6 Rudý král (2/3)

6. března 2018 v 19:20 | Lucky14 a Panežka |  Lucky Reeves 1. série

Druhý den ráno, kolem půl desáté naložila Lucky do Auta Amy a chystala se jet do práce.
"Nedostal jsem odpověď na poslední dvě zprávy." Ozvalo se jí za zády. Otočila se. Rudý král přišel blíž.
"Já ráda hraju hry." Začala Lucky. "Ale ne tyhle."
"Jaké máš na mysli?"
"Chceš mi poplést hlavu. Ale na to já nejsem."
"Myslím, že jsi. Přede mnou nemusíš hrát tu hru. Vím, jaká jsi, jaká jsi doopravdy."
"Ne, nevíš."
"Mám to jmenovat? Jsi: neštastná, citlivá, emotivní, zraněná, osamělá, ztrápená a toužíš po někom, kdo tě zbaví tý bolesti a vyplní tu díru, tu prázdnotu, ale jsi v tom tak dlouho, že se bojíš změny, a tak každýho odháníš a předstíráš, jak jsi tvrdá, ale v hloubi…"
"Stačí! Pak jistě víš, že nejsem holka na jednu noc."
"Nikdy jsem si nemyslel, že jsi."
"Nechci vědět, na kolik žen jsi to zkoušel?"
"Jsi první, neboj. No… Pojďme na večeři, dnes večer."
"Nevím, jestli je vhodný chodit na večeři se sériovým vrahem.
"Aha, takže… líbat se se mnou ti nevadilo, projevíš strach o to, zda jsem v pořádku, ale najednou je tu problém?"
"Jsi Morpheův syn."
"Jo ták, takže o tohle tu jde…"
"Ne, já se jenom…"
"Na něco se tě zeptám, bojíš se mě?"
"Cože?"
"Bojíš, že mě poslal můj otec? Že se jen snažím získat tvoji důvěru? Že tě unesu zpátky k němu?" Zkusil sáhnout do vnitřní strany kabátu. Lucky v tu chvíli dala ruku směrem ke zbrani.
Rudý král toho nechal. "Aha. Fajn." Otočil se k ní zady, ale neodcházel. "Zákon nerozlišuje vraždu. Jsem zabiják, to nepopírám, ale zabíjím, když musím - žoldáky, překupníky zbraní, nájemný vrahy. Zkrátka, ty, co po mě jdou, jinak bych ten mrtvej byl já. Jsi polda, použila jsi zbraň?"
"Jo, ale jinak…"
"To nešlo? Rozdíl je v tom, že já jsem na opačné straně, jsem zločinec, podle zákona tedy sériový vrah. Já nezabíjim pro zábavu. Nemám z toho potěšení, neunáším děti a netýrám je a nemám potřebu, já nevím co, být vládcem světa. Nejsem jako můj otec. Jsem stejně tak jeho obětí jako ty, dělal mi to, co tobě, musel jsem se dívat, jak mi zavraždil matku. Je to stejně můj nepřítel, jako tvůj."
"Willieme, ten…" Pokusila se ho Lucky přerušit. Ale jen se k ní otočil a pokračoval.
"V osmnácti letech se mi podařilo utéct."
"Co?" Vytřeštila Lucky oči. "Tys tam byl taky? V tu dobu kdy já a…"
"Ty a kdo?"
"Na tom nesejde, on kvůli tomu zemřel." Rudý král se odmlčel.
"Aha… Nestihl jsem tě vzít s sebou, tak jsem poslal anonymní udání. Zbytek snad znáš."
"Anonymní udání… To jsi byl ty???" Koukala na něj zaskočeně.
"Ano. Ale jestli si myslíš, že jsem stvůra, jako on, pak bys měla vzít tu zbraň a zmáčknout kohoutek!" "Wille…"
"Kdo je Rudý král, Lucky?" Zeptal se najednou a otočil se k ní. Tázavě se na něj podívala.
"Cože?"
"Kdo je Rudý král?" Zopakoval. "Kdo jsem?"
"Já nevím, netuším, jak to myslíš. Nic moc nevím, poprvé sem tě viděla až z fotky FBI." Rudý král se otočil.
"Najdi odpověď na mou otázku." Dal se na odchod. Lucky ho jen sledovala neschopná, cokoliv říct nebo udělat. Z jiné strany se k Lucky blížil cizí muž. Rudý král, který byl už slušný kus dál, ho zaregistroval. Něčím mu přišel podezřelý, ale nevěděl čím, sledoval ho. Jak se muž blížil k Lucky, sáhl do vnitřní strany saka. Jak ji vytahoval zpátky, zahlédl Rudý král něco lesklého.
"To ne!" Natáhl se po zbrani.
"Reevesová…" Promluvil muž. Až v té chvíli si ho zmatená Lucky všimla. Vystřelil. Jen o vteřinu na to ho zasáhla smrtelně vystřelená kulka ze zbraně Rudého krále. Lucky trefila kulka do dolní části hrudníku. V tu chvíli se ocitla ve svém paláci mysli, v Laboratoři Emily, která tam stála před ní.
"Palác mysli je fajn, ale ne pokud na něj máš pár vteřin. Vzhledem k tomu, kde ta kulka je, je 90% jistota, že zemřeš. Takže musíme zvýšit šance na přežití. Nebude to jako ve filmu, nevydáš zvuk a nepadneš k zemi. To ty musíš spadnout, ale pozor, špatná traektorie pádu tě zabije. Objevil se Dan. "První věc, co tě zabije, je krvácení. Je to průstřel, nebo je kulka uvnitř?"
"Já nevím." Odpověděla Lucky ve svém paláci.
"Zjisti to." Řekli oba. Objevila se Anežka.
"Co je za tebou, Lucky?"
"Auto."
"Takže, kdyby to byl průstřel, slyšela bys bud zvuk tříštícího se skla, nebo odrazu kulky. Cos slyšela?"
"Nic."
"Takže kulku máš v sobě." Řekla Emily.
"To je dobře." Řekl Dan "Zadržuje většinu krve, takže tam musí zůstat."
"To znamená, že musíš spadnout dozadu." Řekla Emily. "Mělo by to vyjít, spadni dozadu."
Lucky padla k zemi směrem dozadu. Rudý král k ní přiběhl s mobilem u ucha.
"Potřebuju ihned sanitku, Rivington Street 221, parkoviště, střelné poranění hrudi, mladá žena." Odložil mobil. Lucky se mezitím ve svém paláci mysli, ocitla na pitevně.
"Co tady dělám?" Na pitevním stole před ní se objevilo její mrtvé tělo. Lekla se. "Co to kurva?!"
"To je šok." Objevila se tam zničeho nic Emily. "Upadáš do šoku. Další věc, co tě zabije. Najdi ve svém paláci něco hezkýho, hezký vzpomínky, hned!"
"Ale já nemám hezký vzpomínky!"
"Musíš mít, jinak zemřeš. Musíš najít něco, co tě uklidní, nebo někoho hned!" Lucky se rozeběhla pryč, běžela svým palácem a hledala něco, co by jí pomohlo.
"Lucky, no ták, podívej se na mě. Neupadej do šoku, zůstaň se mnou!" Jak se ji Rudý král snažil udržet při smyslech, objevila se v jejím paláci mysli Olivia…
"Mami?" Lucky zabrzdila, celá udýchaná.
"Pojď sem." Natáhla k ní ruce. Nemusela to říkat dvakrát. Přitiskla se k ní, objala ji: "Už je dobře, jsem u tebe." Držela jí pevně.
Lucky se podívala na Rudýho krále.
"Umírám…"
"No to si zkus!" Držel ji za ruku. Ozvalo se houkání sanitky. "Dál to musíš zvládnout sama." Zvednul se a zmizel. Lucky se ho Marně snažila neztratit s očí.
"Wille. Aaach." Ucítila úmornou bolest. Něco podobného se dělo i v jejím paláci mysli.
"Auuu"
"Teď příjde bolest." Objevila se znovu Emily. "Není pravda, že postřelený člověk bolest skoro nevnímá. To zranění je velké, hluboké a máš vnitřní krvácení, bude to bolet a hodně. Musíš to zvládnout, nebo tě ta bolest k smrti vyčerpá."
Poskytli jí první pomoc, naložili ji do sanitky a rozjeli se co nejrychleji do nemocnice. Lucky zatím cítila šílenou bolest a to i ve svém paláci mysli.
"Sakra!" Lucky se svíjela ve velkých bolestných křečích, ale přesto si všimla schodů přímo před ní, které vedly kamsi dolu, a všimla si i toho, že tam jsou dveře. I přes příšerné bolesti se tam vydala. Trvalo to dlouho, i přestože schodů bylo pár. Otevřela dveře a vešla tam. Místnost byla ponurá a šedá a na jejím konci stál zády otočený muž.
"To ne..." Pronesla Lucky s obavami a vprostřed místnosti spadla na kolena. "Ty tu nejsi, nemůžeš tu být."
"Myslíš?" Otočil se muž.
"Ne to není…"
"Možné? Proč by nebylo?" Usmál se Morpheus. "Když jsem ve tvém podvědomí, to já vždycky provázím tvou bolest, jaká pocta." Přišel až k ní. Lucky zatím bolest položila na bok. Morpheus se sklonil "Musím říct, že jsem zklamán, takhle hloupě se nechat zabít, ajajaj."
"Ještě žiju." Odsekla mu Lucky.
"Dlouho nebudeš, máš tak pár minut, možná míň." Lucky se pokusila zvednout. Přitisknul ji zpátky k zemi. "Neboj, bude se ti to líbit… Ten klid, samota, věčnost. Neboj se, ta bolest zmizí, slibuju. Umři už."
V tu dobu už Lucky byla na sále.
"Dělejte něco, ztrácíme ji!" Monitor ukázal rovnou čáru. "Potřebuju defibrilátor!" Začali ji oživovat.
"Je to tu." Usmál se Morpheus. Lucky tam ležela s téměř už zavřenýma očima a nehýbala se, ale pořád tam ještě byla. Morpheus si zpíval. "Hra končí, opona se zavírá, Lucky Reeves umírá. Lucky slyšíš mě ještě? No zřejmě jo, když jsme ve tvém paláci. Představ si, kdo všechno bude brečet, třeba Emily, jo ta bude brečet hodně… Myslíš, že bude brečet Henry? Těžko říct. Kate bude brečet a Holly asi taky, i Anežka, dokonce i tvůj pes a co Rudý král, bude smutný? Možná… Olivia… Ach chudák, sotva tě našla, hned tě zase ztratí, to nepřežije, nejspíš se zhroutí. Jak smutné… Lucky ale najednou otevřela oči.
"Olivie…"
"Co je?! Co děláš?!" Sledoval ji Morpheus. Lucky se začala, plazit zpátky ke dveřím. "Ne, nevracej se! Lucky!" Lucky se podařilo dostat ven z té příšerné místnosti. A i když to trvalo, dokázala se snad silou vůle vyšplhat i po těch schodech.
Po osmdesáti sedmi vteřinách a několika pokusech o oživování, naskočil Lucky zpátky puls.
Lucky byla během toho, co byla ve tvrdém spánku, ve svém paláci mysli, ve kterém byl i Rudý král, ačkoliv tam byl jen součást jejího podvědomí.
"Jsem živá?"
"Ano."
"Díky."
"Mně neděkuj, já jsem ty, ale můžeš mi poděkovat tím, že vyřešíš, kdo jsem."
"Už zase tahle otázka? Řekla jsem Williamovi, že to nevím a ty jsi mé podvědomí, já málem umřela, takže mě nech vydechnout." Rudý král se zasmál.
"Nemůžu. Ta jeho otázka ti tak leží v hlavě, že na ní musím pořád myslet."
"Takže na ní myslím já? Proč?"
"Asi je důležitá."
"Něco mi uniká… chybějící článek."
"Výborně Lucky."
"Něco, na čem ti moc záleží. Nejspíš to vysvětluje i to, proč mám pocit, že jsi mi něčím povědomý" Rudý král přikývl.
"Ano."
"A je to někde v mé paměti."
"Ano." Lucky Procházela svůj palác a brala do rukou dokumenty a knihy.
"Procházím svou pamětí. Není tu nic, co by mě dřív spojovalo s Rudým králem, ani stopa, proč bych měla vědět, kdo je Rudý král."
"Pak musíš do trezoru."
"Tam nikdy!"
"Tady odpověď není a musí tu být, takže zbývají zamčené vzpomínky. Vím, že to bolí a že máš strach, ale musíš najít, kdo jsem."
"Ne, Willieme, tohle nemůžu."
"Odblokuj své vzpomínky!"
"Proč?"
"Protože, jinak hodně ztratíš."
"To už jsem ztratila. Michaela před 9 lety. Vzpomínky na něj jsou zamčený v tom trezoru. Jeho smrt jsem nikdy nezvládla. Proto jsem taky skončila na drogách."
"Já vím. Ale Michael dával v sázku svůj život, protože chtěl ochránit ten tvůj a Tys na něj zapomněla, to ti přijde správný?"
"Nezapomněla."
"Ne? Jak vypadal? Jaký měl oči, jaký měl vlasy, hlas?"
"To já už nevím." Na to se Rudý král podíval směrem k trezoru. Lucky zavrčela: "Nesnáším svoje svědomí. Udělám to, kvůli Michaelovi." A sama se podívala k trezoru, který v jejím palác paměti znamenal zablokované vzpomínky.


Emily se přiřítila do nemocnice. Na recepci narazila na Henryho.
"Henry? Henry! Co je s Lucky?!" Emily se na něj dívala s panickou hrůzou v očích.
"Ahoj Emily, bude potřebovat hodně klidu a několik dní rekonvalescence, ale bude dobrá."
"Takže zkráceně řečeno, Lucky žije."
"Co? Jo."
"Protože když slyšíš, že někoho postřelili, automaticky počítáš s tím, že to nepřežije."
"Klid Emily. Doktor říkal, že je sice zázrak, že přežila, ale bude v pořádku." Emily si oddychla a začala se uklidňovat. "Ale je na JIPce, pustí k ní jen Olivii, musíme pár dní počkat. Olivia mezitím přišla za Lucky. Ta na ní pomalu otočila hlavu a vypadala, jako kdyby ji přejel nákladní vůz. Olivia si také oddechla.
"Ach Lucky! Tys mi tedy nahnala strach." Lucky pár vteřin trvalo, než ji poznala. Zasyčela bolestí.
"Přece bych tě tu nenechala samotnou, ale… Šíleně to bolí."
"Dostáváš léky na bolest, ale nemůžou ti dát Morfium, kvůli vaší drogové minulosti.
"A nemůžeme to risknout? Strašně to bolí." Olivia se posadila k ní a vzala ji za ruku.
"Vydrž zlato. To bude dobrý."
"Díky. Zajímavý, ono to vážně pomáhá."
Olivia ji držela za ruku a hladila palcem. Po nějaké chvíli začala mluvit.
"Já i FBI se domníváme, že střelce na tebe poslal Danson, tedy Rudý král, jenže kdo zabil toho střelce? Z vaší zbraně se nestřílelo." Lucky se zasmála.
"Rudý král, že by mě chtěl… to nikdy. On zabil toho střelce."
"Takže Danson zabil toho střelce?"
"Ano. A zavolal sanitku."
"Ty toho střelce znáš?"
"Ne."
"Co tam dělal Danson?"
"Will? Chtěl mě pozvat na večeři."
"Ehm, jasně.. Takže on tě zřejmě nechtěl zabít."
"Ne."
"Dobrá. A opovaž se jít s Dansnem na večeři." Lucky pokrčila rameny.

Po šesti dnech přesunuli Lucky na normální pokoj. Když byla sama, zavřela oči.
"Tohle je, abych už na tebe nezapomněla Michaeli." Řekla nahlas. Ve svém paláci mysli otevřela trezor. Když usnula, procházela dlouhou chodbou, až došla, jako pozorovatel do jedné své vzpomínky. V ní byla Lucky s Michaelem, ten měl hlas identický s Rudým králem, protože on byl Rudý král. Teď, když byla vzpomínka úplná, poznala ho. Jakmile ji ve snu došlo, že Michael žije, vzpomínka zmizela.
"Co? Kde… Rudý král k ní náhle přišel. Jen ho objala. Náhle se za ním objevil Morpheus s nožem v ruce. "Pozor!" Lucky prudce a s leknutím otevřela oči.
"Jen klid." Ozval se hlas, který znala. Podívala se jeho směrem. "Jsou to jen sny." Dodal Rudý král. Který u ní stál převlečený za doktora.
"Michaeli, ty… ty jsi…"Začaly jí téct slzy a bylo to ve velkém. Objal ji.
"Jsem tu." Ani se nehnuli. Trvalo to asi půl hodiny.
"Ale jak… Já myslela, že… Vždyť jsem viděla, jak tě nechal zastřelit."
"Byly to uspávací kulky, co způsobovaly jen povrchové zranění. To, že jsem se k tobě dokázal dostat i po tom masakru to, žes mě viděla údajně zemřít… Celý to byl jeho plán a my na to skočili. Potom, co ti zlomil to rameno a všiml si mé reakce, mu došlo, že k sobě máme blízko, tak nafingoval mojí vraždu, aby tě zlomil."
"A taky zlomil. Skončila jsem kvůli tomu na drogách."
"Já vím."
"Devět let, Michaeli, devět let! Mohl jsi, ne… měl jsi mi dát vědět!"
"Musel jsem počkat, až budeš schopná to psychicky zvládnout."
"Cože?"
"Vždyť ani Rudej král ti nic neříkal, kdybych ti zavolal: Ahoj, já jsem Michael, nevěřila bys mi a byl by to takový šok, že…"
"Jo, to máš asi pravdu." Lucky se usmála. "Takže Rudý král, vida." Usmál se.
"Tak už víš, kdo je Rudý král?"
"Lovec nestvůr, Morpheova zhouba. Rudý král je přezdívka, kterou jsem ti dala, potom, co ses mu postavil na odpor, když ses mě zastal."
"Ano."
"Zachránils mě. Tenkrát i teď."
"Nebudeme to rozebírat, že ne? Nicméně chci svou odpověď na tu večeři."
"Nech toho."
"Čeho?"
"Znáš odpověd, vidíš, jak na tebe reaguju, takže už to dávno víš a já vím totéž. Což ti zároveň dává odpověď na tu tvou večeři."
"Nikdy jsem neřekl, že tě miluju."
"Ani já ne." Usmála se a potom řekli oba shodně:
"Ale tohle není těžká dedukce."
"Takže je zbytečné to rozebírat." Řekl Rudý král.
"Jsme dva asociálové, držme se toho."
"Dobrá. Pojďme na tu večeři." Lucky si povzdechla.
"Nemůžu."
"Důvod?"
"Levá noha." Řekla pouze.
"Já vím, že máš monitorovací náramek."
"Olivia mi hodně povoluje vodítko, ale tohle by neprošlo."
"Tak ho sundáme."
"Jo, jsem ten typ, co to nikdy nezkoušel. Najala jsem si na to týpka, místo sundání to spustil a pak zdrhnul."
"Tch.. Amatér… Já ho sundám."
"Vážně? Ale proč? Do restaurací můžu."
"Tys začala s tím náramkem." Usmál se. "Ale chápu." Pak se ale zatvářil vážně: "Potřebuju laskavost."
"Co tak ode mě může chtít Rudej král."
"Kde má CSI pitevnu?"
"O útvaru mluvit nesmím."
"Já vím, že CSI je tajný útvar, který spravuje ACC a i o té vím."
"Jak?"
"Myslíš, že si ACC najímá jen hodný lidi? Když potřebujou nějakou jednorázovou akci, najmou si někoho, jako například mě. Jsem pod dohodou o mlčení."
"Takže ani oni nehrajou fér."
"To jsem neřekl, ale v zájmu vyššího dobra je občas potřeba porušit pravidla."
"Fajn."
"Co ta pitevna?"
"Vše máme rovnou tam, jsme samostatní. Proč?"
"Potřebuju si tam něco ověřit, mám jisté podezření. A ty máš přístup."
"Chceš, abych ti tam snad něco našla."
"Ne. Chci tam jít sám. Tedy sám se přesvědčit a k tomu tě potřebuju. Potřebuju, abys mě tam dostala, až budeš moci."
"No jistě." Zasmála se Lucky. "Heleďte, tady tohle je Rudý král, zabiják, kterýho chce dostat každej polda, přivedla jsem ho na policii, jen ho vezmu na pitevnu, aby se na něco mrknul."
"A proč ne? Mám ty informace, nic mi nehrozí."
"Co je to za informace, vážně by způsobily světovej konflikt?"
"Ano. Ale pro mě jsou otázkou života, smrti a svobody. Ty informace jsou klíč k mé osobě stejně jako heslo k tabletu."
"Nemáš kopie?"
"To by pak ztratily cenu."
"Takže, když o ně přijdeš, tak tě zatknou za všechno, cos kdy udělal?"
"Ano, ale spíš mě dříve někdo oddělá."
"To nejsou dobrý vyhlídky."
"To je riziko povolání, vlastně ho neseme oba."
"Jo to už cítím na vlastní kůži. Ale já nechci, abys doopravdy umřel."
"Už jednou jsem ti řekl, že to tu nehodlám jen tak zabalit."
"Myslím to vážně, nechci tě znova ztratit." Rudý král ji chytil za ruku.
"Neztratíš, věř mi."
"Jo jasně, to…"
"Podívej se mi do očí, Lucky." Lucky to udělala.
"Nikdy mě neztratíš, jasný?" Po chvíli přikývla.
"Co je za den?"
"Úterý - 11. září."
"Ok. Ve čtvrtek, přesněji v pátek ve dvě ráno bud s autem u vchodu nemocnice." Na to se Rudý král usmál. "Něco takového jsem od tebe čekal. Neboj, já budu."
"A když už si ten zločinec, sežen mi něco na bolest, co zabere, jistě máš kontakty."
"Nejsem drogový dealer."
"Ale ani to přestrojení za doktora ti nesluší." Na to se Rudý král musel zasmát.
"Tak co tedy?"
"Ten kabát, co nosíš."
"Ach ano, to je něco jako kus mé duše." Smál se. Lucky ho jen objala.

Michael si se sípáním sedl vedle Lucky, opřel se o zeď a tak jak to šlo, přitiskl Lucky k sobě. "Vždycky tě budu chránit Lucky. Vždycky! A jakýmikoliv prostředky. To je slib." Chvíli byli ticho. Než začala Lucky mluvit: "Vymyslela jsem postavu, když jsem utíkala z týhle podělaný reality do svého paláce mysli. Je to jakýsi strážce toho paláce. Muž v dlouhém kabátu."
"Kabáty jsou pěkný."
"Jo to jsou. A ten v tom kabátu se stvůry nebojí, je její zhouba, Morpheův konec, ten kdo ho zničí. Říkám mu Rudý král.
"Rudý král. Proč takhle?" Zeptal se Michael.
"Nevím. Napadlo mě to." Pokrčila ramenem. "Ale Rudý král jsi ty."
"Já?"
"Vzepřel ses mu. Nebojíš se ho."
"Dneska ho zničím!"

V pátek několik minut po druhé hodině ranní se Lucky podařilo utéct zadním vchodem, ale dostat se z pozemků nemocnice bylo trochu těžší. Za branami na ní dvakrát bliklo auto. Bez váhání nastoupila do stříbrného passatu.
"Čekal sem, že s tím zraněním ti to potrvá dýl." Řekl Rudý král na uvítanou, pak ji políbil a objal. Oplatila mu to. Potom se na ní podíval. "Jestli sis ten útěk naplánovala příliš brzo a někde vykrvácíš, osobně tě dorazím."
"Proč?"
"Nesnáším, když někdo, komu sem zachránil život, zbytečně riskuje."
"Nechceš se mnou radši zase flirtovat? "Na to se Rudý král rozesmál.
"Chápu. Jak je?"
"Až na tu bolest fajn, když ty jsi se mnou." Rudý král sáhnul do vnitřní strany svého kabátu a vytáhl lahvičku s tabletky.
"Tady." Podal to Lucky. "To je na bolest. Nenávykový."
"A co to je?"
"Na tom nesejde. Nemíchat s jinýma lékama a alkoholem, brát po 12-ti hodinách."
"Neříkal jsi, že nejsi drogovej dealer?"
"Nejsem, ale taky nejsem neschopnej. Tak kam?" Lucky polkla tabletu.
"No chtěl jsi na stanici, tak tam."
"A zvládneš to? Ted bys měla být v klidu." Rozjel se.
"Jen jeď."
"Fajn." Rozjel se.
Zastavili samozřejmě o něco dál.
"Zprava je okno, tím tě pustím, u něho čekej."
"Já klidně mužu jít předním vchodem."
"Ty možná, ale pokud uvidí mě, jak vcházím se zabijákem na kriminálku, odnesu si to."
"Ale byla by to dobrá ironie." Lucky vešla na stanici zcela normálně. Pozdravila pár lidí a šla do místnosti, kde se řešily přestupky. Otevřela okno a Rudý král přelezl dovnitř.
"Máš u sebe zbraň, že jo?"
"A proč bych na policii nosil zbraň?"
"Máš za opaskem z každé strany jednu?"
"Ano." Vyšli z místnosti, Lucky ukázala, kde jsou shody.
"Zabavím recepčního. Běž do druhýho patra a počkej na mě." Lucky přišla k recepčnímu. "Ahoj Karle, zase noční?"
"Agentko Reevesová, ale vy máte být v nemocnici."
"Já vím. Zdrhla jsem jim. Jsem dobrá, ne?"
"Connorsová, říkala, že pokud se tu objevíte, mám jí hned volat." Už bral telefon.
"To bych nedělala, vezmi to logicky. Je půl čtvrté ráno, přece ji hned nevzbudíme."
"Je mi líto, musím."
"Hele, ber taky trochu ohledy."
"Cože?"
"Ne na mě, na šéfku. Je tu pět dní v týdnu od sedmi do sedmi, takže brzo vstává, a pokud ji zbytečně vzbudíme dřív, tak bude v práci nevyspalá, podrážděná a mrzutá a to odnesem oba a hodně to mi věř. A to přece nechceme."
"Jenže když ji nezavolám, nebude taky zrovna nadšená."
"Jen klid, já to zařídim. A budu u Emily, která dohlídne, že se mi nic nestane a ani nic neprovedu." Recepční si povzdechl.
"Dobrá, ale buďte jen u Emily, než Connorsová přijde."
"Jistě, jste charakter." Lucky si přivolala výtah a zmizela v něm. "Pitomec." Vystoupila ve druhém patře, kde na ní čekal Rudý král.
"Nějak ti to trvalo."
"Tento recepční má trochu delší vedení. Ale už je to dobrý. Jdeme." Vydali se do laboratoře. Sotva tam vešli, k Lucky přiběhla Amy, která ji s nadšeným kňučením vítala, ale na Rudého Krále vrčela.
"Lucky?! Máš být v nemocnici." Podívala se na Rudého krále. "Páni, Rudej král a tady?" Rudý král nadzvihl oči.
"Potřebuje laskavost… Wille, tohle Emily, bezkonkurenční forezní specialistka, naprostá expertka na počítače, softwarově i hardwarově a asi i jeden z nejlepších hackerů vůbec. Taky dělá na pitevně, někdy. Emily tohle je… No ty víš."
"Víš ale, že by tu neměl bejt." Řekla Emily a koukla na Rudého krále.
"Nic ve zlém, jste sexy, ale Lucky by mohla mít malér."
"Jen si tu něco ověřím a hned zase půjdu."
"K tomu tě potřebujeme." Řekla Lucky.
"Co potřebujete?"
"Chci vidět mrtvolu chlapa, co málem zabil Lucky." Pronesl Rudý král.
"Vím, na co myslíš." Emily se nezatvářila nadšeně. "Bohužel máš pravdu. Jen jsem nechtěla, aby o tom Lucky věděla." Lucky se zamračila.
"Co nemám vědět?"
"To uvidíš." Odvětil Rudý král rychle. "Rád bych to viděl."
"Když musíš." Do prvního patra raději jeli výtahem. Přišli do pitevny, Emily rozsvítila a zalovila v papírech: "Devatenácka."
Emily otevřela stůl číslo 19 a vyjela s ním. Odkryla tělo muže, co málem smrtelně postřelil Lucky. Nadzvedla mu pravou ruku: "Tady je to tetování." Podívali se na něj oba. Muž měl nad pravým zápěstím černé M.
"To jsem tušil." Otočil se rudý král, dal ruce k sobě a opřel si je o bradu.
"Morpheův člověk." Řekla Lucky tlumeně. "On mě chce zabít."
"Ne." Odpověděl Rudý král a otočil se. "Už bys byla mrtvá. Je to vcelku prosté. Jedna dobře mířená střela, co ti dá pár minut, pokud ten třetí, což jsem byl já, zavolá sanitku, bez prodlení a zbytek už bylo jen divadlo pro něj. Ted už ví, co chtěl."
"A to je přesně co?" Řekla Lucky pořád zamračeně a koukaly s Emily na něj obě.
"Že mezi námi je stále to pouto." Pohled Rudýho krále se zalil vztekem. "Jdeme!" Dal se na obchod.
"Já zůstanu tady." Vypípla Lucky. Rudý král se otočil.
"Potřebuju s tebou mluvit, nutně, hned a sám."
"Tak já si vezmu Amy."
"Ne, teď nejsi ve stavu, kdy bys mohla třikrát denně jen tak trajdat ven."
"Nemůžu jí přece nechat Emily na krku."
"To je v pohodě." Ozvala se Emily. "Ty se uzdrav, já se o Amy postarám."
"Díky." Objala ji a pomazlila se i s Amy.
"Tak už pojd." Zavrčel Rudý král nervózně.
"A jak zabavíme recepčního teď?" Koukla na něj. Emily si povzdechla.
"Já ho zabavím, ale Lucky má bejt v nemocnici, tak na ní dej pozor."
"To si piš." V autě Rudý král mlčel a Lucky také. Po nějaké chvíli její monitorovací náramek spustil pípání.
"Ehm, Michaeli…"
"Já o tom vím, neboj, máme časovou rezervu." Rudý král dojel na zahradu svého domu. A když zastavil, otočil se na Lucky.
"Co se děje, děsíš mě."
"Poslouchej." Řekl Rudý král vážně. "Máš kolem sebe krysu."
"Počkej." Zarazila se Lucky: "Chceš mi říct, že někdo na mě donáší Morpheovi?"
"Jo, přesně tak."
"Ale jak…"
"On mě nesleduje. Z mý strany nemohl vědět o tom, že my dva se znovu našli. Takže teď mi vyjmenuj, kdo všechno ví, že jsi na mě byla nasazená. Ne, ještě líp, vyjmenuj mi všechny lidi kolem tebe."
"Těch je celkem dost. Moje teta, můj…"
"Prosím jména." Skočil jí do řeči.
"Tak Olivia Connors, Henry Stewenson, Emily Black, Kate Loreen, Anežka Smile, její parťák, nevím, jak se jmenuje celým jménem."
"To je polda od FBI, toho si najdu. Pokračuj."
"Dobře, Anthonny Foster, Holly Carter, Daniel Volf, Roman Wágner, Sophie Adamsová a Alexandra Nováková. A to je všechno."
"Dobrá, díky. Dávej si pozor, někdo z nich je Morpheova nasazená svině."
"Ale to může bejt kdokoliv. Teda u pár lidí jsem si jistá, ale…"
"Žádný vyjimky, jak jsi řekla, kdokoliv z nich." Rozjel auto a jel směrem k Lucky domu, zatímco její náramek stále pípal. Jel rychle jako cvok.
"Co se děje."
"Utíká nám čas."
"Ty zjistíš, kdo to je?"
"Ano, dal jsem ti slib, vzpomínáš?"
"A řekneš mi to?"
"No… Až budeš v bezpečí." Když dojeli na místo, kde Lucky bydlí, ta se rozhlédla na všechny strany.
"Máma tu ještě není."
"Myslím, že máš pár minut náskok, po tý mý rychlo-jízdě."
"Fajn. Jdu spát." Zarazila se. "Ale ne bez tebe."
"Vždyť já jdu." Usmál se. "Rána bolí?"
"Je to ve snesitelný míře po tom, cos mi dal." Vyšli do třetího patra. Lucky, po tom co se dostala do bytu a zula se, jak puberťák, co odhazuje svoje boty a v obýváku se svalila na pohovku.
"Není tu zrovna pořádek." Prohlásil Rudý král, když se rozhlédl.
"Na úklid si nepotrpím." Ozval se zvonek. "Zmáčkni to červený tlačítko u dveří, a pak se někam schovej." Rudý král to udělal.
"Všechno jí odkejvej, hlavně ať tu nezůstane." Zmizel do ložnice. Když se ozval druhý zvonek, ten u bytu, Lucky se doplazila otevřít. Olivia se tvářila velmi naštvaně.
"Lucky! Když pominu, že jsi byla tam, kde nemáš co dělat… Chceš se zabít?!" Lucky si odfrkla.
"Jen klid, vypneš ten krám, prosm? A co tu dělá doktor, co mě operoval?" Olivia vypnula ovladačem pípaní monitorovacího náramku. Slova se ujal doktor.
"Slečno Reevesová, měla byste se vrátit do nemocnice, pokud nebudete v klidu, hrozí vám prasknutí stehů a následné vykrvácení."
"Do nemocnice rozhodně zpátky nepůjdu."
"Pak musíte podepsat revers a potřebujete převázat a zkontrolovat ránu."
"Jasný, jasný hlavně, když pak vypadnete." Zavrčela na něj. Nechala si vyměnit obvazy a podepsala revers. Doktor odešel.
"Běž spát, já tu zůstanu." Řekla Olivia
"Mami, to není nutný, nevyspala by ses do práce a vzhledem k tomu, kolik je, by jsi stejně za chvíli musela jít."
"Ale to nevadí."
"To je dobrý, já si jdu ted stejně lehnout a budu spát, až do odpoledne." Objala Olivii. "Zavolám ti, až se vzbudim."
"Ale slib mi že budeš v klidu."
"Jo, budu."
Lucky, určitě!"
"Jo, neboj." Potom, co Olivia odešla se Lucky odbelhala se do ložnice, kde na posteli seděl Rudý král.
"Takže to bolí?"
"Tolik ne." Sedla si vedle něj.
"Tak půjdeš spát?" Nespustil z ní oči.
"To mám v plánu, ale nejdřív…Ty tvý oči, ještě jsem takový neviděla, jako by se v nich člověk ztrácel a teď, když už jsem dospělá, chci se v nich ztratit." Hleděli sobě do očí. Po nějaké chvíli ho políbila. Po chvilce jí to začal oplácet a vyměnili si pár polibků.
"Jsem dobrej učitel."
"Jak jinak." Sundala si vše až na tričko a spodní prádlo a lehla si. Rudý král ji zaujatě sledoval. "Jdeš?"
"Eee, půjdu, jen si ještě něco zařídím. Jen chvilka. Odešel z ložnice. Raději jí neříkal, že v ložnici našel jednu odposlouchávací štěnici. Našel v celém bytě ještě další tři štěnice a odstranil je. Vrátil se do ložnice, Lucky na něj čekala. Sundal si kabát, přišel k posteli a dal dvě zbraně pod polštář. Sundal si kalhoty a lehl si. Lucky se s menší námahou položila hlavou na něj a on ji objal.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama