Jsi dobrá." Sledoval ji Rudý král Lucky se zájmem.
"Ale čekala jsem soukromýho detektiva. Tam jsem se sekla."
"Počkej, ty sis vážně myslela, že jsem soukromej detektiv?"
"Ano, myslela." Začala se Lucky smát a Rudý král taky. Strávili v restauraci asi 3 hodiny. Kolem jedenácté večer došli do domu Rudého krále, kde ještě popíjeli víno. Dívali se při tom jeden na druhého.
"Tak, ať máš lepší život, než dosud a jsi šťastná." Připil Rudý král nakonec Lucky.
"Teď když vím, že žiješ a jsi tu, jsem šťastná."
Opět se políbili, ale tentokrát nezůstali jen u polibků. Poté, co se dostali z šatů, se jejich ruce dotýkaly snad všude a rty nezůstali jen na rtech, ale to už se přesunuli do ložnice.

Druhý den Emily velmi vyzvídala, jakou měla Lucky noc. Téměř hypnoticky na ní upřeně zírala a čekala, co ji Lucky poví. Lucky si všimla, že je Emily roztěkanější, než obvykle. Když ji Lucky ve zkratce pověděla, co v noci bylo, Emily byla nadšená.

Druhého října, kolem osmé hodiny večer se Olivia Connorsová vracela z práce. Před jejím domem stál Rudý král.
"Zdravím, kapitánko."
"Vy?" Divila se Olivia. "Jste mrtvý."
"Ve skutečnosti ne."
"Že mě to nepřekvapuje. Co chcete?" Bylo na ní znát, že z něj není nadšená.
"Můžeme si promluvit?"
"My? Není o čem mluvit, vy jste extrémně nebezpečný zločinec, máte být v lepším případě za mřížemi, kdybych mohla, strčím vás tam osobně." Rudý král protočil oči, sáhl do vnitřní strany kabátu, a podal Olivii jakýsi průkaz. Podívala se na něj.
"To je vtip?" Zeptala se nevěřícně, když si prohlédla průkaz.
"Obávám se, že ne, kapitánko, chcete si to prověřit?"
"Vy jste skutečně…"
"Ano. Tak můžeme si promluvit?" Olivia vrátila Rudému králi průkaz.
"Co byste potřeboval, agente Johnsone?"
"Tady ne, probereme to u mě, je to bezpečnější místo. Mám tu auto, pojďte." Olivia tedy odjela s Rudým králem. Doma Rudý král udělal čaj a posadili se do obývacího pokoje.
"Mohu se vás na něco zeptat, agente?"
"Prosím, ptejte se."
"Víte, co se píše v novinách o vás a agentce Reevesové?" Rudý král se usmál.
"Ano, to vím."
"Co mezi vámi ve skutečnosti je?" Zeptala se Olivia se zájmem.
"Velmi pevné, blízké přátelství doprovázené sexuálním stykem." Vyhrkl Rudý král. Olivia na něj jen zůstala koukat, neschopná slova.
Zamračil se. "No co, to je podle wikipedie definice lásky, nevím, jak tomu vy, normální lidé říkáte." Na to už Connorsová reagovala.
"Partnerský vztah, chození, přítel, přítelkyně…"
"To první zní rozumně. Nevadí vám to, doufám?"
"To je volba Lucky volba, ale zlého má za sebou dost, tak ji neubližte."
"To nemám v úmyslu."
"Lucky mluvila o kamarádovi z dětství, to ste vy, že? Ale Lucky myslela, že ste mrtvý. Dostalo ji to na dno."
"Já vim. Má údajná smrt byl Morpheův plá, jak zlomit nás oba. Byl bych Lucky našel dřív, ale jsem… Tedy byl sem v utajení léta, nešlo to. Pochopim, když mi to budete vyčítat."
"To ne. Děkuju vám, že ste jí byl tenkrát oporou. Jsem vašim dlužníkem."
"Nejste. Udělal jsem, co bylo správné z vlastního rozhodnutí a udělám to kdykoliv znovu. Ale teď k věci. Potřebuju po vás laskavost, tedy spíše dvě."
"Po mně?" Divila se Olivia.
"Ano. Musím do Washingtonu, předpokládám, že v ACC nejsou moc nadšený, z toho, jak jsem svévolně prozradil své utajení a nechal pohřbít Rudého krále. Už mi volali. Chci s sebou Lucky vzít."
"To se máte na co těšit…Lucky, nemá vzhledem ke své podmínce, povoleno opustit stát New York, pokud jí ho neudělí ACC."
"Já vím, ale vy jste její dohled, s vámi vycestovat může."
"Pokud máte v plánu se vracet, tak to bez ní snad vydržíte, ne?"
"To ano, ale vzhledem k tomu, že o ní můj otec nebezpečně jeví zájem, bych byl radši, abych ji měl pod osobním dohledem."
"Dokážu ji ochránit."
"Já o tom nepochybuji, když jde o vaší neteř.Lucky nedávno postřelili a my oba víme, kdo na ní toho střelce poslal. V zájmu její bezpečnosti bych opravdu byl klidnější, kdyby letěla."
"Tak dobrá." Souhlasila s povzdechem Olivia. "A ta druhá věc?"
"Jo ta… chci u vás pracovat."
"Prosím?"
"Chci zůstat u ACC jako agent CSI, u vás."
"Už teď tam mám bouřku jménem Lucky Reeves, mám k ní přidat ještě severní vítr? Bez urážky, ale vy dva se moc nelišíte." Rudý král měl, co dělat, aby se nezačal smát.
"Já nemám takové problémy s rozkazy."
"Jo, to je vidět."
"Em… slibuju vám, že se budu snažit Lucky napravovat."
"Neslibujte. Vezmu vás, když vás ACC pustí."
"Děkuji. Odlet je zítra v deset večer." Když domluvili, zavezl Rudý král Olivii zpátky domů.

Ještě ten večer se Rudý král zastavil u Lucky a s sebou měl pizzu.
"Vzhledem ke stavu tvé lednice jsem přinesl večeři."
"Jo bezva. Jaká to je?"
"Hawai."
"Jo, super, ale hlavně, žes přinesl i sebe." Rudý král odložil krabici s pizzou na stůl do obývacího pokoje. Lucky ho upřeně sledovala, což opět vedlo k pár polibkům.
"Ještě je tu pár věcí, které je potřeba probrat." Řekl Rudý král. A vytáhl jakousi krabici. "Nejdřív tady máš tohle." Předal krabici Lucky. Nebylo to zrovna lehké. Lucky to otevřela. Byl tam stříbrný Taurus pt92 s černou rukojetí. Lucky se na něj podívala. "To je na obranu. Služební zbraň je sice fajn, ale soukromá je lepší." Vytáhl papíry. "Tady jsou dokumenty k té zbrani, už je registrovaná na tvé jméno."
"Ale jak jsi mohl tu zbraň registrovat na mě, bez mého zbrojního pasu, mé občanky a tak podobně?"
"Mám pár dobrých známých a většina z nich mi dluží laskavost."
"Zdá se, že kontakty Rudého krále jsou skutečné…"
"To ano. Druhá věc, sbal si věci, zítra odlétáme do Washingtonu. Musím do ACC a nechce se mi tě tu nechávat samotnou." Lucky zprvu nevěděla, co na to říct.
"Ale Michaeli, já nemůžu…"
"Vše je zařízeno, s Olivií jsem mluvil. Letí taky."
"Cože? Ona letí taky?"
"Musí, je tvůj dohled."
"To jsou novinky."
"Já vím. Ale teď se pojďme najíst." Sedli si na pohovku a pustili se do pizzy.

Čtvrtého Října ráno přistálo letadlo ve Washingtnu. Potom, co se Rudý král, Lucky a Olivia Connorsová ubytovali v hotelu a všichni tři si zašli na snídani. Vydali se rovnou do utajené Anti zločinecké korporace ACC. Přijali je téměř hned, ale na šéfa Rudého krále museli přece jen chvíli čekat. Po nějaké době konečně přišel do kanceláře.
"Zdravím, kapitánko Connorsová, i vás Agentko Reevesová." Pozdravil je.
"Hádám, že mě vřelý pozdrav nečeká." Ozval se Rudý král dřív, než stačil šéf něco říct jemu. Nemýlil se.
"Agente Johnsone, víte vůbec, co jste udělal?" Přešel jeho šéf do naštvaného a vyčítavého tonu.
"No… Nebyl jsem ani sjetý ani opilý, takže ano, vím, co jsem udělal."
"Neopovažujte se na to dělat vtipy, agente, vy jste se snad úplně zbláznil." Zvýšil šéf hlas.
"Ne, jen zamiloval, ačkoliv v mnoha ohledech je to to samé."
"Můžete to začít brát vážně?"
"Já to beru vážně, co vás vede k domněnce, že to tak neberu?" Během jejich hovoru se Olivia naklonila k Lucky.
"Jako bych já rozmlouvala s tebou o tvém průšvihu, úplně stejný."
"Jo, je to borec." Pronesla Lucky. Zatímco šéf Rudého krále pokračoval ve svém rozhořčení.
"Vy jste prozradil své utajení a pohřbil Williama Dansona."
"Chtěl jsem vám to usnadnit."
"Usnadnit co?"
"Už nechci být agent v utajení, chci pracovat v CSI v New Yorku."
"To myslíte vážně?"
"Naprosto."
"Agente, nemůžete se jen tak přeřadit, jste důležitým článkem k dopadení Morpheuse."
"Jo a jak?!" Zdálo se, že tentokrát se naštval sám Rudý král. "Sedm let, jsem v utajení, sedm let pro vás získávám informace, sedm let riskuju svůj krk, to poslední mi nevadí, to je holt riziko policejní práce, ale i přes těch sedm let ten… ten netvor stále běhá po světě a je volný, tak mi k sakru řekněte, k čemu to bylo?!"
"Vy agente znáte lidi lépe, než kdokoli jiný. Zločinci, jako Morpheus jsou proti smrti pojištění, mají své nástupce. Samozřejmě chceme zničit Morphea, ale i s jeho lidmi, když totiž smečce zabijete vůdce, brzy se jeho místa ujme druhý nejsilnější ze smečky, a tomu my chceme zabránit."
"Fajn, tak si na to najděte jinýho agenta, protože já odlétám do New Yorku, ať se vám to líbí nebo ne."
Šéf se podíval na kapitánku Connorsovou:
"Vy s tím souhlasíte?"
"Vzhledem k tomu, jaký mám podstav lidí - ano." Vyjádřila se Connorsová. Šéf se podíval na Rudého krále, tedy teď už spíš jen na Michaela.
"Jak chcete, ale pamatujte, ještě jedna svévolná akce a z ACC letíte!" Michael se usmál.
"Děkuji a mohu požádat laskavost?"
"Víte, že se někdy chováte jako arogantní vůl?"
"Jo, to mi lidé říkají."
"Co tedy ještě chcete?"
"Změnit jméno."
"Z jakého důvodu?"
"Nehodlám mít jméno svého otce." Šéf si tedy vzal papír.
"A nové jméno?"
"Michael King."
"Bude to za týden, včetně občanky."
"Já vím." Ještě chvíli tam diskutovali, takže se v ACC zdrželi docela dlouho.
"Není na změnu jména potřeba, já nevím, něco vyplnit a netrvá to mnohem déle?" Zeptala se Lucky, když vyšli.
"Normálně ano, ale přes ACC je všechno hned, mají moc." Odpověděla Olivia.

Třináctého října se vrátili do New Yorku. Když přišli do CSI. Emily se k nim hned rozeběhla. Uklouzla jí ale noha na právě vytřené podlaze a než se nadála, byla na ní celá. Všichni tři ji s údivem sledovali.
"Nic mi není." Zvedla se a všechny tři postupně objala a ve své laboratoři připravila uvítání pro Michaela. Michael podepsal pracovní smlouvu, vzal si věci a prošel si celou CSI, aby se, jak to sám nazval, spojil s novým pracovním místem.

Objednala si čaj s mlékem a počkala, až jí ho udělají. Sedla si s ním ke stolu, kde už seděl muž, co četl noviny. Ten muž byl Morpheus.
"Poslední měsíc jsou v novinách zajímavé články." Začal mluvit. "Agentka Lucky Reeves s New Yorkské kriminálky CSI a známý sériový vrah Rudý král jsou milenci. A jen o pár dní později se člověk dočte, že Rudý král byl zavražděn. Je k nevíře, co se to v New Yorku děje." Morpheus odložil noviny a podíval se na ní. Podala mu fotky. Byli na nich Lucky a Michael spolu. Fotky byli z toho večera, kdy jedli hranolky a procházeli se.
"Myslím, že tohle to jen potvrzuje."
"Jak odporné." Odložil Morpheus fotky. "Co se tam děje teď?"
"Lucky už je zpátky, on je pořád s ní, zdá se, že teď s ní bude dokonce pracovat." Informovala ho.
"Takže, to znamená, že ten parchant mě zradil, protože je jasné, že to byl vždycky polda. Měl jsem toho zmetka zabít hned, jak se narodil. Ani jeden nic netuší?"
"Ne. Lucky mi věří, řekla jsem jí, že jsem adoptovaná a že mám změněné příjmení."
"Dobrá. Dál mě informuj. Udělám si kratší výlet do New Yorku a připomenu Lucky, že jsem pořád tady." Morpheus hodil na stůl peníze a odešel.

Doktor Lucky konečně uschopnil. Poslední večer před návratem do práce se Lucky a Michael opět procházeli. Lucky se Michaela držela za rámě. Zdálo se, že se dobře baví a stačilo jim k tomu jen povídání. Začal se ozývat zvuk vrtulníku a přibližoval se. Nevěnovali tomu pozornost, dokud je ze shora neosvítily světla. Vrtulník přistál několik metrů přímo před nimi. Vystoupil z něj Morpheus. Lucky v tu chvíli ztuhla a nebyla schopná ničeho. Michael rychle tasil zbraň a namířil na něj. Morpheus sám zbraň nevytáhl, ale jeho dva lidé ano a mířili na Michaela i Lucky. Michael se postavil tak, aby ji případně mohl krýt.
"Zdravím, děti." Promluvil Morpheus. Podíval se na Lucky a usmál se. "Tvůj strach se mi líbí." Kouknul na Michaela. "Měl bys vědět, že zradu nesnáším."
"Já tě nikdy nezradil, protože já nikdy na tvý straně nebyl." Odpověděl Michael.
"Zdá se, že je to tak. A ty Lucky, však ty o mně ještě uslyšíš."
"K ní se ani nepřiblížíš, je pod mojí ochranou."
"No tak, Michaeli, podívej se, jak jsi trapný."
"A ty jsi zlý, sexuálně zvrhlý psychopat, trpící schizoidnímí bludy." Morpheus se zasmál.
"Zlý, sexuálně zvrhlý psychopat, to jo. Ale bludy? Ne. Jen nemám svědomí a cit a to mi dává plnou svobodu."
"Já tě jednou dostanu."
"Ty sentimentální ubohej hlupáku. To já jednou zabiju tebe a pak jí." Kouknul znovu na Lucky. "Nebo opačně, to teď nevím, ale nejdřív si spolu užijeme zábavu, tak se mějte děti." Nastoupl zpátky do vrtulníku, který během chvíle odletěl. Michael schoval zbraň a začal se věnovat Lucky.
"Lucky! Jsi v pořádku?"
"Jo já jen… já…"
"To je dobrý." Přitisknul ji k sobě. "Neboj se, ochráním tě, vždycky tě ochráním. Slíbil jsem ti to." Držel ji pevně. Druhý den, ráno už se chystali jít do práce a Lucky už měla boty, zatímco Michael ještě stál neoblečený, a zdál se zamyšlený. Přišel nakonec přímo k Lucky.
"Lucky já… no… vím, jací oba jsme a já skoro celou noc přemýšlel, nad tím, co se stalo včera. A došlo mi, že dokud mám tu šanci ti to říct, měl bych odhodit to ego a občas to říct… Miluju tě a chci, abys to věděla."
"Já to vím, Michaeli a taky tě miluju." Dívala se mu do očí. Trochu je to zdrželo, takže do práce přišli o to více později, což konec konců u Lucky Reeves nebylo nic nového.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama