Kapitola 2

16. prosince 2014 v 12:34 | Lucky14 |  Legend of the Magik: Zrození vyvolené
gramaticky opraveno

Legend of the magik: Zrození vyvolené
Kapitola 2
Návrat

Nikdo nevěděl, že Constantin teleportoval Lucky do světa lidí. Od událostí v elementárním světě uběhlo už 18 let.
Bylo 2. července 2018, něco málo před dvanáctou odpolední nedělní hodinou. Ve světě lidí, v jednom
Americkém městě, ve velkém obchodě Tom, muž středního věku, s krátkými tmavými vlasy, tmavými oči, v bílé košili a světlých kalhotách, projížděl regály a přemýšlel, co je ještě potřeba nakoupit Lucky pobíhala kousek před ním a do košíku si házela věci, které byly nepotřebné jako třeba sušenky a podobné sladkosti.
"Brzdi, Lucky." Zarazil ji nakonec Tom. "Co mám vařit? Co koupíme na oběd?"
"Řízek."
Odpověděla Lucky pohotově.
"Už zase? Ten byl minulý víkend." Zaúpěl Tom.
"No mně to nevadí. Jdu pro něj." Odběhla, Tom si teatrálně povzdechl. Potom, co dokončili nákup, a Tom zaplatil u pokladny, vyběhla Lucky ven po všech čtyřech, aniž by na Toma čekala, šla k autu. Nevypadala nějak výjimečně, jen jako obyčejný magik, výšku měla jen 162 centimetrů, přestože jako sotva 18 let starý magik nebyla ještě dospělá, dál už nerostla. Jen těžko by někdo hádal, že právě ona se má jednoho dne utkat s Pánem zla. Drápy měla vždy vytažené. Oči měla modré a její vlasy byly tmavohnědé a dlouhé. Počkala na Toma u auta. Odemkl ho, nastoupili a rozjeli se. Lucky si cestou pochutnávala na Kinder Pingui.
"Stejně je to na nic." Začala Lucky v autě. "Nevědět ani kdo jsem."
"Já tě chápu."
Odpověděl Tom, jen se na něj podívala.
"Ty to vážně nevíš?"
"Lucky, už jsem ti několikrát řekl, že ne. Když jsem tě před 18-ti lety našel u domu, byl u tebe jen lísteček se jménem."
"Hmm, je to divné."
"Zkusila jsi internet?"
"Jo, ale google nic nenašel, což je zvláštní, protože lidi se mě neděsí, ani na mě nějak nezírají, tedy, někteří jo, ale většina ne. Takže někdo musí vědět, kdo jsem, ale internet nic nenašel. Možná ty informace někdo záměrně maže."
"Myslím, že moc fantazíruješ, proč by někdo záměrně mazal určité informace?"
"To nevím, nevím spousty věcí. Mám jen určité pocity. Je to takové nejistý pocit, když nevíš, kdo jsi."
"Musíš být trpělivá, já věřím, že vše má svůj důvod, jistě se jednoho dne vše dozvíš."
Lucky raději změnila téma, věděla, že stejně k ničemu nedojdou.
"Jo v pátek, jak sis zapomněl vzít mobil do práce, ti volala mamka. Máš jí zavolat."
"No to mi říkáš brzo."
"Když já jsem ti to zapomněla říct."
Zatvářila se nevinně a lehce sklopila uši.

Později v noci Lucky seděla před domem. A sledovala noční oblohu. Měla divný pocit, že se něco brzy stane, nevěděla co nebo proč a kdy, měla jen ten pocit. V souvislosti s tím, že neví, kým je, měla také pocit, že do tohoto světa nepatří. Ne, že by se tu neměla dobře, ale to, že to neví, ji tížilo na duši, tak moc si přála to vědět. Druhý den byl Tom v práci. Lucky se potulovala po městě. Byly to potulky bez účelu a většinou to nebylo po zemi, ale po střechách. Milovala to. Připadala si v tu chvíli volná. Nakonec došla až za město. Byl tam kus přírody s lavičkami, Lucky tam byla sama. Měla totiž pocit, že ji někdo řekl, aby tam dnes šla. Rozhlídla se kolem sebe. Nikde nikdo nebyl.
"Aureli, jsem tu na tvé zavolání." Promluvila Lucky do prázdna. Z nebe se v ten moment snesl velký zlatý drak a přistál až u Lucky.Jeho šupinatá kůže měla zlatavou barvu. Na hlavě měl dva velké rohy a okolo nich řadu menších rohů a jeho kosti na křídlech zakončovaly dlouhé drápy. Lucky z něj nebyla nějak překvapená. Dávno ho znala. Poprvé se s ním setkala v 8 letech, kdy našla jakousi knihu s tenkým tmavým obalem, na kterém byl jakýsi zlatý symbol a zlatý nápis Sacred Scripts. V této knize bylo, jak se chovat čestně. Byl v ní zmíněn i jakýsi Bůh světla a zlatý drak Aurel, jeho syn. Lucky se rozhodla jej poznat a přijmout ho jako svého rádce a autoritu. Toto její setkání s Aurelem, bylo tedy jedno z mnoha, Lucky však netušila, že to dnešní se bude lišit.
"Zdravím tě, Lucky. Jak se máš dnes?" Promluvil Aurel vlídně.
"Vlastně je to pořád stejné, celkem fajn."
"Mám z tebe radost, Lucky." Řekl Aurel. "Dokázala jsi v sobě rozlišit můj hlas a poslechla si jej. Nyní si připravená." Lucky byla z těchto slov poněkud zmatená.
"Připravená na co?" Zeptala se s tázavým pohledem.
"Dnes nastal tvůj čas. Dnes poznáš mého otce." Lucky polkla.
"Myslíš Hypera?"
"Ano. Jsi připravená?"

"Já… já nevím, teda jo. Omlouvám se, jsem nervozní." Aurel se usmál.
"Není důvod se bát. Táta je fajn. Tak můžeme?"
"Můžeme." Lucky si hluboce oddychla. Aurel se postavil vedle ní. Před nimi se o pár vteřin zjevil Hyperos tak, jak se zjevoval všem. Když jej Lucky uviděla, horečně přemýšlela, jak reagovat, nakonec se sklonila a s pokorou v očích se podívala na Boha světla.
"Můj pane…" Hyperos se usmál.
"Není třeba být na sebe tak přísná, Lucky. Nejsem žádný byrokrat, můžeš se mnou mluvit zcela přirozeně." Lucky se narovnala.
"A jak ti mám říkat?"
"Říkají mi různými jmény, nebo jen Hypere, ale klidně mi říkej Otče, nebo tak, jak je ti to příjemné."
"Jo…" Špitla Lucky potichu a byla trochu rozklepaná. Aurel se usmál na Hypera.
"Stále má problém s tím nebýt tak trochu vystrašená."
"Já vím." Hyperos se podíval na Lucky. "Je tohle lepší?" Lucky náhle zalil velmi příjemný pocit, který projížděl celým jejím tělem. Byl tak příjemný, že Lucky opustil všechen strach.
"Jo cítím se… nevím, jak to popsat, ale je to krásný. To děláš ty?" Zeptala se Hypera.
"Ano." Přikývl Hyperos. "Předpokládám, že máš spoustu otázek."
"No, vlastně mě ted napadá… Proč jsem tě nemohla poznat ve stejný den, jako Aurela?" Na tuto otázku odpověděl spíše Aurel.
"Odpověd je už v posvátné knize Lucky. Nejprve musíš poznat mě, potom můžeš poznat i mého otce. Já jsem cesta k otci."
"Nevím, co říct." Řekla Lucky. Pohlédla na Hypera. "Jistě znáš mé otázky."
"Mohu ty vyjevit odpovědi, avšak to znamená, že tvůj život zcela převrátím naruby a to změnou, jakou jsi ani neumíš představit, změnou, jakou většina nezažije za celý život." Lucky se odmlčela
"Takže se teď mám rozhodnout? Ale jak se mám tedy rozhodnout?"
"Neříkám ti to náhodou. Mám s tebou svůj záměr, a pokud se ted rozhodneš přijmout to, že ti chci změnit život, potom i svůj záměr ti vyjevím, ale jedno ti povím. Můj záměr skýtá těžší volby, než je tato. Musíš se rozhodnout. Poznala jsi mého syna. Pustíš ted do svého života i mně, i přestože se změní?" Lucky znejistila. Otočila se, viděla špičky střech města. Pocity v ní byly smíšené, trochu ji zalil i strach a v nitru touha vyhnout se odpovědi, ale zároven věděla, co má udělat po nějaké chvíli se otočila zpět k Bohu světla.
"Přesně tomu asi nerozumím, ale ano. Příjimám, chci tě ve svým životě, Bože… Otče, příjimám." Hyperos přikývl.
"Učinila si mě štastným mé dítě. Měj se však na pozoru, mé dítě. Jít životem se mnou znamená mít spoustu nepřátel, jak víš. Tvůj život se změní již co nevidět. Bud připravená a nezapomen, kdo tě ke mně přivedl." Hyperos opět zmizel.
"Jsem na tebe hrdý Lucky." Řekl Aurel, který tam ještě stále byl. "Ted by sis měla odpočinout. My jsme stále s tebou. Budu se těšit na naši další společnou chvíli." Po rozloučení Aurel vzlétl a také zmizel. Lucky zůstala na místě, byla trochu mimo a hlavou se jí toho honilo spousta. Chvilku trvalo, než byla schopná se pohnout. S každým dalším dnem si ted lámala hlavu nad tím, co má vlastně čekat.

6 dní poté šla Lucky prázdnou pustou ulicí, když zaslechla jakýsi zvuk. Nastražila uši a zavětřila, díky čemuž opravdu věděla, že tam někdo nebo něco je. Trochu zařvala, což mělo být případné varování a na čtyřech zrychlila chůzi. Zaslechla za sebou neznámé kroky, rozhodně nebyly lidské a bylo jich víc. Blížili se k ní rychle, na vteřinu otočila hlavu doleva a viděla za sebou tvory podobné ještěrům. Znovu vydala menší řev a rozeběhla se pryč, snažila se utéct, ale byli jí stále v patách. Když už běžela příliš dlouho a situace se stále neměnila, zastavila se a otočila čelem k nim. Ještěři také zpomalili a kroužili kolem ní. Byli to lizardi se zelenými šupinami, ošklivýma žlutýma očima, drápy a zuby, pohybující se po dvou, velcí asi jako Lucky, když byla na všech čtyřech. Lucky bylo jasné, že na ní chtějí zaútočit. Vydala varovný řev, ale moc to nepomohlo, s vrčením začala pomalu couvat, nevěděla, co má dělat. Najednou se v ní cosi probudilo, její oči se rozzářily modrým světlem. A z jejích úst se začaly linout modré plameny.
Neutrální oheň byl jedním ze základních útoků, používaný při útoku i obraně. Lizardi se před magikou rozprchli na všechny strany. Lucky chvíli ohromeně stála na místě. To už na ní jeden lizard skočil a prudce ji praštil do žeber. Lucky sice vyjekla, rychle jej ale smetla pravou rukou. Všimla si dalšího lizarda a uskočila na stranu, připravená na další útoky. Její oči nepřestávaly svítit modrou září neutrální magiky, v pozoru byly všechny smysly, aniž by si to uvědomila. Jeden z lizardů se na ní vrhal opět skokem, tentokrát už zaťala ruku v pěst a silným úderem jej vymrštila do vzduchu. Vyskočila za ním a sekala ho drápy, dokud oba nedopadli opět na zem. Lizard už se nezvedl.
Lucky se rozhlédla, aby zjistila, kde jsou další tři. Znovu vyskočila, tentokrát vědomě podruhé použila Neutrální oheň. Modré plameny i přesto, že nebyly ještě přesně mířené, zasáhly a zlikvidovaly dalšího lizarda. Lucky teď stála proti dvěma zbývajícím. Ti zařvali a běželi proti ní. Tentokrát to byli oni, kdo ji srazili na bok. Lucky ale popadla jednoho z nich a hodila ho do silnice, kde skončil pod koly aut.
Dostala další ránu od posledního lizarda, než se z ní vzpamatovala, zasáhl lizarda proud ohně, ve kterém doslova uhořel. Lucky to vytřeštěně pozorovala a uši přitom klopila dozadu. Když se zvedla, podívala se tím směrem, odkud oheň přišel, stál před ní chlap, stál ale na všech čtyřech a neměl jen drápy, nebyl to člověk, vypadal spíš jako ona. Vytřeštila na něj oči, když si to uvědomila.
Také na ní koukal poněkud vyjeveně, dokonce polkl, než promluvil.
"Ty… ty jsi Lucky?" Vyhrkl ze sebe. Lucky se zamračila.
"Jak to, že mě znáš?"
"Přežila jsi…"
Řekl překvapeně místo odpovědi. Lucky se zamračila ještě víc.
"Co jsem přežila? Kdo vůbec jsi, odkud mě znáš? A ještě líp, co jsi vůbec zač, co jsme my zač, spíš co jsem já???"
"Chceš říct, že to nevíš?"
Podíval se na ní překvapeně.
Zamyslela se, jestli má vůbec odpovídat.
"Eee, ne." Očividně tím byl ten cizinec zaskočen.
"Ty jsi magik." Odpověděl jí.
"Magik. Zopakovala potichu pro sebe."
"Ano. Elementární tvor z elementárního světa. Já jsem Ignitos"
"Elementární… Elementární svět, co je elementární svět? Kde je? Je to místo, odkud pocházím? A jsou tam moji rodiče?"
Chrlila Lucky otázky na Ignitose, přičemž, úplně zapomněla na boj s nějakými ještěry.
Při její poslední otázce, ale Ignitos povzdechl.
"Obávám se, že o tvých rodičích nemám dobré zprávy."
Lucky se zatvářila trochu zděšeně. "Oni nejsou naživu?"
"Povím ti to od začátku."
Ignitos začal vyprávět. "Před 18-ti lety v elementárním světě, krátce potom, co ses narodila, na nás, strážce, jedné noci zaútočil jistý zločinec, magik jménem Draik. My strážci jsme bojovali s jeho přívrženci, ačkoliv mě porazil hned, vyprovokoval mě, abych… Já udělal zásadní chybu… Co se dělo dál, vím od svých spolubojovníků a tvé matky… Draikův útok na nás byl jen zástěrka pro skutečný cíl, kterým jsi byla ty a tvoji rodiče. Draik zaměstnal ostatní strážce a sám pak podnikl útok na vás. Tvá matka zůstala s tebou, aby tě mohla chránit., Constantin, tvůj otec, bojoval proti Draikovi, a když už se zdálo, že zvítězí…" Ignitos se hluboce nadechl. "Pán zla se objevil…"
"Pán zla?"
Zopakovala Lucky.
"Ano. Pán zla je temný magik s ohromnou silou, kterého Draik vytvořil. Šel po tobě. Tvoji rodiče tě chránili, ale on je přemohl. Nevíme už, co bylo potom, tvůj otec tě zřejmě stačil teleportovat někam sem, než… Neví se, co se stalo, nebudeme spekulovat. Tvá matka nedokázala unést vaší ztrátu, a tak jednoho dne prostě odešla od nás všech, nevíme, kde je.Nejspíš přestala důvěřovat Hyperovi."
Lucky na něj jen zírala, bylo neuvěřitelné, co říkal. Nebyla schopná slova, ale potom ji něco došlo.
"Hej! Tak počkat! Proč šel po mně?"
"To ti povím později, teď musíme jít."
"Kam?"
"Zpátky do elementárního světa."
"Aha. No, ale…"
Lucky smutně povzdechla. "Když jsou moji rodiče pryč, nemá vlastně smysl se tam vracet."
"Lucky, musíš jít se mnou. Ti lizardi se tu neobjevili náhodou, Pán zla je na tebe poslal, už ví, kde jsi, jsi tu ve velkém nebezpečí."
"Constantin, říkáš… A máma, jak ta se jmenovala… Jmenuje?"
"Olivia."
Lucky mlčela.
"Magikové mají mnohem silnější citová pouta, než lidé, možná pozná, že jsi zpátky a vrátí se."
"Vážně?"
"Jisté to není, ale možné to je."
"Takže žádná jistota."
Natáhl k ní ruku. "Pojďme, teleportuji nás."
Jen se na něj podívala a pak se podívala pryč.
"To bude zřejmě ta změna" Zamumlala si pro sebe." Ruku ale s povzdechem přijala a Ignitos se i s Lucky, která se začala bát, teleportoval.

Kvůli strachu se Ignitose pustila. Když se Lucky uklidnila, uvědomila si, že vlastně necítí nic fyzického. Zářila modrým světlem. Byla chvíli v nekonečném prostoru, ale než se stačila rozkoukat, něco ji pohltilo. Pomalu se jí opět vracely fyzické pocity. Objevila se před ní bílá záře a než se nadála, tvrdě dopadla na zem. Když se vzpamatovala, začala se rozhlížet, kde to vlastně je. Všechno bylo jiné. Vzduch tady byl čistý a nezatěžkaný. Slunce svítilo vysoko na obloze a odkrývalo nádherné barvy. Rostliny zde byly zcela jiné a odevšud se ozývala spousta všelijakých skřeků a zvuků. Bylo to jako vysněné nádherné místo.
Chvíli po Lucky se teleportoval Ignitos.
"Pustila ses. To nedělej, taky jsi mohla skončit, kdo ví kde. Díky Bohu, že se tak nestalo."
"Ignitosi, je tady nádherně." Žasla stále Lucky.
"Ano. S místem, kde jsi dosud žila, se to určitě srovnat nedá, ale bohužel to tady ničí temnota. No raději půjdeme do sídla strážců. Tudy, prosím" Ignitos ukázal směr a vydali se tam.
Zanedlouho došli k obrovskému zlatému chrámu a Lucky znovu užasla:
"Tohle, že je sídlo strážců?"
Vešli dovnitř a prošli jakousi halou do prázdné místnosti, kde byly opět dveře. Ignitos se zastavil u dveří a na malé číselné klávesnici zadal kód.
"Tohle jsou vstupní dveře. Bez hesla se sem nikdo nedostane."
Vešli dovnitř a znovu prošli chodbou do místnosti, kde bylo plno displejů, a uprostřed místnosti na podlaze byl kulatý stojan. Lucky k němu přiběhla. Bylo v něm cosi tmavomodrého. Bylo to zvláštní, vypadalo to jako jakási abstrakce.
"Tohle je zvláštní portál." Vysvětloval Ignitos.
"Pomocí něho můžeme vidět na kterékoliv místo v našem světě lidí."
Mezitím odněkud přišli další magikové a Ignitos začal představovat: "Tohle je Spot. Je jedním z našich pomocníků. Ten vlevo od tebe je Bill, druhý pomocník."
Pak začal ukazovat na zbývající tři magiky:
"Tohle je Rian, Weyne a Torrador. My čtyři jsme takzvaní strážci. S tvým otcem, který… Je taky strážce, nás je pět. Naším hlavním úkolem je zajistit, aby nedošlo ke zhroucení rovnováhy světů."
Pak se opět zaměřil na Lucky. "Tys chtěla vědět, proč Pán zla šel po tobě. Pojď se mnou."

Ignitos šel s Lucky do prázdné místnosti, ale ještě než tam došli, položil jí otázku:
"Znáš Hypera, Lucky?"
"Ano jistě. Už ano. Hyperos, Bůh světla je náš otec a cesta k němu vede skrz jeho syna Aurela, který se kdysi obětoval, abychom se mohli s Bohem smířit, potom co jsme začali páchat zlo.."
"Velmi dobře."
Přišli do prázdné místnosti, kde nebylo nic. Pouze na zdi byla jakási dvě znamení. Lucky jedno z nich poznala. Byl to symbol, který byl i na Sacred Script.
"O počátku ti já sám moc neřeknu, protože se skoro nic neví."
Ignitos se posadil a Lucky si sedla vedle něho. Ignitos se nadechl a pokračoval:
"Na tomto světě žije kromě našeho druhu spousta dalších elementárních bytostí. Kdysi, když tento svět Hyperos stvořil a dal nám život, tu nebylo žádné zlo. Všeho bylo dostatek a zadarmo. Potom se jeden s dračích služebníků Hypera vzepřel. Byl uvržen do propasti, daleko od nás, ale už tu měl spojence a tak se stalo, že inteligentní tvorové se odvrátili od Boha světla a začali být zlý a chamtiví. Z těchto různých špatných vlastností sílil padlý drak, až se jednoho dne vrátil jako Beelzethor, Bůh temnoty. Přinesl na svět mnohem více zla. Objevily se podivné zlé bytosti, jenž tu dříve nebyly, a začaly narušovat rovnováhu mezi světy. A tehdy bylo vybráno prvních pět strážců. Ti sice přemohli podivné zlé tvory, ale zlo tady už zůstalo. Všichni mířili do záhuby a nešlo to zastavit. Za své zlo museli zaplati smrtí. Hyperos tedy poslal svého jediného syna v podobě magika, který se za nás obětoval, abychom se mohli znovu smířit s Bohem světla. Tím byl přemožen Beelzethor a Aurel byl vzkříšen po 3 dnech a získal podobu zlatého draka. Jisté proroctví však pravilo, že se jednoho dne Beelzethor naposledy vrátí, silnější a mocnější, než kdy dřív a to se stalo a bylo to díky tomu že zlo inteligentních tvorů rostlo. Kdysi naše dimenze byla větší Bůh světla byl s námi, ale naše zlo způobilo, že jsme se od něj oddělili a nyní žijeme jinde, než Hyperos. Naštěstí je tu stále Aurel a proto k nám nemůže ani Beelzethor. Když jsme před asi dvaceti lety rovnováhu začali strážit my, ze světa se lidí vrátil Draik, zlý magik plný nenávisti, vědec. Ten uzavřel smlouvu s Bohem temnoty, který mu dal k dispozici temnou dimenzi, kterou vytvořil v naší blízkosti. Draik vytvořil temného magika, který si začal říkat Pán zla a stal se Beelzethorovým služebníkem a nosí jeho znamení. Kdo to přesně je, zatím nikdo neví. Ale ani my už na něj nestačíme. Ale je tu ještě jedno znamení… Znamení, které bude mít na pažích magik, jenž bude ovládat všechny elementy, který se jako jediný může utkat s veškerou elementární temnotou, bojovník za dobro, světlo a spravedlnost, poslední naděje - Boží bojovník, který bude bojovat ve jménu Boha světla, aby ostatní mohli slyšet Hyperovo poselství, někteří toho bojovníka také nazývají opakem Pána zla, Pán dobra. Tenkrát šel Pán zla po tobě, protože tím bojovníkem jsi ty."
Lucky byla v šoku: "Cože, já?! Proč já?! Já nemůžu… A co když nechci bojovat s veškerým zlem, co pak?"
"Ta volba je samozřejmě na tobě."
"Jenže každá volba má následky, a pokud je tohle záměr Hypera pro mě a já neposlechnu… Nechci bojovat, ale moji rodiče, oni kvůli tomu, abych přežila, tenkrát riskovali, co?"
"Riskovali, aby ochránili dceru. Ta volba je na tobě."
"Ale Ignitosi… Co když… Jsem jenom obyčejný magik?"
"To určitě ne."
"Nevím, co mám dělat. Nechci bojovat, já nechci."
Ignitos začal chodit po místnosti.
"Špatné je, že my ti s tím nemůžeme nějak pomoci. Na všechno musíš přijít sama. A především uvěřit. Já ti jen řeknu, že elementů nebo spíš podstat magiky je sedm. Já jsem vůdce strážců a ovládám oheň, Weyne má ledovou magiku, Rian blesk a Torrador zemní síly. A pak je neutrální, temná a ta sedmá je Světlo. Ty bys měla ovládat těch prvních pět. Mimochodem, tady máš mobil a nějaké peníze."
Dal jí mobil s modrým neonem a 1000 zlatých septimů a pak ji naučil jak s mobilem zacházet. Normálně by asi řešila, že je to naprosto úžasné, ale teď se potřebovala vzpamatovat.
"Magikové mají také schopnost měnit si oblečení pomocí svých elementárních schopností."
Ignitos řekl zaklínadlo.
"Řekneš tohle zaklínadlo a pak pomyslíš, co chceš mít na sobě."
"Ignitosi, je toho na mě nějak moc, můžu se jít projít?"
"Jistě, ale radši se drž v blízkosti chrámu. A ještě jedna věc. Dark Magikové jsou magikové, kteří prošli temnou dimenzí a jsou poznamenáni temnotou, takže to nejsou žádní dobráci. Jeden takový se tady potuluje, Henry. Kdybys na něj narazila, radši se mu vyhni."
"Dobře."

Lucky si venku trénovala vlastní styl boje na umělých figurkách nepřátelských ninjů. Pořád vyskakovala, spíš do nich zběsile mlátila, než bojovala.
"Máš poněkud agresivní styl boje." Ozvalo se jí za zády.
Leknutím se otočila, stál tam další magik. Lucky začala couvat jako před přízrakem. A ten neznámý šel blíž.
"Ale no tak. Snad by ses mě nebála."
"Kdo jsi?"
"Já jsem Marco a ty jsi Lucky…"
"Odkud to víš?"
"Jsem tulák, vím jenom to, co se povídá. Hele, řekli ti, proč jsi tady? Víš to?"
"Jo… Teda asi…"
"Máš zachránit světy. To je k smíchu." Rozesmál se.
"Čemu se směješ?"
"Vždyť jsi skoro mládě."
"Nech si toho." Praštila ho přes paži. "Ani nevíš, kolik mi je."
"Vždyť bys s ním nepřežila ani pár vteřin."
"Znáš ho?"
"Koho?"
"Pána zla."
"Aha. Ehm, nevím kdo to je, ale vím, jaký je."
"Ale ty bys mě mohl naučit přežít."
"Jo, mohl."
Marco prošel kolem ní a šel dál, ale Lucky šla za ním. Oba běželi po čtyřech, ale Marco se zastavil. "Kam jdeš?"
"S tebou, nauč mě to."
"Cože, se mnou? Já, že tě mám učit? Ne! Měj se."
Šel dál, ale Lucky mu skočila na záda.
"No tak, Marco."

"Nech…" Marco se najednou zatvářil, jako by měl nápad…"Vlastně, proč ne." A šel dál a Lucky vezl na zádech.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama