Kapitola 5

16. prosince 2014 v 12:46 | Lucky14 |  Legend of the Magik: Zrození vyvolené
gramaticky upraveno

Legend of the magik: Zrození vyvolené
Kapitola 5
Probuzení Dark magika

Bylo to téměř měsíc a tři týdny od doby, co se Lucky setkala s Ignitosem a toto setkání, odpovědi na nejpalčivější otázky ji stálo drahou cenu, dosavadní a málem i fyzický život. Bylo to jako daň za odpovědi na otázky a temná horečka byla úrok. Úrok, při kterém teplota jejího těla dosahovala přes 42,5 stupňů (optimální teplota magika je 38,5 stupňů, za což může elementální energie a soustava magiky). Během těch čtyř dnů, kdy byla v bezvědomí, hrozilo, že se její tělo uvede do silného komatu, téměř hibernace, aby její centrum magiky regenerovalo probodnuté srdce během pár hodin, dřív, než začnou bez krve odumírat a odcházet další orgány v těle i s mozkem. Lucky stále měla před sebou obraz toho, jak ji Marco přizabil. Toho, jak dostala během pár vteřin desítky ran pěstí do břicha a hrudníku, jak Marco zaútočil zemní smrští, jak ji poranil na obou bocích a kromě toho jí ještě nožem poranil pravou nohu. Avšak nejhorší bylo vracení se obzvlášť jednoho obrazu, probodnutí srdce. Bylo to jako noční můra, ze které se nejde probudit, jakoby Marco uvízl v její hlavě, jakoby tam byl záměrně jeho stín, aby jí ani v bezvědomí nedal pokoj. Potom co se po neuvěřitelných čtyřech dnech probrala to ovšem neskončilo. Téměř každou noc ve svých snech stála Lucky na podivném tmavém místě a rozhlížela se, kde to je. Najednou se k ní zezadu přiblížil Marco, rychle ji otočil k sobě a znovu ji zabodl do srdce kapesní nůž. I když měla se zvířecím výkřikem zavřené oči, v tom snu stále viděla ten jeho vražedný výraz a ty šedé bezduché oči. Bylo to, jakoby se noc co noc vracel a udělal to znovu. Jakoby ji každou noc probodával srdce a to se po probuzení zase zotavovalo, aby ho mohl znovu a znovu potom, co zase usne, probodnout. Tímto peklem prošla a procházela každou noc. Přesto by čas za nic zpátky neposouvala, ani kdyby mohla, aby se všemu vyhnula. Bylo tu něco, co za to stálo. Byl tu Henry. Milovala ho od chvíle, co se jen náhodou zadívala do těch jeho modrozelených očí, stejně tak věděla, že je temný, ale na rozdíl od jiných, viděla, jeho bolest a jeho skutečné já. A ať si každý říká, co chce, nikdy ho ani na okamžik nevnímala jako zlého nebo nebezpečného. Vždyť to on se ji snažil varovat, to on jí zachránil, život, už přes měsíc se o ní staral, proč by to jinak dělal? Lucky netušila, že ten den, co ji Henry v poslední chvíli zachránil, odebral vzorek její krve a vloupal se do nemocnice (i v tomto světě ji je potřeba), kde zjistil její krevní skupinu a ukradl veškerou krev její skupiny (několik 1 000 litrů), nedbal následků tohoto hříchu, vlastně ani nepřemýšlel nad tím, jestli to je hřích, šlo mu jen o ní. A i kdyby o tom přemýšlel, uznal by to jako správné, protože to udělal z dobrých důvodů. Kdyby to Lucky věděla, ani by o tom nepřemýšlela. Raději by byla zaživa mrtvá, než aby dovolila krádež, nemohla by mu to ale ani vyčítat. Jenže nic z toho nevěděla, nevěděla ani to, že skoro čtyři dny se Henry od ní nehnul, nespal a téměř nejedl, jen jí podával krev, čímž přispěl k rychlejší regeneraci jejího srdce. Až čtvrtý den, ten den, kdy se probrala, ten den, co její srdce konečně naskočilo, vydal se vyhladovělý najíst. Od té doby toho moc nenaspal a začínal být slabý, jeho reflexy se zpomalovaly a to málo, co naspal, přispívalo k tomu, že vydržel. Teď by pro Marca nebyl ani tím nejmenším soupeřem. To nic neměnilo na tom, že ho stále toužil zabít, a i když si to nepřipouštěl, byla v tom už i pomsta za Lucky. Kdyby teď mohl, nebo byl proměněný, vzal by ten jeho zatracený nůž, bodl by mu ho do srdce, nechal vykrvácet a pak ho definitivně zabil jako nějakou přichcíplou krysu. Lucky se ze všech svých zranění dostala bez fyzických následků a viditelnějších jizev. Henry před osmnáctilety lety takové štěstí neměl. Po té, co ho Marco zranil a byla to tak silná rána, že byl téměř polomrtvý, měl vůbec štěstí, že přežil. Magik je plně smrtelný do dvanáctého roku života, během prvních dvanácti let ho lze zabít, jako člověka. Od dvanácti let se ale stává smrtelným pouze na temeni hlavy. Ve dvanácti letech také získává dost sil pro používání magiky. Henryho zranění si však místo jeho života vybralo jinou daň. Infekce, která se do jeho těla dostala skrz ránu a držela se v těle dva roky, zabránila správnému hojení rány a zároveň denně po dobu dvou let působila ohromné bolesti. Časem by jej zabila. Z těla se u tak malého mláděte dostala jen díky tomu, že Marco přenesl nevědomě své schopnosti na Henryho. Dnes, kdy je mu dvacet dva let, je dobře vyvinutý, přiměřeně osvalený a se dvěma metry neobvykle vysoký, se bolest ozve jen někdy v menší míře, ale takové, aby byl dostatečně podrážděný. Také se objevuje po proměně v tu temnou stránku, Dark Magika. Celé zranění připomíná přes levou tvář tmavá červená jizva začínající nad okem a končící až u čelisti. Oproti Henrymu na Lucky, která se ze zranění dostala před pár dny, nebyly skoro žádné známky, že zraněná byla, hlavně díky péči Henryho.
Pokaždé, když Henry sháněl jídlo, musel dost daleko od svého "domu", který byl v tak odlehlé oblasti, že ani Marco ho zatím nenašel. Jídla bylo v tomto světě dostatek, od tvorů určených pro konzumaci až po vegetaci a neopracované jídlo se sklízelo, opracovávalo a dělalo se z něj mnoho dalšího jídla, které se pak prodávalo. Ale někteří si toto dělávali sami, neboť nesouhlasili se systémem peněz, protože, než se zde objevilo zlo, bylo vše zadarmo. Naštěstí toto nikdo nezakázal a tak se i psanci alespoň po této stránce měli dobře. Henry vždy vybíral pro Lucky to nejlepší jídlo, proto byl někdy pryč i hodiny. Jednoho rána a bylo to ráno, které naznačovalo, že zas bude 35 stupňů, když Henry hledal byliny na čaj, dost daleko od svého "domu,"ne, že by neměl od Lucky dost peněz, ale zvyk je železná košile, dočkal se nemilé návštěvy. Cestu mu zkřížil Marco.
"Smekám. Najít tě je vážně těžký, ale stačí počkat, až ptáček vyletí z hnízda." Henry na Marca zavrčel, napnul tělo, vydal nepřátelský zvuk a jeho oči náhle zrudly. Po té se mu ale vybavila Lucky. Henry zavřel oči, zatřepal hlavou, a když je znovu otevřel, měly opět původní modrozelenou barvu.
"Nemám na tebe čas!" Odsekl Marcovi a dal se na odchod.
"Ty se o ní staráš… Ale proč?" Henry se zastavil a na Marca se vražedně podíval. Neřekl ale nic a šel dál. Jenže Marco mu podruhé zastoupil cestu. "Ty jsi stejně temný jako já, jsi stejné zlo se stejnou chutí po krvi. Vidím, jak tvá temná stránka chce ven, tak si přiznej svojí pravou tvář." Kdyby Henry nedržel v rukách jídlo, nejspíš by svíral dlaně v pěsti, jak ho tato slova rozčílila.
"Já nejsem jako ty!" Řekl s pevným přesvědčením, ať byl jakýkoliv, určitě přece nebyl jako on, to nikdy.
"Ale no tak." Odvětil Marco, najednou až podivně přátelským tónem. "Povím ti pravdu. Lucky je tvůj nepřítel, musíš se jí zbavit. Patří k nim a ty jsi Dark Magik. Co myslíš, že s tebou udělá při plné síle? Oni jsou jen samé lži, jejich dobro je lež, iluze. Lucky má být vůdce těch lhářů a ty budeš první oběť. To Lucky je nepřítel, ne já. Já jsem jediný, kdo zná pravdu ve světě iluzí. Já nejsem tvůj protivník, ale přítel. Přidej se ke mně a společně porazíme ty lháře." Marco nasadil opět jízlivý tón. "Rozhodni se sám, přijdu si pro odpověď." Po těchto slovech se Marco teleportoval pryč. Henry nějak nepřemýšlel nad jeho slovy. Přesto, že Marcova slova zněla věrohodně a mnozí by jim uvěřili. On byl naplňován silnou nenávistí k Marcovi a silnou láskou k Lucky. Jistě, strážci určitě nebyli žádní velcí dobráci, když z něj udělali psance. Na strážce měl vlastní názor i bez Marca.
"Nepleť se Marcovi do cesty, ať si dělá, co chce." Henry se snažil Lucky přesvědčit, ať Marca nevyhledává, dokonce, ať se ani neplete do toho, co dělá.
"Viděla jsem, jak zabil Billa. Chci si to s nim vyřídit, nebo to snad mám nechat jen tak?"
"Ano, ať si se světem dělá, co chce. Ale ty ho nech být a on nechá tebe. A budeme mít klid."
"Aha. Takže tobě jde o to mít klid? Tak proč si mě teda zachraňoval? Měl bys přece klid, kdybys mě nechal..."
"Ticho! Tohle už nikdy neříkej! Nenechal bych tě zemřít." Skočil jí Henry do řeči.
"Ale proč ne?" Zeptala se ho Lucky, spíš fingovaně. Tolik si přála od něj slyšet, že k ní něco cítí. Henry byl však příliš velký zbabělec na to, aby to řekl.
"No protože… Jsi přece Pán dobra. Musíš žít."
"Nevěřím, že to bylo pro tohle. Já nejsem Pán dobra, nehodlám s ním bojovat!"
"Ale ano, jsi!"
"Nejsem!"
"Uděláš pro mě něco, Lucky? Zkus vyvolat oheň."
"Oheň?" Podívala se na něj Lucky nechápavě.
"Ohnivou magiku."
"Jak?"
"Jako neutrální, myslí. Poruč sama sobě. Natáhni ruku a vyvolej ten element." Lucky tedy natáhla ruku před sebe, jako když ji Marco učil Magický dráp. "Soustřeď se! Soustřeď se!" Opakoval Henry, zatímco Lucky upřeně hleděla na svou ruku s hnědými polštářky a drápy, které zasouvala jen výjimečně. Její výraz se postupně měnil v soustředivý a mračivý. Až se v její ruce najednou objevil malý plamen. "Super! Dokázala jsi to!" Jásal Henry a pomyslel si svoje. "Věděl jsem to! Jsi to ty!" Lucky chvíli zírala na plamen, než si uvědomila, že ji může popálit. Ve chvíli, kdy ucítila bolest, rychle mávla rukou a vyslala tak oheň před sebe. Byl to jen malý plamen. Zmizel ve vzduchu a nenadělal žádné škody. Lucky pak několikrát rychle zamávala rukou. "Hlavně to tady nepodpal, to by mi tak scházelo." Ozval se Henry znepokojen představou, že by mu shořela jediná střecha nad hlavou.
"Promiň, nedošlo mi, že…"
"Že tě to muže popálit? Je to oheň, Lucky."
"Já vím, jen… To je jedno."
"Teď zkus to samý, ale led."
"Proč?"
"Musíš se naučit bránit."
"Fajn." Lucky se znovu začala soustředit s rukou nataženou před sebou, upřeně na ní hledící. Netrvalo to tak dlouho jako u ohně, když se jí v dlani objevilo pár ledových rampouchů. Pro změnu jí ale začala ruka bolet mrazem. Rychle mávla rukou. Ostré rampouchy jen tak tak minuly Henryho a narazily do zdi, kde zůstaly lehce zabodnuté.
"Někdo by tě s tím měl naučit zacházet."
"Promiň…"
"Teď elektriku, ale radši před domem." Lucky přikývla, Henry pak vyndal rampouchy ze zdi, vyhodil je ven, kam hned po té s Lucky vyšli.
"Mám?" zeptala se ho Lucky, když byli před domem.
"Jistěže, do toho!" Pobídnul ji Henry a Lucky potřetí dala ruku před sebe. Trvalo to tentokrát už jen půl minuty. V její dlani se objevila malá plazmová koule a z ní šly malé výboje elektřiny. Lucky to pozorovala s největším úžasem ze všech známých elementů. Bylo to pár centimetrů nad její dlaní. Nepálilo to, ani to nepůsobilo mrazivou bolest. Lucky se rozhodla, že to zopakuje v noci, kdy to za plné tmy bude určitě ještě hezčí. "Dlaň pak namíříš na nepřítele a pomyslíš na zásah." Informoval Henry o použití. Lucky to ještě chvilku pozorovala a potom to nechala zmizet. "Poslední element je země. Tak do toho." Lucky zaměstnala svou mysl počtvrté a naposled. V její ruce se objevila Zelená magika, ve které jakoby byl schovaný kus země. Lucky se to nějak zvlášť nelíbilo, a proto mávla rukou a poslala magiku pryč. "Tak, to bychom měli." Konstatoval Henry. Lucky se na něj podívala znovu nechápavě. "Ovládáš všech pět elementů, neutrální, oheň, led, elektriku a zemi a nepotřebuješ vyslovovat zaklínadla. Podle jisté legendy, kromě Pána zla pouze Pán dobra má takovou moc."
"Co tím chceš říct? Ty ji máš taky, prosím, nepřesvědčuj mě."
"Dobře, jak chceš, ale měla bys nad tím přemýšlet. Ještě ti řeknu jen, že od každého elementu existují různé útoky, například od ohně jsou to: Ohnivý útok, Ohnivá střela, Ohnivý meč, Ohnivá rána, Ohnivý štít, Ohnivá síla, Ohnivý dráp a nejsilnější je Ohnivá bouře. Tohle je u všech elementů. Nikdy je nesmíš použít bezmyšlenkovitě. Všechno ovládáš svou myslí, musíš přesně vědět, kdy co použít, jak a na koho. Jinak můžeš způsobit velké škody. Ovládej svou mysl. Ty jsi svůj pán, ty rozhoduješ jak, vše je na tobě."
Byl večer, Lucky se koupala, na mytí se zde používaly speciální rostliny, které se rozdrtily
a smíchaly. Toaleta a vana byly ještě dvě místnosti, které v Henryho "domě" byly. Henry mezitím stál v jedné ze dvou místností, v té co v ní spala Lucky, díval se z okna na květiny, co rostly za Henryho "domem," společně s hustými listnatými stromy. Henry přemýšlel.
"Lucky, tak rád bych ti projevil lásku a přestal ustupovat, když ke mně chceš jít blíž. To, co cítím je mnohem silnější, než cokoliv, co znám. Ale tak se bojím tvého "ne", toho, že zase budu sám… Nechci být sám, už ne… Možná bychom mohli my dva být… Co si to namlouvám? Jsem jen psanec s temnou duší a ty… Ty máš mít postavení nejvyšší. Nikdy mě nebudeš milovat. Nejspíš už brzo odejdeš, ale dokud tu jsi, jsem šťastný, ale až odejdeš…" Henry se zadíval na jednu z rostlin pozorněji. "Rostete si, žijete, a přesto vás nic netrápí. Jak vám závidím. Zdá se, že o ničem nepřemýšlíte…"
"Víš co, Henry, já ti vážně závidím." Ozvalo se Henrymu za zády. Henry se otočil na Lucky
a ta pokračovala. "Vždyť ty jenom jíš, běháš si venku a na nic důležitého nemyslíš."
"Tak to ne. Já náhodou myslím na důležité věci." Bránil se Henry.
"Jo? A na jaké?"
"No… třeba… Už jsi hotová?"
"Ano. Proč?"
"Něco ti ukážu. Pojď se mnou. Skočil ze dvou nohou na všechny čtyři nohy a společně s Lucky šli do lesa nedaleko od "domu." Byla už plná tma a v této odlehlé oblasti nebylo nic, co by přírodně světélkovalo, až na lesní světlušky. Ale nijak jim to nevadilo. Viděli svým nočním zrakem.
"Co mi chceš ukázat?"
"Jednoho zvláštního tvora, žije hlouběji v lese."
"A čím je zvláštní?"
"To uvidíš." Čím více hluboko byli v lese, tím více se ozýval zvláštní zvuk. Znělo to jako nějaký zvířecí zpěv. Zněl krásně, ale zároveň jste při jeho tónech měli mrazení v zádech. Henry šel s Lucky po stopách jednoho z těch zvuků stále blíž a blíž, až vyšli uprostřed lesa na lesní planinu, po které se procházel opravdu zvláštní tvor. Byl velký, o něco větší, než Henry, když stál na dvou a vypadal jako kostra šelmy, z lebky za očními důlky mu stoupaly dvě ostré kosti, jakoby měl uši. V očnici měl malé modré oko, které vypadalo, jakoby bylo tvořeno z dýmu a jeho žebra jakoby svírala obrovské červené zářící srdce. A byl to on, kdo vydával ty krásné a zároveň mrazivé tóny.
"Vidíš ho?" Zeptal se Henry.
"Ano. Co je to?"
"To je Souwoll. Většina tvorů je nezná. Vidí je jenom ten, kdo viděl někoho zemřít. A těch málo, co je zná se jich bojí, protože jsou…"
"…jiní." Dokončila Lucky větu za něj.
"A taky jsou vidět jenom v noci." Dodal Henry. "Jsou to lesní duchové." Lucky přišla až k Souwollu a stoupla si na dvě. Souwoll k ní sklonil hlavu a Lucky se ho dotkla.
"Často je slyším, když mě ze spaní vytrhne noční můra. Teď už vím, že jsou to oni, ale jejich zpěv nahání husí kůži."
"To ano, ale nejsou nikterak nebezpeční. Pořád se ti zdá o tom, jak tě Marco napadnul?"
"Ano. A ty jsi každou noc pryč." Vrátila se k Henrymu.
"Víš, já ty noční můry nějak neovlivním." Henry couvl, když Lucky svou blízkostí narušila jeho intimní zónu. "Proč jsi tak blízko?" Zeptal se znepokojeně a ještě couvl.
"Ty se zase bojíš objetí nebo toho, že by tě mohl mít někdo rád. Každý máme z něčeho strach."
"Já a bát se? A tohohle?" Rozesmál se Henry. "Já se nebojím ničeho."
"Ale Ano, bojíš."
"Nebojím." Zvedl neústupně hlavu a dělal, že mu je její tvrzení jedno. Jenže Lucky téhle jeho pózy využila, skočila mu kolem krku a objala ho. Henry měl na tváři v tu chvíli opravdu vystrašený výraz, vykulené oči a jeho uši klesly dolů. Chvíli takto stál a přemýšlel, co má dělat. Na ústupy už bylo pozdě. Pomalu dal ruce kolem, aby ji odtrhl, jenže pak pocítil hřejivý pocit, teplo, které neznal, a působilo to léčivě na jeho bolavou duši. Nedokázal ten pocit zastavit tím, že by ji odtrhl. Vlastně už ji vůbec odtrhnout nechtěl, chtěl cítit to teplo. Objal ji pevně, přitiskl k sobě a zavřel oči. Stáli tam takhle pěkně dlouhou dobu a kolem nich se ozýval zpěv Souwollů. "Tomu se říká útok." Řekl Henry s lehkým úsměvem, když se odtáhli.
"V tom případě, kořist jsem chytla." Usmála se Lucky.
"Myslíš?" Usmál se na ní zákeřně, přeskočil ji a rozeběhl se. Lucky poznala, že je to hra
a rozeběhla se za ním. Po chvíli se zastavil, Lucky ho doběhla a skočila na něj.
"A mám tě!" Henry si po tom, co na něj Lucky skočila lehl na bok, z hlavou zvednutou. Lucky se opřela o jeho rameno. Velký byl na to dost. Henry se tentokrát nějak neodtahoval, ani nešel rychle pryč, nechtěl. Poprvé byl skutečně šťastný. Dívali se na měsíc, který už byl pomalu v úplňku. "Domů" se vrátili někdy kolem ještě nočních ranních hodin. Henry položil napůl spící Lucky na její místo. Pak se odebral do druhé místnosti, kde spal jen na něčem, co by Lucky přirovnala k dece. Usnul opět hodně pozdě. Chvíli poté, co usnul, se Lucky probrala, přešla k němu a hlavu si položila na něj. Tu noc se jí o Marcovi nezdálo.
Lucky s Henrym byli nejmíň sto padesát kilometrů od Henryho "domu," když je Henry omylem teleportoval na jiné místo. Byl už silně nevyspalý a nedokázal je v mysli navést na správné místo. Byli teď na nějaké velké vypálené ploše, kterou kdysi Marco zničil, takže tam nebylo nic.
"Tady asi nemáme být, ne? Divila se Lucky.
"Ne, já to spletl, pojď sem, teleportujeme se znova."
"Ale, ale, co vy dva tady?" Ozval se nepříjemný jízlivý hlas. Lucky s Henrym zvedli hlavu na jediný ohořelý strom, který nikdo nepokácel. Ostatní stromy byly složeny pár metrů za nimi na jednu hromadu. Na stromě byl Marco. Přidržoval se na stromě drápy, takže to, že ohořelý strom nemá žádné větve mu nevadilo.
"Marco!" Křikla Lucky se zlostí v hlase.
"Lucky! Rád tě vidím! Jak ti je? Spí se ti dobře?" Lucky se rozčílila, zařvala a pak se s očima plnýma zlosti podívala zpět na Marca.
"Ty prevíte mizerný!"
"Takže asi ne." Řekl Marco zamyšleným tónem, ale pak nasadil opět svůj jízlivý tón: "Lucky, to, že žiješ, napravíme, ale teď si musím vyřešit jistou osobní záležitost, tady s tvojí chůvou." Marco upřel pohled na Henryho. "Jdu si pro odpověď. Co říkáš na mojí nabídku?"
"Co říkám?" Henry se zákeřně usmál, jeho oči zrudly a hlas malinko ztemněl. "Že si vychutnám, až tě zabiju!" Řekl téměř v identitě Dark Magika. Henrymu se ještě podařilo dostat svou temnou stránku pod kontrolu a rudá barva z jeho očí zmizela.
"Beru to jako odmítnutí!" Ušklíbl se Marco. "A tos neměl dělat…!"
Henry instinktivně vycítil hrozbu nebezpečí, popadl Lucky a schoval ji za hromadu ohořelých klád.
"Poslouchej, ať se děje cokoliv, zůstaň tady! Nechoď teď za mnou v žádném případě! Rozumíš?"
"Henry, ne!" Jenže to už se Henry vrátil zpět tam, kde stál. Lucky se opírala rukama o klády
a sledovala, co se děje.
"Zahrajeme si hru." Začal Marco na Henryho. "Hádej, jaké mám pro tebe překvapení?" Henry namísto odpovědi ukázal Marcovi prostředníček. Mezitím na místo, kde byla Lucky, přiletěli strážci. Ignitos, Weyne a Rian, zatímco Torrador hlídal chrám. Ignitos byl rád, když viděl Lucky. Živou a zdravou. Strážci přistáli kolem Lucky.
"Lucky! Jsi v pořádku?" Ptal se Ignitos.
"Já jo, ale…"
"To nevypadá dobře." Usuzoval Rian. "Je tu Henry i Pán zla." Wain začal též hodnotit situaci.
"Buď spolu budou bojovat nebo se spojí. Měli bychom Lucky dostat pryč." Ignitos přikývl.
"Jdeme, Lucky."
"Nikam nejdu!" Odsekla Lucky a dál sledovala, co se bude dít. Ignitos se podivil.
"Cože?" Lucky se na něj podívala neústupně.
"Buď běžte sami, nebo mě nenuťte, ani se odtud nehnu!" Opět se dívala před sebe.
"Tak my už máme i diváky, to je super!" Pronesl Marco, když si všimnul strážců. "Tak začneme…! Jen pojď, Lizardmane!" Odněkud se s řevem vynořil tmavozelený ještěr, stojící na dvou nohách, velký jako Henry. Byl odporný na pohled. Měl žluté oči, na rukách pět prstů s dlouhými drápy, zatímco na zadních nohách měl prsty jen tři. Na sobě měl potrhané hnědé kraťasy a jeho ocas byl o něco delší, než jeho tělo. Chystal se zaútočit na Henryho.
"To je…" Lucky nevěděla, jak dokončit větu.
"Zmutovaný Lizard." Dopověděl Weyne.
"Marco si zřejmě vytvořil domácího mazlíčka." Usoudil Rian. Henry dal pravou nohu dozadu, trochu se prohnul v páteři a zařval. Rozeběhli se s Lizardmanem proti sobě, oba se chytili v rukách a snažili se přetlačit jeden druhého. Henry pak vysmeknul pravou ruku, ještě trochu více vytáhl drápy a seknul Lizardmana pod okem. Lizardman zařval, po té se ale otočil a silným ocasem praštil Henryho do pravého boku. Henry se z bolestním výkřikem a zavřenýma očima naklonil na levou stranu. Lizardman se rozeběhl a Henryho, který se stále ještě nevzpamatoval z předchozí rány, hlavou odrazil. Henry letěl několik metrů, zastavil ho až strom, na kterém byl Marco. Henry dopadl tvrdě na zem. Když zvedl hlavu, stál nad ním Lizardman s otevřenou tlamou. I po tom hrozném pádu se Henry postavil na dvě
a znovu šel proti Lizardmanovi, ten ho ale chytl a znovu poslal k zemi. Začal Henryho bičovat ocasem. Henry ho ale odkopl, postavil se na dvě a pokusil se o útok.
"Ohnivý útok." Ale z jeho úst nevyšlo nic, nedokázal vyvolat magiku. Lucky to nechápala.
"Co se to s ním děje?"
"Podle mě je mnohem pomalejší, než by měl být." Odpověděl Ignitos.
"Já myslím, že vypadá unaveně a vyčerpaně, má zpomalené reflexy a na vyvolání magiky nemá dost psychických sil." Přidal se Wain. Lizardman popadl Henryho za levou nohu, chvíli ho vláčel po zemi, potom ho zvedl do vzduchu a odhodil. Henry dopadl tvrdě k zemi.
"Jestli mu nepomůžeme, mohlo by být po něm." Varoval Ignitose Rian. Jenže to už Lucky, která se na to nemohla dívat, běžela směrem k Henrymu.
"Vypal po něm kyselinu!" Zavelel Marco a Lizardman se připravoval vychrlit na Henryho zžírající kyselinu.
"Hej! No tak, ty přerostlá ještěrko! Tady jsem!" Pokřiky Lucky Lizardmana vyrušily a kyselina Henryho minula. Lizardman se otočil na Lucky a ta ztuhla. Tady totiž její plán končil. Strážci už běželi směrem k nim.
"Co si o sobě sakra myslíš, Lucky?" Ušklíbl se Marco, který vše sledoval ze stromu. Lizardman odhodil Lucky ocasem. Henry to viděl, i to jak dopadla na zem. Neskutečně se rozzuřil, postavil se znovu na dvě. Ruce v loktech pokrčil směrem nahoru, zavřel oči a strašlivě a dlouze zařval tak, že to bylo slyšet kilometry daleko. Strážci doběhli k Lucky. Byla v pořádku. Postavila se a sledovala Henryho. Když Henry přestal řvát a otevřel oči, byly jasně rudé a Henry temně vrčel. Lucky to až zarazilo. Na Henrym bylo vidět, že má křečovité bolesti, začal se zvětšovat. Temná dimenze se nad ním otevřela a temná energie, která proudila do Henryho, probudila po dost dlouhé době jeho temné já, to kterému se říkalo Dark Magik. Když se temná dimenze zavřela, Henry byl o patnáct centimetrů vyšší, měl rudé oči
a kolem jeho těla byl tmavý oheň. Byl to Temný Henry. Lucky na něj zírala s otevřenými ústy.
" Co… nebo kdo je to z něj?"
"Dark Magik, jeho temné já. Ublíží teď komukoliv, kdo mu zkříží cestu." Definoval Ignitos. Lucky na něj stále zírala.
"Tak tohle je proměněný Henry?"
"No výborně!" Zaradoval se Marco. "Plán vyšel… Ale trvalo ti to dost dlouho, kamaráde. Teď snad za mě uděláš tu špinavou práci a zabiješ Lucky…"
Lizardman plivl na Henryho kyselinu a poté se dal na útěk. Kyselina Henryho zasáhla na břiše, ale vypadalo to, jakoby se v tmavém ohni Dark Magika rozplynula. Henry udělal pár kroků, pravou rukou Lizardmana smetl, šlápl mu na ocas, aby si ho tak přidržel a temnou střelou z očí ho zničil. Lucky šla navzdory tomu, čím Henry teď byl blíž.
"Tak poslyš, Henry, jestli jsi to opravdu ty, nic mi neuděláš!" Henry se otočil se zlým výrazem ve tváři a usmál se na Lucky ta se obrátila a klusala dál od něj. Henry se za ní chtěl rozeběhnout, ale pak zavětřil Marcův pach, otočil se směrem ke stromu, kde byl Marco
a zařval.
"Co?" Ušklíbl se Marco. "Tak on jde po mně." Zasmál se. "To se mi líbí." Henry přišel blíž ke stromu, ještě jednou zařval a temnou střelou shodil Marca ze stromu. Marco se chtěl proměnit v Dark Magika, ale nestihl to. Henry ho rychle popadl a temným hlasem zašeptal:
"Pomsta, dvojnásobná…" Opět zařval a Marca zvedl do výše. Držel ho za ruce a nohy a začal ho ohýbat. Bylo slyšet, jak se Marcovi láme páteř. Marco řval víc vztekem, než bolestí. Henry nepřestával. Lucky se zděsila, když si uvědomila, že Henry chce Marca opravdu zabít.
"To ne! Nesmí se stát vrahem." Lucky se rozeběhla proti Henrymu a pomalu napřahovala pěst, aniž by si to uvědomovala, myslí vyvolala Neutrální ránu. Když Henryho udeřila pustil Marca a odletěl několik metrů. Lucky se pak překvapeně podívala na svou ruku, zatímco Marco, který byl téměř ochrnutý na nohy, se teleportoval pryč. Henry se postavil a zařval.
"Nikdo mi nebude stát v cestě!" Henry skočil kousek před Lucky. Tentokrát se chystal zaútočit na ní.
"On na ní zaútočí, strážci do útoku!" Zavelel Ignitos. Všichni tři letěli směrem k Henrymu. Henry si jich všiml zvedl ruce namířil dlaně na Ignitose a Weyna a zasáhl je Temnou koulí, taktéž pak bleskurychle zasáhl Riana. Dark Magik byl velmi silný a tak to na odrovnání strážců stačilo. Henry se začal přibližovat k Lucky. Nejdřív před ním couvala, ale pak spadla dozadu. Henry přišel až k ní. Viděla teď jeho rudé oči, cítila i temnou energii kolem něj.
"Zachránil jsem ti život a ty se mi teď stavíš do cesty?"
"Já musím!"
"Nikdo mi nebude stát v cestě!" Napřáhl ruku zaťatou v pěst.
"Henry, prosím, prober se! Ty nejsi zlý, nejsi žádný zvíře!" Henry znejistil, jak se jí díval do očí. Temný oheň kolem něj zmizel, zmenšil se na původní velikost, jeho oči zas měly původní modrozelenou barvu, Dark Magik byl pryč. Henry odskočil dál od Lucky. Teprve teď si uvědomoval, že má poleptané břicho od útoku kyselinou, padl na kolena. Neskutečně to pálilo. Ačkoliv ho nějaká bolest jen tak neskolila, bylo na něm znát, že ho to bolí. Lucky přiběhla k němu.
"To bude dobré." Raněný a vyčerpaný, sbíral Henry poslední síly na teleport "domu."
"Lucky, jdi od něj dál!" Ozval se Ignitos.
"Nech mě!" Odsekla mu. Odtáhl ji od Henryho. "Copak nevidíš, jak je nebezpečný?" Henry se mezitím v bolestech postavil na dvě.
"Jdeš se mnou, Lucky?" Lucky ihned přiběhla. Ignitos tomu nerozuměl.
"On není jako my."
"Jasně!" Křikl Henry. "Bohatý vždycky bude odsuzovat chudé!" Ignitose tato věta náhle vyvedla z míry a koukal nevěřícně na Henryho.
"Co jsi to řekl???" Henry ho ale po té ignoroval a teleportoval se i s Lucky pryč.

Teleportoval se k řece. Kyselina mezitím rozložila jeho kůži. Henry vlezl do vody, aby kyselinu neutralizoval. Zařval bolestí. Kromě poleptání měl také zbičovaná záda od Lizardmana a měl je naražená, od nárazu do stromu. Kvůli naraženým zádům kulhal. Potom, co neutralizoval kyselinu, teleportovali se s Lucky domu, kde Henry ztratil vědomí. Lucky si lehla vedle něj a nehnula se. Marco mezitím ve svém sídle v temnotě, ležíc na zemi začal řvát bolestí. Náhle však jeho páteř během několika sekund dokonale srostla.

Ignitos seděl zaražen v chrámu. Rian si všiml, že je divný od doby, co se vrátili bez Lucky.
"Ignitosi? Je ti něco?" Zeptal se opatrně.
"Před víc, jak 18ti lety nejspíš Draik zabil mou ženu, syna a bratra."
"Aha, myslíš na ně."
"Pamatuješ si, co mi Henry řekl ve vypáleném lese?"
"Myslíš to s tím odsuzováním?"
"Ano." Bohatý vždycky bude odsuzovat chudé." To je z knihy, kterou jsem četl svému synovi, když byl malý…"
"Henry je tvůj syn???" Vytřeštil oči Rian.
"Ano, můj syn o kterém jsem si myslel, že je mrtvý a kterého jsme prohlásili za psance."
"A jsi si jistý?"
"Kouknul jsem se mu na oči, když to řekl. Modrozelený, jako jeho matka, má žena. Je to on, bez pochyb…"
"Proto si s nim nechal Lucky?"
"On ji neublíží, možná je s nim v bezpečí víc, než tady."
"Je to přes 18 let, Ignite. Je to už někdo úplně jiný."
"Oči nelžou. Jeho pohled na Lucky, to že se díky ní přeměnil zpátky… "Neublíží jí." Ignitos si nepřipouštěl, že je skutečně zaujatý. Měl teď zcela jiné myšlenky. Jeho syn byl naživu. Dál samozřejmě trpěl velkou ztrátou své ženy a bratra, ale přesto bylo zjištění, že jeho syn žije jako milost a slitování od Hypera.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama