Kapitola 4

16. prosince 2014 v 12:45 | Lucky14 |  Legend of the Magik: Zrození vyvolené
gramaticky upraveno

Legend of the magik: Zrození vyvolené
Kapitola 4
Chladnokrevný vládce zla

Temná dimenze byla tmavá a chladná, kdo by neměl schopnost vidět ve tmě, neviděl by nic. Žily zde bytosti, ty nejzlejší a nejodpornější. Byla tu zhmotněna negativa. Deprese, stres, frustrace a smutek vypadaly jako malé příšerky, které skákaly do každého, kdo se tu ocitl náhodou. Zde se zrodili Dark Magikové,jedním ze dvou možných způsobů, jak se Dark magikem stát, jimž pokud se podařilo vrátit se z temné dimenze, zůstali poznamenáni temnotou. Ti, co nedokázali najít cestu ven, tu zůstali bloudit a pokud se zcela nezbláznili, stali se přízraky temnoty. Nešlo ale jen o magikové, uvězněná tu byla spousta jiných bytostí z elementálního světa. V této dimenzi stála tmavofialová budova ve tvaru čtverce, jen střechu měla do špičky. Kdysi ji postavil Draik a měl v ní svou laboratoř. Dnes však byla sídlem Pána zla. Přestože temná dimenze patřila Bohu temnoty, on sám v ní nepřebýval. Stvořil ji pro Draika, který s ním uzavřel smlouvu. Později však Draik musel sám před Marcem uprchnout. A tak ted temná dimenze patřila Marcovi. Marco, vládce veškerého zla v temné dimenzi, snad nejkrutější bytost, pomineme-li úhlavního nepřítele Boha světla, jímž je bůh temnoty, Beelzethor, seděl ve svém sídle. V místnosti tmavé, ve které kromě dotykových obrazovek, stolu s tlačítky a židle, nebylo nic. Marco seděl na židli zaslepený vztekem. "Henry… Mizerný Henry!" Z jeho ruky, kterou měl zaťatou v pěst, začala téct krev. Zlostí se poranil vlastními drápy. "Ten ubohý blbec, neměl by se motat do věcí, do kterých mu nic není." Marco se zamyšleně díval na svou krvácející ruku. "Ale jak to, že se na něj přenesla má veškerá síla?! Hmm… Nejspíš je to vážně náhoda." Marco něco namačkal na jedné z dotykových obrazovek a našel nějaké údaje o Henrym. "Tak Dark Magik… S tebou ještě bude zábava." Pomyslel si při pohledu na fotku Henryho.

Lucky pomalu otevřela oči. Cítila bolest téměř po celém těle a kromě pohybu krku se nemohla vůbec pohnout. Ale začala se rozhlížet, kde to vlastně je. Byla to místnost, která jakoby byla ztmavená záměrně. Veškerá okna byla nejen zavřená, ale politá nějakou tmavou látkou, která byla zaschlá. Jistě zde byla při nejmenším ještě jedna místnost, ale to mohla sotva vědět. Ale podle této místnosti to však nevypadalo na to, že by se tu dalo žít, spíš přežívat. Lucky ležela v rohu místnosti, přesně nevěděla na čem, ani čím je přikrytá, ale muselo to být něco jako peřina ve světě lidí.
"Tak ses probrala." Lucky otočila hlavu doleva, kde se na ni díval Henry, který se zrovna odněkud vrátil..
"Henry?" Její hlas byl slabý a vyčerpaný, ale na řeč stačil.
"Já ti říkal, že je to on, ale tys mi nevěřila."
"Promiň, oklamal mě. Au! Všechno mě tak bolí."
"Jsi od lidí, nemáš cit na rozeznání temnoty, ani odolnost vůči bolesti. Časem to snad získáš. Jsou to jen čtyři dny, přestane to. To ochrnutí z temné horečky taky odezní, horečky jako takové už jsou pryč. Ty, vyvolená, bys měla mít lepší regeneraci, než já a já ji mám lepší, než normální magikové, budeš v pohodě."
"Co jsou čtyři dny?"
"Doba, po kterou jsi byla v bezvědomí a v horečkách."
"A tys mě zachránil a staral se o mně."
"Neřeš to, jo?"
"Děkuji." Po tomto slově se Henry zarazil a na chvíli se zadíval do země, ale vzpamatoval se.
"Víš ty, co? Radši vyzkoušíme ten tvůj cit, ze mě bys totiž taky měla cítit temnotu, tak co cítíš?"
"Z tebe?" Podívala se na něj. "Zlomenou duši a strach…" Henry se znovu zarazil, tentokrát se ale otočil a odcházel.
"Radši ti seženu něco na bolest. Snaž se usnout."
"Henry?" Zastavil se, ale neotočil se. "Nechoď pryč." Naléhala přesto však šel.
"Díky, žes mi pomohl, Otče." Řekla Lucky. Hyperos se v tu chvíli zjevil.
"Rozlobila jsi mě, Lucky. Příjde k tobě cizí magik a ty s ním odejdeš? Proč si to udělala?"
"Já nevím." Špitla Lucky provinile. "Možná proto, že jsem ve zcela novém světě, bez přátel."
"Možná? Svými slovy se jen pokoušíš omluvit svou nezodpovědnost a neposlušnost vůči strážcům, která tě málem stála život!"
"Já vim. Máš pravdu. Odpust, je mi to líto."
"Dobrá." Řekl Hyperos už mírněji. "Je ti tedy odpuštěno. Už to nedělej." Hyperos zmizel. Mezitím, když Henry vyšel ven na několik vteřin zavřel a zakryl si oči, jako většina Dark magiků nesnesl silnější světlo
a také těch čtrnáct let v temnotě. Byl to důvod, proč měl vše ztmavené. Začal chodit před domem sem a tam, celý nervózní.
"Co mám dělat, co mám dělat?" Nakonec však odešel.

Marco prolétal nad městem magiků a ničil ho střídavě Ohnivou a Zemní magikou. Za ním zůstávala jen spoušť a před ním prchaly celé rodiny. "Je mezi vámi ten, který si říká Henry. Já chci Henryho, určitě tady je. Vydejte mi ho a já vás pro tentokrát ušetřím." Jedno mládě, prchající u svých rodičů ale klopýtlo, ztratilo rovnováhu a spadlo na zem. Marco to naneštěstí viděl. Přistál, silně ho vzal za zápěstí, vzpřímil se a zvedl mládě do výšky svých očí. Očí šedých, chladných, prázdných, jako by neměl vlastního ducha, očí plných krutosti a zla. Mládě kvílelo bolestí, ale Marco se jen usmíval, to kvílení ho těšilo.
"Bolí to?" Promluvil tichým, temným hlasem. "Mělo by to bolet. A víš proč? Protože já jsem hrozně zlý!"
"Nech na pokoji mého syna!" Vyběhl z davu otec mláděte. Marco mu před cestu plivl trochu ohně.
"Nechceš snad mít na svědomí jeho smrt, že ne?" Chytl mládě druhou rukou za krk. Otec mohl jen pozorovat, jak je jeho potomek v rukou Pána zla. "Kdo se ke mně přiblíží, bude mít na svědomí tohohle ukňourance, nic nezkoušejte! Teď chci vědět, kde je mezi vámi Henry, nebo ho zabiju!" Odněkud se ozval řev. Směrem k Marcovi letěl Ignitos. Za letu popadl Marca, ten pustil malého magika. Ignitos s Marcem naboural do jednoho z domů, který ještě stál na svém místě. Marco se však jen smál. "Ignitos, sám velký vůdce strážců, konečně."
"A vy jste kdo?"
"Marco, Pán zla."
"Pro mě je všechno zlo stejný!" Marco ze sebe shodil Ignitose a postavil se do postoje boje
a drápy vytáhl na maximum. Ignitos natáhl pěst, ale Marco se vyhnul, jak dobře uměl. Udeřil Ignitose na nechráněné místo na břiše. Začali se prát pěstmi. Marco se obratně vyhýbal,
a i když se Ignitos několikrát trefil, moc mu to neublížilo. Od začátku bylo jasné, že Ignitos proti Marcovi nic nezmůže. Marcovi rány byly mnohem silnější. Ignitos zaútočil ohnivým útokem. Marco se však obratně vyhnul a zasadil Ignotovi z boku elektrickou ránu. Elektrika pak zasáhla zbytek Ignitova těla a ochromila ho.
Marco vyletěl do výšky a začal v rukách vytvářet obrovskou oranžovou kouli.
"Energetická bomba!" Hodil ji do země, kde při dopadu vybuchla a obrovská tlaková vlna všechny odmrštila několik metrů. Marco se na to vše díval bezpečně z výšky.
"Já jsem tak geniální!" Po té, co zničil město vlastního druhu jen kvůli jedinci, zmizel v temné dimenzi.

Po sedmi dnech, od chvíle, co se Lucky probrala, byla na tom o dost lépe. Již nemluvila zesláblým hlasem a byla schopná se hýbat aspoň natolik, aby se sama dokázala najíst. Stále však ležela. Henry seděl vedle ní se zavřenýma očima. Měl rozhozený režim, jak se musel ve dne starat o Lucky a noc ho pak lákala do své náruče, až příliš, aby ji prospával.
"Co je to ten Dark Magik?" Zeptala se Lucky Henryho, chtěla to slyšet od doby, co jméno Dark Magik slyšela poprvé.
"Říká se, že každý má v sobě dobro a zlo. Dark Magik je ta špatná stránka, do které se magik proměnuje díky temné energii z temné dimenze. Pro takové, co tu temnotu v sobě mají, je jednoduší nechat se tím ovládnout. Dark Magik se objeví, jakmile se mu otevřou dveře… Neovládneš vztek, budeš mít špatné myšlenky, jakmile pustíš na svobodu své špatné já, přichází a plní tvé nejhorší přání."
"Ale dá se to ovládnout, ne?"
"Ne, pokud se s tebe Dark magik stal díky bloudění v temný dimenzi, v tom případě se v tý podobě nemužeš ovládat."
"A jaký je další způsob?"
"Nevim."
"A ty bys někomu ublížil? Třeba mně?"
"Já nevím. Ty se mě bojíš?"
"Vůbec ne."
"Ne? Ale to bys měla…"
"Já vím, ale nebojím se tě."
"Fajn."
"Jak jsi věděl, kdo je Marco?"
"Jak?" Henry ukázal na svou jizvu: "Znám ho důvěrně."
"Byl to on?"
"Byly mi tři možná čtyři roky, když mi to udělal. Pamatuji si jen jeho ruku, jeho drápy. Vím, že v té vzpomínce je mnohem víc, ale já si nemůžu vzpomenout. Jdu sehnat jídlo."
"Počkej ještě." Zastavila ho Lucky. "Podej mi mé kratasy."
"Tyhle roztrhané? Co s nimi?" Podal ji Henry kratasy, které v sobě měli díru od toho, jak ji Marco probodl nohu. Lucky otevřela levou kapsu a vytáhla z ní 1000 zlatých septimů, které jí dal Ignitos a podala je Henrymu.
"Použij to."
"Hmmm, myslim, že to je tvé."
"Jídlo sháníš i pro mě, vem si to."
"Pravda." Henry si je tedy vzal. "Díky." Opět rychle zmizel, jak to dělával, Lucky si jen povzdechla.

Marco se večer koupal, pokud se tomu dá říkat koupel. Do vany namísto vody vždycky dýchal Ledový dech. Led po té ručně rozbil tak, že z něj byla vana plná vody. Když si pak do takové vody vlezl měla 30 stupňů pod nulou. Marcovi to ale vyhovovalo. Z neznámého důvodu nikdy neměl omrzliny. Seděl ve své vaně a přemýšlel. "Všechny vás dostanu, všechny vás pobiju a zotročím! Budu vládnout nejen tady, ale i v jiných světech! Já! Já, Pán zla budu nejkrutější vládce světů! A pak předám vládu nejmocnějšímu, který mě vyslal!"


Ignitos seděl zavřený ve své místnosti v chrámu a dumal nad vším. Nad tím, jak nedokázal zabránit zkáze města magiků, zastavit Draika, od vytvoření Pána zla, který pak zabil jeho, ženu a malého syna, včetně Ignitova bratra a nedokázal ani ochránit Lucky, o které nevěděl, jestli ještě žije. Často takto přemýšlel, ale především vzpomínal na svou rodinu ve výčitkách, že ji neochránil.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama