2. Hra začíná (2/2)

16. prosince 2014 v 14:20 | Lucky14 |  Lucky Reeves 1. série
První část druhé kapitoly ZDE

Společné výslechy zaměstnanců a nadřízených Martina Bentona nic nepřinesly. Byl to normální, bezproblémový zaměstnanec a zdálo se, že nikdo z fabriky mu nechtěl ublížit. Lucky s Henrym se vrátili na stanici někdy po 19. hodině, kdy už tam byla noční směna, Connorsová taktéž už skončila. Henry ještě v kanceláři sepisoval výsledky výslechů, aby si nemusel pamatovat, co má Connorsové druhý den říct.
"Chtěl jsi vědět, jaká je Connorsová."
"Jo to bych byl rád, kdybys mi to řekla."
"Řekla jsem ti, že je červená."
"Což absolutně nechápu."
"Čtyři základní temperamenty člověka. Rozdělení do dvou skupin. Introvert a Extrovert. Stabilní introvert je Flegmatik, má zelenou barvu, podle elementu země. Labilní introvert je Melancholik, má modrou barvu podle vody. Dál tu máme extroverty. Stabilní extrovert je Sangvinik v červené barvě podle ohně a labilní extrovert je Cholerik ve žluté barvě podle vzduchu. Chápeš?"
"Takže, když řikáš, že Connorsová je červená, tak je vlastně Sangvinik."
"Je to její hlavní temperament, naše poldí šéfka je cílevědomá, vůdčí, společenská, hovorná, citlivá a otevřená. Ale to není vše, každý člověk má také doplňující barvu. U Connorsové je to zelená, je totiž pečlivá, spolehlivá, vyrovnaná a umí se ovládat, to jsou vlastnosti Flegmatika. Takže odpověď na tvou otázku. Conorsová je sebevědomá žena, co umí vést lidi, je pečlivá a férová, vždycky je na ní spoleh a pro druhé udělá cokoliv. Měla by s ní být i sranda, ale tím si u ní nejsem jistá. Stačí ti to takhle?"
"To bylo úžasný." Zíral na ní Henry.
"Víš, že mě chválíš nahlas?"
"Promiň."
"Ne, jen pokračuj. Jdeme se někam najíst?"
"Mužeme." Oba vstali a vydali se ze stanice.
"Co mekáč?" Navrhla Lucky. Henry souhlasil. "Ale platíš." Dodala Lucky rychle, Henry si jen povzdechl.

"Reevesová, můžete na moment?" Zavolala si Connorsová Lucky do své kanceláře, hned jak se druhý den objevila v práci.
"Co si přeje vaše poldí nadřazenost?" Zavrčela Lucky při vstupu do kanceláře.
"Vtipné." Odvětila Connorsová ironicky. "Chci vás jen upozornit, že jste zase přišla pozdě, a že to hodlám řešit."
"Aha, hm. Všechno?"
"Našla jsem váš blog."
"A je zajímavý?" Zeptala se Lucky se zájmem. Connorsová se naklonila ke svému notebooku a citovala z blogu Lucky:
"Už, když se mi Connorsová představovala, napadly mě narážky na její příjmení. Ačkoliv z ní vyzařoval zvláštní, neznámý, ale příjemný pocit, nezapomínala jsem, že je jednou z nich, je to fízl a co hůř, je to šéf fízlů a za krátko i můj šéf." Podívala se znovu na Lucky: "To si děláte srandu?!"
"Můj blog, mé dojmy, mé názory."
"A tvrdíte, že vám stačí jeden pohled a poznáte všechno?"
"Ano."
"Vážně?"
"Tak například vy. Máte sebevědomí a jste vyrovnaná, ale vaše oči kromě empatie a citlivosti prozrazují prožitek traumatu, nebo ztrátu blízkých osob, spíše obojí, zjevně proto děláte u policie. Mám pokračovat?"
"Běžte raději pracovat." Poslala Connorsová Lucky pryč, hlavně protože její dedukce byla pravdivá.
Lucky s Henrym znovu zajeli k Nicol Kllyové. Henry Luckyně teorii sice nevěřil, ale nedala se odbýt. Když seděla v obývacím pokoji Kellyové a měla opět čaj, byla to tentokrát ona, kdo začal mluvit.
"Předevčírem jste si na Livechatu chatovala s jistým Galantic1999, můžete mi říci kdo to je?"
"Ale, jak tohle víte?" Divila se Kellyová.
"Byla jsem tam. Tak kdo je to?"
"Peter Knott, můj známý. Znám ho už roky, hodně mi pomáhá."
"Opravdu? A jak vám pomáhá?" Ptala se Lucky dál, ale zvonek u dveří je přerušil.
"Promiňte." Kellyová se vydala otevřít, Lucky mezitím dopila čaj. "Ahoj Petere, tak ráda tě vidím." Zaznělo ode dveří až do obýváku. Lucky se usmála a šla k nim, Henry šel pro jistotu za ní. Lucky nasadila vstřícnost vůči Nicol Kellyové, včetně empatického pohledu.
"Nicol," Pronesla Lucky opravdu mile a vstřícně. "Já se vám ozvu."
"Vy jste kdo?" Díval se na ně překvapeně Peter Knott.
"Policie." Odpověděla Lucky. "Zatím nashle. Jo, ještě jedna otázka." Koukla se na Knotta. "Zabil jste Martina Bentona?"
"Co, prosím?!" Díval se na ní Knott zaskočeně.
"Tak nic. Zatím" Lucky už opravdu šla. Henry se ještě otočil na Knotta.
"Promiňte, ona už taková zřejmě je. Nashle." Raději rychle zmizel. "Co to mělo být?!" Zeptal se Lucky vyčítavě, když byli v autě.
"Test." Odpověděla Lucky klidně.
"Test?" Kouknul na ní Henry nechápavě, ale Lucky už jen mlčela.
Další den přemýšleli společně Lucky, Henry a Connorsová nad záhadnou vraždou Martina Bentona, ve které neměli žádné stopy.
"Co když byl Benton jen náhodná oběť?" Napadlo Henryho.
"To těžko." Odpověděla klidně Lucky a usrkla ze svého čaje. "Leda bych ho zabila já, pak by byl náhodná oběť."
"Nechte toho." Napomenula ji Connorsová. "Nemohl být náhodná oběť. Útok byl příliš intenzivní. Někdo měl pořádný vztek a vylil si ho na něm."
"Páni, naše velká šéfka použila mozek a udělala to velmi správně." Řekla drze Lucky. Connorsová její poznámku tentokrát ignorovala. "Tak jo, projděte ještě jednou všechny lidi ohledně Martina Bentona, někde něco být musí."
"Nudné, zdlouhavé a zbytečné." Pronesla Lucky a potom se jí na rtech vyloupl úsměv. "Já už totiž vím, kdo je vrah."
"Vážně?" Koukla na ní Connorsová. "Sdělíte nám tu novinku?"
"Henry to ví a vy se nechte překvapit. Jen ho teď musím chytit a už vím jak. Skvělá past."
"Agentko Reevesová, nebudete dělat nic nezákonného!"
"Ne to nebudu, no… možná trochu."
"Sdělte mi, co víte, hned!"
"Connorsová, zažila jste mou dedukci, tak mi věřte, slibuju, že tak na 75 procent to vyjde."
"Jestli provedete něco nezákonného, odnesu to já a tím pádem i vy. Je vám to jasné?"
"Jistě." Connorsová zamířila opět do své kanceláře.
"Snad si opravdu nemyslíš, že to byl Knott?" Podíval se Henry na Lucky.
"Ne. Nemyslím, teď už to vím." Odpověděla Lucky a šla si hledat klidné místo, nakonec zakotvila na půdě a vytočila číslo Nicol Kellyové. Znovu nasadila vstřícnost. "Nicol? Dobrý den, tady agentka Reevesová. Chcete mi pomoci chytit Martinova vraha? Fajn, večer se za vámi zastavím, zatím." Uklidila mobil a rozhlédla se po půdě. Byly tam dvě okna, stůl, starší postel, gauč v igelitu, protože byl skoro nový a hromada dalších věcí. Lucky napadlo, že dole na oddělení by ten gauč skvěle vyplnil místo. Zavolala proto Henrymu, aby tam za ní přišel.
Večer se Lucky zastavila u Kellyové se vstícnostíi jí vysvětlila svůj plán. Kellyová nebyla moc nadšená.
"Vy po mně chcete, abych předstírala, že Martin… To snad ne." Kellyové se opět zalily oči slzami. Lucky soucitně dala svou ruku na její rameno.
"Nicol, chápu, jak je to pro vás těžké, chápu vší bolest i já ztratila blízkého člověka, ale je to způsob, jak chytit vraha, pro Martinův i váš klid. Jen to hrajte se mnou, prosím." Kellyová se nakonec opravdu trochu uklidnila.
"Tak dobře." V tom se znovu ozval zvonek. "To je Peter. Nabídl se, že mi udělá nákup."
"Ach, to je milé, tak já už půjdu." Kellyová se vydala otevřít a Lucky šla za ní. Pozvala Knotta hned dál. "Dobrý večer." Řekla Lucky vlídně a podívala se na Kellyovou. "Tak Nicol, jak řikám, vraha už máme ve vazbě, takže se nemusí dál tajit, že pan Benton útok přežil. Je to nemocnice Mercy, pokoj 21, až ho budete chtít navštívit. Hezký večer." Lucky odešla s rukama v kapsách svého kabátu a spokojeným výrazem. Past byla nastražená, stačilo jen počkat, až se rybka chytí.
Druhý den Lucky s Henrym seděli v autě, před Nemocnicí Mercy a čekali, jestli se objeví Knott. Lucky hrála hru na svém PSP, zatímco Henry koukal směrem ke vchodu do nemocnice, ale pohled mu sjel i na hru Lucky.
"To je Need For Speed?"
"Jasně, underground 2, verze pro PSP."
"Hezký. Hele vážně myslíš, že se objeví?"
"Samozřejmě, že ano a nech mě to dojet, rušíš."
"Víš, já si nemyslím, že to byl on." Lucky si otráveně povzdechla a pozastavila hru.
"Jistě, že to byl on, kdo jiný?"
"Nemáš důkaz, všechno zakládáš na té své teorii."
"Ne. Mým základem je má dedukce s faktů, což potvrzuje i to, že tamhle jde náš Knott rovnou do nemocnice." Upozornila Lucky a sledovala oknem Knotta.
"Třeba jen…"
"Třeba jen co? Zašel na přátelskou návštěvu? Ale prosím tě, jdeme." Vystoupili z auta a sledovali Knotta až do nemocnice. Zastavili ho kousek před pokojem 21. "Kampak?" Koubek se otočil s překvapením ve tváři.
"Detektivové?"
"Ne, agenti. Co tu chcete?" Zeptala se Lucky se škodolibým tónem.
"Jen se chci podívat, jak se daří panu Bentovi."
"Víte, mě ta vaše starostlivost příjde na můj vkus až moc dotěrná. Proč máte pravou ruku v kapse?"
"Co je vám do toho, starejte se laskavě o sebe!"
"Ukažte nám pravou ruku." Ozval se Henry. Lucky mu ji nakonec sama vytáhla s kapsy i s nabitou zbraní M9. Henry mu ji okamžitě vytrhl z ruky a vysunul zásobník. "Plně nabitá, hádám, že nebudete mít povolení." Lucky ho okamžitě přitiskla ke zdi, zkroutila mu ruce a nasadila mu pouta.
"Jste zatčen za vraždu Martina Bentona. Hm, to se mi celkem líbí." Henry to raději dokončil za ní.
"Máte právo nevypovídat, všechno, co řeknete, může být použito proti vám. Máte právo na obhájce, pokud si ho nemužete dovolit, bude vám přidělen." Zajistili zbraň. Odvedli Knotta do auta a rozjeli se na CSI.
Lucky vedla výslech. Henry a Conorsová sledovali situaci přes sklo. Connorsová chtěla vidět, jak si Lucky povede.
"Tak k věci." Začala Lucky. "Proč jste zabil Martina Bentona"
"Říkala jste, že to přežil, a že vraha máte."
"To byla past. Tak proč?"
"Řeknu vám, proč jsem ho zabil, a vy mi řeknete, jak ste na mě přišla."
"Napadlo mě to, když jsem byla tajně na Livechatu a sledovala, jak soucitně píšete Nicol, přišlo mi to podezřelé. Ale byl jste to vy, kdo mi sám řekl, že ho zabil."
"Cože? Já vám nic takového neřekl!"
"Vy ne, ale vaše tělo ano. Když jsem se vás zeptala, jestli ste ho zabil, nešlo mi o vaši odpověď, ale reakci těla, ta vás prozradila, chytit vás už bylo snadné."
"Zajímavé, chytré." Uznal Knott.
"Proč jste ho zabil?"
"Proč? Léta se o Nicol starám, pomáhám jí, dávám ji najevo svou přízeň a ona si nakonec vybere toho dělníka?! Dostal jsem příšernej vztek, cítil jsem se podvedenej!"
"Tak jste ho zabil."
"Věděl jsem, že za ní pojede. Počkal jsem, až přijede, a když zašel na toalety, praštil jsem ho kovovou tyčí, několikrát. Zasloužil si to, sebral mi lásku. Já Nicolu miluji."
"Jo to je vidět." Lucky vše zapsala.
"To nepochopíte."
"Ne, lidský city nechápu." Lucky vstala. "Skončili jsme." Přešla k obrovskému zrcadlu. "Matko vrchní, nešmírujte." Lucky vyšla z výslechové místnosti. "Je váš. Můžu jít domů?"
"Ve 4 odpoledne? Končíte v šest."
"Chytila jsem vám vraha."
"Končíte v šest a jinak gratuluji k prvnímu uzavřenému případu, ještě bych byla ráda, kdybyste nebyla drzá a poslouchala mě a chodila včas do práce."
"Chcete toho moc." Řekla Lucky jízlivě a odkráčela, lehla si na gauč, který včera přinesli s Henrym z půdy.
Když Connorsová v sedm večer odcházela, uviděla Lucky ležet na gauči. Překvapeně přišla blíž a divila se, že tam ještě je.
"Ahoj, Connorsová." Pozdravila se zavřenýma očima.
"Vy jste ještě tady?"
"Očividně, kolik je?"
"Je sedm." Lucky otevřela oči.
"Ou, tak to, abych šla." Lucky se zvedla, vrátila se do své kanceláře, vzala si svůj kabát a batoh a dala se na odchod. Connorsová ji ještě zastavila.
"Poslyšte, k tomu, co se vám stalo ohledně toho vašeho kamaráda, Michaela, kdybyste si o tom chtěla promluvit, tak…"
""Neni o čem, už tak sem vám řekla dost." Vydala se na odchod, cestou se zastavila v laboratoři, aby vrátila mobil Martina Bentona.
"Nedáš si ještě se mnou kafe?" Zeptala se Emily.
"Cože?"
"Jestli si nedáš kafe."
"Mám radši čaj, ale kafe už jsem dlouho neměla. Rozpustnýho turka, mléko a cukr."
"Jasan." Emily nadšeně odběhla dělat kafe.
Později večer ještě Lucky zazvonila na Kellyovou.
"Slíbila jsem vám jméno vraha." Řekla, když Kellyová otevřela. "Byl to Peter Knott."
"Cože?! Ale to není možné, jak mi to mohl udělat…" Knott byla zdrcená a znovu se rozplakala.
"Upřímnou soustrast." Řekla ještě Lucky a zmizela. Doma pak seděla na gauči a přemýšlela o svém životě. Nakonec vzala kytaru a začala hrát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama