Kapitola 8 (1/2)

10. března 2017 v 21:15 | Lucky14 |  Legend of the Magik: Zrození vyvolené

Gramaticky opraveno

Legend of the Magik
Kapitola 8
Výprava

Spokojený sám se sebou a sebejistý natolik, že se nezajímal o Lucky, začal si Marco podmaňovat jedno město za druhým. Jako první dobyl Eternal Land, což byla oblast Elementálního světa, která byla pod věčným ledem a sněhem. Přestože se elementka ledu Yuki a s ní i magikové, kteří tam žili, včetně moudrého ledového draka a vysoce inteligentních mluvících medvědů, kteří vypadali jako polární medvědi a chrlily ledový dech, postavili Pánu zla na odpor, neměli v boji s ním žádnou šanci. Střet měl oběti na životech a ti, které Marco nezabil, zajal a jeho armáda složená z trollů, skřetů, lizardů, lizardmanů, včetně těch zmutovaných virem a kostlivců v silném brnění, je všechny trýznila. Marco zajal dokonce i moudrého draka. Nechal postavit na obou koncích Eternal Landu jakési vysoké špičaté brány, mezi kterými probíjela elektřina, a vyzařoval z nich temný Element. Byl to symbol toho, že Enternal Land teď patří jemu. Protože mají elementálové schopnost zmizet, podařilo se Yuki, jako jediné uprchnout.

V chrámu strážců probíhala porada, jak se bude postupovat dál. Byli u toho tentokrát jen strážci a Warmond z celé původní rady, nově také Lucky s Henrym a Momo a velitelé obraných jednotek. Protože se Warmondovi nepodařilo zjistit, kdo z rady před 18-ti lety zradil, raději ji nesvolával. Celý elementální svět se každou chvíli otřásl, jak byl zničen jeden krystal rovnováhy. Aurel jim poradil, aby se zaměřili hlavně na osvobození zajatců a sám, nyní opět v podobě zlatého draka, byl účastník přímých bojů.
"Situace je vážná všude, ale naléhavou pomoc potřebují ve středním městě magiků." Mluvil Ignitos. "Marco je nedávno napadl a město zničil, takže se nemají teď proti takovému útoku jak bránit."
"Dobře." Řekl Warmond. "Ať tam jde tým Beta."
Velitel týmu Beta vydal vysílačkou rozkaz svému týmu a pak se také vydal s nimi. Objevila se Yuki, která se tam teleportovala. Všichni se na ní podívali.
"Pán zla ovládl Eternal Land." Vypravila ze sebe ještě zadýchaná.
"Kdy???" Zeptal se Ignitos.
"Není to tak dlouho. Snažili jsme se ho odrazit, ale je silný. Bojovali jsme s ním, ale marně. Někteří z nás jsou po smrti. Ty co přežili, zajal a všechny obyvatele s nimi a nyní jsou tam jako otroci."
"To je zlý. Není nás dost, abychom jim mohli pomoci." Řekl Rian. Ignitos přemýšlel, ale nemohl na nic přijít. Mezitím se objevil i Hunter.
"Marco si podmanil vesnici Cheetou!"
"Cože? Jak může být tak rychlý?" Divil se Rian.
"Protože je to odporná krysa!" Zavrčel Henry.
"Co je to za místo?" Zeptala se Lucky.
"Vesnice mého druhu." Odpověděl Hunter." Ženy, muži děti, prostě vesnice gepardích šelem."
Lucky přišla k portálu, který zobrazoval, kterékoliv místo v elementálním i lidském světě.
"Neumíš s tím." Sledoval ji Henry.
"Tak sleduj." Odpověděla mu odhodlaně a otočila se k abstrakci a ruku dala před sebe, poté s ní udělala pomalý krouživý pohyb nad portálem. "Cheetou." Vyslovila pomalu.
Abstrakce ve stojanu vytvořila jakýsi vodní vír, který se po pár vteřinách rozplynul a ukázal vesnici Cheetou ta byla na mnoha místech zničená nebo v plamenech a Marcova temná armáda zotročovala gepardí lidi, včetně žen a dětí.
"To je šílený." Řekla Lucky z části v šoku a z části ve vzteku.
"S tím teď nic neuděláš." Odvětil jí Henry. Jak vizuální portál ukazoval postupně celou vesnici, vize se ztrácela, jak se blížila k místu, kde byla temná brána.
"Co se stalo?" Podívala se Lucky na Ignitose.
"To ta temnota. Ta temná brána. Než Draik vytvořil temnou dimenzi. Temný element neexistoval. Proto i v elementálním světě je temný element něco tak cizího, tak nepřirozeného, že to negativně ovlivňuje celý tento svět, dokonce i magiky. Proto jsou méně inteligentní tvorové agresivní."
"Ale Dark magikové se temným elementem přece vyznačují." Uvažovala Lucky. Pokud je teda temný element něco, co tu vůbec nemá být, tak jak je to s nimi?"
"Máš pravdu, dnes se tak opravdu vyznačují."
"Jo? Nepovídej." Skočil Ignitosovi sarkasticky do řeči Henry, než mohl pokračovat.
Ignitos to přešel.
"Dark magikové, ani ti před tím, nebyli. Ale od chvíle, co je tu ta temnota… Prověřovali jsme všechny Dark magiky kromě Henryho a pána zla. Všechny spojuje jedno. Vražda. Každý z nich někoho zabil. Vzít někomu život je bezesporu jeden z nejtěžších zločinů. Došli jsme k závěru, že čin vraždy jeho pachatele ho natolik propojí s temným elementem, že mu dá tuto rádoby schopnost nebo podobu." Ignitos kouknul na Henryho. "Zdá se však, že je ještě jiná cesta…"
"Ovládají to?" Zeptal se Henry. "Tu přeměnu a činy v ní. Ovládají to?"
"Ano, zcela. Ty ne?"
"Ne. Nemám to pod kontrolou. Jediné, co jsem sám vypozoroval je to, že pokud můj vztek dosáhne určité míry, nebo temný element určité koncentrace, přeměním se a v té podobě nedokážu ovlivnit, co dělám."
"Byl jsi v temnotě patnáct let, naučil ses v ní žít a nezešílels. Stal ses temným, což ti dalo ty schopnosti, ale nejspíš, je to proces, co trvá roky. Možná proto ses nestačil naučit, jak to ovládat." Řekl Warmond.
Lucky ale mnohem víc trápila situace v Cheetou. "Půjdu osvobodit Cheetou." Řekla rozhodně. V tu chvíli se na ní podívali snad všichni, co tam byli.
"To rozhodně nepřichází v úvahu." Řekl Ignitos.
"Fajn. Koho tam vyšleš?"
"Nemáme už dost týmů na vyslání do Cheetou." Řekl Warmond. "Poslední volný tým musíme poslat na Eternal Land."
"Takže půjdu já." Prohlásila znovu Lucky a tentokrát se neústupně podívala na Ignitose. Ten se na ni chvíli díval.
"Jsi jako tvá matka." Lucky se v tu chvíli zatvářila zmateně a byl v tom i nádech smutku. "Když si Olivia něco umanula, taky nebyla k zastavení a neposlouchala, co jí kdo říká. Už když jsi nás poprvé neposlouchala, jako bych ji v tobě viděl."
"Hm." Lucky se opět zatvářila neústupně. "Pak jistě víš, že nemá cenu mě přemlouvat. Já půjdu!"
"Dobrá Lucky." Ozval se Warmond. "Můžeš jít, pokud to tak cítíš, ale ne sama."
"To je, ale velký risk, přece ji nepustíš!" Protestoval Ignotos
"Jen klid, ona to zvládne." Mezitím se Lucky podívala na Henryho.
"Ty jdeš, že jo?" Nějakou chvíli mlčel.
"Tohle není má válka." Řekl důrazně. "Jako tvůj partner nesouhlasím s tím, co se chystáš udělat, ale taky tě v tom nenechám. Budu bojovat pro tebe."
"To asi nejsou nejlepší pohnutky, ale děkuju ti."
"Já jdu s vámi." Přišla k nim Momo.
"A stačíš nám?" Kouknul na ní Henry.
"Jen se neboj."
"Děkuji vám." Řekl Hunter.
"Běž za svými muži." Odpověděl mu Henry. "Běžte napřed."
"Dobře." Přikývl Hunter a vydal se na cestu. Momo měla na zádech své dva meče, ale v ruce měla ještě jeden.
"Lucky, chytej." Hodila meč Lucky, která už ho chytila tak obratně, že nebylo znát, že musela procházet nějakým výcvikem. "Ať máš po ruce taky něco fyzického."
"Díky." Dala si ho za pas, ale tak, aby mohla běhat po všech čtyřech.
"Nezastavím tě." Přišel k Lucky Ignitos. "Tak ti řeknu něco k elementům. Oheň přemůže led, led zase přemůže zemní element, který přemůže blesk, blesk je silný proti ohni. Neutrální element je silný proti ohni a zemi, ale slabý proti blesku a ledu."
"Dobře, mám to." Když byli připravení vyrazit, Lucky se ještě podívala na Warmonda. Přikývl. "Tak jdeme." Lucky lehce zařvala a vydali se na cestu.
"Proč?" Zeptal se Ignitos svého otce, když odešli.
"Protože musíme jít naší cestou kupředu, byť je nebezpečná, abychom se mohli duchovně rozvíjet." Odpověděl klidně. "A také protože náš charakter se mnohdy projeví až v nouzi a bojovník v Lucky už se pomalu probouzí." Řekl s nadějí v hlase a díval se směrem, kterým Lucky, Momo a Henry odešli.

Celý svět se znovu otřásl. Lucky si uvědomila, že neví, kde Cheetou je. "Ví někdo z vás, kde to je? Protože já ne."
"To by ta tvá akce skončila brzo." Zasmál se Henry. "Já teda vedu." Přešel Henry do čela. Lucky s Momo se ještě pomodlily. Jakmile se vzdálili od chrámu, museli bojovat se symbiotickými lizardy, temnými skřety, kostlivci i ohnivými gargoyly. Nebyli to tak těžcí soupeři, když se použil správný element magiky, potom už Momo meč zasazoval smrtelné rány, i když nakaženým lizardům bylo třeba useknout hlavy, pokud je Henry nebo Lucky nespálili ohněm na popel.
Ve středním městě magiků obranný tým Beta odrazil první vlnu útoků, když tam přiletěl Warmond, nařídil testování viru, který byl spojen s nakaženými lizardmi. Magik jménem Arty, virolog, odebral vzorek viru a spěchal s ním do laboratoře. Vzhledem ke smrtelnosti mláďat magiků v boji bohužel několik z nich zemřelo. Marco v temné dimenzi ve svém sídle konečně dokončil to, na čem pracoval už dlouho. Je to malý temný náhrdelník, s jehož pomocí chtěl ovládat vysoce inteligentní tvory, hlavně magiky. Potřeboval vyzkoušet jeho funkčnost. Také měl na kom je zkoušet, když měl náhrdelník v ruce, šel do sklepení svého sídla. U zdi tam byl v řetězech spoutaný vyhublý magik, vyčerpaný, možná by se dalo říci, k smrti vyčerpaný. Marco k němu přišel.
"Hej! Vstávej, prober se!" Dal k němu vodu. "Pij!"
Magik se skutečně napil.
"Už jsi zvyklý na moje pokusy, co Constantine?" Zasmál se Marco. "Tento bude poslední." Odpoutal ho a hodil na něj náhrdelník, který se na něj připnul sám. V tu chvíli Constantinovy oči začaly bíle zářit a vycházel z nich tmavý plamen temné energie.
"Vstaň!" Poručil Marco. Constantin ho uposlechl a vstal. Marco ukázal na sošku, která byla v místnosti. "Zničit!" Ačkoliv Constantin sám neměl v sobě žádnou sílu, měl ji díky temnému náhrdelníku dost a na Marcův rozkaz vychrlil na sošku proud neutrální magiky, který ji zničil. Marco se strašlivě rozesmál, jeho vynález fungoval. Nyní už jen stačilo použít ho na správný cíl.

Lucky, Momo a Henry dorazili k vesnici Cheetou. Nejdříve obhlíželi situaci.
"Vstup je támhle." Ukázal Henry k dřevěné bráně, u které stáli dva trollové, kteří měli osedlané nestvůry připomínající býky a ty měly ošklivé zeleně planoucí oči. Před nimi stály ještě dva kostlivci v brnění.
"Bezva, je tam hlídka." Zaúpěla Lucky.
"Tihle nebudou problém." Řekl Henry klidně. Momo se tam dívala dalekohledem.
"Zajali už i Huntera."
"A tak to abychom sebou hodili." Řekla Lucky "Nějaký plán, nebo budeme prostě bojovat?"
"Měli bychom se držet spolu." Upozornil Henry. "Přemoci tyhle bude snadné, ale nevíme, jaké zrůdy tam ten prevít nastrčil, navíc je tam temná brána, takže po nás budou útočit i tvorové, kteří by jinak neútočili."
"A jak si teda s těmito poradíme?" Zeptala se Momo.
"Já vyřídím ty kostlivce." Řekla Lucky. "Mám v tom už jistou praxi. Vy si vezměte ty jezdce."
"Ok." Kývnul Henry a podíval se na Momo. "Připravená, Momo?"
"To bych si měla zapsat, že jsi mi řekl jménem. Můžeme."
"Jdu první. Odvrátím pozornost kostlivců." Řekla Lucky a vyběhla do akce. Zařvala, aby si ji všimli a běžela k nim. Kostlivci se okamžitě rozběhli za ní. Odlákala je trochu dál, aby získala prostor pro Momo a Henryho. Ti vyšli proti jezdcům.
"Takže trollové. Oheň by měl stačit." Řekla Momo.
"Teoreticky." odvětil Henry. Když je jezdci spatřili, rozjeli se proti nim, ale Henry, který k nim běžel po všech čtyřech, se v tu chvíli jen usmál. Vychrlil před ně trochu ohně. Potom se zastavil. Stvůry prudce zabrzdily, jak je oheň splašil, shodily své jezdce. Otočily se a prchaly pryč od ohně. Trollové se postavili, v rukách drželi sekery a chystali se zaútočit.
"Každý jednoho." Řekl Henry a postavil se na dvě. Trollové se vyznačovali hrubou silou, ale byli pomalí, což byla jejich fatální nevýhoda. Ani hrubá síla trolla se nedokázala vyrovnat síle temného magika, proto i Henry, který krátce po začátku boje vyrazil trollovi sekeru z ruky, používal v boji pouze pěsti a drápy, trolla přemohl a nakonec ho spálil plamenometem. Sám schytal pár ran. Momo po nějaké době obratného šermování, a rychlých pohybů, kdy troll ani nestihl zareagovat, nakonec probodla jeho srdce. Lucky odlákala kostlivce dost daleko. Běhala kolem nich po čtyřech dokola a chrlila na ně neutrální magiku. Rozbila tím jejich brnění, poté se vzpřímila a vytvořila si dva neutrální meče a po nějaké době kostlivce rozsekala na hromádku kostí. Všichni tři se sešli u vstupní brány, která byla nyní volná.
"Ted se mějte na pozoru." Upozornil je Henry. Lucky vytáhla meč, který ji dala Momo. Vešli do Cheetou, měli napnuté snad všechny smysly a šli pomalým plíživým krokem.
"Vim, kde je temná brána, cítím z ní temnotu a je tu ještě něco, něco většího…" Řekla Lucky. Vesnice byla zničená a na mnoha místech hořelo. Ozval se řev a ze všech stran se vynořili lizardmani, včetně těch nakažených symbiotickým virem.
"Ale ne, už zase tihle…" Zaúpěl Henry. Došlo k boji. Lizardmani byli obecně slabí na oheň, ale ti nakažení byli na oheň mnohem citlivější. Nebyli to těžcí soupeři. Po jejich přemožení se Lucky, Henry a Momo dostali hlouběji do vesnice. Viděli, jak nelidsky zacházejí lizardmani a Marcova temná jednotka složená z kostlivců v brnění a temných skřetů, se zajatými rodinami gepardí rasy, včetně dětí. Na obloze létali ohniví gargoylové, kteří ničili vše, co ještě stálo. Lucky s Henrym a Momo byli zatím ještě schovaní. Henry se podíval na Lucky.
"Jak porazit ty na zemi víš a na ty ohnivé gargoyly platí elektřina, nebo neutrální element. Já jsem tu jediný, kdo umí lítat, takže se shora budu starat hlavně o ty gargoyly." Pak se podíval na Lucky snad ještě vážněji. "A dávej na sebe laskavě pozor."
"Jo, to ty taky, až se tě budou snažit spálit na uhel." Objala ho. Henry vyletěl vysoko na oblohu a začal útočit na gargoyly a ti hned na něj. Lucky držela v levé ruce meč od Momo a v druhé si vytvořila meč ohnivý. "Síla ostrého meče s ohnivým a…", Lucky šly z tlamy malé modré plamínky neutrální magiky. "…mojí tlamy." S Momo se vrhly na nepřátele. Začal těžký boj. Lucky a Momo se snažily v první řadě osvobozovat zajatce. Ti, kteří už byli volní a v takovém stavu, který jim umožňoval bojovat, se k nim přidávali. Boj se jim podařilo vyhrát, ale byl těžký, vyčerpávající a dlouhý, skončil až ve večerních hodinách. Nejhůř na tom byli obyvatelé Cheetou. Momo měla jen pár lehkých škrábanců, protože její bojový oblek jen tak něco neprorazí. Lucky měla tři hlubší kousnutí od lizardmanů. Henry přistál udýchaný s popáleným pravým bokem. Podíval se na Lucky.
"Neříkal jsem ti, že na sebe máš dát pozor?"
"A neříkala jsem ti totéž?"
"Já jsem jen popálený, ty krvácíš. Je tu lékárna navíc?" Zeptal se a jeden gepardí muž mu ji přinesl.
"Jen popálený? Viděl jsi to vůbec?" Henry se i přes zjevné bolesti usmál.
"Zlato, léčím se sám už od pěti let a tohle nic není." Henry vzal z lékárny něco malého a kovového. "Tohle bude nepříjemné a nemyslím tím bolest." Přitlačil to Lucky na první ránu. Nejen, že to bolelo, navíc to bylo opravdu nepříjemné, jako když někdo do rány cosi tlačí, přestože tam Henry nic netlačil. Lucky nejdřív zařvala.
"Co to proboha je?!"
"Rostlina zcela zastavující krvácení."
"Bezva." Řekla, když jí to krvácení zastavil. "Jak se ošetříš ty?"
"Jednoduše." Henry si začal ledovým elementem, načež u toho i docela řval.
"To bys asi neměl."
"Ne, to neměl. Ledem ne." Přidala se Momo a pomáhala Lucky dezinfikovat a ovázat rány.
"Prostě to jen ochladím, na zbytek není čas."
"A já to obvážu." Řekla Lucky rychle a Henry protočil oči.
"To není nutné."
"Jo, jenže to nebyl návrh." Henry si otráveně povzdechl. Hned, jak to šlo, objevil se u nich Hunter.
"Víte, kde je ta temná brána?" Zeptala se Lucky.
"Ano. Je na severním vstupu do vesnice. Půjdeme tam s vámi."
"Není vás potřeba tady?"
"Vy tři jste osvobodili naše město. My jsme bojovná družina, teď je tu potřeba doktorů." Vyrazili tedy k severnímu vstupu. Momo měla brýle na noční vidění. Dorazili na místo. Temnou bránu tvořily dva obrovské temné pilíře, mezi kterými každých pár vteřin probíjela elektřina. Brána byla vysoká šest metrů.
"Jak mohl něco takového postavit?" Zeptal se jeden z Hunterových mužů.
"Tohle se nepostaví." Zavrtěl hlavou Henry. "V temné dimenzi je spousta přebytečné temné energie. Když se s ní umí manipulovat, dá se z ní vytvořit cokoliv."
"No jo. Tohle ale asi jen tak nezničíme." Konstatovala Lucky.
"Uvidíme." Henry se chtěl přiblížit k bráně. Ale po pár krocích se začal proměňovat v Dark magika.
"Lucky, stáhni ho zpátky!" Křikla Momo. Lucky Henryho stáhla.
"Co se děje?" Ptal se Lucky obou zmateně.
"Začal jsem se proměňovat." Henry natáhl ruku před sebe a jeho prsty se zvětšily a objevila se kolem nich temná energie. "Jo, je to tu moc koncentrované."
"Tak se k tomu nepřibližuj." Lucky se podívala na Huntera a jeho družinu. "Radši ustupte. Zkusíme to zbortit. Anežko, ty radši taky." Podívala se i na Momo. Všichni kromě Lucky a Henryho ustoupili. Lucky začala v rukách vytvářet obrovskou, modře zářící kouli a vyslala ji na bránu. Při dopadu neutrální síly se země otřásla, temná brána ale zůstala nepoškozená.
"A jéje, to není dobrý." Pronesla Lucky.
"To není." Souhlasila Momo. "Síla je jedním ze dvou nejsilnějších útoků magika. Pokud to tohle nezničí, tak co?"
"Vzdáváte to moc brzo." Řekl Henry, vyletěl do vzduchu a vytvořil obří tmavou kouli. "Temná síla!" Vyslal ji na bránu, země se otřásla znovu, ale bránu to opět ani neškráblo.
"Co to děláš? Temný element přece nezničí to, co z něj je!?" Díval se na něj Lucky nechápavě.
"V tom se právě pleteš." Odporoval jí Henry. "Temný element je silnější, než ty zbylé, takže mnohdy je účinný i sám proti sobě. Ale vzhledem k situaci, to teď můžeš vzdát."
"Ne, ještě ne." Lucky vyslala na temnou bránu i útoky ze zbývajících čtyř elementů, ale nic to nezměnilo. Zdálo se, že temnou bránu není možné zničit.
"Co když to může zničit jen pán zla?" Uvažoval jeden gepardí muž.
"Pak máme hodně velké problémy." Řekla Momo.
"Ne, ne, ne, ne, ne." Řekla Lucky. "S Bohem není nic nemožné, takže způsob tu je, musí být." Řekla Lucky. "Co máme dělat, Hypere?" Pronesla. "Nebo co mám dělat?" Řekla mnohem tišeji. Bůh světla se tentokrát neobjevil. Přeci jen to byl Bůh a jeho jednání bylo nepředvídatelné. Občas se tedy neukázal, ale dával znamemení, nebo dovedl k odpovědi jinak. Všichni horečně přemýšleli. "Slyšíte to?" Řekla najednou Lucky.
"A co?" Zeptala se Momo. Všichni se na Lucky podívali.
"Vy nic neslyšíte?" Všichni se shodli na tom, že nic neslyší.
"Co slyšíš přesně?" Podíval se na ní Henry.
"Já nevím, nedokážu to popsat, ale vychází to odtamtud." Ukázala někam za temnou bránu.
"Vážně tu nikde nic není slyšet, ale pak se potom můžeme podívat? Teď musíme vymyslet, jak tohle zničit."
"Jo, já vím."
Všichni se začali znovu radit, ale Lucky to nedalo. Neustále cosi slyšela a fakt, že ostatní nic neslyšeli, zesiloval její zvědavost. Potichu se odplížila. Nikdo si toho ani nevšiml. Šla za zvukem, který sílil, spíš, jakoby ji volal. Došla k severovýchodní hranici vesnice, kde na skále v noční tmě ohnivě zářilo jakési znamení a vydávalo ten zvuk, který Lucky slyšela.
"Co je to?" Přišla až k tomu a ve tmě to osvětlilo její tvář. Zírala na to bez mrknutí oka. Jak ji zvuk zněl přímo do uší, pocítila silnou touhu se toho dotknout. Podívala se na svou dlaň a pomalu ji dala na to znamení. V tu chvíli to, co bylo na tom kameni, začalo přecházet přímo do jejího nitra. Lucky v tu chvíli zavřela oči. Nakonec celé to znamení zmizelo, jak přešlo do ní samotné. Lucky netušila, co se s ní v tu chvíli stalo. Podívala se na svou dlaň, vypadala normálně. Lucky byla zmatená, co se vlastně stalo? Ale pak ji napadlo, co když je to odpověď na otázku, kterou před chvilkou dala Bohu světla? Objevila se v ní naděje. Nadechla se a vydala se nazpátek. Všimli si, jak se vrací.
"Kde jsi byla?" Řekl Henry rychle.
"Ustupte, všichni. Zkusím to zničit…" Řekla odhodlaně.
"Vždyť nevíme jak?" Podívala se na ní Momo překvapeně.
"S nadějí." Odpověděla Lucky pouze. "Jen ustupte, prosím."

Všichni poslechli, ač nechápali, co se děje. Lucky přišla k temné bráně, natáhla obě ruce před sebe a zavřela oči. "Prosím Otče, pomoz mi, já ti věřím." Řekla velmi potichu.
"Jsem při tobě." Zazněl jí do uší Hyperův hlas. Z jejích rukou vytrysklo něco, co vypadalo jako ohnivé žíly a obalily oba pilíře brány. Lucky ustoupila. Temná brána se po chvilce roztříštila a zřítila se s ohromným rachotem. Všichni se překvapeně podívali na Lucky, ta jen šeptla "Děkuji." Zašeptala.
"Jak jsi to udělala? A kdes vůbec byla?" Zíral na ní Henry. Momo k ní přišla.
"Něco jsi prožila, něco duchovního, že jo?"
"Jo, to je přesný." Lucky na chvilku vyvolala v rukou tu energii, kterou zničila temnou bránu. "A našla tohle. To byl ten zvuk, co jsem slyšela. Myslím, že je to k ničení těch bran."
"Bude to mít velkou sílu." Řekla Momo. "Zacházej s tím opatrně."
"To se neboj." Po tom, co se všichni vzpamatovali, zamířili zpátky. Celý elementální svět se náhle silně zatřásl. Bylo to tak silné, že všichni spadli na zem.
"Co se stalo?" Zeptal se Hunter.
"Doufám, že ne to, co si myslím." Řekla Momo s obavami.
"Marco…" Procedil Henry mezi zuby, zatímco celý elementální svět byl zaměstnán válkou, Marco právě zničil druhý krystal rovnováhy, čímž elementální svět ještě více destabilizoval.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama