3. Jednoduchá odpověď (2/2)

20. listopadu 2015 v 20:15 | Lucky14 |  Lucky Reeves 1. série
1. část 3. kapitoly ZDE

Lucky s Henrym znovu zajeli za Mathewem Jamesonem. Ten byl překvapený, že je znovu vidí.
"Lidi od vás už mě vyslýchali." Vypravil ze sebe lhostejně a ani je nepozval dál.
"Co mi zase chcete?" Optal se nevrhle.
"Máme ještě pár doplňujících otázek." Odpověděl Henry klidně.
"Tak dělejte. Nemám na vás celý den."
"Prý jste měl spory s Sibleym kvůli psům. Co nám o tom povíte?"
"Ty jeho potvory pořád štěkaly. Jo párkrát jsem na něj vlít, ale bylo to houby platný."
"Tak jste mu rovnou zapálil dům." Ozvala se Lucky.
"Jestli si tohle myslíte, jste ještě natvrdlejší, než sem si myslel." Lucky se jen usmála.
"Já tomu říkám motiv a pokus o vraždu."
"Nejsem hlupák, dámo. Neměl jsem ho v lásce. Chtěl jsem jen, aby ti čoklové sklapli. Nepodpálil bych ničí dům, protože by mě pak pijavice, jako vy nedaly pokoj."
"Ale jděte. Ti psi určitě nejsou hlučnější, než vy." Otočila se k odchodu. "Henry, ztrácíme tu čas." Henry se na vteřinu podíval na ní a pak zpátky na pana Jamesona
"Sbohem!" Odsekl a na rozloučenou práskl dveřmi. Henry šel k Lucky. Nasedli do auta.
"On je ten typ, co by to udělal." Kouknul na Lucky.
"Ne, není. On je jen namyšlený, nevrlý vůl, tyhle typy jsou v podstatě neškodní."
"Jestli to ale nebyl on a všichni ostatní jsou čistí, tak kdo?"
"Kdybych to věděla, Henry, zatknu ho." Rozjela se na stanici.
"Mimochodem, nemělas teď někdy narozeniny?"
"Ne!" Sešlápla plyn.

Ozvalo se zaklepání. "Dále." Connorsová se zrovna věnovala papírům, když k ní do kanceláře, přišel Weber se složkou.
"Předevčírem u mě byla agentka Reevesová, mám tu ten posudek." Connorsová v tu chvíli zvedla hlavu od svých papírů. V tu chvíli, chtěla jen slyšet posudek na Lucky, počkala, až se Weber posadí a potom se ihned zeptala na otázku, která ji v tu chvíli nejvíce pálila, i když těch otázek bylo samozřejmě mnohem víc.
"Tak je Lucky Reevesová sociopat?"
"Není. Osobnost má ale poměrně složitou, především tu hraje roli její minulost. Řekl bych, že Reevesová měla hodně nešťastné dětství a to včetně psychického i fyzického týrání, a ztráty někohojí blízkého vykazuje totiž známky traumatu."
Connorsovou bolelo tohle slyšet. Vyčítala si to co se Lucky stalo, i když vlastně, nevěděla, co se jí stalo. Krom toho co ji Lucka řekla o Michaelovi, ale neznala detaily. Ona sama také nemohla za to, co se před lety stalo, ale to jejím výčitkám nějak nebránilo.
"Musel to být on." Řekla a vůbec si neuvědomovala, že o tom uvažuje nahlas. "Thomas Johnson, to on jí něco udělal, ale v databázi nikdo takový není." Weber ji pozoroval a bylo mu jasné, že v tom musí být něco osobního. Věděl, že Connorsová je velmi empatická a mnohdy se v případech angažovala víc, než pro ni bylo zdrávo. Ale tohle ji vzalo až moc na to, aby v tom byl jen soucit.
"Liv, jsi v pořádku?" Jeho otázka Connosovou probrala.
"Cože? Jo jasně, promiň, pokračuj."
"Olivie, co se děje? Co tě vlastně pojí s Reevesovou, proč jsi jí pomohla?"
"To nic není, pokračuj."
"Neřekl bych, že to pro tebe nic není." Connorsová si povzdechla.
"Lucky Reevesová je moje neteř… Je to dcera mé sestry."
"Opravdu? Co se stalo?"
"To je jedno, nechci o tom mluvit. Vraťme se k tomu posudku." Weber si uvědomil, že Lucky a Olivia mají společnou prozatím jednu věc, obě se zdráhají mluvit o své minulosti.
"Reevesová to ví?"
"Ne samozřejmě, že ne. Zatím vůbec nevím, jak nebo co bych jí měla říci."
"Rozumím."
"Můžeš mi prosím tě říci, jestli je Lucky…" Connorsová nemohla najít slova na tu správnou otázku, ale Weber věděl, co jí zajímá.
"Je sice asociální, neuznává autority a zdá se, že má svou morálku, ač se na první pohled zdá amorální, opovrhuje společenskými akcemi a má lehkou formu narcismu a myslí si, že může překračovat zákon, ale není to špatný člověk, nemusíš, se bát." Liv se viditelně ulevilo.
"Co mi o ní teda můžeš říct? Proč o sobě tvrdí, že je sociopat?"
"To je následek z dětství, bojí se věřit lidem, má v sobě strach a nejistotu a bojí se i toho, že by jí měl někdo rád. Nechce si k sobě pustit lidi i kvůli tý ztrátě, co tam je, proto si hraje na někoho tvrdého, říká, že je sociopat aby si nikoho nemusela k sobě pustit, ale je ve skutečnosti dost zranitelná. Psychotesty neprokázaly například psychopatii nebo jinou nebezpečnou poruchu, spíš je to profil oběti."
"Takže může nosit zbraň, není v tom žádné riziko, že by mohla…"
"Je vysoce nepravděpodobné, že by spáchala vraždu. Ona tě asi nebude respektovat, hned, protože tohle jsou věci, které se člověk musí naučit a jí to nikdo nenaučil. Ale není takhle nebezpečná. Nebudeš to s ní mít lehké a počítej, že bude i lhát a pozor na přehnané reakce."
"Jak jí pomoci, aby se cítila líp?"
"Ukaž jí, že není na svou bolest sama. Má zvláštní citový vztah k Emily, k ní má důvěru, mohlo by ti to pomoci a asi by i bylo vhodné, aby měla nějaké zvíře, ať nejen, že není zcela sama, ale i kvůli zodpovědnosti. A ještě je zvláštní její IQ, je vysoké, přesněji 182. Weber ještě říkal, co o Lucky zjistil, ještě zodpovídal nějaké otázky Connorsové a radil jí co a jak.

Lucky tentokrát zůstala v práci i přes to, že jí dávno skončila pracovní doba. Seděla v kanceláři, zatímco Henry i Connorsová už dávno odešli. Na zdi měla přišpendlené fotky všech podezřelých a jejich profily. Už víc jak týden řešili tenhle případ a ona neměla nic, žádné prozření skrz její dedukci a neskutečně jí to štvalo, trpělo tím především její ego. Chtěla odhalit viníka, chtěla všem dokázat, že na to má, i když nikdo nemá sebemenší stopu ani tušení, kdo a proč podpálil dům pana Sibleyho. Nakonec však jen vyřadila všechny své podezřelé a ocitla se tím na ještě více mrtvém bodě. Nechala tedy toho a šla za Emily. Emily byla mile překvapena, když zjistila, že tam Lucky ještě je a nabídla ji Coca Colu.
"Chci se tě na něco zeptat." Upřela Lucky na Emily svůj pohled. Opřela se o stůl a otevřela plechovku. Emily se vedle ní opřela také, s Redbullem v ruce.
"Ptej se, na co chceš."
"Proč jsi mi dala tak drahý mobil? Zjistila jsem si cenu na internetu."
"A proč sis tu cenu vůbec zjišťovala?"
"Protože tohle nejsou zrovna levné hračky."
"Mám dost příplatků za své přesčasy. A teď vážně. Zapomeň na to, jasný? Jsi moje blízká kamarádka. Ráda ti dám dárek. Na tom záleží."
"Blízká kamarádka, že zrovna já."
"Jsi vyšší, než si myslíš." Emily ji objala. Lucky se nechala a po chvíli ji objala také.

Lucky probudil zvonek z podivného snu, který, okamžitě zapomněla. Když zjistila, že je něco po šesté hodině ráno, říkala si, že toho vetřelce před dveřmi uškrtí. Vyhrabala se z postele a došourala se otevřít. Překvapeně zamžourala ospalýma očima na Connorsovou, která stála před dveřmi.
"Vy???"
"Můžu dál?" Zeptala se.
"Jistě." Odvětila Lucky, ale dala jednu nohu přes práh, jako by chtěla někam odejít. "A můžu pryč?" Ale pak přece jen ustoupila do bytu tak, aby Connorsová mohla vejít.
"Díky." Vešla a zula se, pak následovala Lucky.
"Spíte někdy?"
Samozřejmě." V obýváku na stole byly různě odložené věci tak, že už tam ani nebylo místo, u gauče na zemi byla poloprázdná lahev a na gauči byly ovladače.
"Pardon." Lucky jí udělala místo. "Doufám, že nejdete dělat domovní prohlídku."
"Ne, to ne." Lucky namířila do kuchyně.
"Dáte si čaj? Berte, dokud tu nemám nic, co bych vám do něj s radostí přimíchala." Connorsová zamrkala nad její poznámkou, ale souhlasila, dokud byla Lucky tak ochotná. Ta se po chvíli vrátila i s čajem. "Jak jste se dostala nahoru?" Lucky zůstala stát se založenýma rukama.
"Někdo zrovna vycházel, tak mě pustil."
"Hm a jak víte, ve kterém patře bydlím?"
"Včera jsem se na to zeptala agentky Smile."
"Hm, Anežku zabiju později. Co chcete? Jste tu jako můj soudní dohled? Kontrola, jestli tu nemám drogy?"
"Ne, dnes ne. Chci si jen promluvit."
"O čem? Posudek už snad máte."
"Právě proto jsem přišla."
"A jéje!" Protočila Lucky oči. "Už je to tady. Hele důvěru jsem vám projevila už tím, že jsem řekla pravdu. A to je dost velká dávka důvěry."
"A já vám za to děkuji. Chci vám říct, že na to nemusíte být sama."
"A na co jako?"
"Na to, co vás trápí. Kdybyste si chtěla promluvit…"
"To už jste jednou říkala a mě nic netrápí."
"Ale jděte, každého občas něco trápí."
"Opravdu?" Zamračila se na chvilku. "Hm, co trápí vás? Já vám dala pravdu, ať je to fifty-fifty."
"Mé chyby z minulosti."
"Ale no ták. Jaké jste vy mohla udělat chyby."
"Selhala jsem a nedokázala ochránit osobu, která potřebovala mou ochranu, a ztratila i svojí sestru, dodnes nevím, co se s ní stalo."
"Ou. A snažíte se to napravit tím, že pomůžete mně."
"Možná."
"Neznáte mě, ale máte mě ráda. Nejsem ani hodná, ani poctivá, to vy jste taková matka Tereza. Tak proč mi pomáháte? Je spousta jiných, lepších, co to potřebují."
"Protože i vy si zasloužíte druhou šanci. A protože věřím, že z vás jednoho dne bude slušný člověk." Lucky tato slova na nějakou chvíli umlčela. Dotkla se jí, ale rozhodla se nedat to na sobě znát.
"Dobře, dejme tomu. Proč jste mi koupila ten oběd? Ta pomoc je jedna věc, ale když jsem říkala, že si dám, to co mi koupíte, chtěla jsem…"
"Vyprovokovat mě, je mi to jasné." Lucky se zarazila.
"Když to víte, tak proč…"
"Proč ne? Má volba."
"Proč tahle volba?"
"Z dobré vůle?"
"To není, vždycky je důvod. Jaký byl váš motiv? Hmmm?"
"Ale je, přijměte to. Za vším hledáte složitosti. Někdy je odpověď jednoduchá." Když Connorsová řekla poslední větu. Lucky se na několik vteřin zarazila, jako by ji něco došlo. "Děje se něco?"
Lucky se usmála.
"Máte pravdu. Odpověď je jednoduchá. Právě mě osvítilo." Kvapem spěchala do ložnice.
"Morálně?" Volala za ní Connorsová.
"Ne." Ozvalo se zpátky.
"Škoda." O chvilku později se Lucky vrátila oblečená a hodila do sebe zbytek svého čaje.
"Musím jít." Connorsová rychle dopila ten svůj a zvedla se.
"Doufám, že do práce." Chtěla najít kuchyni a umýt po sobě svůj hrnek, ale Lucky jí ho vzala a vrátila ho na stůl.
"Jdeme!" Vyrazila se ke dveřím, obout se. Connorsová šla za ní a vůbec nechápala, co se děje.
"Ale kam?"
"Jeďte na stanici, připravte mi výslechovou místnost." Zavolala Lucky na Connorsovou a hnala se ke svému autu.
"Reevesová, co se děje, kam jedete vy?!" Volala na ní Connorsová, která ji nestíhala, jenže to už Lucky sedala do svého služebního auta a hned na to jela pryč. V autě vzala mobil a zavolala Anežce.
"Čus, to sem já. Sejdeme se v Hot cup kavárně za tři hodiny a je mi jedno, co zrovna děláš. Zatím musím končit." Pak už se jen věnovala řízení.

"Potřebuji zatykač na Claire Sibley." Vyhrkla Lucky na Alexandru Novákovou, státní zástupkyni.
"Z čeho ji obviňujete?"
"Zapálila dům svého bratra a málem ho při tom zabila."
"A jaké máte důkazy?"
"Nemám důkazy, ale budu mít přiznání."
"Nemáte jediný důkaz, který by ji s tím spojoval?"
"Fyzický ne. Ale nemá ráda jeho psy."
"A proto mu podpálila dům?"
"Proto ne, ale na motiv přijdu."
"Nemůžu vám dát na někoho zatykač bez důkazů. Právník by to hned smetl ze stolu."
"To už je vaše hřiště, já mám jen přijít na to, kdo udělal zločin a chytit ho."
"Ano a pokud to udělala, prošlo by jí to, díky neschopnosti CSI. Tenhle titul chcete, Agentko Reevesová?" Lucky už nic neřekla a odešla. Při cestě od státní zástupkyně sem tam zastavila a vyfotila někoho na mobil. Dorazila ke Claire Sibley. Byl tam zrovna i Lucas, Lucky šla proto se Claire do jiné místnosti.
"Bude to jen chvilka." Řekla Lucky.
"Tak máte už něco? Už víte, kdo mému bratrovi zapálil dům?"
"Možná ano." Lucky vytáhla mobil: "Podívejte se na tyhle lidi." Lucky jí ukázala fotky lidí, které vyfotila venku.
"Ne, ne, bohužel, vůbec nikoho neznám."
"Opravdu?"
"Opravdu ne. Byl to někdo z nich?"
"Prošetřujeme to, děkuji vám." Lucky se dala na odchod, ale zastavila se ve dveřích. "Jo a prosím vás, nemáte náhodou benzín v kanistru? Zapomněla jsem natankovat, mám téměř prázdnou nádrž, zaplatím."
"Podívám se, kolik mi toho ještě zbývá, počkejte tu." Po chvíli se vrátila i s menším kanistrem. "Tohle by vám snad mělo stačit." Podala ho Lucky, ta si ho ochotně vzala a podala ji peníze. "Nechte to být." Odvětila jí Claire.
"Díky." Lucky dala kanistr do auta, nasedla a odjela a zavolala Anežce, že se sejdou dříve a nebrala ohledy na to, jestli tam vůbec může přijít.

Lucky dojela na CSI. Vzala kanistr s benzínem a šla dovnitř, kde na ní hned mluvila policistka na recepci. "Agentko Reevesová…"
"Co zas? Dnes jdu pozdě kvůli šéfce, jasné?"
"Jen vám mám vzkázat, že máte jít k ní do kanceláře."
"No, jo." Namířila rovnou do laboratoře. Kde dost nahlas hrál ohlušující Heavy metal. Lucky našla hifi věž a vypnula ji. V tu chvíli vyběhla Emily z druhé části laboratoře.
"Ahoj Lucky, proč mi vypínáš mou hudbu? Jsi jako Olivia."
"Protože je to příšerné."
"A ty nemáš ráda nějaký metal?"
"No... Co Amy Lee?"
"Mám originální CD Evanescence, nanosím je sem."
"Vážně? Koupím je od tebe."
"Ne, je to rock, metalová kapela v čele se zpěvačkou, co má ráda Gotiku, neprodám je. Ale, můžu ti je sehnat."
"Tak sežeň. Máš Colu?" Emily se usmála, vytáhla Coca Colu.
"Vždycky mám Colu." Podala ji Lucky. "Co je to?" Zeptala se na kanystr, který Lucky doposud měla v ruce.
"Vzorek. Porovnej ten benzín s benzínem z místa činu od shořelého domu Šebesty. Potom přijdu pro výsledky." Emily si nasadila rukavice a převzala si kanystr. Lucky se s ní rozloučila a poté šla do kanceláře Connorsové.

"Máte něco? Předpokládám, že váš ranní spěch souvisel s případem."
"Em… jo. Čekám, až se v laborce potvrdí moje teorie."
"A ta je?"
"Byla to Claire Sibley, jeho sestra, motiv nevím, ale brzo se vše dozvíme. A teď musím odejít, nazdar." Vydala se s kanceláře. Connorsová ihned vyrazila za ní.
"Jak odejít???"
"Jako pryč."
"Nikam! Nevadí vám, že jste v práci?"
"Popravdě, ano vadí, raději bych byla někde jinde. Což udělám teď."
"Nemůžete si odcházet, jak se vám zlíbí."
"Není v tom rozdíl, jestli budu na výsledky čekat vevnitř nebo venku." I přes zákaz Lucky odešla.

Na Anežku, musela nějakou dobu v kavárně čekat. Dorazila později.
"Co tak hoří, že jsem se kvůli tomu musela uvolnit z práce?"
"V šest hodin ráno mě vzbudila Connorsová, když na mě zvonila."
"Promluvily jste si?"
"No, co mi zbývalo. Ale něco vím, ztratila sestru a ještě někoho, proto mi pomáhá. Měla jsem pravdu."
"A to jsi mě vytáhla z práce jenom, proto, abys mi řekla, že jsi měla pravdu?"
"Ano. A nedávej prosím tě nikomu mojí adresu, ani poldům."
"Já ji nikomu nedala, Lucky."
"Jen nechápu, proč pomáhá mně, takovému špatnému člověku."
"Nejsi špatný člověk."
"Když myslíš." Zvedla se Lucky. "Půjdu. Emily má jistě výsledky k případu. Zatím." Dala se na odchod.
"Počkej, nezaplatilas." Zavolala za ní Anežka. Lucky se otočila ve dveřích.
"No vidíš, jaký sem člověk." A zmizela. Anežka si povzdechla. Nechala na stole platbu za obě a také odešla do práce.

Lucky šla ihned do laboratoře.
"Shodují se, Lucky!" Jásala Emily. "Benzín, který jsi mi dala, je ten samý, který byl použit při zapálení domu pana Sibleyho."
"Skvělé. Dej mi důkaz pro státní zástupkyni." Lucky potom šla do třetího patra, do své kanceláře.
"Ahoj, parťáku."
"Kde jsi byla, Lucky?" Ptal se jí hned Henry.
"Sháněla sem důkaz. Jdeš se mnou zatknoutClaire Sibley?" Henry se zvedl, pobral si věci a šel za ní.
"Cože? Byla to ta jeho sestra?"
"Jo." Lucky koukla na Holly. "Zjisti mi všechno ohledně sourozenců Sibleyových." Pak s Henrym vyrazili.
"Neuvěřitelný. Tu jedinou jsme neprověřovali."
"Protože jsme idioti, i já jsem byla, než mi to došlo."
"Jak si na to vlastně přišla, že to byla ona?"
"Náhodou." Dojeli znovu k soudu. Lucky předložila Alexandře Novákové potvrzení od Emily. Benzín z kanystru, který mi dala sestra Sibleyho, je ten samý, kterým byl polit Sibleyův dům. Je tohle důkaz?"
"Fajn, seberte ji." Rozhodla Alexandra.

Zazvonili u Sibleyové. Ochotně je pozvala dál. Tentokrát byl u konverzace i Lucas.
"Neměl byste bý pod jednou střechou se svou sestrou." Pronesla Lucky z ničeho nic.
"Cože?" Podíval se na ní nechápavě Lucas.
"Už víme, kdo vám zapálil dům." Řekl Henry.
"Kdo?"
"Vaše sestra." Řekla Lucky a podívala se na Claire.
"To je lež!" Vyhrkla pohotově Claire.
"Opravdu?" Pokračovala Lucky. "Tak jak je možné, že benzín, který jste mi ráno dala, je stejný jako ten, který byl na domě vašeho bratra?"
"Claire, proč jsi to udělala?" Zeptal se jí pan Lucas a byl v pořádném šoku.
"Nedívej se na mě takhle!" Odsekla mu sestra. "To já měla zdědit ten dům!"
"To bude ten motiv." Pronesla Lucky, zatímco Claire nasazovala pouta:
"Claire Sibley, jste zatčena za žhářství, pokus o vraždu, ničení majetku a ochránci zvířat by taky jistě něco našli. Máte právo nevypovídat, všechno, co řeknete, může být u soudu použito proti vám. Máte právo na obhájce, pokud si ho nemůžete dovolit, bude vám přidělen." Odvedli ji do auta a odjeli na stanici.

Holly zatím zjistila, že dům Lucase Siblayho původně vlastnil jejich otec, který ho v původní závěti odkázal Claire, později ale napsal závět novou, podle které dům připadl Lucasovi. Claire přiznala, že právě to bylo důvodem, proč dům zapálila. Rychle dodala, že nechtěla, aby její bratr zemřel, jen aby o dům přišel.
"Ten dům jsem měla dostat já! Jenže pak jsme se s otcem pohádali a on to přepsal."
"Nedivím se mu." Pronesla Lucky tiše pro sebe. "Tak jste to vyřešila tak, že jste ten dům zapálila."
"Já ho měla mít, takže on ho mít nebude." Lucky protočila oči. Celé jí to připadalo nesmyslné.
"No… Dům sice nemáte, ale za to budete mít krásnou, chladnou celu." Lucky se zvedla k odchodu.
"Jak jste na mě přišla?"
"Překvapilo mě, že mi to nedošlo dřív. Řekla jste, že u vás nemůžou být psi vašeho bratra, ale neřekla jste proč. Všechno má důvod. A u vás nešlo o psy, ale o to, že nemáte ráda bratra. Sbohem." Odešla.

Lucky byla na pitevně. Seděla vedle stolu s tělem mrtvého muže a povídala si pro sebe, jakoby to snad říkala té mrtvole.
"Můj názor na ní se změnil, určitě jo. Ani mě nezná a přesto ve mně věří. Kde kdo by nade mnou zlomil hůl, ale Connorsová ne… V jistém smyslu je ona jediná, koho mám. A proto jí budu chránit i za cenu svého života. Je to dobrý člověk a já…"
"Lucky? Co tu děláš?" Přerušil ji Dan, koroner.
"Nic, nic." Vstala a dala se na odchod.


Večer Lucky seděla v kanceláři a nad něčim dumala, když tam přišla Emily a v jedné ruce měla kafe a v druhé šálek čaje.
"Ahoj, jak moc sladíš?"
"Proč?" Zvedla k ní Lucky hlavu. Emily položila čaj na stůl.
"Udělala sem ti čaj."
"Tys mi udělala čaj?"
"No jo. Vypadáš překvapeně."
"To je poprvý, co mi někdo udělal čaj." Ale napila se, Emily na ní zírala s nadšením a očekáváním.
"Dobrý???"
"Fajn, dík."
"To s tou sestrou Sibleyho bylo úžásný."
"Co jako?"
"To, jak si na to přišla?" Lucky se jen ironicky uchechtla.
"Jo po dvou týdnech mi došlo, že to byla ona. Jaká pecka. Tohle mě… přece mě to mělo napadnout už dřív. To nebyla dedukce, jen neshopnost, na to by přišel, kde kdo."
"Ale přišlas na to ty a na to, že děláš poldu dva měsíce…"
"Hmm." Lucky do sebe hodila čaj. "Jdu domu." Pobalila si své věci i ublížené ego a odešla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama