1.Pilotní část (2/2)

18. února 2017 v 9:52 | Lucky14 |  Lucky Reeves 1. série

Gramaticky upraveno

Na stanici zavedla Connorsová Lucky rovnou do kriminalistické laboratoře k Emily Black.
"Ahoj!" Vyhrkla Emily na obě. Lucky neodpovídala.
"Ahoj Emily." Řekla Liv. "Máš to?"
"Jo, vše připraveno."
"Dobře. Nechám ti tu Reevesovou, pak mě zavolej."
"Dobře." Connorsová sundala Lucky pouta a dala se na odchod. Emily za ní zamkla laboratoř. Lucky už to nevydržela a po odchodu Connorsové vykřikla.
"Už to vážně dál nesnesu! Nemáš tu fet?!"
"Ne." Odvětila Emily. "Nutkání tady, že?" Ukázala Emily na hlavu.
"Roztříští se mi hlava!"
"Můžu vás toho zbavit." Emily vzala do ruky sklenici s tmavou tekutinou. "Stačí, když vypijete tohle." Lucky se podívala na sklenici.
"A co to má jako bejt?!" Na to se Emily trochu zarazila.
"To nechtějte vědět…" Podala sklenici Lucky. Té se zkřivil obličej, když viděla blíže její obsah.
"Co mi to udělá?"
"Ztratíte psychickou touhu po droze."
"Jo, po kolika sklenicích?"
"Po téhle. Do půl hodiny. Ale upozorňuju vás, že je to asi pěkně hnusné, takže to doporučuju vypít na ex. Bude to chutnat asi tak hnusně, jako ten lektvar, který pil Brumbál, než ho Snape zabil." Lucky se podívala na Emily.
"Cože? Snape zabil Brumbála?!"
"Ano."
"Aha. Už to někdy někdo pil?" Zeptala se Lucky s kývnutím na sklenici.
"Jojo, nijak vám to neublíží, ale může to vyvolat bolení břicha a bude se vám motat hlava."
"Nevím, jestli bych to měla pít."
"Vypijte to." Řekla Emily neústupně. Lucky váhala, ale když ji opět sevřel pocit toho, že ji praskne hlava, pokud si hned nepíchne, vypila obsah sklenice opravdu na ex. Emily ji sklenici zase rychle vzala, věděla proč. Lucky se zkroutil obličej snad tolik, jak jen mohl.
"Ježkovy oči, co to sakra je?! Nic horšího jsem neměla, a to sem skoro 2 roky na ulici!" Zvedl se jí žaludek. "Myslím, že budu zvracet." Emily Rychle zavedla Lucky na toaletu, která byla přímo v laboratoři a udělala to právě včas. Když se Lucky vypotácela s toalety, Emily jí podala vodu. "Tohle je zase co?"
"Jen voda."
"Jo." Lucky se napila vody.
"Radši se posaďte, bude se vám točit hlava, možná budete i vidět dvojitě. To zmizí." Odvedla Lucky na židli a sama si sedla naproti ní, vzala si obrovský kelímek, který tam měla a usrkávala z něj brčkem.
"Nemusíš mi vykat, když já ti rovnou tykám." Řekla Lucky.
"Dobře." Podala jí Emily ruku. "Jsem Emily."
"Lucky."
Lucky přijala její ruku a přitom si ji prohlížela. Chtěla provést dedukci. Dedukce byla její schopnost, ve které vynikala. Dokázala z jednoho pohledu o lidech zjistit mnoho a také je analyzovat z jejich chování. Byl to hlavní směr její geniality.
"Milovnice gotického stylu módy. Má velmi ráda gotiku, ale ne fanaticky nebo nábožensky. Z toho lze dále vyčíst, že má ráda černou barvu, metal a rock a také horory a scifi, počítačový odborník, forézní odborník. A také má ráda jídlo. Rozšířené zorničky značí kofeinovou závislost, proto tu zvládá práci sama a zřejmě sem ani nikoho nechce, takže dominantní povaha. Tohle všechno napovídá, že má ztřeštěnou povahu a je hyperaktivní, nejspíš génius a vědec, dle toho drinku. Je to velmi laskavý, emotivní, naslouchavý člověk. Má ráda druhé lidi. Zřejmě adoptovaná." Tohle vše Lucky vyčetla z pohledu na Emily a laboratoř.
"Takže tohle je tvůj hlavní obor?" Zeptala se potom, co si ji vydedukovala.
"Jo, tohle je moje království." Řekla Emily. "Je to můj druhý domov. Pracuji s důkazy, analyzuju vzorky a dělám s počítači. Miluju tuhle práci."
"Jasný."
"A co baví tebe?"
"No já… se vyznám v psychologii, znám různý psychologický triky, všímám si detailů. A na základě toho všeho dedukuju, jací lidi jsou."
"Jak?" Zeptala se Emily velmi zaujatě.
"No, většinou mi stačí jeden pohled. Lidé o sobě prozrazují mnoho, aniž by to věděli."
"Tak ukaž!" Vyhrkla Emily nadšeně."
"Jsi ujetá a ztřeštěná gotička, ale ne fanatik, budeš přední fanynka metalu a zřejmě i rocku. Oblíbená literatura se nabízí sama. Horory a scifi. Dle toho, cos mě donutila vypít, bych řekla, že mimo svojí náplň práce jsi vědkyně. Vytvořila sis poměrně silnou závislost na kofeinu, málo spíš. Ale nevadí ti to. Pracuješ v celé laborce sama, i když bys nemusela. Zřejmě nemáš ráda, když tě někdo ruší, něco mi říká, že tvoje IQ bude víc, jak 140, takže génius. Máš hodně pochopení pro lidi mého typu, tady je to zajímavý. Bud si totiž někoho ztratila, ale na to nevykazuješ znaky. Takže jsou ve hře další možnosti. Zřejmě adoptovaná, rodina byla fajn, jsi tam, kde jsi, ale přesto tě to trápí." Emily zůstala na Lucky upřeně zírat. "Jo, já vím, většina lidí tohle nesnáší."
"Páni!" Vyhrkla Emily. "To bylo hustý!"
"Vážně? No…Díky."
"Bomba!"
"Jsem ráda, že se ti to líbí." Usmála se Lucky, ale pak zamrkala a dala si ruku na čelo.
"Copak?"
"Motá se mi hlava."
"Jo, to je ono. Vydrž to, do půl hodiny to odezní." Lucky se opřela a zaklonila hlavu. Zírala na strop a začínala být v tranzu. Jak přišlo dvojité vidění, přestala vnímat realitu, včetně času. Náhle uviděla temnou postavu, která se k ní blížila.
"Ne, ty ne!" Lucky sebou trhla a otevřela oči, trochu rychleji dýchala. Rozhlédla se kolem.
"Dobrý?" Zeptala se Emily.
"Zlá noční můra, zlá… Kde to vůbec jsem?" Emily se nadechla na odpověď, ale Lucky ji zastavila.
"Vzpomenu si. Aha, jasně… Bože realita…" Podívala se na Emily.
"Tak? Bylo to dobře, ta dedukce?"
"Eee.. Jo, jsi hustá."
"A to IQ? Kolik teda je?"
"Spíš mi řekni, ještě chceš drogu?" Lucky se zarazila.
"No jo, nechci…" Koukla na Emily. Taky jsi hustá." Emily se usmála. "Ale mám hlad." Emily se zatvářila přemýšlivě.
"Je tu policejní kantýna. Čistě teoreticky bychom tam mohly jít, jenže ty…
"Neuteču." Řekla Lucky.
"No, já nevím…"
"Emily, zatkli mě. I kdybych utekla, chytnou mě, a jestli je tu možnost, že nepůjdu sedět, tím útěkem bych se o ni připravila. Navíc nemám kam jít a jsem unavená. Neuteču."
"Dáváš slovo?"
"Jo, dávám slovo."
"Budu ti věřit."
"Jenže…nemám ani vindru."
"Já vím, to neřeš."
Emily vzala peněženku. "Jdeme." Lucky šla za ní. Sjely výtahem do přízemí a šly rovnou do policejní kantýny. Lucky se rozhlídla po místnosti. Zrcadlově vlevo byly stoly a vpravo byl prodej jídla. Místnost končila druhým východem, který vedl rovnou ven.
"Hezká místnost." Konstatovala Lucky.
"Moje oblíbená." Reagovala Emily. Lucky se pobaveně usmála. Stály ve frontě, když se pomalu blížily na řadu, Lucky koukla tázavě na Emily. "Dej si, co chceš, klidně." Usmála se Emily.
"Dobře." Koupily si jídlo a sedly s k volnému stolu.
"Dobrou chuť." Řekla Emily.
"Taky a díky." Pustily se do jídla. "Takže, kolik teda máš IQ?"
"Asi kolem 160 bodů."
"To je dobrý, moc dobrý."
"A co ty? Vzhledem k tomu, co umíš, taky musíš být velmi chytrá."
"To jo, ale IQ test mi nikdy nedělali."
"Můžu se na něco zeptat? Proč drogy?"
"Přišla jsem o blízkou osobu a nedokázala se s tím vyrovnat." Emily se na to odmlčela.
"Omlouvám se."
"Nemáš za co. Jen ses zeptala. Ale předpokládám, že máš s drogově závislýma zkušenost."
"Jo. Můj ex byl závislej, snažila jsem se mu pomoct, tak jsem vytvořila ten drink."
"Neříkala bych tomu zrovna drink, ty chutnají dobře. Pomohlo to?"
"Jo, byl půl roku čistej, než se sešel se svou povedenou partou a ti mu zas nabídli kokain."
"Vybral si sám, nemůžeš pomoct někomu, kdo nechce." Emily se zamyšleně podívala před sebe.
Když dojedly, zavedla Emily Lucky ke Connorsové. Ta se na ní podívala nadějně.
"Je vám líp?"
"No, spíš jsem čistá."
"To je moc dobře."
"Co ta alternativa?"
"Zavedu vás k mým šéfům. Měla bych vám správně nasadit pouta. Domnívám se však, že to nebude nutné, že?"
"Ne, nezdrhnu."
"Dobrá, pokud ano, ta možnost padá a půjdete sedět."
"Já vím."
"Tak pojďte." Vyšly na chodbu a daly se k výtahům. Vyjely do 5. patra. Connorsová zavedla Lucky do místnosti, která vypadala jako poradní místnost. Byli v ní dva lidé. Jedním z nich byla žena, afro-američanka s tmavými hnědými vlasy v obleku. Druhý člověk byl holohlavý, poněkud při těle a také v obleku.
"Posaďte se, slečno Reevesová." Řekl ten tělnatý muž. Lucky si sedla na jednu ze židlí, která byla naproti těm dvěma. Connorsová zamkla dveře a sedla si na druhou židli vedle Reevesové.
Muž se ujal slova:
"Jsem Jeff Lars, mimo jiné inspektor New Yorské CSI." Ukázal na ženu vedle něj. "Toto je řiditelka CSI, Sophia Adamsová a kapitánku Connorsovou už jistě znáte."
Lars vytáhl z kufru papír. "Než začneme, musíte toto podepsat, abych vás prozatím ušetřil čtení. Jedná se o dohodu o mlčenlivosti, že nikdy, nikde a za žádných okolností nevyzradíte nic, co se zde dozvíte a to i v případě, že naši nabídku odmítnete, což by ovšem znamenalo vězení."
Na to se Lucky pobaveně usmála.
"Počkat… To jako vážně?" Přebíhala očima od jednoho k druhému. Tvářili se vážně. "Tak to není vtip? To jsme na nějaké super tajné schůzce?"
"Ano." Řekl Lars vážně. Lucky překvapeně přikývla, ale stále se tím bavila.
"Podepište to." Řekla ji Connorsová. Lucky si povzdechla.
"No dobře." Podepsala papír.
"Děkuji." Řekl Lars. "Tím pádem můžeme tedy pokračovat. Jak jsem již řekl, jsem inspektor pro New Yorkskou CSI. CSI ve skutečnosti spadá pod velmi přísně tajnou anti-zločineckou korporaci zvanou ACC, ve které patřím k vedení."
Lucky se tentokrát tvářila jen překvapeně.
"Tak tohle je hustý, to by měla slyšet Emily, ta v laborce, líbilo by se jí to."
"Slečna Blacková k nám patří." Odvětil Lars.
"Cože?"
"Slečna Blacková patří k ACC, stejně jako zde řiditelka Adamsová, nebo Kapitánka Connorsová."
"Takže, ona není polda?" Ukázala Lucky na Connorsovou. "Nikdo tady? Tohle není skutečná policie?"
"To jsem neřekl. ACC zřídila Crime Scene International, nebo-li CSI, což je kriminalistický útvar, který řeší těžké zločiny, ovšem nespadá pod státní policejní útvar, ale pod ACC. Takže tohle je policie."
"A co je teda ta vaše přísně tajná korporace?"
"ACC je před světem utajená korporace, která se zaměřuje na dopadení těch nejhorších zločinců, přesněji těch, které není policie schopná dopadnout, týká se to hlavně extrémně chytrých jedinců, které jsou extrémním nebezpečím pro svět. Navenek jsme ovšem jen výrobci věcí pro policii. ACC funguje v celkovém utajení před světem.
"No páni, čím dál lepší." Konstatovala Lucky překvapeně, ale opět i pobaveně. "Myslím, že už tomu rozumím. Zřídili jste vlastní klasickou kriminálku. Oni řeší normální případy, ale pokud se objeví v blízkosti někdo, po kom ta vaše ACC jde, má to prioritu, takže předpokládám, že máte nějaký list hledaných a tyhle vaše kriminálky po celých spojených státech, že?"
"Jste chytrá, slečno Reevesová." Řekl uznale Lars. "Nejen po spojených státech ale po celém světě."
"Jen mi není zcela jasný, proč se to všechno dozvídám." Inspektor Lars převzal od řiditelky složku.
"Toto je vaše složka. Váš rejstřík vydá na 5 let vězení. Zde kapitánka Connorsová se ovšem zasazovala o to, že si zasloužíte šanci. Zdáte se být chytrá a takové lidi ACC, potřebuje.
Zde je nabídka: 5 let práce pro ACC, přesněji zde na CSI, s určeným dohledem, monitorovacím náramkem a pravidelnými testy na drogy a podmínka trvající po tuto dobu."
"Cože?" Lucky se na inspektora podívala, jestli to myslí vážně. "Chcete ze mě udělat poldu a ještě k tomu na vodítku?"
"My vám dáváme šanci. Šanci na lepší život a slušnou práci, ale je to na vás, buď my, nebo vězení. Volte moudře, nabídka je tu pouze teď."
Lucky se ironicky uchechtla. "To snad…" Lucky si promnula pravou rukou obličej. "Co bych přesně dělala?"
"Chybí mi tu jeden zvláštní agent." Odpověděla řiditelka Adamsová.
"Takže fízl. To není dobrá vyhlídka… A další podmínky? Ten náramek jistě není všechno." Slova se opět ujal inspektor Lars.
"Psychologický posudek do tří měsíců od nástupu do aktivní služby. Vezmete drogy, půjdete sedět, vyhodí vás, půjdete sedět. Výměnou, pokud byste splnila vše, by byl po uplynutí pěti let čistý trestní rejstřík. ACC zároveň nabízí jakoukoli pomoc, kterou jejich zaměstnanci zrovna potřebují."
"Takže to že nemám ani cent a kde bydlet…"
"To bychom vyřešili…"
"A to, že nejsem polda."
"ACC má pro rekruty jako vy zvláštní program, po kterém by z vás byla oficiálně policistka. Jen záleží, jak rychle se učíte."
Lucky si povzdechla. "Takže bud tohle, nebo klec."
"Jak říkám, je to šance a neopakuje se. Takže vaše rozhodnutí?" Lucky si povzdechla.
"Fajn… Já to beru." V tu chvíli si Connorsová nenápadně oddechla.
"Dobrá." Inspektor Lars znovu otevřel svůj kufr a vytáhl několik papírů. "Pak musíte podepsat tuto smlouvu a ještě jednu dohodu o mlčenlivosti, mějte na paměti, že porušení těchto dohod znamená doživotí za mřížemi." Když si Lucky vše přečetla, podepsala to a pak dostala kopii smlouvy.
"Tímto jste oficiálně rekrutována do ACC jako zaměstnanec, vítejte." Podal ji ruku. Přijala ji, ale nadšená nebyla.
"Chci ale ACC vidět, osobně." Řekla Lucky.
"To není problém. Sídlo je ve Washingtnu." Řekl inspektor. "Musíme vám nechat udělat nový platný občanský průkaz, aspoň si jej vyzvednete. Já se nyní odporoučím. Zbytek s vámi proberou řiditelka Adamsová a kapitánka Connorsová."
Inspektor podal Connorsové označenou obálku. "Zatím nashle." Odešel z místnosti.

Lucky koukla na Adamsovou. "Budu dostávat výplatu?"
"Samozřejmě. Teď běžte s kapitánkou Connorsovou. Řekne vám co dál."
Všichni vyšly z místnosti.
"Udělala jste dobře." Řekla Connorsová ve výtahu.
"Neměla jsem na výběr, lituju toho už teď. Kdo bude můj dohled?"
"Já."
"No bezva." Řekla Lucky se sarkasmem. "Ale jak mám vyšetřovat s náramkem na noze, to je nelogický."
"V rámci práce samozřejmě budete smět kamkoliv. Běžně pak sem, domů a do pár obchodů a nemocnice."
Na to si Lucky odfrkla. Došly do kanceláře Connorsové. Tam už čekala Anežka Smile. Pozdravila se s Connorsovou a pak s Lucky.
"Jak je?" Zeptala se Anežka Lucky. Connorsová si mezitím telefonicky vyžádala jedno monitorovací zařízení, které se dává některým lidem v podmínce.
"Realita je naprd." Odpověděla Lucky Anežce.
"Jsem tu, abychom vyřešili tvé bydlení."
"Jo ták, to je milý."
"Mám jeden malý byt na Rivington street, který je prázdný, sice sem ho nabízela k prodeji, ale stáhla jsem to. Můžeš tam bydlet.
"Je v něm televize?"
"Tvoje starost je televize? Ne, není."
"Co internet?"
"Odhlášen, přihlásím ho."
"Díky."
"Mohla jsi za mnou přijít."
"Už je to tu zas." Protočila Lucky oči. "Už to neřeš." Do kanceláře přišel technik s elektronickým náramkem. Nějakou dobu trvalo, než se to vše nastavilo a uvedlo do funkce. Dali ho Lucky na levou nohu. Do kanceláře nakoukla řiditelka Adamsová a podala mobil kapitánce Connorsové. Ta jej dala Reevesové. Byla to Nokia 6230i se stříbrným krytem.
"Služební mobil vám dám hned. Jsou v něm tísňová volání, kontakt na mě, řiditelku Adamsovou a naší linku."
Vzala obálku, kterou ji předal inspektor Lars, a vytáhla z ní nějaké peníze. "Dnes už můžete jít. Běžte si odpočinout, dejte se do kupy, nakupte si potřebné věci, jídlo, oblečení. Já se za vámi zastavím a sem přijdete v pondělí."
"Fajn, čau." Řekla Lucky. Anežka ještě řekla Liv přesnou adresu Lucky a potom šla s Lucky nakupovat.
Nejdříve šly do kadeřnictví, kde si Lucky nechala spravit vlasy. Potom nakoupily nějaké potřebné věci a oblečení a nakonec to vzaly přes potraviny.
Když byly se vším hotové, Anežka zavezla Lucky do Rivington Street. Vystoupily z auta a pobraly věci.
"Je to panelák 221, třetí patro a výtah tu není. Jinak ty byty jsou poměrně malé." Vycházely shody.
"Jak dlouho jsi tu bydlela?"
"2 roky." Anežka odemkla byt a vešly dovnitř. Prostor na boty a bundy byl malinký, ale stačil. Lucky položila tašky s věcmi, odložila bundu, zula se a šla si prohlédnout byt.
"Nechala sem tu veškerý nábytek, když jsem se stěhovala, takže tu všechno je. Navíc jsem tady včera uklidila." Poznamenala Anežka.
Chodbička vedla rovnou do obývacího pokoje, v něm byla pohovka, skleněný stůl, skříně a police. Rovně přes obývací pokoj byla kuchyň a v ní veškeré vybavení. Lucky se vrátila a dala se chodbou, která byla kolmo od obývacího pokoje. A nakoukla do dveří, které byly na konci chodby, to byla ložnice. Lucky koukla do posledních dveří, které byly na té chodbě z boku, to byla koupelna spojená s toaletou.
"Jo, to půjde." Řekla si Lucky pro sebe. "Už je to tu v provozu? Elektrika, lednice, voda a tak?" Zeptala se Anežky.
"Jojo. Měly bychom vybalit to jídlo a dát ho do lednice." Poznamenala Anežka a začala vybalovat jídlo.
"To je dobrej nápad, jo." Reagovala Lucky, šla ovšem k jiným taškám. Vytáhla věci na spaní a věci na mytí.
"Co děláš?" Koukla na ní Anežka.
"Jdu se umejt. Však ty to zvládneš." Lucky zmizela do koupelny. Anežka si povzdechla. Uplynula aspoň hodina, než Lucky vyšla. Anežka čekala v obýváku.
"Právě jsem navázala nádherný hřejivý vztah s vanou. Kam jsi dala pití?" Koukla na Anežku.
"Pití je v kuchyni ve špajzu dole. Jsem ráda, že je ti líp."
"Dík." Lucky vzala s kuchyně sodovku a zamířila do ložnice. Anežka šla za ní.
"Účty budu platit, než budeš mít výplatu. Internet sem přihlásím v týdnu."
"Dobře." Lucky se napila a vlezla si do postele.
"Klíče jsou na věšáku v chodbičce u dveří, já je budu mít taky a vchod dole se musí zamykat po desáté večer."
"Jojo." Reagovala Lucky se zavřenýma očima. "Dobrou."
"Dobrou." Anežka se dala na odchod.
"Anežko, zamkni, prosím tě, až odtud půjdeš."
"Proč?"
"Pocit bezpečí, důležitá to věc." Pronesla Lucky a otočila se. Anežka ji při odchodu zavřela i dveře do ložnice.

Desátého ledna v pondělí kolem třinácté hodiny dorazila na CSI. Musela zazvonit, protože ještě neměla vlastní vstup. Šla rovnou do kanceláře Connorsové, když ji pustili dovnitř.
"Reevesová… Vypadáte dobře, civilizovaně." Řekla Connorsová.
"Jen zdání, poldo, pořád jsem asociální zmetek."
"Neoslovujte mě tak drze." Napomenula ji Connorsová. "Jsem váš dohled a šéf."
"No prakticky ještě ne… Čím začneme?"
"Než začneme, je tu ještě jedna věc. Ten případ té mrtvé, které jste vzala kreditku…"
"Chápu, chcete mé svědectví. Uznávám, dodržela jste své slovo. Dám vám ho."
"To je od vás laskavé. Sedněte si, sepíšeme to tady. Lucky se posadila naproti Connorsové a popsala ji co se ten den, kdy ukradla mrtvé kreditní kartu, na tom místě odehrálo, včetně popisu pachatele. Na základě toho šla s Connorsovou za portrétistou, kde pomohla vytvořit portrét. Pak Lucky odešla s Connorsovou započít svůj výcvik. Dostala také spoustu věcí domů, které se musela povinně naučit. Byly to různé paragrafy, zákoníky, trestní paragrafy a ještě mnohem více věcí. Lucky byla v tu chvíli ráda, že umí pracovat se svou pamětí, tak jak to jiní neuměli. Ten den ještě, než odešla, prošla si celou budovu CSI.
"To jsi zase sjetá? Že lítáš po celé budově?" Zeptal se agent Stevenson, ten agent, kterého Lucky tenkrát praštila, když ji s kolegou zatýkal.
"Potřebuju nový místo a nový palác myšlenek, ten starý je kvůli drogám nepoužitelný."
"Palác čeho?" Nechápal Stevenson. Začala mu to vysvětlovat Emily.
"Palác mysli, nebo také palác paměti, pomáhá ukládat informace do paměti. Když si v hlavě vytvoříš dostatečně velké místo, jakékoliv, můžeš do něho ukládat informace a nikdy nic nezapomeneš."
"Přesně tak." Ukázala Lucky Emily palec nahoru a dál se věnovala svým věcem.

Druhý den, díky svědectví od Lucky zatkli policisté podezřelého. Ten s nimi odmítl mluvit a ihned si vyžádal obhájce. Connorsová zavolala Lucky. Potom, co dorazila, následovala identifikace.
"Je to číslo tři." Řekla Lucky jistě. "Ten zabil tu ženu a chtěl zabít i mě." Identifikovala Lucky muže, kterého přivedli, a který měřil asi 176 centimetrů, měl tmavé oči, krátké černé vlasy, strniště, tmavě šedou mikinu a tmavomodré džíny. Přítomní u identifikace, kromě kapitánky Connorsové, byli také zástupkyně návladního a právník toho muže. Ten byl i přes jasnou identifikaci naprosto v klidu a jen se podíval na zástupkyni.
"Tohle nic neznamená. Můj klient se nikdy nedoznal a vaše jediná svědkyně je sama zločinec, co si chce zachránit zadek. A navíc, to vaše svědkyně okradla zavražděnou, jak tedy víte, že není i vrah? Měla byste toho nechat hned, pokud se nechcete ztrapnit před soudem."
"Děkuji za radu, pane Burnsi." Řekla zástupkyně vyrovnaně. "Já viděla jasnou identifikaci. Vražedná zbraň se našla v domě vašeho klienta. Váš klient vraždil a půjde před soud."
"Jak chcete Alex. Uvidíme se u soudu, od kterého můj klient odejde jako nevinný." Burns odkráčel za svým klientem. Zástupkyně Alexandra koukla na Connorsovou.
"Má pravdu. Reevesová vzala tu kartu, ještě před pár dny byla narkoman." Podívala se i na Lucky. "Rozcupuje vás u soudu na kousky."
"Jen když ho nechám." Prohlásila Lucky s podivným úsměvem.
"Ten případ vyhrajete vy, zástupkyně, to slibuju. Teď jdu za Emily." Lucky namířila do laboratoře. Emily ji uvítala s radostí.
"Počkej, něco pro tebe mám." Řekla a odběhla. Vrátila se s notebookem. "Napadlo mě, že by se ti mohl hodit."
"Notebook? Ty mi chceš dát notebook?" Divila se Lucky.
"To nestojí za řeč, mám doma ještě tři. Lucky se na ní podívala ještě víc překvapeně. Váhala, ale Emily ji přemlouvala, až notebook nakonec přijala.

Soud se konal hned druhý den, ve středu 13. ledna v 9 hodin ráno. Byla tam i Emily, protože chtěla vidět, jak si Lucku u soudu povede. Nejprve řekl obžalovaný svou verzi, toho, co se stalo, potom měla řeč zástupkyně Alexandra Norringtonová. Snažila se přesvědčit porotu, že obžalovaný je vinen. Následně měl slovo právník obžalovaného, ten se samozřejmě snažil o opak. Na řadu přišlo svědectví. Obžaloba předvolala Lucky Reeves, ta za pomoci otázek zástupkyně návladního popsala, co se v onen den stalo, při čemž znovu identifikovala obžalovaného, jako viníka. Ovšem nyní se výslechu ujal právník obžalovaného.
"Slečno Reevesová, je pravda, že jste bezdomovec, narkomanka a zločinec?"
"Námitka!" Ozvala se rychle zástupkyně. "Zde nejednáme o slečně Reevesové."
"Jde mi o věrohodnost svědkyně, ctihodnosti." Odvětil právník rychle.
"Námitka se zamítá." Řekl soudce. "Svědkyně odpoví."
"Ano. Pravda to je, kvůli tomu mám tu podmínku, což je můj trest. Byt mám. A byla jsem narkoman, ale to už je minulost." Odpověděla Lucky.
"Ano." Pokračoval právník: "Do doby, než vás policie zatkla, což bylo tuším před osmi dny, že?"
"Ano."
"Takže, to tedy nejste narkomanka už celých sedm dní. Gratuluji."
"Námitka!" Ozvala se znovu zástupkyně.
"Pane Burnsi prosím otázky, ne osobní názor." Řekl soudce.
Právník tedy začal klást otázky.
"Je pravda, že jste kladla odpor při zatýkání?"
"Ano." Lucky byla naprosto v klidu. Zdálo se, že ji otázky právníka nějak neznepokojují.
"Policie u vás, a to zdůrazňuji, u vás nalezla kreditní kartu zavražděné, je to tak?"
"Jo, vzala sem ji."
"Vloupala jste se na ulici do několika bytů a domů, že?"
"Jojo."
"A jste těžce závislá na drogách, tedy pardon, dle vašich slov, byla jste." Právník se ironicky usmíval. "Takže vzhledem k těmto faktům je více, než pravděpodobné, že to vy jste zavraždila oběť, když jste potřebovala peníze na drogy. Vloupala jste se zcela náhodně do domu mého klienta, nastražila tam vražednou zbraň, kterou jste zavraždila oběť, a když vás chytili, svedla jste svůj čin na mého klienta, abyste si zajistila podmínku!"
"Námitka!"
Ozvala se znovu zástupkyně, ale než stačil reagovat soudce, reagovala Lucky.
"Výborně, bravo, už útočíte, ale víte co, pane Burnsi? Já tyhle fígle znám, na mě to neplatí."
"Reevesová mlčte!" Okřikl Lucky soudce, ale ta pokračovala.
"My oba víme, o co tu jde. Vzal jste mou špínu a obrátil jste ji proti mně. Nic jinýho vy právníci neumíte. A ano, já nejsem svatá. Ale vy jste jen klaun v manéži, co dostal zaplaceno za to, aby vysekal vraha z vraždy."
"Reevesová, ještě slovo a dostanete pokutu za pohrdání soudem!" Vykřikl naštvaný soudce. Lucky to nezastavilo.
"Ale zde váš klient je vrah! Viděla jsem, jak ji zabil, pak si mě všiml, a kdybych neutekla, zabil by i mě. Vím to já, a pokud nejste úplnej idiot, víte to i vy! Tak to tu na mě nezkoušejte, jen proto, že za to máte zaplaceno, vy šašku!"
"Máte pokutu za pohrdání soudem a už mlčte! Porota toto nebude brát v potaz." Řekl soudce, který byl už řádně vytočen. Lucky už mlčela, na právníkovi bylo vidět, že je zaskočen, ale poradil si.
"Ctihodnosti, myslím, že se ukázalo, co je tato svědkyně zač, a že nemá žádnou úctu, tudíž je schopná tu lhát. Nemám otázky."

Když to skončilo, porota se odebrala k poradě, Connorsová, Lucky, agent Stevenson, Emily a Alex čekali na chodbě.
"To bylo ostrý." Řekla Emily, která z toho byla úplně nadšená. "Tys ho naprosto odrovnala."
"Vlastně jsem jen řekla pravdu, kterou většina ví, ale nikdo nemá odvahu to nahlas říct." Alex z toho tak nadšená nebyla.
"Zbláznila jste se? Ten váš výstup může celý případ potopit!"
"To se nestane. Naopak vyhrajete, za to vám ručím. Porota to těžko může ignorovat."
"A o to právě jde, pokud…"
Alex nestihla dopovědět větu, protože porota se začala vracet. "Vrací se? Po tak krátké době?"
"To je bu´d dobrý, nebo špatný." Konstatovala Connorsová.
Porota shledala obžalovaného opravdu vinným, jak Lucky řekla. Ta odcházela od svého prvního soudu s pokutou 1 000 dolarů.
Na CSI se mluvilo o tom, co Lucky předvedla u soudu. Vložil se do toho dokonce i agent Stevenson.
"Myslel jsem si o tobě jen to nejhorší, ale to u soudu bylo dobrý. Byla bys perfektní právník." Řekl Lucky.
"Dík, eee…" Zarazila se.
"Henry." Řekl Stevenson.
"Dík, Henry, ale já nesnáším právníky, na druhou stranu poldy taky ne… Jo a omlouvám se za to napadení." Connorsová vykoukla z kanceláře.
"Reevesová, můžete na chvíli?" Lucky šla tedy k ní do kanceláře.
"Tou scénou u soudu jste hodně riskovala."
"Klid, dopadlo to dobře."
"Mohla to být katastrofa. Tohle nemůžete."
"A co? Jen jsem řekla pravdu."
"Ne, byla jste drzá."
"To je úhel pohledu. Můžu jít? Musím do autoškoly."
"Příště na to pozor. Běžte."
"Dík." Lucky rychle zmizela.

O čtyři měsíce později Lucky dokončila výcvik, vše už uměla a ve Washingtnu v ACC si vyzvedla nový občanský průkaz a zbrojní pas. Nic tedy nebránilo jejímu přijetí do aktivní služby CSI. Connorsová ji dala standardní věci. Služební zbraň, odznak, vysílačku, pouta, klíče od stanice, od kanceláře, od služebního vozu a od osobní skřínky. Lucky dostala také přístupový kód do stanice a policejní vestu, ovšem u té nastal problém.
"Můžete ze mě udělat poldu, ale nečekejte, že si vezmu tohle." Odložila vestu a začala si pobírat ostatní věci.

Zastavila se u klíče od vozu. "Bavorák? Vida, aspoň něco u poldů stojí za to."
Tady je pracovní smlouva, pro vás na pět let povinná. Dostáváte hodnost zvláštního agenta, protože mi ještě jeden chybí." Řekla Connorsová a podala Lucky papíry. Lucky je podepsala, aniž by to četla. "Nepřečtete si to?"
"K čemu? Stejně tu musím bejt pět let."
"Jsou tam délky služeb a váš plat, mohlo by vás to zajímat."
"A to je?" Koukla na Connorsovou. Proč se namáhat čtením, když ji to vše může říct?
"Noční a denní služby. Denní vám začíná v osm ráno a končí v šest večer. Noční služba začíná v sedm večer a končí v šest ráno. U zvláštních agentů jsou časy poněkud jiné, snažte se je dodržovat. Váš plat je 730 dolarů měsíčně. A teď k pravidlům. Pravidla jsou jednoduchá. Budete chodit včas do práce, poslouchat rozkazy a pracovat na případech, které vám přidělím. Žádné porušení zákona, žádné nadávky, ani narážky, jasný?"
"Ach, vy naivko." Pronesla Lucky drze.
"Přesně o tomhle mluvím."
"Vy jste ale otravnej polda."
"Nedochází vám to? Zachránila jsem vás před lochem. Můžu vás tam zase poslat zpátky.
"Lhářko."
"Zločinče."
"Tak jo a co teď, matko vrchní."
"Ted nic, váš parťák je agent Stevenson, takže je dobře, že jste spolu začali vycházet. Kde má kancelář už víte, ta je teď i vaše. To je vše. Dnes můžete jít. Uvidíme se v pondělí v osm ráno."
"Netěším se." Pronesla Lucky, pobrala si věci a odešla. Venku našla své služební auto a odjela.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Apathetic Apathetic | 21. února 2017 v 17:23 | Reagovat

Z celého prologu, se mi nejvíce líbila druhá část hlavně ten popis jinak prostorově řešeného pána: "tělnatý muž".
Ale dodal bych jen k tomu že možná by bylo lepší kdyby se osoby zvyklé společenskému chování takže nejpravděpodobněji ten tělnatý vyjadřoval spisovně. To je jako kdyby k vám přišel úředník vysokého postavení a řekl: Hele vole kde mám káru?
Takže to je asi vše co bych k tomu dodal

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama