6 Rudý král (1/3)

6. března 2018 v 18:45 | Lucky14 a Panežka |  Lucky Reeves 1. série

Lucky Reeves

(Gramaticky opraveno)
Lucky Reeves - Asociál, který využívá svou nespolečenskost k objektivnímu pohledu.
Osoba, která využívá umění mentalismu nebo dedukci. Znalec psychologie Mistr manipulace a lží.

6. Rudý Král

Zatčení drogového bosse a rozbití zločinného gangu, který kradl narkotika, způsobilo rozruch v celém New Yorku. Případ samozřejmě neunikl pozornosti médií, stejně jako soudní proces a agentka Lucky Reeves. Metoda, kterou Lucky drogového bosse chytila, novináře velmi zaujala, ovšem největší poprask způsobila její metoda dedukce, ve které málokdy brala v úvahu fyzické důkazy. A tak se zvěsti o agentce, která vyřeší případ jen pomocí jakéhosi šestého smyslu, rychle šířily světem a Lucky se nedobrovolně stávala veřejně známou osobností. V novinách často měla přezdívku "Ženský ekvivalent Sherlocka Holmese." Televizní i žurnalističtí reportéři se k ní snažili při každé příležitosti dostat, aby měli další skvělou reportáž. Na rozdíl od nich z toho Lucky nějak nadšená nebyla, byť její ego toužilo po uznání, přesto u ní vítězilo to, že chce být skrytá před světem, obdiv Emily jí zcela stačil.

Zrovna nyní s Henrym a Olivií byli v panelovém domě v přízemí, kde byl na chodbě svého bytu mrtvý muž, který zřejmě spáchal sebevraždu. V pravé ruce stále držel zbraň, kterou se zřejmě střelil do hlavy. Shodli se na tom všichni vyšetřovatelé, až na Lucky, které se to nezdálo. Jako obvykle si prohlédla byt a dala se na odchod.
"Venku je hromada novinářů." Upozornil je Henry.
"Co chtějí tentokrát?" Procenila Lucky mezi zuby.
"To, co vždycky." Odpověděla Olivia. "Tebe."
"Proboha, lidi se zbláznili!" Protočila Lucky oči. "Jsem usvědčený zločinec v podmínce, co pracuje u policie, aby nemusel jít sedět, proč nenaháněj třeba Adele?" Naštvaně si nasadila kapuci své mikiny. Snažila se krýt před fotáky těch otrapů venku, ale pár jejích fotek bylo i tak ukořistěno, než odjela.
Neměla tušení, že jen o pár dnů později si jednu z jejích fotek v novinách až v Londýně prohlížel vysoký muž v černém kabátu. Nezdálo se, že by ho zajímal celý článek v novinách, hleděl především na fotku Lucky Reevesové. Po chvilce z kapsy kabátu vytáhl mobil.
"Chci ihned letenku do New Yorku. Na jméno William Danson." Jeho hlas byl hluboký a někomu by jistě naháněl strach.
"Co nejbližší let."
Po celou dobu svého krátkého hovoru nespustil, oči z fotky v novinách. Téměř nemrkl. Byl stejně zaujatý, jako Lucky, když se snaží přijít na řešení případu.

Bylo ji 11 let a zažívala peklo na zemi. Týral ji, bil ji, vyhladověl ji, nutil ji prát se s jinými dětmi a cvičil z ní zabijáka. Když tam Morpheus nebyl, zamykal Lucky do malé tmavé místnosti a pro všechny případy ještě byla připoutaná silným řetězem. Jednoho dne tam ale někdo přišel, kluk s rozcuchanými vlasy. Vysoký asi přes 180 centimetrů. Také byl pomlácený. V pravé ruce měl hořák. Lucky se na něj podívala.
"Kdo jsi?"
"Michael. A ty jsi Lucky Reeves, ta, co můj otec získal do pěstounské péče."
"To už je dávno, asi víc, jak rok.."
"Je to jen pět měsíců, Lucky."
"Vážně? Ale přijde mi jako by…"
"Tě mlátil roky?" Dokončil větu Michael. "Já vím, mně je 17 let, ale mám pocit, jako bych prožil dvojnásobek."
"On ti to dělá taky?"
"Ano."
"Ale nejsi přivázaný."
"Ta stvůra si myslí, že když jsem jeho syn, může mi víc věřit."
Přišel k Lucky a začal nahřívat řetěz.
"Co to děláš?"
"Dostanu tě pryč, jen vydrž."
"Ty řetězy jsou dost silný. Lepší bude, když sám vypadneš, když můžeš zmizet."
"Kdybych tě tu nechal a sám utekl, byla by to jen ubohost, tý stvůře se musí někdo postavit na odpor." Ozvaly se zvuky příchodu. Michael se zvedl: "Musím jít."
"Michaeli…"
"Já se vrátím." Řekl a rychle zmizel, zatímco Lucky vypadala vyděšeně.

Lucky se už týden neukázala v práci. Čekala, až pozornost kolem ní utichne, ačkoliv na to, aby nechodila do práce, nemusela být zrovna středem pozornosti. Seděla za svým notebookem, pila čaj a byla zabalena jen ve velké osušce s vlky. Amy ležela vedle ní. Ozvalo se dunění zvonku a jeho délka značila vysokou naléhavost. S Lucky to však ani nehlo, za to Amy se se štěkotem řítila ke dveřím. Lucky se ale stále k ničemu nechystala. "Ticho!" Zakřičela na třetí zvonění a Amy přivolala k sobě. Její pozornost zaujalo až to, že zaslechla klíče, chytla Amy za obojek a otočila se. To už u ní stáli dva muži v obleku a hned na to jí jeden z nich dokonce přinesl její věci včetně bot. Amy na ně výhružně štěkala a vrčela. "Oblečte se, agentko Reevesová, jdete s námi." Řekl jeden z nich chladným profesionálním hlasem. Lucky si jednoho z nich prohlédla, drahý tmavý oblek, sluchátko za uchem a černé sluneční brýle, na tohle nemusela být génius.
"Vím, kam půjdu." Pronesla s úsměvem a koukla se na Amy. "Klídek holka, to jsou jen pánové z FBI." Podívala se opět na ty dva. "Podali byste mi z chodby vodítko, pánové?" A však nezdálo se, že by se chystala jít oblékat.

O hodinu později dokonce i Henryho přivedla FBI do místnosti, kde byl stůl a kolem něj z každé strany pohovka. Na jednom gauči seděla Lucky a byla stále celá zabalená ve své osušce a její věci byly na stole před ní i s její služební zbraní a odznakem. Amy jí ležela u nohou. Henry si k ní sedl, nejprve vůbec nevěděl, co má říct. Amy se k němu šla pomazlit.
"No… máš kliku, že je teprve září." Lucky se jen usmála. Henry se na ní podíval, pak se zamyšleně podíval před sebe a poté znovu na Lucky. "Máš na sobě spodní prádlo, že jo?"
"Ne."
"Fajn, tak ne." Lucky se začla smát. Henry se snažil zůstat vážný, ale chtě nechtě se začal smát také.
"A ted vážně." Začal, když se uklidnili. "Tajná schůzka FBI, proč tu jsme?"
"To nevím." Zavrtěla Lucky hlavou.
"Tys něco provedla, Lucky?" Do místnosti přišla kapitánka Connorsová v uniformě.
"O, ahoj mami!" Vykřikla Lucky. Olivia vykulila oči, když viděla Lucky jen v osušce.
"Mohla by ses se aspoň jednou chovat jako dospělá, Lucky?"
"Promiň Liv, ale řeší zločiny, a pak to dává na blog a teď je nahá na tajné schůzce FBI, jejiž vážnost zdůrazňuje i tvá uniforma, já bych v její dospění moc nedoufal." Varoval ji Henry.
"Ano přesně tak." Řekla Olivia. "jsme na schůzce FBI, Lucky, obleč se, prosim tě."
"Proč?" Zeptala se Lucky tónem malého dítěte. "Přiznej, moje výstřelky tě baví." Olivia se ironicky usmála.
"Jak si na něco takového přišla, mé dítě?" Do místnosti přišla Anežka Smile.
"Ahoj Olivie."
"Ahoj, omlouvám se za Lucky, ona je zkrátka... Lucky no…"
"Chápu." Pozdravila i Henryho a koukla na Lucky. "A co ty? Tohle je nějaká nová provokace?"
"Spíš protest." Zamyslela se Lucky. "Myslíš, že je příjemné, když chlápci FBI tahají lidi z domu?"
"Ale no tak."
"Příště aspoň přijeď ty."
"Nebyl čas, tohle je naléhavé."
"Proč jsme tady?" Přemítala Lucky od jedné k druhé.
"Nic tě nenapadá?." Řekla Olivia. "FBI, chce tvou pomoct, tedy až se konečně oblékneš." Lucky se naklonila k Olivii a zašeptala.
"Dělám to kvůli nám, abych utužila to, že sem tvé dítě." Olivia se na ní podívala s pobaveným výrazem, jestli to myslí vážně.
"Zlato, pocit, že mám na oddělení dítě, mám od chvíle, cos nastoupila." Když už byla Lucky konečně oblečená a popíjela čaj, Anežka se chystala k věci.
"Máme tu záležitost, týkající se mezinárodní bezpečnosti a potřebujeme pomoc."
"A co já s tím?" Pronesla Lucky s nezájmem. Anežka před ní hodila foto.
"Znáš toho muže?" Lucky vzala fotku a prohlédla si ji. Muž na fotce měl ostrou tvář, rozcuchané tmavé vlasy a modré oči, nebo snad zelené? Z té fotky to nemohla rozpoznat.
"Ne, neznám." Odložila fotku.
"Jmenuje se William Danson, i když to nejspíš bude falešné jméno. Mnohem víc je ale známý pod jménem "Rudý král". Je to jeden z nejobávanějších zabijáků."
"A co já s tím?" Zopakovala Lucky s nezájmem.
"Chceme tě na něj nasadit…"
"Tak to prrr!" Zastavila Lucky Anežku a vstala. "Moje podmínka mi přikazuje pracovat pouze pro CSI, takže FBI čmuchala dělat nebudu. Navíc případ mám přesto, že ho všichni považují za uzavřený. Hezký den. Jdeme Amy." Dala se na odchod a německý ovčák ji poslušně následoval.
"Počkej, Lucky!" Zavolala za ní Olivia.
"Umí dedukci." Zkusila říct Anežka, Lucky to ovšem nějak nezastavilo.
"Je to Morphův syn." Řekla Olivia. "A tím se to týká i nás." Lucky se zastavila a otočila hlavu.
"Biologickej?"
"Ano." Přikývla Olivia. Lucky se vrátila a znovu vzala foto, které ji Anežka ukázala a prohlédla si ho znovu, pak si opět sedla vedle Henryho.
"Dobře, poslouchám." Anežka pokračovala
"V současnosti je tady v New Yorku. Víme, že má informace, co by mohly rozpoutat mezinárodní konflikty. Musíme je získat."
"To je vše? Copak už ho FBI nekontaktovala? Co chce výměnou? Nezkoušejte ho obelstít. Je to syn nejhoršího a nejchytřejšího zločince planety, zřejmě další genius sociopat. Něco poděláte a máte problém."
"Lucky, on nic nechce, sám nás kontaktoval, kde je, a že ty informace má."
"O, takže si hraje, provokuje, napíná…"
"Není to vtipné. Ty informace můžou rozpoutat třetí světovou válku. Jenže vtrhnout k němu nemůžeme. Jak jsi řikala, kdo ví, čeho je schopný."
"Henry půjde s tebou." Dodala Olivia.
"Á. Tohle se mi líbí, začíná to být zábava."
"Ty se ho nebojíš?" Zeptal se jí Henry.
"Děláš si srandu?" Podívala se na něj Lucky. "Velký zlý zabiják, tajné informace, vystrašená FBI… Nejlepší případ od chvíle co dělám u policie." Podívala se na Anežku. "Tu foku toho… Rudýho krále si vezmu. Pošli mi jeho adresu a ozvi se mi za týden." Dala se na odchod.
"Budeš mít plán?" Zeptala se Anežka.
"Budu mít ty informace."
"Lucky, moc si věříš, ale dávej si pozor, on je extrémně nebezpečnej."
"To je každej vrah." Odvětila Lucky a odešla.

Ačkoliv se Michaelovi nepodařilo Lucky dostat pryč, vzniklo mezi nimi pouto, o kterém jejich tyran nevěděl. Jednoho večera po další vlně násilí a bití, se Lucky pokusila Morphovi vzepřít. To, co následovalo, byl málem masakr. Když při "usměrňování" Morpheus způsobil Lucky otevřenou zlomeninu ramene, její řev bolesti byl ten večer slyšet na kilometry daleko. Michael se na něj vrhl v záchvatu zuřivosti.
"Už dost! Nech ji na pokoji! Zabiju tě! Zabiju tě!" Díky tomu, že Morpheus tento útok nečekal, měl Michael navrch a zdálo se, že by ho mohl opravdu zabít, ale na pomoc přišli Morpheovi lidi a Michaela spacifikovali. Morpheus zuřil.
"Ty červe! Troufáš si postavit se proti mně?! Až s tebou skončím, Michaeli, už tě to v životě nenapadne!"
Potom co skončil s Lucky, vzal si do parády svého syna.


Ozvalo se dunění zvonku, jako na lesy. Lucky věděla, kdo takhle zvoní. S Amy včele otevřela Emily dveře. Objaly se a Lucky zamířila zpět do ložnice. Emily cupitala za ní.
"Slyšela jsem o tvý misi ohledně Rudýho krále."
"Jo, od Liv je milé, že mi poskytne nějáké to rozptýlení." Emily se překvapeně rozhlédla po místnosti. Lucky měla vytahané ze skříně téměř všechno oblečení.
"Co to vyvádíš?"
"Potřebuju si obléct něco, co pomůže mému krytí." Lucky se zamyšleně dívala na své věci. Nakonec vzala zelenou mikinu se zipem a světle modré kalhoty. "Tohle obvykle nenosím."
Amy mezitím lovila jednu z jejich ponožek.
"Nechci, abys k němu šla." Řekla Emily s obavami v hlase.
"Klídek, Henry jde se mnou."
"Co když vás oba zabije…" Emily začínala panikařit: "Bože můj."
"Emily klid! Nikdo nikoho nezabije."
"Proč musela FBI vybrat na Rudýho krále zrovna tebe, to nemají dost lidí?"
"Protože jsem génius. A kromě toho, práce u poldů je nebezpečná pořád."
"Tak si najdi jinou."
"To bych nepracovala s tebou a šla bych sedět."
"Taky pravda. Ale zavoláš mi."
"Proč? Bereš si Amy, stejně si pro ni příjdu."
"Lucky!"
"Napíšu SMS." Převlékla se. "Jak vypadám?"
"Neobvykle."
"Fajn. Teď ještě jméno. Hmmm."Lucky šla do obýváku k notebooku.
"Hledáš si jméno?" Koukla jí Emily přes rameno.
"Snažím se… Tak jo." Zvedla se po chvíli: "Jméno už mám."
"A řekneš mi ho?"
"Ne." Lucky si vzala hroznovej cukr a nabídla i Emily. Ozval se zvonek.
"To bude Henry. Je čas vyrazit." Dala Amy vodítko a podala ho Emily. "Tak štěndo, ted počkáš hezky u mojí oblíbený apačky." Podrbala ji za uchem a dala si mobil do vnitřní kapsy od mikiny. Vyšly ven, kde už čekal Henry.
"Tak ty máš i věci ve veselých barvách?" Rýpnul si.
"Sklapni! A dej mi klíče od auta, stejně nemáš adresu." Henry jí je s povzdechem předal.
"Dejte na sebe pozor." Řekla Emily tentokrát Henrymu.
"Nic se nám nestane." Zavolala Lucky od auta. "Jdeme partáku, nová hra začíná."
Když odjížděli, Emily se za nimi s Amy dívala, dokud auto nezmizelo.

"Jakej je plán?" Kouknul Henry na Lucky.
"Zazvoníme. Pak se uvidí."
"Zazvoníme?" Kouknul na ní Henry, jestli to myslí vážně. "My jen tak zazvoníme u sériovýho vraha?"
"Vtrhnout tam je riziko, nechceme ho za nepřítele nebo hůř, nechceme, aby nás Emily potkala u Dana na pitevně."
"To je bezva." Řekl Henry ironicky. Po víc, jak hodině Lucky zastavila, zaparkovala a svou služební zbraň nechala v kaslíku auta.
"Už jsme tady? Zeptal se Henry, když se dál vydali pěšky.
"Jsme o ulici vedle. Prašť mě."
"Cože?" Podíval se na ní Henry nechápavě.
"Prašť mě. Ty máš něco s ušima?"
"Prašť mě - slyším často, když něco řekneš, ale většinou si to jen domýšlím."
"Tak už dělej a nemel!"
"Nebiju ženy, i když ty bys pár facek zasloužila." Lucky protočila oči v sloup.
"Ježkovi oči, je to součást plánu, tak mi ji vraž jo, a jestli to má bejt věrohodný, potřebuju krvácet, takže se neboj jít do toho, ale jestli mi něco zlomíš, tak tě zabiju!"
Henry na ní nejistě koukal, moc se mu to nelíbilo.
"Ale nehodlám tu strávit mládí, tak s tim pohni." Zavrčela Lucky.
"Jak chceš, tys to vymyslela." Lucky se pořádně nadechla. Henry jí nakonec dal opravdu vcelku slušnou ránu pěstí, div neztratila rovnováhu.
"Hele dobrý?" Zeptal se, když se Lucky narovnala.
Lehce si utřela nos a podívala se na svůj prst od krve. "Fajn, tak jdeme." Řekla, jako by se nic nestalo.

Zazvonili u domu, ve kterém měl být Rudý král.
"Ano?" Ozvalo se ze sluchátka u zvonku.
"Ehm, prosím vás, potřebuju pomoc." Řekla Lucky v nepředstíraném pláči. "Přepadli mě a vzali mi mobil i peněženku a… a dokonce i klíče. Já… vůbec nevím, co si počít, pomozte, prosím."
Zatímco hrála tohle divadlo, Wiliam Danson, který si nechal říkat Rudý král, ji sledoval kamerou a celkem se u toho bavil.
"Zavolám policii, jestli chcete." Ozvalo se ze sluchátka u zvonku.
"To budete hodný." Pokračovala Lucky. "A mohu na ně počkat u vás, prosím?"
"No dobrá." Ozvalo se ze zvonku společně společně s drnčením, které otvírá dveře.
"Děkuju." Odpověděla Lucky se vzlykem a s Henrym vešli dovnitř. Na dveřích byl systém, který umožňoval otvírání na dálku, takže u nich nikdo nebyl.
"Tohle si musím taky pořídit." Konstatovala Lucky.
"Obávám se, že na to má plat jen nájemný zabiják." Zašeptal ji Henry.
"Obývák je vpravo." Ozvalo se odněkud z domu.
"Děkuju."
"Já jsem viděl, jak se to stalo." Řekl Henry. "Máte tu lékárničku?"
"V kuchyni, v jedné z horních skříní." Henry šel do kuchyně a Lucky se usadila v obýváku na luxusní pohovku, bylo tam víc luxusních věcí - velká televize, hifi, věž… byly také vidět zbraně a na zdi byl obraz. U okna byl malý kulatý stůl, u kterého seděl muž, který vypadal téměř, jako na fotce, kterou si Lucky vypujčila od Anežky, měl navíc jen strniště. Ve světle modré košili, tmavých hladkých kalhotách a lesklých černých botách, se skleničkou skotské v ruce, působil jako bohém. Potom, co si Lucky očima prohlédla místnost, zůstala pohledem upřená na něj. Měla z něj zvláštní pocit, bylo na něm něco zvláštního, přišlo jí to povědomé, ačkoliv pamět jí řikala, že ho vidí poprvé. Nutilo ji to soustředit na něj veškerou pozornost.
"Vítám tě, Lucky Reeves, i když jsem celkem zvědav, jakou identitu sis připravila, nebudeme předstírat, že jsi někdo jiný." Odložil skleničku vstal a přišel k ní tak blízko, jak jen to šlo.
"Víš, kdo jsem?" Snad to, že se ocitl tak blízko ní, Lucky vytrhlo z jejího tápání.
"Rudý král, řekla bych." Řekla a snažila se mu dívat do očí a zůstat v odstupu, jenže pocitů, bylo čim dál víc a většina z nich jí byla doposud cizí. Zvlášť, když se mu podívala, do očí, projel v ní pocit vzrušení, ale tenhle byl jiný, nevěděla, co to je.
"Samozřejmě." Rudý král vzal kapesník a utřel ji nos, od krve, na to, že to byl zabiják, celkem jemně.
"Škoda nechat se tlouct do tak hezké tváře." Lucky se přiblbě uchechtla.
"Já nejsem… ty mě ne… Tvý jméno?" Ve zmatení si ani nevšimla, že ji chytil za zápětí.
"William Danson."
"Pravý jméno." Rudý král se zasmál.
"Né, Lucky." Lucky se usmála.
"Zjistím to."
"To doufám…"
"Modrozelený…" Řekla najednou.
"Ten postřeh barvy mých očí a tvých rozšířených zorniček mi lichotí. Zvláštní… To, jak se z tebe stala žena, je to tak… přitahující." Lucky se uchechtla znovu.
"My se nikdy neviděli, ačkoliv jo, možná o mně víš od něj. Ale jsi egoistickej… Snad si nemyslíš, že bych já chtěla něco mít s někým jako ty, jen protože tu se mnou flirtuješ."
" Má ty vzpomínky moc hluboko, nemůžu jí říct, kdo jsem, když ani Rudý král jí nic neříká."
Pomyslel si Rudý král. "Ne, proto ne." Naklonil až k Lucky a zašeptal. "Vím to, protože jsem ti změřil puls." Lucky dala ruku pryč.
"Tyhle triky znám. Moc si nevěř!"
"Ale no tak. Na mě nemusíš hrát tvrdou. Co se mně týče, pomiloval bych tě hned teď a rovnou tady, tak, že bys dvakrát prosila o milost."
"Nikdy jsem neprosila o milost."
"Říkám dvakrát."
"Říkám nikdy." Dívali se do očí jeden druhému, až ji Rudý král nakonec políbil, Lucky mu to dokonce začala oplácet. Objevil se Henry.
"Myslím, že…" Ztuhnul, když ty dva viděl. Rudý král se odtáhl.
"Prosím, posaďte se tu." Kouknul na Lucky. "Čaj?"
"Ne díky, byl by jistě otrávený." Na tváři Rudého krále se objevil uražený výraz, který by vyděsil mnohé. "Dobrá, dám si čaj." V klidu se posadila na pohovku.
"Fajn." Vydal se do kuchyně.
"Já si dám taky čaj, kdyby to tu někoho zajímalo." Ozval se Henry. Sedl si vedle Lucky, která si dala ruku na rty. "Ty… tys ho líbala? Líbala si sériovýho vraha?"
"Co?" Podívala se na něj Lucky. "Já? Ne, né, já… nikdy, to byl on!" O chvíli později se Rudý král vrátil s čajem a rovnou zůstal stát. Lucky ho sledovala, snažila přijít na to, čím jí je tak povědomý a zároveň provést dedukci, ale nemohla absolutně na nic přijít. Koukla na Henryho. Z jednoho pohledu, poznala, že se moc nevyspal, že neměl snídani, že má nový kartáček na zuby, a že dnes má rande, ale když se podívala na Rudého krále, nezjistila vůbec nic, ať se snažila, jak chtěla.
"Příště ji nemlať, ani kvůli případu." Řekl Rudý král Henrymu. Ten se uchechtl. Rudý král koukl zpět na Lucky "Tak povídej, jak to je?"
"A co?" Nechápala Lucky.
"Ta sebevražda před pár dny." Lucky zavrtěla hlavou.
"Proto tady nejsem."
"Ano, já vim, seš tu kvůli těm informacím. Smůla, ty nezískáš, ale můžeme zabít čas." Usmál se, když viděl, že se na něj stále dívá.
"Jen přemýšlej…" Pomyslel si. Lucky byla ještě pořád dost mimo.
"Ehm, eee…" Měla co dělat, aby od něj odtrhla oči. "Nebyla to sebevražda, to vím."
"Jak?" Zeptal Rudý král se zájmem a také ji sledoval.
"Stejně jako vím, že ty informace jsou někde v týhle místnosti." Pokračovala Lucky.
"Dobře. Ale jak?"
"Ó, takže jsou tu. Díky Willieme." Usmála se Lucky. Rudý král se zatvářil naštvaně, když si uvědomil, že se nechal nachytat a sám Lucky řekl, podstatnou stopu. Lucky se rozhlížela po místnosti a přemýšlela, kde nebo v čem by ty informace mohly být.
"Střelen do hlavy zprava, zbraň v pravý ruce, ale jeho byt… Postavení věcí… Byl to levák. Ten by se těžko střelil pravou, takže vražda."
"Perfektní." Řekl ohromeně Rudý král: "Definitivně sexy."
Kouknul na Henryho "Je k mání?"
"Cože?" Vytřeštil na něj oči. "Vy byste chtěl…"
"A proč ne?"
"Zabil si ho snad ty, že o tom víš?" Nadzvedla Lucky oči na Rudého krále.
"Ne, k čemu by mi byla jeho smrt? Četl jsem noviny."
"Ten obraz!" Řekla náhle Lucky. Sundala obraz, který visel na zdi. Za ním byl sejf s číselnou klávesnicí. "Vida." Koukla na Rudýho krále. Ten ji jen sledoval. "Bude těžký najít kód, zdá se, že používáš rukavice. Chytré."
"Mohl bych ti ho klidně říct." Prohlásil Rudý král "Ale proč, když ten kod tu je" Lucky se na něj tázavě podívala. Jen na ní mrknul.
"To má být hra?"
"Ano." Usmál se Rudý král. "Chci vědět, co v tobě je, předved mi svou dedukční schopnost. Kod tu je, Dnes tu je. Jen dnes."
"Proč jen dnes?" Zeptal se Henry.
"To je šifra, Henry." Odpověděla Lucky. "Zabijáci v nich rádi mluví." Usmála se na Rudého krále. "Že?"
"Ano zlato." Mrknul na ní.
"Stewen!" Ozval se Henry. Oba se na něj podívali. "To až vy dva budete hledat jméno pro miminko…" Lucky se na něj koukla poněkud tupým výrazem.
"Co to meleš?"
"Co se kodu týče…" Vrátil se Rudý král k věci a kouknul se na hodinky na své pravé ruce. "Dávám ti 5 minut."
"To zvládnu." Usmála se Lucky. Ale neměla ani tušení o tom, jaký je ten kod a tak usilovně přemýšlela. Chvílemi se rozhlížela po místnostnosti, jestli jí něco nenapoví.
"Konec." Ozval se Rudý král po 5ti minutách."Tak co?" Lucky mlčela. "No to je poněkud…"
"Počkej!" Lucky se otočila k sejfu. Nakonec zadala kombinaci čísel 1-8-4-0-3-0-9. Ozval se zvuk přijetí kodu Rudý král se usmál. Lucky vzala tablet, co byl v sejfu.
"Tablet. Předpokládám, že vše je v něm."
"Jsi dobrá, ale tím zábava končí, to mi patří, dovolíš?" Natáhl Rudý král ruku.
Lucky tablet zapla, ale ke vší smůle se objevilo "Enter your password­­­­­­­".
"Tak to vidíš. Nedostaneš se tam a pro mě je to otázka života, smrti a svobody, tak mi to vrať."
"Nebo? Zabiješ mě?" Lucky se vydala z místnosti i s tabletem. V tu chvíli Rudý král naštvaně zavrčel a šel za ní. V předsíni vzal ze zásuvky menšího stolku u zdi injekční stříkačku a zezadu ji Lucky bodnul do paže.
"Co to?!" Otočila se Lucky po zdroji píchnutí.
"Promin kotě, nutná sebeobrana."
"Sebe… co?" Lucky se zamlžil pohled, začala se motat a nakonec ztratila rovnováhu úplně. Měla křeče a tělo ji přestalo poslouchat. Rudý král si vzal zpátky svůj tablet.
"Co jste jí to udělal?!" Křiknul Henry na Rudého krále. Vytáhl zbraň a namířil na něj. Rudý král však v klidu odložil stříkačku.
"Bude v pořádku, jen teď bude pár hodin utlumená, včetně dýchání, tak s ní zůstaň." Lucky natáhla ruku směrem k Rudému králi.
"Williame." Rudý král se k ní sklonil, vzal jí z kapsy mobil a něco s ním dělal.
"Promiň, ale jsi hrozně tvrdohlavá." Mobil ji vrátil. "Ještě se uvidíme a díky za ten kód. Nikdy mě nezklameš." Lucky během pár chvil ztratila vědomí. Henry raději volal sanitku.

Po tom večeru byla Lucky přesvědčená, že Michael je mrtvý. Ten za ní ale za pár dní později přišel. Byl sice v zuboženém stavu a dokonce nemohl otvírat levé oko, jak byl ztlučený, ale žil.
"Michaeli?!" Michaeli…" přišel k ní a jednou rukou, ji objal, protože v té druhé držel nůž od krve.
"Jsem tu."
"Proč jsi to udělal?" Zeptala se, když se odtáhli. "Vždyť tě málem zabil."
"Jinak by ten večer možná zabil tebe. Co rameno?"
"Nebolí víc, než to, že jsem myslela - že tě zabil."
"Tak snadno to nezabalím."
"A ten nůž?"
"Jeho lidi, co nás tu hlídali… řekněme, že abych se k tobě dostal, musel jsem je zneškodnit a až se dnes vrátí stvůra, už odtud nepůjdu, skončím to, Zabiju Morpha a vypadneme odtud." Pak, ale zasípal bolestí.
"Ale na to si moc zraněnej."
"To je dobrý." Sedl si se sýpáním vedle ní, opřel se o zeď a tak, jak to šlo, přitiskl Lucky k sobě. "Vždycky tě budu chránit Lucky. Vždycky! A jakýmikoliv prostředky. To je slib." Chvíli byli ticho. Než začala Lucky mluvit.
"Vymyslela jsem postavu, když jsem utíkala z týhle podělaný reality do svého paláce mysli. Je to jakýsi strážce toho paláce. Muž v dlouhém kabátu."
"Kabáty jsou pěkný."
"Jo, to jsou. A ten v tom kabátu se stvůry nebojí, je její zhouba, Morpheův konec, ten, kdo ho zničí. Říkám mu… Lucky měla tenhle detail v paměti z nějakého důvodu zablokovaný a nemohla si vzpomenout na jméno.
"Proč takhle?" Zeptal se Michael.
"Nevím. Napadlo mě to." Pokrčila ramenem. "Ale on jsi ty."
"Já?"
"Vzepřel ses mu. Nebojíš se ho."
"Dneska ho zničím!"
Ten večer skutečně někdo zemřel, ale byl to Michael. Morpheus se vrátil, ale měl u sebe své lidi. Dal jim příkaz k zabití Michaela. Zemřel potom, co byl zastřelen třemi ranami do hrudníku. Tedy aspoň takhle si to Lucky pamatovala a za jeho smrt dávala vinu sobě, ale Morpheovi přísahala smrtelnou pomstu.

Bylo sedm hodin ráno, druhý den. Lucky se probrala ve své posteli. Cítila se vyprahlá a celé tělo ji stále ještě bolelo. Byla ještě trochu oblbnutá a chvíli jí trvalo, vzpomenout si na to, co se stalo.
"Henry! Henry!" Jak se snažila vstát a byla stále ještě omámená, podařilo se jí spadnout z postele. Henry se objevil ve dveřích: "Dobrý?"
"Co se.. co…"
"Rudej král tě omámil. Po chvíli ses probrala a mluvila nesmysly, Olivia s Emily o tebe měly hroznej strach, ale Emily si tě taky točila na mobil. Za chvíli přijdou a já půjdu." Lucky vstala.
"Kde je? Kde je?!"
"Kdo co?"
"Will, kde je Will?"
"Will… Myslíš Rudej král? To nevím." Pomohl jí zpátky na postel. "Jen lež, já budu vedle, kdyby něco."
Odešel. Ozval se tlumený výstřel a Lucky mobil se v kapse rozsvítil. To ji trochu probralo. Dovrávorala se k mikině pověšené na dveřích ložnice a vytáhla z kapsy mobil, na kterém byla SMSka. Stálo v ní: "Dobré ráno Lucky Reeves" Lucky se podívala na jméno odesílatele "The Red King".
Nevzpomínala si, že by mu dávala číslo, ale matně si vybavila, že on ji vzal mobil.

V devět hodin ráno, už Lucky scela v pořádku seděla u stolu u snídaně, spolu s Emily, Olivií, Anežkou a jejím parťákem Peterem.
"Buď v klidu, ty informace jsou v bezpečí." Řekla Lucky Anežce, ta se ale vůbec netvářila nadšeně.
"Jsou v rukou Sériovýho vraha, který je synem nejhoršího zločince planety, jak uklidnující. Můj šéf mě zabije, zaručila jsem se za to, že je získáš."
"Jen klid, nechce rozpoutat válku, o to mu nejde."
"Jak to můžeš vědět, Lucky?"
"Zeptám se jinak. Jde po něm FBI?"
"Dokud má ty informace, nemůžeme nic, na tož po něm jít."
"A o to mu jde, chápeš? Je to sériový vrah a našel si způsob, jak zůstat beztrestný. Je nad zákonem, doslova. Ten chlap se mi líbí. Nechte ho být, chovejte se k němu jako ke králi."
"Jo, ne tak, jak se choval k Lucky on." Poznamenala Emily, čímž měla na mysli, to jak Rudý král Lucky omráčil. Lucky se uchechtla
"Jako ke králi… To je paradox."
"Jsem ráda, že se bavíš." Řekla Anežka se sarkasmem. Místností se znovu ozval výstřel, všichni se zarazili, co nebo kdo to je a dokonce vytáhli zbraně. Lucky došla pro mobil, co měla u notebooku a vrátila se.
"Je ti líp?" Zarazila se nad tou zprávou, že by Rudýmu králi snad na ní opravdu záleželo? Nebo to byla jen hra? Chtěla to vědět, ale ne ze zvědavosti, ale z důvodů jí cizích.
"Jsem v pořádku, co ty?"Odeslala zpátky, zatímco všichni uklidili zbraně. Emily se na ní tázavě podívala. Nevšímala si jejího pohledu.
"Nikdy sem tě neměla pouštět na tu misi." Řekla Olivia. "Nebylo pěkné poslat svou kamarádku k takovému zabijákovi." Vyčetla Anežce.
"Buďte zticha, kapitánko!" Okřiknul ji Peter nevrle. Lucky a Emily na něj v tu chvíli vrhly společně vražedný pohled.
"Petere!" Peter se zarazil, ale omluvil se.
"Neboj, mami, byl milý až na to omámení."Řekla Lucky Olivii. Lucky mobil opět pípnul jako před tím, tedy spíš vystřelil.
"Můžeš si to změnit?" Zeptala se Olivia. Lucky četla zprávu:
"O mě se neboj, já sem v pořádku vždy."
"Necháme ho sledovat." Řekla Anežka
"To nemusíš." Odvětila ji Lucky. "Zkus twitter, mám dojem, že jeho nick je… že by "The Red King?" Uchechtla se.
"Vtipné." Řekla Anežka a společně se svým partákem a Olivií se chystala k odchodu.
Lucky se zvedla.
"Co dál? Případ Rudýho krále, je plán B?" Anežka k ní přišla.
"Lucky, Olivia má pravdu, je to nebezpečné, odvolávám tě, vrat se na své oddělení."
"A co když na tom chci dělat?"
"Ne, Lucky. Nedám v sázku tvůj život, ne znovu. Mise selhala, konec. Opatruj se." Olivia objala Lucky na rozloučenou.
"Čekám tě ráno v práci a v osm, ne v deset. Ještě máš průšvih za minulý týden. " Všichni tři odešli. Lucky se vrátila ke stolu.
"Co ten zvuk na tom mobilu?" Zeptala se Emily.
"Upozornění na zprávu."
"A tohle?"
"Rudý král mi to asi nastavil, když mi vzal mobil."
"Takže, když ti ted Rudý král napíše…" Vyrušil je mobil, který se ozval znovu výstřelem.
"Zjevně."
Odpověděla Lucky při čtení zprávy: "Chceš se setkat?"
Neodpověděla mu, ale začala přemýšlet.
"Ale proč s tebou udržuje kontakt?" Divila se Emily.
"Jede po mně. Zkoušel to už včera."
"Ne, vážně?!" Vyhrkla Emily a Lucky mobil se ozval znovu, tak jako předtím.
"Vážně." Ukázala ji zprávu: "Pojdme na večeři."
"Paráda, zve tě na večeři."
"Mám jít na večeři se sériovým vrahem?"
"Líbí se ti, vždyt by šlo jen o sex." Lucky zamyšleně pokyvoval hlavou.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama