Aktualizace LR. 26. 7. 18

26. července 2018 v 19:05 | Lucky14 |  Aktuálně...
Zdravim,
základní koncept LR 7. kapitoly sme s Panežkou tak nějak poskládaly, plus mě k tomu napadly už další potřebný věci, takže v pondělí na 7. kapitole začnu pracovat. Nevim, alekolik času zabere, jelikož se jedná o přepracovávaní z původního rukopisu LR z roku 2013. Snad během 14ti dní to bude, doufám.

Lucky14
 

Mapa dX

17. července 2018 v 17:09 | Lucky14 |  Dimenze X
1. Část ZDE

Dimenze X 1 (7/18)

17. července 2018 v 14:09 | Lucky14 |  Dimenze X Série 1
Gramaticky neopraveno

Dimenze X 1x1 - 7/18
Vítejte v Cyber Parts a.s. aneb ráno bude zlé

(Lucky14 se znuděně rozvaluje na gauči ve svém domě a sleduje to nic, co dávají v televizi a občas si nabere hrst paprikových chipsů)

Televize: A nyní počasí: Zítra bude hnusně a po zítří bude ještě hůř no a na další dny už to bude všem ukradené, hezký den.

Lucky14: *Otráveným hlasem se znuděným povzdechem* To je nuda…

(Z venku se začnou ozývat podivné hlasité zvuky, které neustávají ani po nějaké době. Lucky14 se tedy na konec šla podívat před dům, kde uviděla obrovskou tmavě šedou mimozemskou loď, která zrovna vzlétala ze země a během chvíle byla pryč.)

Lucky14: *Upřeně zírá na oblohu směrem, kterým zmizela záhadná loď.* To se mi zdá? Co to sakra bylo? *Po minutách zírání do prázdna si všimne, že na zemi zůstalo jakési malé zařízení a zvedne ho.* Hmmm, co to je? Vypadá to jako ovládač. *náhodně něco zmáčkne*

(Neznámé zařízení vypíše nějakou hatmatilku, které není rozumět, jen na konci je otazník.)

Lucky14: *Zamyšleně* Hmm, nerozumim tomu ani slovo radši to vypnu. *Opět zmáčkne něco náhodně.*
(Před Lucky14 se objeví jaká si zelená vlna a vcucne ji)

Lucky14: Uááá!

(Po nějaké nepříliš dlouhé době se portál znovu kdesi otevřel a Lucky14 dopadne na tvrdý chodník a to tak, že hlavu má na zemi a zbytek těla ve vzduchu)

Lucky14: Auu, moje krční páteř! *Pomalu se zvedne a rozhlíží se, načež vidí vznášející auta, blikání spousty světel na budovách, bilbordů, které propagují něco, co v životě neviděla a po ulicích kromě lidí choděj i roboti a bytosti, co vypadají, jako by přišly z vesmíru. Když to Lucky14 uvidí, spustí příšerný křik.* UUUÁÁÁÁÁ!!! *Po nějaké době si uvědomí, že na ní všichni zíraj, přestane a nakonec se někam vydá.*


(Nakonec chodí už celé hodiny a začíná se ztmívat.)

Lucky14: Tohle je naprd, nevim, kde sem, ani kam bych měla jít.

Osoba za Lucky14: Lucky, seš to ty? Co tady děláš?

Lucky14: *Otočí se a uvidí svou kamarádku.* Anežko? Kde ty se tu bereš?

Anežka: Víš, popravdě tu žiju už od konce střední.

Lucky14: Vážně?

Anežka: Ale co tu děláš ty?

Lucky14: No, před dům mi přiletěli mimozemštani a když odlítli, zůstal tam jakej si ovládač a já něco zmáčkla a ocitla sem se tady.

Anežka: Aha, dobře, tak já tě vezmu na noc k sobě a zejtra vymyslíme, jak tě dopravit zpátky.

Lucky14: Díky, ale víš, možná by se mi tu celkem líbilo, kdybych tu mohla zůstat, jenom nevim, kde to vlastně jsem.
Anežka: Tohle je New York, jo a tady je rok 6018.

Lucky14: 6018? Cože?

Anežka: Jo, Červenec 6018. Jestli tu chceš zůstat, musíš mít práci. Mohla bych tě zaměstnat.

Lucky14: Počkej, to bych dělala co?

Anežka: To uvidim, určitě se tam něco najde.

Lucky14: A ty máš někde nějákou vedoucí pozici?

Anežka: Vlastním firmu Cyber parts a.s., která vyrábí programy a díly pro roboty a přijímá různý kontrakty. Tak vyrazíme.
(A mezitím, co jdou na místo, kde Anežka Panežka bydlí, obdivuje Lucky14 raketoplány, létající auta, roboty, ehm kyborgy i obyvatelé z jiných dimenzí a planet.)

(Na druhý den zavedla Anežka Panežka Lucky14 do své firmy. Je to bílá vyšší budova s modrými okny. Na sobě má nápis Cyber Parts a.s. a má i vlastní hangár.)

Lucky14: *Zírá v úžasu" Páni, tohle ti patří?

Anežka: Ta budova je pronajatá, tolik peněz zas nemám.

(Vejdou dovnitř)
Anežka: Tak jo, vítej v Cyber Parts a.s. Tady jsou šatny se skřínkami a erární sprchy, prosím tudy.

(Výjdou po shodech nahoru a dojdou do konferenční místnosti se stolem, kuchyní a počítačem)

Anežka: Tohle je konferenční místnost a kuchyň, v místnosti vedle je pohovka a televize. O patro výš je závodní doktor a dole je laboratoř a hangár. *Otočí se na Lucky14, která si prohlíží místnost.* Chceš vidět firemní kosmický koráb?

Lucky14: *Vrhne na Anežku udivený pohled, plný zvědavosti.* Kosmický koráb?

Anežka: Jo, hlavní náplň firmy je sice výroba programů a částí pro roboty, ale přijímáme i jiný kontrakty a občas někam potřebujeme.

(Lucky14 jde s Anežkou Panežkou do hangáru, kde ji ihned zaujme firemní loď)


Lucky14: Páni, tohle, že je firemní loď? Proč vypadá tak bojově?

Anežka: Stavěla ji vědkyně, co pro mě pracuje, ona… no však uvidíš…

(Objeví se žena 180 centimetrů vysoká s hnědými vlasy)

Kate: Někam se letí?

Anežka: Ne, jen tady Lucky14 ukazuju lod.

Kate: Lucky? Co ty tady děláš?

Lucky14: No já... Počkej, Katko, co tu děláš ty?

Kate: Já tu žiju.V naší dimenzi byla nuda.

Lucky14: Jo to byla.

Anežka: Dělá mi tady firemní účetní občas pomáhá v laboratoři. Dokonce si tu nechala jméno Katka Obrovská.

Luky14: Fakt?

Kate: Jo, ale řikej mi Kate.

Anežka: Tak jo Lucky. Ukážu ti laboratoř a představim tě.

Kate: Ale dávej pozor, doktorka Blake je šílenej cvok.

Lucky14: Haha, to se těšim.

Kate: Ne to nechceš, mě teda děsí.

Anežka: Ale jdi, bere prášky. Jdeme. *Vydá se s Lucky do laboratoře."

Lucky14: Jak to myslela? Na co bere ta doktorka Blake ty prášky?

Anežka: *Klidně.* Na psychopatickou poruchu osobnosti.

Lucky14: *Vyděšeně vykřine." Cože?

Anežka: Klídek, není se čeho bát.

(Dojdou do laboratoře, kde u počítačů před svou židlí stojí 170 centimetrů vysoká žena střední postavy s dlouhými černými vlasy černým psím obojkem, gotickými náramky a soustředeně a rychle cvaká něco do počítače, ke kterému je přes USB připojený robot, co vypadá jako terminátor.)

Anežka: Emily, máš chvílí?

Doktorka Emily Blake: Co zas?! Rušíš mě od programování Jackova čipu. *Zavrčí, aniž by se na ně podívala.*

Anežka: Vidíš, jak si daleko?

Emily: Skoro to bude, když mě nikdo nebude furt vyrušovat.

Anežka: Fajn aspoň už Luke nebude muset dělat noční. Chci ti představit kamarádku, co se tu ocitla,když mimozemštani zapomněli v její dimenzi portální ovládač. Bude si tu řikat Lucky14. Lucky, tohle je Doktorka Emily Blake, popravdě je tu nejefektivnější. Zaměstnávám ji, protože za zaměstnanýho zločince mám daňové úlevy a protože je ve svým oboru nejlepší, takže ji ve vězení na doživotí bylo škoda. Na druhou stranu je sice cvok, ale zase dobře vaří… *Nakloní se k Lucky14 a zašeptá.* Protože furt žere…

Emily: *Vzhlídne od počítače na Lucky14.* Ooo, takže nový maso ve firmě, super!

Lucky14: *Vystrašeně.* Fakt mi nic neudělá?

Emily: Chacha, ta má ze mě naděláno, to se mi líbí.

Anežka: Ne neublíží. Bud slušná, Emily.

Emily: *Naštvaně protočí oči a paroduje Anežku hloupou intonací.* Bla, bla, bla, bla, bla, buď slušná, Emily.

Anežka: Lucky14, než tu nastoupíš, musíš na vstupní pohlídku. Doktor je ve druhým patře, ale jee nerudnej tak se nediv.

Emily: Vstupní prohlídka? Skvěle, jo jen jdi. *Tlumeným děsivým hlasem.* Neboj nebude to bolet… Mužu Bejt u toho? Prosím.

Lucky14: Proč mám pocit, že to bude bolet?

Emily: *Přehrává.* Ne, kdepak. *Tlumeně se směje.*

Anežka: Jistě, Emily ty si vyzvedni prášky, do hodiny se příjdu přeptat. Jdu se mrknout po práci pro Lucky. *Odejde.*

Emily: Tak… Ze který popelnice ses tu octla?

Lucky14: Eee aa… Z dimenze ze který je Anežka.

Emily: Jo z tý dimenze, kde jsou všichni 4000 let za opicemi. *Vrátí se k počítači.*

Lucky14: Mužu se na něco zeptat? Proč bys měla bejt na doživotí ve vězení?

Emily: Zabila jsem dva lidi. *Řekne jakoby nic.*

Lucky14: *Opět vyděšeně.* Cože? A to to tu nikomu nevadí?!

Emily: Tak hele, začali si ti dva a ne já. *Zahledí se do dálky s vražedným výrazem.* Hajzl jeden.

Lucky14: Radši o tom nebudeme mluvit. Ten robot, to je opravdickej terminátor?

Emily: Hloupí, naivní lidi z Béčkový dimenze… To je robot, co terminátora hrál.

Lucky14: A co s nim děláš?

Emily: Programuju ho. *Zapojí svojí 1 TB flashku do počítače*

Obsah flanky: Jackův emotivní program - 7 GB, Složka s pornem - 320 GB

Lucky14: Eee…

Emily: Co tak zíráš?!

Lucky14: Ale nic.

Emily: *Skopíruje "Jackův emotivní program" do počítače a uklidí flashku.

Lucky14: Emotivní program? Roboti. přece nemužou cítit emoce.

Emily: No skutečně ne, ale dají se naprogramovat, stejně jako tohle. *Ukáže na složku Jackova osobnost.*
Lucky14: A proč se tyhle programy robotům dělají?

Emily: Snižuje to riziko vzpoury proti lidem. *Odpojí robota od PC a zapne ho.*

Robot: *Rozsvítí se mu červěně oči a ozve se zvuk naběhnutí systému.* Jo, Jack101 je zpět. Moment, kdo mi změnil primární program?

Emily: Já.

Jack101: *Podívá se na Emily* [Emily Blake D.Sc. - Analizuji titul: Doktor věd. Identifikovaná jako: Administrátor, autorita] V Životě jsem tě neviděl. Tak proč bys měla bejt můj Admin a ke všemu autorita?

Emily: Protože teď pracuješ pro Cyber parts a já sem tu jediná, kdo rozumí programům. Takže běž a ukradni pro mě Kate tak… *Zamyslí se.* 75 babek.

Jack101: Jasně, jenom drobnost. *S očí se mu spustí dotykový hologram na kterém je velkým papír s nápisem Robot třídy H3 jednotka 487 Licenční smlouva.*

Emily: Hmm, to by sice měla odkliknout Anežka, ale co… *Akceptuje smlouvu.* A ted ty prachy, Jacku

Jack101: Jdu na to. *Zmizne.*

Emily: Tak, a než se vrátí z prachama, my jdeme za tím doktorem, at to ponižování mám za sebou. *Podívá se s úsměvem na Lucky.* A pobavím se…

Lucky14: Já tam radši nejdu, bojim se. UAA, co děláš?! *Vykřikne, když ji Emily surově táhne po schodech nahoru.*

Emily: Drž klapačku!


(Emily zaklepe na dveře, na kterých je napsáno "Dr. Edward Brooks" Lucky14, stojící za Emily si smutně prohmatá ruku, kterou ji Emily pohmoždila.)

Dál! *Ozve se ze dveří poněkud mrzutým hlubokým hlasem.*

(Lucky14 S Emily Blake vejdou)

Emily: Doktorka Blake, sem tu, ale nevim proč. Je mi fajn. A vedu tady novou krev na vstupní prohlídku, hihi. *Promne si ruce.*

Lucky14: *Zarazí se.* Jejda a tohle je zas co? *Vyhrkne ze sebe, když uvidí Bytost, co vypadá jako mohutný muž vysoký 193 centimetrů, s vousy, krátkými hnědými vlasy, v doktorském plášti a však pouze jedním děsivě velkým, červeným okem.*

Edward: *Mrzutě zamručí.* Jak tohle?! Já jsem doktor Edward Brooks, kyklop. Jestli máš problém, mužeš vypadnout. Nazdar! *Koukne na Emily.* Bezva pokus, doktorko, ale tvý antipsychotika už mám připravený. *Podává Emily kelímek s vodou a práškem.* Tu máš!

Emily: *Vztekle.* A co, kdyby sis je narval do zadku?!

Lucky14: Aha, tak tohle považuješ za ponižující.

Emily: *Zavrčí.* Ty musíš kecat u všeho co?! Co kdybych ti vyřízla jazyk?!

Lucky14: Promiň.

Emily: Zklapni!

Edward: Tak obě dost! Dělej doktorko už máš nejvyšší čas.

Emily: *Nevrle a neochotně nakonec zapíjí prášek.* Všechny vás jednou zabiju…*

Edward: *Na Lucky14.* A ty si tady dřepni a řekni mi svý údaje.

(Když Lucky14 vše nadiktuje, příjde na řadu vstupný prohlídka a za chvilku se celou budovou ozve její řev.)


(V laboratoři)

Lucky14: Tak, co mi ještě chceš?

Emily: *Vyplivne antipsychotika, která ve skutečnosti nepolkla.* Večer, pujdem pít, oslava na tvoje přijetí. Ale neřikej to Anežce nebo uvidíš.

Lucky14: Víš, no já nevim, jestli někam s někym, jako ty jít.

Emily: Proč, co máš za problém?!

Lucky14: Já ani neumim pít, sem lehce podnapilá už po dvou desítkách.

Emily: Vážně? O to větší zábava to bude. *Pomyslí si, jakou má konečně šanci provést svůj zamýšlený experiment.*

(Objeví se jack.)

Jack101: Doktorko, tady je těch 75 dolarů ukradených od Kate. *Předá Emily 75 dolarů.*

Emily: Dobrá práce, to je na to pití večer.

Jack101: Pití večer? Vemte mě s sebou.


(18:58 večer, stále v Cyber parts. Lucky14 se pomalu chystá na odchod)

Kate: Lucky, nechod s ní. Opije tě na mol a někde tě nechá.

Lucky14: No, tak nemuže bejt tak špatná. Uznávám je truchu na hlavu, ale…

Kate: Trochu? Pro tvý dobro ti radim nechod s ní. Zajdem radši do mekáče.

Lucky14: Zejtra. A neboj, vživotě mě nikdo nedonutil se opít.

Emily: *Prochází kolem nich.* Přestan se tu vybavovat, jdem.


(V klubu Probdělá noc. Emily, Lucky14 a Jack101 popíjejí u Baru. Emily pije jakýsi kokteil a zdá se být střízlivá. Jack a Lucky14 mají pivo.)

Lucky14: *Po dvou 18kách značně podnapilá* Musim čůrat a dál už nepiju. *Odvrávorá se
k toaletám.*
Emily: Omyl.. Ted si můj subjekt a budeš pít, dokud já neřeknu, že nemusíš.

Jack101: *Tak ji nezapomen hlídat životní funkce.

Emily:: Od toho tu seš ty.

Jack101: Ale já tu chtěl sbalit robo kočku.

Emily: Chlapa tu sbalím v noci já, ty odtáhneš Lucky14 zpátky do firmy

Jack101: *Smutně svěsí hlavu.* Ach jo.

Lucky14: *Vrátí se s kusem čokoládového dortu.*

Emily: *Vytřeští oči.* Kde si vzala ten dort?

Lucky14: *Ukáže na jeden stůl.* Támhle toho je.

Emily: *Blesku rychle zmizí a vrátí se zpět se třemi kusy dortu. Rovnou posune objednaní pití k Lucky14.* Pij.

Lucky14: Ne, já už nebudu.

Emily: Dělej!

Lucky14: Ale já nechci.

Emily: *Nasadí vražednej výraz a popadne Lucky." Tak poslouchej mě,tys moc dobře dneska viděla, že žádný prášky neberu, takže buď uděláš, co řeknu nebo skončíš venku za rohem… Mrtvá. Chlastej!

Lucky14: *Vystrašeně vezme skleničku.*

(Po dvou hodinách… Emily se nechává balit nějakým týpkem. Lucky14 se válí totálně na šrot pod stolem, div ne v bezvědomí. Jack101 ji kontroluje životní funkce, promile a čas a vše zapisuje pro Emily)

Emily: *Odběhne k Jackovi101 a Lucky14* Dej mi ty údaje. *Vezme si od Jacka napsané údaje.* Jo skvělý… Ooo. Odtáhni ji zpátky do firmy, já si jdu zajistit potěšení na zbytek noci.

Jack101: Dá si Lucky14 přes záda a odchází.


(Lucky14 leží na pohovce cyber v Cyber parts, na hlavě má mokrý hadr, vedle sebe kýbl a skuhrá.)

Lucky14: Moje hlava. Auuu, moje hlava…

Jack101: No vypadáš pěkně, hihi.

Kate: Já ti řikala nechod s Emily, ale ty jsi musela jít, no.

Lucky14: Stejně si nic moc nepamatuju. Vypila sem dvě piva, nějákej drink a pak už nevim nic.

(V práci se objeví Emily a vesele si píská.)

Anežka: *Naštvaně.* Ale, vyspinkala ses do růžova?

Emily: Jo, skvěle.

Anežka: *Naštvaně ukáže na Lucky14.* Podívej se, jak vypadá!

Emily: *Koukne na Lucky14.* O hoho, klídek, je to jen kocovina, to přejde.

Anežka: Já ji znám, že tys ji donutila jít. Volám policii končíš.

Lucky14: Ne, počkej, Anežko, já s ní chtěla jít.

Anežka: Vážně?

Emily: Ha! Vidíš? Všechno je v cajku.

Lucky14: Ty, Emily, budeš moje kamarádka?

Všichni kromě Lucky14: *Vykřiknou.* Cože???

Emily: *Chvíli zaskočeně mlčí.* Cože? Ty fakt chceš za kamarádku psychopata? I když sem k tobě byla zlá a krutá?

Lucky14: Jasně, pro mě si v některých ohledech fajn. Pokud mě nezabiješ…

Emily: Fakt? Tak fajn.

Lucky14: Huráá, auuu moje hlava.

Emily: *Povzdychne si.* Něco ti na to z laboratoře přinesu.

KONEC
 


Aktualizace Dimenze X 14. 7. 18

14. července 2018 v 0:53 | Lucky14 |  Aktuálně...
Zdravim vás,
Povídka Dimenze X, kterou jsem už delší dobu plánovala je konečně v chodu. První část bude přidána 15. 7. a části budou měsíční vždy 15. v měsící, pokud o to bude aspoň trochu zájem, budu se snažit zkrátit interval. Ohledně LOTM Už se mi 10. kapitola taky pomalu skládá v hlavě, ale zatím je toho ještě málo. Co se týče Lucky Reeves, na 7. kapitole se spoluautorkou stále děláme a přestože sme na to s kamarádkou dvě, Lucky Reeves je poměrně náročná tvorba, takže prosím o trpělivost.

Lucky14

Dimenze X - základní info

14. července 2018 v 0:39 | Lucky14 |  Dimenze X


Žánr: Scifi, fiktivní
Typ: Povídka psaná jednoduchou formou
Rozsáhlost: Série

Info
Původně se mělo jednat o komix inspirovaný futoramou, z technických důvodů, (prostě neumim kreslit:D), nakonec bylo rozhodnuto o formě povídky psanou jednoduchou, spíše divadelní formou, než-li prozou. Děj se odehrává v roce 6018 - a dál. a točí se kolem 7 hlavních postav a jejich dobrodružství. Jejich svět je jen jedna z mnoha dimenzí... Koncept je inspirován animovaným seriálem Fuuturama. Nicméně, přestože z komixu sešlo, budu se snažit psát to, tak jakoby to animovaný komix byl. Takže v tom nehledejte logiku, maximálně tak logiku z animovaných seriálů. Jedná se pouze o oddychovou tvorbu psanou v čase, kdy se nevěnuju hlavním příběhům.

Hlavní postavy:
Lucky14
Anežka Panežka
Katka Obrovská "Kate"
Emily Blake - na přání - Originální charakter Emily Black z Lucky Reeves
Luke Wolf
Jack 101 487
Edward Brooks

Kapitola 9

12. května 2018 v 15:56 | Lucky14 |  Legend of the Magik: Zrození vyvolené

Gramaticky neupraveno

Legend of the Magik: Zrození vyvolené
Kapitola 9
Element světla

Henry ležel v bezvědomí na podlaze v tmavé místnosti, která byla velká asi jako místnost malé garsonky, stěny místnosti byly z nějakého velmi tvrdého, ale hladkého materiálu, tmavomodrá barva stěn přecházející v černou, dělala místnost ještě mnohem temnější, jako by snad v temné dimenzi nebylo temnoty dost. Marco byl ve své místnosti s počítači, na jeden z monitorů byla napojená kamera, která snímala místnost, ve které byl Henry. Marco ho sledoval skrz monitor a čekal, až se Henry z bezvědomí probere. Čekal takhle už dlouho, téměř 6 dní. Během toho mu jeho zvědi donesli informaci, že Lucky znovu utekla strážcům a je zcela sama, což byla příležitost, jak ji zabít a jistě by s její vraždou neměl ani moc práce a za pár minut by bylo po všem, nechal to ale být, naposledy, ale její smrt už měl na pořadí svých plánů, jakmile se mu podaří Henryho pomocí temnoty zcela ovládnout i v temné formě, potom je Lucky na řadě. Potom i s ním půjde Lucky zabít. Už to nelze odkládat, musí ji zabít, dřív, než si ona sama uvědomí, kdo je. Moc dobře věděl, že ona je tím magikem z legendy, který ho má údajně porazit. Věděl to už ode dne, kdy se s ní poprvé setkal, kdy ji učil ovládat neutrální element. Stejně jako on totiž nemusela vyslovovat zaklínadla, tak jako ostatní magikové, stačila ji, stejně jako jemu síla pouhé myšlenky, což znamenalo, že její koncentrace byla abnormální. V duchu se tomu všemu smál. Půjde ji zabít s Henrym po boku. Lucky zemře rukou svého mentora. Henry pomalu otevřel oči a s bolestním zasípáním lehce zvedl hlavu, vzápětí se ale rychle postavil na všechny čtyři a zůstal stát. Stále byl v moci náhrdelníku temnoty a jeho oči byly bílé a vycházel z nich proud temné energie. Henry zůstal nehybně stát, aniž by mrkl. Vypadalo to, jako by přišel o veškerou vlastní vůli, nebo dokonce o vlastní mysl. Jen bez hnutí stál a čekal na Marcovy příkazy. Byla z něj v podstatě loutka nebo stroj. Marco se postavil ze své židle, zmáčkl tlačítko mikrofonu a rychle, ale zřetelně vykřikl.
"Proměň se!" Henry v tu chvíli vydal hlasitý řev a vzhledem k tomu, že byl v temné dimenzi, jeho proměna v Dark magika netrvala déle, než pět vteřin. V moment, kdy nabyl téhle podoby se z něj ovšem znovu stalo temné monstrum. Šileně řval a snažil se zničit stěny kolem sebe, aby se mohl dostat pryč. Rány to byly takové, že se zvuk rozléhal celým sídlem, ale stěnám, kterými byl obklopen, mohl ublížit maximálně tak, že je poškrábe drápy. Marco si ted nevšímal ani tak jeho, jako monitoru vedle, který mu ukazoval výkon krystalu temnoty. Ke své nelibosti z údajů vyčetl, že krystal temnoty má sice dostatek síly, aby ovládl mysl někoho jiného. Jeho výkon, ale nestačil na ovládnutí Dark magika, u něhož, je koncentrace temné energie mnohonásobně vyšší. Bylo to jako snažit se spustit program, který právě vyšel na deset let starém počítači. Temná energie Dark magika zkrátka pohltila množství temné energie v krystalu temnoty a ten tak přestal účinkovat. Byl to příklad toho, o čem Henry dříve mluvil, že temný element muže fungovat i jako zbraň proti sobě, vždy šlo o to, o jak velké množství energie se jedná. Po nějaké době Henry vyčerpal temnou energii potřebnou k temné formě a znovu padl ve své pravé podobě v bezvědomí na zem. Marca to rozmrzelo, bude muset najít jiný způsob, jak Henryho plně ovládnout.

Místu, kde teď Olivia žila, se dalo řikat dům jen v relativním pojetí. Ve skutečnosti to byla vysoká jeskyně, která byla sice zařízená velmi útulně, a svíčky tomu dodávaly jakousi kouzelnou atmosféru, ale pořád to byla jeskyně. Byla v ní malá jednoduchá, ale dostačující kuchyňka o kus dál byl malý dřevený stůl se dvěma židlemi, což nejspíš byla jídelna. Další část jeskyně byla jako malý soukromý pokoj s postelí.
"Ty žiješ tady?"
"Od jisté doby ano."
"Někoho mi připomínáš." Lucky si vzpomněla na Henryho, tohle bylo až nápaditě podobné, i když tady v té jeskyni to vypadalo mnohem lépe, než v té jeho tmavé boudě. "A ten někdo spíš přežíval… Utekla jsi sem, protože… No vždyt víš."
"Protože jsem během jedné noci přišla rodinu? V podstatě je to ten důvod." Olivia se podívala do očí své dcery, která měla oči svého otce, jejího pravděpodobně zesnulého manžela a přitáhla Lucky k sobě.
"Ale ty jsi naživu a to je teď hlavní. Bůh mi tě vrátil." Lucky se nechala chvíli jen objímat, ale poté zareagovala na to, co Olivia řekla jako poslední.
"Jo vrátil, možná bys mu ty teď mohla vrátit sebe." Olivia se musela usmát, ale v tom úsměvu byla kapka smutku.
"To je to tak poznat?"
"No…" Lucky na okamžik sklopila uši. "Myslím, že kdyby to tak nebylo, tak by si teď nebyla na tomhle místě." Řekla opatrně, ale Olivia to nebrala nějak zle. Spíše naopak, jestli Lucky dokázala mít takový duchovní postřeh, znamenalo to, že byla vychovaná ve víře v Boha. Olivii to svým způsobem dalo jistý klid, protože začít někomu, kdo by vyrůstal bez víry nebo měl jiné přesvědčení, vysvětlovat, kdo je Bůh světla a co od každého očekává a mnoho dalších věcí, které druhý nemusí ani přijmout by byl značně těžký boj na dlouhou trať, zvlášt když si i ona sama potřebovala vyřešit svůj současný vztah k Hyperovi.
"Máš pravdu." Řekla Olivia. "To, co se stalo na mě bylo příliš a já to psychicky neunesla. Už dávno mi svědomí řikalo, co bych měla udělat, ale já byla příliš zaměřená na sebe a svůj smutek."
"Co se vlastně tenkrát před lety stalo?"
"Byla to strašná noc, určitě to chceš slyšet?" Lucky přikývla.
"Počkej tu." Olivia odešla do hluboké části jeskyně. Lucky neměla ponětí kam. Zaschlela rámus padajícího měděného nádobí. Ohlédla se po mláděti reptala, které od něj couvalo, na svou velikost umělo způsobit pořádný hluk.
"Hej! Ty…" Lucky usilovně přemýšlela nad oslovením, ale nemohla přijít na jméno a tak prostě vyslovila první, co jí napadlo. "Raptore, běž pryč!" Lucky vzala nádobí a narovnala ho zpět na místo, tak opatrně a tiše, jako by tam ani ona sama neměla co dělat. Olivia se po chvíli vrátila s dvěma kelímky vody v rukách.
"Co to bylo?"
"Ale nic, to jenom…" Lucky rezignovaně ukázala rukou směrem k reptalovi. Olivia krátce pohédla na mládě, které se právě vrátilo k Lucky, protože Oliviu stále považovalo za vetřelce.
"Aha. Pojd jdeme ven." Lucky šla ven za Olivií a reptial ji běžel v patách. Usadily se venku před jeskyní a Olivia podala Lucky kelímek s vodou. I zde byly na obloze temná mračna s blesky a byly slyšet hromy. Olivia začala pomalu vyprávět:

Zvuk tříštícího se skla a řev magika nás ihned probudil všechny tři. Ještě jsme zaregistrovali magika, který proletěl naším domem. Ty jsi spustila zvířecí nářek, protože jsi ještě neměla hlasivky silné na pláč lidské řeči. Constantin, tvůj otec, se díval za magikem.
"To je Draik útočí na nás!" Řekl tvůj otec
"Ale jak nás našel?" Zaskočeně jsem přemítala pohledem na Draika a střídavě na tebe. Nevěděla jsem, jestli tě začít utěšovašt, nebo se připravit na boj.
"Nevím, zůstaň tu a dávej pozor na Lucky a volej Ignitovi." Tvůj otec vyletěl oknem na Draika, to byl nebo spíš je jeden nebezpečný zločinec. Vzala jsem tě do náruče a druhou rukou jsem na mobilu vytočila Ignitovo číslo. A začala jsem tě pohupovat a utěšovat v náruči.
"Pšššt, neboj zlatíčko, to bude bude dobrý." Nervozně jsem přecházela po místnosti. "Tak už to konečně zvedni!" Zanadávala jsem nedočkavě plná nervů, ale nikdo mi to nebral. Odhodila jsem mobil,nevím, jestli vzteky nebo adrenalinem a s tebou v náručí jsem vykoukla ven rozbitým oknem. Tvůj otec nebojoval sám byla tam hlídka a bylo vidět, že oba - jelikož Draik nebyl sám - útočníky se daří úspěšně odrazit. Jenže v tu chvíli se odněkud ozval strašlivý řev. Tys, začala naříkat ještě víc a mnou projelo nepříjemné temné mrazení, od zad až do nohou. Ne, snad kvůli řevu, tohle bylo mrazení, které vyvolá jen temný element. Zahlédla jsem jiného mnohem rychlejšího magika v temné formě. S hrůzou jsem sledovala, jak popadl jednoho magika z hlídky a během chvilky ho zabil, netuším jak, ale záleželo snad na tom?. "Proboha…" Vydala jsem ze sebe v šoku a zírala s otevřenou pusou. Draik se svým kumpánem zmizeli. Zatímco tvůj otec se zřejmě radil se zbytkem hlídky. Náhle je smetla temná vlna a temný magik popadl další dva magikové z hlídky a zmizel s nimi ve vzduchu. Bylo to tak strašné, že mě to donutilo zakrýt si ústa levou rukou. "On je všechny zabije." Pomyslela jsem si. Zoufale jsem se podívala na tebe, ty jsi stále nařikala, a opět na situaci venku, kde temný magik právě zabil posledního magika z hlídky a já věděla, že totéž provede s tvým otcem. Musela jem se rychle rozhodnout. Položila jsem tě zpět do postele, kde jsme původně spali všichni tři. "Odpust mi to, máma tě miluje." To bylo to poslední, co jsem ti řekla… Otočila jsem se, vytáhla drápy a vyletěla ven, tak rychle, jak jen to šlo. Doletěla před tvého otce, na kterého letěl temný magik. Postavila se mezi ně a natáhla ruce dlaněmi před sebe. "Zemskej štít!" Vykřikla jsem zaklínadlo a vyslala na temného magika štít vytvořený s elementu země. Odrazilo ho to. Ale ten temný magik se rychle zvedl, zařval a letěl přímo na mě. Se zavrčením jsem vzlétla proti němu. Použila jsem zemský dráp. "Tu máš, ty hajzle! Zemní dráp!" Ten útok byl přesný, ale vypadalo, to že toho temného magika vůbec nezranil. Temný magik natáhl pravou ruku a chytil mě za krk. Zasípala jsem, jak nešlo dýchat a svýma rukama popadla tu jeho, ale byl silný. Na okamžik jsme se setkaly pohledem. Ty jeho rudé oči… Nikdy je nezapomenu, neměly v sobě nic, než jen zlo. Odhodil mě na dům. Potom nic nevím, udeřila jsem se do hlavy a ztratila vědomí.
Nějakou chvilku jsem byla zmatená, když jsem se probrala. Hlava mě šíleně třeštila a bolela. Sáhla jsem na to místo a ve chvíli, kdy jsem na své ruce uviděla krev, vzpomněla si, co se stalo. Navzdory svému zranění jsem rychle vstala, když mi došlo, že je až příliš velké ticho. "Constantine?! Constantine!" Nikdo nereagoval, všude bylo až příliš ticho, mrtvé ticho, při kterém mi ztuhla krev v žilách." Vběhla jsem do domu. Byla tam jen prázdná postel. "Lucky…" Zašeptala jsem tvé jméno, náhle jsem měla pocit, že mě opouští veškeré síly. Jste snad oba mrtví? Ne, tak to být přece nemůže. V tu chvíli se mi sevřel žludek, srdce se mi rozbušilo a zalily mě kapky studeného potu.. Málem jsem se zhroutila na místě. Z posledních sil jsem se teleportovala do chrámu strážců, ale tam se jen potvrdily mé nejhorší obavy. Můj muž a mé dítě… Vy dva, moji milovaní jste byli pryč a já neměla ani tušení, jestli jste vůbec ještě naživu.

Lucky mlčela a jen nehybně zírala po tom, co Olivia dokončila své vyprávění. Jelikož Lucky mlčela, Olivia to po krátké odmlce dopověděla. "Hledala jsem vás po celém elementálním světě, ale bez úspěchu. Nakonec sem všechno vzdala. Zhroutila jsem se, přestala jsem chodit i do práce. Po nějaké době mi došlo zlato a musela jsem zmizet sem. V podstatě mi v mé sobeckosti vyhovovalo, že se můžu schovat před světem." Poté už Lucky byla schopná opět reagovat.
"Ehm, nemohla jsi mě najít. Jsem tu jen pár měsíců."
"Pár měsíců?" Nadzvedla Olivia obočí a zvědavě hleděla na svou dceru. "Kde jsi vlastně byla těch 18 let?"
"Byla jsem ve světě lidí, tam jsem žila. Nedávno mi Hyperos dal jistou nabídku a jí přijala, to vedlo k jistým událostem, díky, kterým jsem se ocitla zpátky v elementálním světě."
"Chtěla jsem tě jít hledat do světa lidí. Ale vůbec neumim jejich jazyk a nikdy jsem tam nebyla."
"Oni mají víc jazyků, i když jeden mají celosvětový, ale i tak ho hodně lidí neumí. Já jsem třeba nevěděla, že umim ten náš, než jsem přišla sem."
"Byli tam na tebe hodní?"
"Jo, neboj. Lidé jsou fajn, teda všichni ne, je to stejní asi jako s naší rasou… Jenže…" Lucky náhle posmutněla. "Ten člověk, co mě vychovával… Pán zla ho zabil kvůli mně…" Sklopila hlavu a zavřela oči. Olivia ji přitáhla k sobě a objala.
"Lucky, ty za to nemůžeš." Lucky se schoulila Olivii v náruči. Právě teď v ní vnitřně bylo jen dítě a to nechtělo nic víc, než svou matku.
"Jo, to mi řikají, jenže, co to změní?" Lucky nechala klesnout svou hlavu na svou matku. Olivia ji pevně držela. Po chvíli Lucky opět zvedla hlavu a podívala se na ní. "Mami? Vim, že jsem už docela velká, ale neopustíš mě, že ne? Mužu s tebou zůstat, že jo?" Olivia na ní zírala, jestli to myslí vážně.
"Jak tě něco takového napadlo?! Samozřejmě, že tě neopustim, jsi moje dcera. Samozřejmě, že se mnou zůstaneš, vždyt si moje dítě." Lucky se usmála.
"Zapomněla jsi dodat, že nejsem plnoletá, což mi Ignitos vždycky tak otravně připomíná…"
"To nejsi, sama si ještě dítě a konečně se o tebe můžu postarat. A teď mi vysvětli, jaktože jsi byla úplně sama? To tě nikdo nehlídá? Víš, co se ti mohlo stát?!"
"Posledních pár dní mě hlídaj strážci, ale těm se dá lehce zdrhnout a já šla jenom hledat tebe."
"Ale sama… Lucky, vždyť tě ta ženská málem zabila! Kdybych přiletěla jen o pár vteřin pozdějc tak…"
"Ale přiletěla si včas."
"Včas… Chceš říct na poslední chvli."
"Věděla jsi, že tam sem…"
"Ano, ještě že jako magikové máme to vnitřní propojení mezi nejbližšími. Nedovedu si představit, co bych si počala, kdybys…"
"Dost!" Skočila ji Lucky náhle do řeči. "Mami, přestaň pořád řikat, co by kdyby a myslet na to. Vždyt se to nestalo. Proč se tim zatěžuješ? Kdyby je prokletý slovo, všichni na něm lpíme a většinou nám přináší jen utrpení. Myslím že, kdybychom se naučili přijímat věci, takový jaký jsou, at už dobré či zlé, vypořádali bysme se s nima daleko líp. Faktem je, že já jsem naživu, ty jsi naživu a je to tak, jak to je." Olivia pokývala hlavou.

"Máš pravdu, to je sice pravdivá a moudrá myšlenka, ale řídíš se jí i ty sama?" Lucky si povzdechla.
"Ne, vůbec ne. Obzvlášť od chvíle, co je Henry… No… To je jedno."
"Kdo je Henry?"
"To je… Ehm, Henry je můj přítel, kterýho sem tu poznala."
"Jo tak."
"Jenže před pár dny ho Marco, to je ten pán zla, zajal a myslim, že chce nějak získat pod kontrolu jeho mysl, nebo co."
"Aha… Neboj, najdeme způsob, jak ho vysvobodit, vždycky se dá něco dělat. Ty ještě máš naději." Lucky se na Olivii významně podívala.
"A ty snad ne? Mami, já nevěřim tomu, že je táta mrtvej. Jsem si jistá, že je naživu, nevim jak, ale vim to, takže to musíš cítit i ty." Olivia nejprve chvilku mlčela.
"Nezaniklo to. Ale je to tak strašně slabý…"
"Ale cítíš to, to znamená, že žije." Lucky se zahleděla do dáli. "Marco ho nejspíš taky někde drží…" Lucky popadla zloba. "Všechno zničí." Řekla tlumeným hlasem a nechala tu větu rozplynout se v temné dáli. Podívala se zpátky na Olivii.
"Mami? Ty to víš? Myslim, to že bych měla bojovat s pánem zla?" Olivia si povzdechla.
"Ano vím. Nikdy jsem s tím nesouhlasila."
"Takže to nemám dělat?" Olivia nad touhle otázkou povzdechla snad ještě ustaraněji.
"Měla jsem tu hodně času na přemýšlení o všem. Lucky pravda je taková, že ani já ti nemůžu říct, co máš dělat, protože to nezáleží na mně. Já tě chápu. Leží před tebou rozhodnutí s ohromnou zodpovědností, který většina neučiní za celý svůj život a potřebuješ vedení, ale tím je v tomhle jedině Aurel. Musíš se rozhodnout ty sama, jestli to přijmeš. Já budu při tobě, at se rozhodneš jakkoliv." Lucky si povzdechla.
"Pořád doufám, že mi někdo, co mám dělat."
"Já to chápu, zlato." Lucky si jen znovu povzdechla a raději změnila téma.
"Viděla jsem, jak si bojovala s tou ženskou, to bylo dobrý. Takový… Přesný." Olivia se usmála.
"To je jen běžnej výcvik hlídek."
"Hlídek? To byla tvá práce?"
"Ano dohlížela jsem na plnění zákona a pořádku a bojovala se zločinci."
"Něco jako policajtka?"
"Jako kdo?" Nechápala Olivia. Lucky to zarazilo, nikdy ji nedošlo, že pojmy, které zná ze světa lidí, tu nikdo znát nemusí.
"Ale nic prostě hlídka." Usmála se.

Marco se teleportoval na Severovýchodní hranici temné dimenze. Na místo pokryté tmavými zmrzlými skalami s ostrými špičkami, které trčely do všech stran ve skalnaté zemi byly pukliny, ve kterých byl led. Byla to jedna ze dvou nejchladnějších stran temné dimenze a teplota tu byla přes mínus 400 stupňů. Uprostřed toho všeho byl obrovský tmavý krystal, ze kterého bez ustání šlehaly do oblohy temné blesky. Marco vyletěl k jednomu z nejmenších hrotů krystalu. Jakmile se sám Marco ke krystalu přiblížil, proměnil se v Dark magika, jednalo se totiž o temný krystal, který držel temnou dimenzi stabilní, a bylo v něm nejvíce temného elemntu na světě. Marco vytvořil temný meč, mávl s ním a odřízl malý kousek krystalu, který odletěl někam k zemi. Marco měl však zrak dobrý na to, aby ho našel. Nechal meč zmizet a vzlétl směrem dolů. Poté, co se vzdálil od krystalu temnoty, vrátila se mu normální podoba. Přistál na čtyrech a vzal do pravé ruky malý kousíček krystalu ležící před ním, ten který odřízl. Jeho ruka v tu chvíli nebyla zpět temné formy. Malý kousíček krystalu kolem sebe prýštil blesky, neboť se sám dobíjel temnou energií přesto, že to byl odseknutý malý kousek. Marco se usmál, přesně tohle bylo to, co potřeboval.

Olivia se s Lucky teleportovala do chrámu až druhý den. Musela nejprve začít řešit svůj vztah s Hyperem a také se připravit na návrat do rušného života a hlavně se chtěla co nejdříve zapojit do bojů se zlem. Lucky našla v okolí jejího provizorního bydliště další zvláštní schopnost, ale zatím nevěděla jakou. Teleportovaly se před vstupní dveře chrámu a Lucky zadala vstupní kod. Prošli halou. V hlavní místnosti. Byly Warmond, Ignitos Rian, Momo a Spot. Všichni tam usilovně řešili stávající situaci. Ovšem, když tam Olivia s Lucky vešly všichni se na ně podívali, a byli lehce překvapení, že vidí Olivii, tedy až na Momo, která zřejmě už dávno věděla, že ji Lucky přivede.
"Našla jsem ji!" Vykřikla nadšeně, Lucky, než kdokoliv stačil něco říct. Ignitos k nim přišel a podíval se nejprve na Lucky.
"Ty jsi hlavně zase utekla. Poslechneš vůbec někdy?" Lucky pokrčila rameny.
"Jí ano." Ukázala na Olivii. Ignitos zavrtěl hlavou a podíval se na Olivii. "Ahoj Liv, vítej zpátky." Podal ji ruku, ale pak ji přeci jen objal.
"Ahoj, vůbec netuším, co bych měla říct."
"Hlavně klid." Všichni ostatní kromě Momo šli také přivítat Oliviu. Momo šla mezitím k Lucky, po které mezitím pot rušil pátraní.
"Lucky, já ti řekla, ať někomu z dospělých řekneš, aby ti mamku přivedli a ne, že máš utýct a pátrat po ní na vlastní pěst."
"Tak v tom případě si mě měla zastavit. Musela si vědět, že to udělám." Momo se usmála.
"Jo, to jsem věděla."
"Tak vidíš." Momo koukla na mládě reptiala, co měla Lucky na zádech.
"Zdá se, že máš novýho mazlíčka…" Lucky krátce pohlédla na mládě.
"Jo, to asi jo."
"No, jak tě znám z mých snů tak ti určitě vyhovuje."
"To jo." Usmála se Lucky. "Pro mě je to v podstatě dinosaurus. Ale teď pojd, představim tě." Došly k Olivii, která vypadala, že něco řeší s Ignitem. Lucky vydala zvířecí zvuk, něco ve smyslu: Všimni si mě, jsem tady. Olivia se na ní podívala. Lucky posunkem hlavou ukázala na Momo a začala je představovat.
"Mami, tohle je moje kamarádka, Momo, no… její jméno je Anežka, ale říká si Momo. Je, tady protože ve snech vidí události, co se tu staly a pán zla po ní jde taky. A umí i náš jazyk." Potom se koukla zpátky na Momo. "A tohle je mamka, jak víš."
"Těší mě, já jsem Momo."
"Mě taky, jsem Olivia." Potřásly si rukou. Olivia koukla zpět na Ignita. "Tak, jaká je teda situace?"
"Tim se ty teď nezabývej, v první řadě se vrať zpátky domů, nebyla si tam několik let, takže bude potřeba to uvést obyvatelnýho stavu. Vzhledem k situaci, ti nemá kdo pomoct, takže máš svý práce zatím dost."
"To počká."
"Souhlasim s Ignitem." Přidal se Warmond.
"Vždyť ted potřebujete každou pomoc." Namítala Olivia.
"Lucky potřebuje mít stabilní domov. Nejdřív se postarej o rodinu, potom začni řešit ostatní záležitosti." Odvětil Warmond. Ignitos odešel a vrátil se malým pytlíkem, který předal Olivii a ještě řekl:
"To místo je válkou doposud nezasažený. Musí zabezpečit, dokud je čas, jinak příjdete o střechu nad hlavou.
"Ale, kde v takovýhla situaci vezmu na to zabezpečení elektriku?"
"Hmmm." Ignitos koukl na Lucky. "Lucky?" Lucky se otočila od Momo. "Jaké elementy můžeš používat?"
"Vlastně už dávno všech pět." Ignitos se významně podíval na Olivii, ta si povzdechla.
"No, dobře." Řekla nenadšeně. "Jdu na to."
"Já vám půjdu pomoct." Přidala se k nim Momo. Ještě nakoupily potraviny, než se vydaly do osady, kde Olivia bydlela.

Dům Constantina a Olivii stál v malé osadě zvané New Valley. Byl to středně velký rodinný. Materiál, z kterého byl dům postavený, měl středně tmavě hnědou barvu, ale byl hladký, takže to muselo být něco jiného, než dřevo. Do pozemku spadala i středně velká zahrada, na jejíž hranici byly stromy, keře a malé jezírko.
"Páni, tady musí bejt krásně."
"Pokud tu nejsi sama, tak ano." Řekla Olivia s lehkým splínem v duši, při vzpomínce na svého manžela. "Než začneme řešit dům, musíme zabezpečit pozemek."
"Čim, začneme?" Zeptala se Momo.
"Musíme to vynýst ven." Šly k malému domku, který byl vedle rodinného domu. Olivia potvrdila svou totožnost na snímači rukou. Počkaly, až se dveře otevřou a začali nosit vše ven. Lucky nesla, tyče, které byly delší, než ona. Momo nesla jaká si ovládací zařízení dráty a menší součástky Olivia nesla tyče také. Takhle se musely několikrát vracet, než vše vynesly. Daly se do práce, která nebyla lehká. Nejprve bylo potřeba prapodivné kovové tyče s červenými světly, rozmístit po celém pozemku a vsadit je hluboko do země. Poté bylo potřeba připevnit na ně všelijaké blikající části, které Lucky, ani Momo v životě neviděly. Další postup byl tyče propojit dráty. Každou tyč spojovaly dva dráty. Lucky to aspon vzdáleně připomnělo ohradník. Na dráty se daly další, zcela odlišné tyče. Bylo také potřeba postavit dveře, jelikož se tyče několik set metrů nad zemí propojovaly, čímž uzavíraly celý pozemek. Byly s tím hotový téměř před půlnocí. Teď už stačilo vše uvést do chodu. Lucky dobila zařízení elektrickým elementem. Na tyčích, které zasadily země, připevnily zařízení zvané energetický duplikát. Pracoval tak, že se nabil trochou nějakého elementu a dokázal tuto energii neustále obnovovat. Energie se z něj šířila po obou tyčích, v kterých byly dráty propojující svislé tyče, čímž se z daného elementu vytvořila ochranná stěna. Když Lucky pochopila jak, to funguje, vzpomněla si, jak s pomocí něčeho, co se zdálo být ohnivé, zničila tu temnou bránu ve vesnici Cheetou. Rozhodla se tu sílu vložit do duplikátorů. Nakonec Olivia zapnula nějákou páku, díky které sem stále proudil vzduch a světlo. Bylo už pozdě, když byly se vším hotovy, proto ve vnitř v domě uklidili prozatím jn tak, aby se tam dalo přespat. Druhý den pokračovaly v úklidu domu.


O dva dny později byla Lucky v chrámu v knihovně a četla knihy, které dostala za úkol povinně přečíst, aby nabrala další potřebné informace. Kdyby vyrůstala v elementálním světě. Měla by něco, jako školu a dávno by nejspíš vše znala, ale teď to musela rychle přečíst, i bez ohledu na kritickou situaci, která v elementálním světě byla. Nedokázala se plně soustředit, neboť Momo včera oznámila, že Marco plně ovládl Henryho a Lucky musela nustále myslet na černé scénáře, které se jí neustále honily hlavou. Co jen bude dělat? Jak teď můžou bojovat proti Marcovi, když ho nikdo nedokázala porazit, ani když byl sám? Mužou osvobodit Henryho? Jaká je vlastně naděje? Mají teď vůbec nějákou šanci? A mnoho dalších znepokojujících otázek, na které Lucky nedokázala najít pozitivní odpověd. A už vůbec se ji nechtělo věnovat pozornost, tomu, že ty zvláštní schopnosti, které nalézala po elementálním světě, může získat pouze magik vybraný Bohem světla, což si nemile v jedné knize přečetla společně se seznamem daných schopností. V jedné knize ji ale nakonec dokázalo něco zaujmout, tak aby se soustředila. Stálo tam: Jak se naučit teleportaci. Lucky se to snažila přečíst s největší pozorností, jaké byla v té chvíli schopná. Odtrhla se potom, co tu část dočetla a zjistila, že v knihovně je sama.
"Mami?" Zkusila zavolat. Odpověd žádná. Lucky jen pokrčila rameny. Položila otevřenou knihu před sebe na stůl a vstala ze své židle. "Tak jo…" Promnula si obličej. "Takže uvolnit se…" Několikrát se zhluboka nadechla. "Okej, jsem uvolněná." Lucky se znovu podívala do knihy. "Velmi detailně si vybavte místo, které je cílem teleportace a…" Lucky se podívala před sebe a snažila si, co nejvíce vybavit určité místo. Potom se podívala zpět do knihy a opět před sebe, zdálo se, že se snaží koncentrovat svoji psychiku. Až po několika minutách její oči konečně zasvítily modře a kolem ní byla modrá záře neutrálního elementu. Lucky začala pomalu mizet, ale jakmile si to uvědomila, přerušila teleportaci. "Zlatej draku!" Zaklela. "Tohle nedám." Vydýchávala se, ale po chvíli to zkusila znovu. Tentokrát opravdu zmizela. Ani ne během pár vteřin se objevila v Henryho boudě. Dopadla tvrdě k zemi a udeřila se do ramene. Možná, že se právě naučila, jak se teleportovat, bude ale muset zapracovat na technice. Radost z úspěšné teleportace ale vzápětí spláchl smutek. Lucky si povzdechla. "Henry…" Zašeptala tiše. Se slzou v očích si lehla do peřin a zavřela oči. Vyrušil ji až hlas Momo, která se tam objevila o čtvrt hodiny později, díky GPS teleportéru.
"Lucky? Si tady?" Lucky zvedla hlavu a zamžourala na Momo.
"Anežko?"
"Díky Hyperovi jsi tady." Lucky se zvedla.
"Já jsem jen… jen…"
"Zkoušela naučit teleportaci?" Dokončila za ní Momo větu. "To všichni víme. Ta prázdná místnost a kniha otevřená na části učení teleportace, nám dost napověděla. Tvá mamka málem vypustila duši. Napadlo mě, že možná budeš tady."
"Jo… Chybí mi…"
"Já vim, ale neboj, s Aurelem je vždycky cesta."
"Jo jenže…"
"Jenže?" Lucky zvedla hlavu.
"Ale nic, vrátíme se." Vrátily se do chrámu, pouze přes GPS teleportér. Olivia, celá vyděšená, začala Lucky hubovat, jakmile se tam objevily.
"Lucky! Co tě to napadlo, zkoušet telepat samotnou?!"
"Mami já… se jen řídila návodem z tý knihy."
"A ty rizika na další straně si četla taky?" Lucky sklopila uši.
"Eee, ne…" Olivia si promnula obličej. "Zlobíš se?"
"Ne, jen mám o tebe strach." Do knihovny vběhl Ignitos.
"Marco se chystá zničit jihovýchodní krystal rovnováhy! Jdeme naproti útok."
"My jdem taky!" Vykřikly Lucky a Momo současně
"Lucky!" Snažila se jí Olivia zastavit, ale Ignitos zastavil ji.
"Olivie, potřebujeme ji a tebe taky."
"Přece nedovolim…" Ignitos ji skočil do řeči.
"Ona to zvládne." Olivia nakonec váhavě přikývla. A tak se všichni - Lucky, Momo, Ignitos, Warmond, Rian a Olivia urychleně teleportovali na jihovýchod elementálního světa.

Teleportovali se na místo bohužel už ve chvíli, kdy Marco zničil třetí krystal rovnováhy. Elementální svět se otřásl, tak jako nikdy předtím. A fragmenty krystalu stoupaly vzhůru, místo toho, aby se roztříštily na zemi, neboť zničení třetího ze 4 krystalů rovnováhy začalo způsobovat v celém Elementálním světě divné věci.
"Jdeme pozdě!" Vykřikla Lucky.
"Zničil už tři krystaly, jestli se dostane ke čtvrtýmu a zničí ho, kdo ví, co se stane potom." Obával se Warmond.
"Takže to, že ty kusy krystalu stoupají vzhůru, není náš největší problém?" Ptala se Momo při pohledu na fragmenty stoupající vzhůru. Marco se otočil, a když je spatřil, s opovržením se zasmál.
"Jdete pozdě. Vždycky jsem o krok před váma a teď už mě nic nezastaví."
"Mýlíš se mi tě zastavavíme." Řekla Olivia rozhodně. "Kde je Constantin, co si s nim udělal?!" Marco se ušklíbl.
"Kde je kdo?"
"Můj otec!" Přidala se Lucky. V té chvíli se Marco usmál.
"Jo, počkej, už vím… Hmmm. (Podíval se na Olivii) Maminka… Přišla si se podívat na smrt svoji dcery? To jsem rád, rád způsobuju bolest."
"Toho se nikdy nedočkáš!"
"Uvidíme…" Marco se pousmál, tentokrát to byl zákeřný úsměv. Natáhl ruce dozadu a vykřkl. "Útok na všechny kromě Lucky!!!" Odnikud se na temné obloze náhle objevil magik v temné formě, létal ve vzduchu nad nimi a řval. Nebyl to cizinec, byl to Henry. V temném náhrdelníku, který ho ovládal, ted měl kus temného krystalu, který Marco odřízl na hranici temné dimenze. Ten krystal mu dával nad Henrym plnou kontrolu. A Henryho oči ted byly až příliš temně tmavé. Henry zaútočil, vypouštěl jakési temné střely z tlamy přímo na ně. Všichni se vyhnuli.
"Ignite!" Křikl Warmond a společně s Ignitem a Rianem začaly bojovat proti Henrymu. Ignitos použil Ohnivou sílu, Warmond se snažil Henryho oddálit Ohnivým štítem a Rian Zasáhl Henryho elektrickou koulí. Útoky ale neměli nejmenší účinek. Jakoby Henryho skrz temnou energii, která byla kolem jeho těla, vůbec nezasáhly. Oproti tomu temná vlna, kterou vyslal Henry, je srazila k zemi. Zvedli se, znovu vyrazili do boje proti němu. Lucky se vražedně podívala na Marca.
"Tak tohle ti neprojde!" Vyslala na něj tornádo. Sice ho zasáhla. Ale Marco se vzpamatoval a odhodil Lucky elektrickým útokem. Chystal se na ní útočit dál, ale odrazil ho zemský štít, který proti němu vyslala Olivia. Momo po Marcovi vystřelila se zbraně, kterou měla nasazenou na ruce. Byla to zbraň, která se nabíjela neutrálním elementem. Navzdory těm zásahům viděly jen jak Marco vylétá do vzduchu a vytváří v rukách obří Ledovou kouli. Vyslal ledovou sílů přímo na Olivii, která se nestačila vyhnout a dostala plný zásah a s výkřikem podla k zemi. Lucky k ní přiběhla.
"Mami!" Otočili se Marca a začala proti němu útočit všemi elementy naráz. Marco byl dost rychlý, aby její útoky vykryl vždy silnějším elementem a potom Lucky smetl elektrickou vlnou. Zároven ho překvapilo, že dostal další zásah od Momo, přesněji z její zbraně. Rychle se k ní teleportoval, uštědřil ji ránu pěstí, poté velmi rychle, během vteřiny, se teleportoval za ní a udeřil ji znovu. Tohle několikrát zopakoval a nezapomněl použít také drápy. Nakonec Momo odkopl. Warmond, Ignitos a Rian mezitím padli k zemi. Henry přistál vedle Marca. Všichni až na ně a víceméně i Lucky, která měla jen pár odřenin, jelikož na ní Marco příliš neútočil, protože si chtěl vychutnat její vraždu až porazí ostatní, byly značně ranění a jen velmi namáhavě a pomalu se zvedli, tedy až na Momo, která zvedla pouze hlavu.
"Máme proti nim vůbec šanci?" Vznesla Momo otázku, která zůstala viset ve vzduchu a opět hlavu položila.
"Musíme zaútočit najednou." Řekla Olivia. "Je to jediné, co zbývá zkusit, použijeme bouři." Šli tedy k sobě všichni ve stejnou dobu řekli zaklínadlo. Lucky tentokrát použila led, čímž se zajistilo, že se najednou použijí 4 z pěti elementů. Každému z nich stoupala elementální energie od nohou až k hlavě. Marco s Henrym už na ně tou dobou letěly. Warmond, Ignitos, Rian, Olivia a Lucky nakonec vyslaly současně masivní energetický útok kombinovaných elementů, který ještě dozníval ve formě hořícího ohně, menšího tornáda, mrazu a blesků. Způsobilo to kouř, který vše zakryl. Nezbývalo, než čekat. Kouř se rozplynul a potvrdili se nejhorší Obavy. Henry stál bez hnutí a nezdálo se, že by ho útok zranil a Marco se proti útoku zaštítil temným štítem, takže ani jemu útok neublížil.
"Jakto?" Divil se Rian.
"Co uděláme teď?" Ptala Lucky. Marcův smích se ozval znovu.
"Slušnej pokus." Bavil se pán zla, ale pak se zatvářil vražedně. "A teď my… Henry! Temná bouře. Oba použili tentýž útok, bouři temného elementu. Vyslali úték který všechny smetl ohromnou silou, tentokrát se už nikdo z nich nezvedal. Jediná Lucky zůstala stát, protože na ní útok nemířil. Marco zavrčel. "Je čas to skončit!" Pomalým krokem, vzpřímeně šel k Lucky. Ta nevěděla, co má dělat, strachem sklopila uši a rozhlédla kolem sebe za ní ležely Ignitos, Rian, Momo, Olivia a Warmond. Všichni byli ranění a v bezvědomí.
"Mami, Anežko…" Zašeptala potichu. Otočila hlavu na Marco, který se k ní blížil a pak koukla zpět na všechny v bezvědomí. Po pár vteřinách toho krutého pohledu na ně se zamračila a otočila se zpět k Marcovi.
"NE!" Řekla najednou. Marco se zastavil.
"Cože?!" Řekl zaskočeně.
"Řikám ne."Dívala se mu do očí. "Už nebudu utíkat. Jestli mě chceš zabít, jestli tu mám zemřít, fajn. Ale nevzdám to. Budu bojovat do posledních sil. Nechci se vzdát! Ale vim, že nedokážu bojovat sama." Lucky vzhlédla k nebi "Hypere, chci bojovat ve tvým jménu, má li to tak být. Dej mi sílu!" Momo se probrala a zvedla hlavu.
"Lucky…" Lucky se podívala se zpět na Marca."Za všechny, který si zabil, za všechny, kterým si ublížil, pro ochranu tohohle světa, proti tobě a ve jménu Aurela, syna Boha světla." Lucky zaujala bojový postoj. "Tak pojď." Marco nejprve zařval zuřivostí.
"Lucky! Tohle je tvůj konec!" Vzlétl a mířil na ní, ale kolem Lucky se náhle objevilo ostré bílé světlo, které ho oslepilo. Zařval bolestí. Lucky překvapeně nastražila uši.
"Co to?" Marco byl nucený stáhnout se zpátky.
"Co je to za silný světlo?! Zařval celý vzteklý. Lucky, na rozdíl od Marca, to světlo nějak neubližovalo, zalil pocit vnitřního klidu, jaký ještě ještě nikdy nepocítila. Zavřela oči.
"Jsem připravená." Řekla tiše. Světlo nakonec zesílilo natolik, že Lucky úplně pohltilo. Marco s Henrym vyletěli do vzduchu. Snad díky silné záři toho světla se všichni ostatní probrali a zírali na to co se děje. Ze světla náhle vyletěla Lucky. Zůstala ve vzduchu, najednou věděla, že umí létat. Z nohou ji nešel neutrální element, ale byl to element světla, poslední element, který až doposud nemohl kromě Aurela použít. Byl totiž Element samotného Hypera, Boha světla. Na obou pažích měla znamení, které zářilo bílým silným světlem. Bylo to znamení, které měl podle Legendy nést vyvolený bojovník, znamení, které bylo i na Sacred skript. Lucky držela v lévé ruce meč z elementu světla a v pravé štít, protože byla levák. Její oči také zářily elementem světla. Jak bylo všude na obloze temno, Lucky ve vzduchu doslova prozařovala oblohu. Všichni na ní zírali v úžasu.
"To je nádhera." Vyhrkla Momo.
"To je skutečně Light magik." Vypravil ze sebe Rian.
"Eh?!" Vydal ze sebe Marco a v očích měl zděšení. Ano pán zla byl skutečně vyděšen. Lucky se letem vydala přímo proti němu. "Nenech ji se ke mně přiblížit!" Vykřikl na Henryho. Henry vychrlil na Lucky temnou střelu. Lucky dala meč i štít k sobě a rozmáchla rukama, když k ní útok dorazil, čímž temnou střelu zničila. Henry hned na to vyslal temnou vlnu. Lucky přetvořila štít na druhý meč, překřížila oba meče a prorazila temnou vlnu. Poté naopak oba meče proměnila zase ve štít a odrazila s nimi Henryho i s Marcem. Marco nespokojeně zakřičel, byla to směs vzteku a obav. "Henry, tak dělej něco!" Henry začal vytvářet obří temnou kouli. Lucky se v letu rychle stáhla dál od něj a znovu přetvořila štíty na meče. Meče ze světlého elementu byly delší a silnější, než meče z jiných elementů. Henry poslal na Lucky temnou sílu. Lucky zvedla ruce nahoru a překřížila meče a nakonec temnou kouli přetala čímž ji zničila. Pro změnu teď vyslala na Henryho vlnu ona. Henry po zásahu elementu světla neměl sílu na další boj a padl k zemi. Najednou to vypadalo, že přemoct Dark magika neni těžké. Lucky oči zhasly a ona se nemile podívala na Marca. Hrozivě na něj zařvala.
"Tohle není konec Lucky! Počkám si na to, až ti mysl zatemní strach a pochyby a potom tě zabiju!" Řekl Marco a zbaběle se teleportoval pryč. Lucky si nechala jeden světlý meč a přistála s ním u Henryho, ten se na ní okamžitě chystal vrhnout. Lucky rychle zareagovala a mečem zničila náhrdelník s krystalem, který ho ovládal. Lucky ustoupila zpátky. Nechala zmizet temný meč, znamení na jejich pažích přestalo svítit, ale zůstalo tam, jen bylo černé. Henry se vrátil do normální podoby, teď bylo vidět, že zraněný je. Klesl na kolena a přiložil si ruku na čelo.
"Co se to stalo?" Vypravil ze sebe slabě.
"Henry!" Lucky k němu nadšeně přiběhla a objala ho. Zasýkl bolestí, ale objal ji také. Přišli k nim ostatní. Ignitos, Rian a Warmond se hrdě dívali na Lucky. Momo ji dala ruku na rameno.
"Dokázala jsi to."
"Nejdřív jsem myslela, že vážně uteču." Lucky vzhlédla k nebi Hyperos se objevil a přykývl. Lucky ho mlčky sledovala, dokud zase nezmizel. Olivia ji objala také.
"Jsem na tebe pyšná!" Lucky jen unaveně povzdechla, neboť i když získala ohromnou sílu, ona se nezměnila, jen učinila rozhodnutí, ale nezměnila se.

Kapitola 10

Upoutávka

10. května 2018 v 0:42 | Lucky14 |  Aktuálně...
Od pátku nebo soboty zde.


Aktualizace Lucky Reeves 7. 3. 18

7. března 2018 v 13:41 | Lucky14 |  Aktuálně...
Vim, že jsem slibovala pokračování fantasy, ale vzhledem k rozsáhlým změnám, které jsme udělali u Lucky Reeves, kterou píšemese spolu autorkou Panežkou, jsem ted společně s ní věnovala LR trochu víc času.
Předně byly napsány kapitoly 5 a 6 - ZDE a ZDE, Dále byly aktualizovány postavy a hlášky.
Příští týden už e opravdu chystám vrhnout na 9. kapitolu Fantasy, tak snad bude do konce Března.

Lucky14

6 Rudý král (3/3)

6. března 2018 v 19:33 | Lucky14 a Panežka |  Lucky Reeves 1. série

Druhý den se Lucky, i přes výslovný zákaz Olivia, objevila v práci. Byla zalezlá u Emily v laboratoři. Ta byla celá unešená.
"On u tebe spal???"
"Jo, teď to říkám."
"Páni. A dělali jste…" Emily Lucky něco pošeptala. Ta se zamračila.
"Ne. Mohly by mi prasknout stehy."
"Jasný. Tak si aspoň…" Opět jí něco pošeptala a Lucky tentokrát vytřeštila oči.
"Cože?! Ne! Emily!" Emily se ale jen ušklíbla.
"Tak co jste teda dělali? To jste si šli lehnout?"
"Jo, pořád mám díru v hrudi."
"Jo já vím. Ale…"
Jejich hovor přerušil svým příchodem Henry. "O čem se bavíte?"
"Ahoj, o ničem, jenom o tom, jak Lucky strávila noc s Rudým králem." Řekla Emily.
"Co?" Kouknul zaskočeně na Lucky. "Tys spala s Rudým králem???"
"Ne."
"Ale chystá se na to." Vyhrkla Emily.
"Emily!" Lucky se plácla do čela.
"Ty s ním chceš spát, Lucky?"
"Proč ne? A co je ti potom?"
"Víš, co je zač?!"
"Zase mi chceš dělat morální kázání?"
"Já nechápu proč právě ty, která máš problém věřit i lidem co znáš, věříš zrovna jemu. Je to vrah a tys ho nechala v noci u sebe???"
"Pomohl mi zdrhnout z nemocnice, ty bys mi nepomohl, ještě bys je upozornil."
"Proč mu věříš, proč zrovna jemu?"
"Protože mi zachránil život."
"Počkej snad ses…" Henry se zarazil, Lucky se opět zamračila.
"Co prosím?"
"Doufal sem, že se někdy zamiluješ, aby někdo změnil ten tvůj přišernej, názor a prolomil tu aroganci, ale ne do někoho jako…"
"Zmlkni!" Skočila mu do řeči. "Já nikoho nemiluju! A vůbec… hleď si svýho." Henry se na ní ještě chvíli díval a pak se otočil směrem k Emily.
"Máš něco?"
"Jistěže." Emily se otočila a šla ke svým počítačům. Lucky se s námahou odebrala na půdu.

Jak dny plynuly, Lucky se pomalu zotavovala, ale trápila ji jiná věc. Krátce po jejím útěku z nemocnice se jí Rudý král přestal ozývat a jeho mobil byl hluchý. Bylo 23. září. Lucky seděla na svém oddělení na pohovce. A když nenadávala na vše kolem, aspoň otráveně mručela.
"Asi se unudím k smrti! Jak já nesnášim nudu!" Bědovala a chytila se za hlavu. "Sakra, můj geniální mozek se mi tupí. Potřebuju dedukovat, chci případ!" Zvedla se a dupala k Olivii.
"Mami!" Vykřikla otráveným tonem malého dítěte.
Olivia nadzvedla oči: "Proč křičíš?"
"Dej mi případ, prosím. Hodně zapeklitou vraždu." Olivia údivem málem nenašla slova.
"Ty mě prosíš o práci?"
"Ano!"
"Je mi líto, ráda bych ti vyhověla, ale máš neschopenku, dokud doktor neřekne jinak."
"Scvrkne se mi mozek!"
"Tak vydrž, já ti najdu něco, co tě zabaví." Lucky se s vrčením vrátila na pohovku. Po nějaké době si k ní přisedla Emily.
"Ahoj!" Objala ji.
"Emily…"
"Jak je?"
"Dnes nejsem dobrej společník."
"Pořád se neozval?"
"Ne."
"Víš, zamilovat se do někoho, jako je Rudý král…"
"Ty pocity jsou cizí, Emily. Neznám je, tak neznámý, tajemný, vzrušující, krásný… Ale bolí." Lucky se podívala na Emily. "Proč bolí?"
"Protože s ním nemůžeš být." Odpověděla Emily se soucitem. Ozval se výstřel a všichni policisté zbystřili. Lucky se natáhla po mobilu tak rychle, jak jen to bylo možné.
"Zásuvka tvého stolu. RK" Stálo v SMS.
"To je on?" Ptala se Emily.
Lucky neodpověděla, jen se zvedla a šla ke svému stolu.. Odemkla první šuplík. Nic v něm nebylo. Odemkla tedy druhý, v něm taky nebylo nic zvláštního, prohrabala ho tedy. Ve spodu byla velká, papírová obálka. Vzala ji. Bylo jasné, že obsahuje nějaký předmět. Otevřela ji svým nožem a podívala se dovnitř. Nakonec z obálky vytáhla tablet, na kterém byl připevněný lístek. Vzala ho a četla:
"Potencionální informátoři Morpheuse, zůstaň ve střehu: 1. Emily Donoven Black 2. Olivia Connors 3. Henry Stewenson 4. Anežka Smile 5. Kate Loreen 6. Anthony Foster 7. Holy Carter 8. Daniel Volf 9. Roman Wágner 10. Sophia Adams. PS: Prozatím jsem prověřil Emily a Olivii, mužeš jim věřit.
Lucky se zarazila. "Proč by zrovna Olivia s Emily…" Znovu jí pípnul mobil výstřelem.
"Postupuj podle plánu…. RK." Vzala do ruky tablet. Byl to tablet Rudého krále, ten samý, který měl v sobě tajné bezpečnostní informace. "Počkat, to ne!" Ztuhla Lucky. Všichni se na ní podívali. Vytáhla mobil a vytočila Rudého krále, ale jeho mobil byl opět hluchý. "Ne!" Lucky začala přecházet po místnosti. Zastavila se u tabletu a zapnula ho, ale pořád chtěl heslo, které neznala. Dala ho zpátky do obálky a odešla na půdu. Posadila se tam na postel, vzala telefon a zavolala Anežce.
"Lucky? Co potřebuješ."
"Můžeš uklidnit šéfa. Budete mít Rudýho krále."
"Nemůžeme na něj."
"Už ano. Je mrtvej." Položila telefon. Vytáhla z kapsy fotku Rudýho krále. Neříkala nic. Její tok myšlenek přerušilo klepání. Ve dveřích stála Olivia.
"Můžu?" Lucky schovala fotku.
"Třeba."
"Je ti dobře?"
"A proč by nemělo bejt?"
"Vážně? Nestalo se něco?"
"Ne, ale když už tu jsi mužeš mě obejmout." Olivia to udělala.

Druhý den ráno volala Anežka, že mají tělo Rudého krále, ale Lucky se chtěla přesvědčit sama a tak se sešly Anežkou a Kate na pitevně.
"DNA potvrdila, že se jedná o Williama Dansona. Mohla sis ušetřit cestu, Lucky." Řekla Anežka cestou do márnice.
"Přesto se chci přesvědčit." Přišly do márnice.
"Jak je libo, ale upozorňuju tě, že to tělo nemá obličej." Kate se zatvářila znechuceně. Patolog odkryl prostěradlo, ale obličej byl tak rozmlácený, že nešel vůbec poznat.
"Chci vidět tělo." Řekla Lucky. "Jo, je to on." Odvrátila se tak rychle, jak jen mohla a dala se na odchod, Anežka a Kate šly za ní.
"Co se děje?" Zeptala se Anežka.
"Nic, proč, mělo by?"
"Jak si ho poznala, podle čeho?"
"Mám dobrou paměť na míry, řekněme."
"Jo, ale…" Anežka se odmlčela. "Tak moment, nejsi snad do něj zamilovaná…"
"Co? Nech si ty teorie, víš moc dobře, že jsem vždycky odměřená!"
"A jak si věděla, že je mrtvej?"
"Přišel o ten tablet."
"A to víš jak?" Zamračila se Anežka.
"Jel po mně, takže mi ještě stačil napsat poslední SMS."
"Kde je ten tablet teď?"
"Jak to mám asi vědět?" Dala se na odchod. Anežka se naklonila ke Kate.
"Zůstaň s ní, obávám se, že k Rudému králi měla jistý vztah. Víme, jaký to má následky, když je v takových chvílích sama."
"Já už něco mám. Nemohla by Emily?"
"Emily přijeli rodiče."
"Anežko, ty vážně myslíš, že ho milovala? Sériovýho vraha? A zrovna jeho? Ne nadarmo se mu říkalo Rudý král."
"Kate, Lucky Reeves a William Danson jsou, tedy byli v mnohém stejní, byt on byl zločinec a ona je polda… dva osamělí géniové. Je tedy tak nepravděpodobné, že by Lucky něco k němu cítila?" Kate si povzdechla.
"Fajn, ale můžu s ní být jen do pěti odpoledne." Lucky na ně čekala venku.
"Ano." Řekla Lucky, když k ní Kate přišla.
"Cože?" Podívala se na ní nechápavě.
"Odpověď na tvoji otázku. Ano, jsem v pořádku a nepotřebuju chůvu. Je mi jasný, o čem jste klábosily."
"Jen o tebe máme trošičku strach."
"Zbytečně."
"Ale no tak. Můžeme jít do mekáče."
"Nemám hlad."
"Ty nikdy neodmítáš mekáč."
"Všechno je jednou poprvý."
"Ty se trápíš."
"Celý život, Kate."
"Ne, myslím kvůli Rudému králi." Nasedly do auta.
"Víš co? Zahrajeme si hru." Řekla Lucky naštvaně. "Odteď už napořád nikdo, nikdy a nikde nevysloví jméno Rudýho krále!" Rozjela se domů.

Dva dny, od smrti Rudého krále, Lucky proseděla na gauči s kytarou v ruce, jen slabě brnkala na struny své kytary a hleděla do prázdna. Nebo poslouchala Evanescence. Ani nemluvila, dokonce ani na zvonek, nebo zvonění mobilu nereagovala. Olivia si půjčila klíče od Anežky, aby se k ní dostala a přesvědčila se, že je v pořádku, ale ani to Lucky nedonutilo vydat hlásku. A pokud už se zvedla, tak pouze na toaletu, nebo vyvenčit Amy. Občas hleděla na fotku Rudého krále.
Po dvou dnech vzala do ruky jeho tablet, který měl na zadní straně dokonce stříbrné iniciály RK. Zapnula ho a znovu hleděla na obrazovku, co žádala heslo. Něco tam zaujalo její pozornost. Všimla si, že na obrazovce mimo jiné je také napsáno: "Zbývají 3 pokusy."
Zamyslela se a zavolala Emily. Té se značně ulevilo, jelikož ani jí nebrala Lucky mobil a neotevřela jí, když tam zvonila.
"Lucky si v pořádku??? Není ti nic???"
"Ještě žiju, neboj. Emily, je běžný, aby tablet měl limitovaný zadání hesla na 3 pokusy? Nebo spíš, aby byl vůbec na heslo?"
"Samozřejmě, obojí."
"Vážně? Tablety mají heslo?"
"Jistě i mobily ho mají. Bylo by špatné, kdyby ho neměly."
"Vážně?"
"Ano. Ty to nevíš, Lucky?"
"No, teď už ano."
"Proč se ptáš?"
"Jen tak. Můžeme si promluvit? Chci tě ujistit, že jsem v pořádku."
" Tak za hodinu u mě."
"Kde?"
"V mém druhém domově."
"Jak jinak." Vypla hovor a chystala se jít na stanici.
Dorazila tam s půlhodinovým zpožděním. Emily už na ní čekala.
"Promiň, musela jsem se ještě osprchovat." Emily si povzdechla, když jí tohle Lucky řekla.
"Měla jsi depku, takže se trápíš."
"Emily, všechno je fajn." Usmála se Lucky. Emily se zatvářila nechápavě.
"Takže nemáš deprese?"
"Deprese? V životě jsem nebyla šťastnější." Emily se pořád tvářila nechápavě.
"Lucky, o co tu jde? Tohle je hra?"
"Ano. Zasvětím tě, když zamkneš laborku." Emily ihned uzamknula svoji laboratoř a s Lucky si sedly před počítače.
"Jsem dvě velký uši a pusu mám na zámek!" Vyhrkla Emily nedočkavě.
Lucky začala od začátku. "Michael, ten, o kterým jsem ti říkala, můj první kamarád."
"Ten, kvůli, kterýmu si začala brát drogy, protože ses, znovu podotýkám, zcela nesprávně vinila z jeho smrti, ano vím."
"Tak ten není mrtvej. Morpheus to nahrál, abych věřila, že je mrtvej."
"Vážně? To je skvělé! Hlavně pro tebe."
"Vím o něm pár dní, ještě to zpracovávám."
"To proto tak záříš."
"Co, prosím?" Koukla Lucky na Emily, jestli to myslí vážně. "Já nezářím!"
"Ale ano. A jsi šťastná."
"Ovšem, že jsem, poprvé."
"To ti moc přeju." Objala Lucky.
"Díky, ale to není celé."
"Jen pokračuj." řekla Emily napjatě a narovnala se.
"Když se mě Michael snažil tenkrát chránit před Morpheem, vymyslela jsem mu přezdívku. Byl to lovec nestvůr a jmenoval se Rudý král…"
"Počkej, cože?" Vykulila Emily oči. Lucky se jen usmála. "Rudý král, ten Rudý král, co tu byl, ten o kterém se tvrdí, že je obávaný sériový vrah… To je Michael?"
"Zamotané co?" Usmívala se stále Lucky.
"Ale počkej, vždyť Rudej král je přece…"
"Naživu." Usmívala se Lucky. Emily na ní chvíli civěla, ale pak jí to došlo.
"Ooo, né, ty jedna lhářko…" Na to už se Lucky musela začít smát. "Vy oba!" Pokračovala Emily. "Nafingoval svoji smrt a ty v tom jedeš s ním." Lucky se jen smála. "To není vtipný. Myslela, sem, že máš deprese, bála jsem se o tebe."
"Ano, za to se ti omlouvám."
"No hlavně, že jsi v pohodě."
"Ale kdybys viděla ten svůj výraz." Začala se Lucky znovu smát.
"Ha, ha, ha." Udělala Emily ironicky.
"Ale Emily…"
"Já vím, neboj, nikdo se to nedozví."
"To není vše. Já a Michael od tebe potřebujeme jistou výpomoc."
"Ode mě?"
"Ano."
Lucky podala Emily flash disk "Tady jsou fotky Rudýho krále, mohla bys je upravit, aby to vypadalo, že je mrtvý? Já se proto zítra zastavím."
"To bude maličkost. Ale Lucky, jedna věc… Pokud je Michael skutečně sériový vrah…"
"Já vím, je mi jasný, že tu nemůže zůstat, ale dokud tu bude, budu šťastná, a ten pocit si chci aspoň na chvíli udržet."
"Dobře. Ale víš, to s těma fotkami je porušení zákona… já…"
"Tak to nedělej."
"Pomůžu vám, ale…"
"Já tě s tím nespojím. Klid děláš jen… něco pro mě."
"Dobře. Tobě je jedno, že bys měla malér, co?"
"Udělám pro něj cokoliv."
"Ty ho miluješ…"
"V dětství byl spíš, jako ochranářský bratr, ale teď po těch letech…"
"Chápu."
"Jo v té skřínce v rohu, máš menší poděkování za tu výpomoc." Emily se podívala na Lucky. A potom se šla podívat do skřínky. Bylo tam kafe v obřím kelímku. Emily záhy zazářila.
"Ooo!" Vzala si kafe. "Je mi fuk, jak a kdy si ho tam stihla schovat."
"Půjdu, Amy na mě čeká v autě."
"Jo, dobře." Emily odemkla dveře a objala Lucky. "Opatruj se."
"Ty taky." Usmála se Lucky a dala se na odchod.
"Jo a Lucky?" Zastavila ji ještě Emily.
"Ano?"
"Tohle ti sluší." Lucky se na sebe podívala.
"Vždyť tohle nosím pořád."
"Já nemluvím o oblečení…"
"To nechápu." Zarazila se Lucky, ale nezabývala se tím.

Odpoledne druhý den se Lucky stavila v laboratoři za Emily.
"Ahoj, máš to?"
"Ahoj, jojo, mám to. Chceš to vidět?"
"Ne, dík."
"Vypadá to fakt opravdově."
"Já ti věřím, Emily. Nechci se dívat na fotky mrtvýho Michaela." Emily se zarazila.
"Jo, ou… Promiň." Podala jí flash disk.
"Díky. Musím jít, zatím."
"Co s tím budeš dělat?"
"Zkus hádat." Usmála se a zmizela. Dorazila do jedné kavárny, kde si sedla naproti muži, co už tam seděl.
"Zdravím, agentko. Tak co jste chtěla?" Lucky si nejprve objednala čaj.
"Nazdar. John Banson - novinář, že? Měla bych pro vás článek…"
"Poslouchám."
"Před pár dny zemřel jistý zločinec, William Danson, Rudý král. Mám fotky přímo z toho případu."
"A co byste chtěla výměnou?"
"Jen to, aby to vyšlo co nejdřív a na titulních stránkách."
"Ale jste policistka, tohle nesmíte."
"Já vím, a proto mě berte jako anonym."
"Proč to děláte?" Lucky se uchechtla.
"Proč lidi dělají to, co dělají? Osobní prospěch. Chcete ty fotky nebo ne?"
"Smrt Rudýho krále? To by chtěl každý novinář." Lucky mu tedy předala flash disk. Když pak vyšla z kavárny, poslala Rudému králi sms.
Stálo v ní: "Vše je zařízeno."
"Výborně, teď má část."
Odpověděl ji zpátky.

Na druhý den vyšel v novinách článek o tom, že Rudý král byl zavražděn a na fotky nebyl zrovna krásný pohled, neboť Emily dělala svou práci dobře.
Bylo 30. září devět hodin večer. Lucky vyvenčila Amy. Když přišla zpátky do bytu, Amy se s výhružným vrčením a štěkáním řítila do obývacího pokoje. "Amy, co zase…" Lucky ucítila ve vzduchu pánský parfém. Vytáhla zbraň a šla do obývacího pokoje také.
"Ahoj, už zase zbraň? Myslel jsem, že to už jsme vyřešili." Usmál se Rudý král.
"Michaeli."
"Mé věci jsou zařízené, tak jsem tu. Díky za ten článek."
"Maličkost." Odložila zbraň a šla k němu. "Takže, co teď, obvykle na mě doma nečekají chlapi, co se mi sem vloupali. Rudý král se zasmál. Políbil ji. Chvíli se opět líbali.
"Máš hlad?" Zeptal se, když se odtáhli.
"Vlastně ano, ale obávám se, že má lednice je poněkud prázdná."
"Já se obávám, že by měl někdo mít dohled nad tvýma financema." Poznamenal Rudý král. "Jdeme na hranolky." Začal si oblíkat svůj kabát.
"Hranolky?"
"Mám na ně chuť. Amy můžeme vzít s sebou." Ukázal Rudý král na Amy, která je sledovala ve strachu, že jí tam její panička nechá.
"Teď byla venku."
"Je to Německý ovčák. Neřekl bych, že by jí to vadilo." Vyšli tedy i s Amy. Hranolky koupili nočního stánku.
"Jsi jinej, jinej, než jak se mi jevil Rudý král. Odměřenej, egoistickej, tvrdej, ale, se mnou ty jsi, takovej, jakého tě znám."
"Já jsem já. Tohle je mé pravé já." Podíval se jí do očí. "Lucky, ty víš, kdo jsem. Ty jediná máš přístup ke mně, stejně jako já ho mám k tobě a stejně jako ty máš svou masku, je Rudý král má maska."
"Jo." Šeptla Lucky. "Vím, kdo jsi, jsi Michael."
"Ano."
"Můj Michael." Na to se Rudý král usmál. "A právě ti dám šach mat." Pokračovala Lucky. "Vím, že sis vzal zpátky svůj tablet. Půjčíš mi ho ještě?" Rudý král sáhnul do vnitřní strany kabátu a vytáhl tablet.
"Asi bych měl zmínit, že v něm žádné tajné informace nejsou…" Lucky si tablet vzala.
"Já vím, došlo mi to, když sem si vzpomněla, kdo jsi. Byla to hra, že?" Něco začala něco zadávat.
"Ano a taky test."
"Takže hra. Právě si prohrál." Podala mu zpátky tablet, kde bylo jako heslo její jméno a zpráva o přijetí hesla. Usmál se.
"Ale došlo ti to, až když jsem řekl, že máš ke mně přístup."
"To je jedno. Ale jestli je Rudý král maska, znamená to, že nejsi sériovej vrah?"
"Tím jsem ve skutečnosti nikdy nebyl."
"Tak co teda děláš?" Rudý král Lucky něco pošeptal, ta vytřeštila oči. "Vážně?"
"Ano. Proto jsem se ti taky nemohl ozvat dřív."
"Aha!"
"Vyřiď Emily, že se nemusí bát."
"Jo vyřídím." Řekla Lucky rozpačitě. Poté, co snědli hranolky, se procházeli a došli na Brooklynský most. Zastavili se tam. Rudý král se podíval na město.
"New York, městská džungle… Sice jsem tu párkrát byl, ale i tak si na to žití budu muset zvykat." Lucky se na něj podívala.
"Cos to řekl?" Jen ji mlčky chytil za ruku.
"Dlužím ti tu večeři."
"Tohle nebyla večeře?"
"To byly jen hranolky. Stavím se pro tebe zítra v půl sedmé večer."
Stočili to směrem k Rivington Street.

Druhý den k večeru přišla za Lucky Emily. Lucky se chystala na večeři s Rudým králem. Emily byla v šoku, když viděla, že Lucky má vyndané společenské oblečení. Lucky se na ní podívala.
"Mám si vzít tyhle tyrkysový kratší šaty, nebo tyhle černý delší? Nebo raději tu halenku s tímhle?"
"Ty… ty máš společenské oblečení?" Divila se Emily.
"Aha… takže černé šaty."
"Cože, jak víš…"
"Čtu řeč těla a pohledy. No rtěnka bude rudá symbolicky, jen nevím, jak se navonět. No nejdříve se půjdu převléknout a nalíčit, nesnáším líčení."
"Ty máš i jiné líčení, než to rychlé?" Stále se divila Emily.
"Emily!"
"Promiň, jen není zvykem, že bys ty…"
"Ty věci jsem ve skutečnosti koupila, kdyby je byla potřeba kvůli případům, nečekala jsem, že je použiju za tímhle účelem."
"Dobře, pomůžu ti s tím líčením." Vzpamatovala se Emily.
"Dobře, ale ať je to rychlý."
"Jojo a vlasy ti uděláme do vysokého drdolu. Konečně jdeš taky na rande, Lucky."
"Ale no tak. Co je to vůbec za výraz, rande… Proč to lidi říkají? Zní to, jak nějaká pubertální zábava, rande… Jdeme na večeři."
"A víš, jak tyhle večeře obvykle končí?"
"Mám o tom určitou představu."
"Tak tomu se říká rande."
"Je to večeře, Emily." Trvala Lucky na svém.
"Dobře fajn, večeře." Pronesla rezignovaně Emily. "Je to rande." Říkala si pro sebe. Přesně v půl sedmé se ozval zvonek. Tou dobou už byla Emily s Amy pryč. Lucky otevřela nejprve dveře dole a počkala, až se Rudý král dostane do třetího patra a otevřela mu dveře.
"Páni vypadáš…" Řekli oba naráz, když viděli jeden druhého, což je zarazilo.
"Jsi nádherná." Řekl Rudý král.
"Díky. Ty jsi tak pohledný." Rudý král měl společenský oblek. Učesané vlasy a byl oholený. Lucky z něj nemohla odtrhnout oči, teď mu vynikaly jeho ostré lícní kosti.
"Tak sundám ti ten monitorovací náramek a jdeme." Sundal ji z nohy monitorovací zařízení ani ne během dvou minut.
O necelou půl hodinu později dorazili do restaurace kousek od Manhattanu.
"Dobrý večer, mám tu rezervovaný stůl na jméno Michael Johnson."
"Jistě. Pojďte."
"Tak už ne William Danson?" Zeptala se Lucky potichu.
"William Danson zemřel, vzpomínáš?" Posadili se ke stolu a objednali si jídlo, včetně červeného vína. Donesli jim to v krátkém čase. Lucky se tentokrát snažila jíst slušně a ne se cpát, jak to měla obvykle ve zvyku. "Jaké to je na CSI?" Zahájil Rudý král konverzaci.
"Není to tak zlé, jak se zdálo, občas je tam i zábava, i když ji většinou vyvolávám já a často jsem jediná, kdo se tím baví." Přiznala Lucky.
"Typické…" Usmál se Rudý král. "Proč svojí tetu oslovuješ jako mámu?"
"To je dlouhý příběh."
"Máme čas."
"Po mých rodičích šli zkorumpovaní poldové, svěřili mě Olivii, chtěli, abych byla v bezpečí a měla aspoň nějakou mámu. Jenže pak Olivii přepadli a její rodiče mě dali pryč, ale první dva rok se o mě Olivia starala, proto ji mám za mámu."
"Chápu… Kdyby ti, co ji znásilnili, aspoň chytili…" V Lucky v tu chvíli hrklo. Nejdřív měla pocit, že se přeslechla.
"Cože?! Znásilnění?! O čem to mluvíš???"
"Počkej, ty to nevíš?"
"Liv mi řekla jen, že ji přepadli, nic konkrétního."
"Aha." Rudý král e zarazil. "V tom případě jsem to neměl řikat já…"
"Trochu pozdě, pokračuj."
"To přepadení bylo dost brutální. Tři grázlové, zbili ji a znásilnili."
"Proboha." Lucky se odmlčela. "Proto o tom nemluví."
"Ona to zvládne, je silná."
"Odkud to víš?"
"Jak jsem ji prověřoval."
"To mi pověz, proč si jako první prověřoval zrovna ji a Emily? To jsou mimo tebe jediný dva lidé, kterým věřím bez výhrad."
"Já vim, právě proto. A ted mi řekni, jaký postoj máš ke své práci."
"Nesnášim svou práci, dělám ji jen, abych nebyla ve vězení."
"Ale no tak." Rudý král se lehce ušklíbl, ale zároven se i usmál. "Co to tu na mě zkoušíš?"
"Cože?"
"Tohle vyprávěj lidem kolem sebe, ne mně. Já tě znám a naopak vím, že svou práci miluješ. Mimochodem odznak na opasku ti sluší." Lucky se usmála.
"Máš mě prostě prokouknutou. Ale nemysli si, že já neznám tebe. Tvrdohlavej, egoistickej, umíněnej, musí dokazovat, že má vždy pravdu, ale statečnej a ochotnej udělat vše, pro dobrou věc nebo pro ty, na kterých mu záleží."
"To je v pořádku, měla bys mě znát. Hodně věcí máme společných, Lucky a hodně nás spojuje."
"Já vím."
"A co případy, něco zajímavého?"
"Ani ne. Standart, převážně vraždy a tak, rutina. Myslela jsem, že případ Rudého krále mě rozptýlí."
"A nerozptýlil?" Zeptal se Rudý král se zdviženýma očima.
"Netvrdím, že ne, ale zcela jinak, než bych čekala."
"Je to vtipný, protože si Rudého krále ve skutečnosti vymyslela ty." Usmál se.
"Ano, pro tebe."
"Ty jsi vážně čekala velkého zlého zabijáka, co?"
"Ano, přiznám se, že ano."
"A to i potom, co si uvědomila, že to jsem já?"
"Začala sem mít pochybnosti, ty bys nezabil, tedy jako policajt asi ano, ale vrah? Ne. Ale věděla sem, že mi pravdu řekneš sám, tak jsem hrála tu tvou hru." Mrkla na něj.
"Jsi dobrá." Sledoval ji Rudý král Lucky se zájmem.
"Ale čekala jsem soukromýho detektiva. Tam jsem se sekla."
"Počkej, ty sis vážně myslela, že jsem soukromej detektiv?"
"Ano, myslela." Začala se Lucky smát a Rudý král taky. Strávili v restauraci asi 3 hodiny. Kolem jedenácté večer došli do domu Rudého krále, kde ještě popíjeli víno. Dívali se při tom jeden na druhého.
"Tak, ať máš lepší život, než dosud a jsi šťastná." Připil Rudý král nakonec Lucky.
"Teď když vím, že žiješ a jsi tu, jsem šťastná."
Opět se políbili, ale tentokrát nezůstali jen u polibků. Poté, co se dostali z šatů, se jejich ruce dotýkaly snad všude a rty nezůstali jen na rtech, ale to už se přesunuli do ložnice.

Druhý den Emily velmi vyzvídala, jakou měla Lucky noc. Téměř hypnoticky na ní upřeně zírala a čekala, co ji Lucky poví. Lucky si všimla, že je Emily roztěkanější, než obvykle. Když ji Lucky ve zkratce pověděla, co v noci bylo, Emily byla nadšená.

Druhého října, kolem osmé hodiny večer se Olivia Connorsová vracela z práce. Před jejím domem stál Rudý král.
"Zdravím, kapitánko."
"Vy?" Divila se Olivia. "Jste mrtvý."
"Ve skutečnosti ne."
"Že mě to nepřekvapuje. Co chcete?" Bylo na ní znát, že z něj není nadšená.
"Můžeme si promluvit?"
"My? Není o čem mluvit, vy jste extrémně nebezpečný zločinec, máte být v lepším případě za mřížemi, kdybych mohla, strčím vás tam osobně." Rudý král protočil oči, sáhl do vnitřní strany kabátu, a podal Olivii jakýsi průkaz. Podívala se na něj.
"To je vtip?" Zeptala se nevěřícně, když si prohlédla průkaz.
"Obávám se, že ne, kapitánko, chcete si to prověřit?"
"Vy jste skutečně…"
"Ano. Tak můžeme si promluvit?" Olivia vrátila Rudému králi průkaz.
"Co byste potřeboval, agente Johnsone?"
"Tady ne, probereme to u mě, je to bezpečnější místo. Mám tu auto, pojďte." Olivia tedy odjela s Rudým králem. Doma Rudý král udělal čaj a posadili se do obývacího pokoje.
"Mohu se vás na něco zeptat, agente?"
"Prosím, ptejte se."
"Víte, co se píše v novinách o vás a agentce Reevesové?" Rudý král se usmál.
"Ano, to vím."
"Co mezi vámi ve skutečnosti je?" Zeptala se Olivia se zájmem.
"Velmi pevné, blízké přátelství doprovázené sexuálním stykem." Vyhrkl Rudý král. Olivia na něj jen zůstala koukat, neschopná slova.
Zamračil se. "No co, to je podle wikipedie definice lásky, nevím, jak tomu vy, normální lidé říkáte." Na to už Connorsová reagovala.
"Partnerský vztah, chození, přítel, přítelkyně…"
"To první zní rozumně. Nevadí vám to, doufám?"
"To je volba Lucky volba, ale zlého má za sebou dost, tak ji neubližte."
"To nemám v úmyslu."
"Lucky mluvila o kamarádovi z dětství, to ste vy, že? Ale Lucky myslela, že ste mrtvý. Dostalo ji to na dno."
"Já vim. Má údajná smrt byl Morpheův plá, jak zlomit nás oba. Byl bych Lucky našel dřív, ale jsem… Tedy byl sem v utajení léta, nešlo to. Pochopim, když mi to budete vyčítat."
"To ne. Děkuju vám, že ste jí byl tenkrát oporou. Jsem vašim dlužníkem."
"Nejste. Udělal jsem, co bylo správné z vlastního rozhodnutí a udělám to kdykoliv znovu. Ale teď k věci. Potřebuju po vás laskavost, tedy spíše dvě."
"Po mně?" Divila se Olivia.
"Ano. Musím do Washingtonu, předpokládám, že v ACC nejsou moc nadšený, z toho, jak jsem svévolně prozradil své utajení a nechal pohřbít Rudého krále. Už mi volali. Chci s sebou Lucky vzít."
"To se máte na co těšit…Lucky, nemá vzhledem ke své podmínce, povoleno opustit stát New York, pokud jí ho neudělí ACC."
"Já vím, ale vy jste její dohled, s vámi vycestovat může."
"Pokud máte v plánu se vracet, tak to bez ní snad vydržíte, ne?"
"To ano, ale vzhledem k tomu, že o ní můj otec nebezpečně jeví zájem, bych byl radši, abych ji měl pod osobním dohledem."
"Dokážu ji ochránit."
"Já o tom nepochybuji, když jde o vaší neteř.Lucky nedávno postřelili a my oba víme, kdo na ní toho střelce poslal. V zájmu její bezpečnosti bych opravdu byl klidnější, kdyby letěla."
"Tak dobrá." Souhlasila s povzdechem Olivia. "A ta druhá věc?"
"Jo ta… chci u vás pracovat."
"Prosím?"
"Chci zůstat u ACC jako agent CSI, u vás."
"Už teď tam mám bouřku jménem Lucky Reeves, mám k ní přidat ještě severní vítr? Bez urážky, ale vy dva se moc nelišíte." Rudý král měl, co dělat, aby se nezačal smát.
"Já nemám takové problémy s rozkazy."
"Jo, to je vidět."
"Em… slibuju vám, že se budu snažit Lucky napravovat."
"Neslibujte. Vezmu vás, když vás ACC pustí."
"Děkuji. Odlet je zítra v deset večer." Když domluvili, zavezl Rudý král Olivii zpátky domů.

Ještě ten večer se Rudý král zastavil u Lucky a s sebou měl pizzu.
"Vzhledem ke stavu tvé lednice jsem přinesl večeři."
"Jo bezva. Jaká to je?"
"Hawai."
"Jo, super, ale hlavně, žes přinesl i sebe." Rudý král odložil krabici s pizzou na stůl do obývacího pokoje. Lucky ho upřeně sledovala, což opět vedlo k pár polibkům.
"Ještě je tu pár věcí, které je potřeba probrat." Řekl Rudý král. A vytáhl jakousi krabici. "Nejdřív tady máš tohle." Předal krabici Lucky. Nebylo to zrovna lehké. Lucky to otevřela. Byl tam stříbrný Taurus pt92 s černou rukojetí. Lucky se na něj podívala. "To je na obranu. Služební zbraň je sice fajn, ale soukromá je lepší." Vytáhl papíry. "Tady jsou dokumenty k té zbrani, už je registrovaná na tvé jméno."
"Ale jak jsi mohl tu zbraň registrovat na mě, bez mého zbrojního pasu, mé občanky a tak podobně?"
"Mám pár dobrých známých a většina z nich mi dluží laskavost."
"Zdá se, že kontakty Rudého krále jsou skutečné…"
"To ano. Druhá věc, sbal si věci, zítra odlétáme do Washingtonu. Musím do ACC a nechce se mi tě tu nechávat samotnou." Lucky zprvu nevěděla, co na to říct.
"Ale Michaeli, já nemůžu…"
"Vše je zařízeno, s Olivií jsem mluvil. Letí taky."
"Cože? Ona letí taky?"
"Musí, je tvůj dohled."
"To jsou novinky."
"Já vím. Ale teď se pojďme najíst." Sedli si na pohovku a pustili se do pizzy.

Čtvrtého Října ráno přistálo letadlo ve Washingtnu. Potom, co se Rudý král, Lucky a Olivia Connorsová ubytovali v hotelu a všichni tři si zašli na snídani. Vydali se rovnou do utajené Anti zločinecké korporace ACC. Přijali je téměř hned, ale na šéfa Rudého krále museli přece jen chvíli čekat. Po nějaké době konečně přišel do kanceláře.
"Zdravím, kapitánko Connorsová, i vás Agentko Reevesová." Pozdravil je.
"Hádám, že mě vřelý pozdrav nečeká." Ozval se Rudý král dřív, než stačil šéf něco říct jemu. Nemýlil se.
"Agente Johnsone, víte vůbec, co jste udělal?" Přešel jeho šéf do naštvaného a vyčítavého tonu.
"No… Nebyl jsem ani sjetý ani opilý, takže ano, vím, co jsem udělal."
"Neopovažujte se na to dělat vtipy, agente, vy jste se snad úplně zbláznil." Zvýšil šéf hlas.
"Ne, jen zamiloval, ačkoliv v mnoha ohledech je to to samé."
"Můžete to začít brát vážně?"
"Já to beru vážně, co vás vede k domněnce, že to tak neberu?" Během jejich hovoru se Olivia naklonila k Lucky.
"Jako bych já rozmlouvala s tebou o tvém průšvihu, úplně stejný."
"Jo, je to borec." Pronesla Lucky. Zatímco šéf Rudého krále pokračoval ve svém rozhořčení.
"Vy jste prozradil své utajení a pohřbil Williama Dansona."
"Chtěl jsem vám to usnadnit."
"Usnadnit co?"
"Už nechci být agent v utajení, chci pracovat v CSI v New Yorku."
"To myslíte vážně?"
"Naprosto."
"Agente, nemůžete se jen tak přeřadit, jste důležitým článkem k dopadení Morpheuse."
"Jo a jak?!" Zdálo se, že tentokrát se naštval sám Rudý král. "Sedm let, jsem v utajení, sedm let pro vás získávám informace, sedm let riskuju svůj krk, to poslední mi nevadí, to je holt riziko policejní práce, ale i přes těch sedm let ten… ten netvor stále běhá po světě a je volný, tak mi k sakru řekněte, k čemu to bylo?!"
"Vy agente znáte lidi lépe, než kdokoli jiný. Zločinci, jako Morpheus jsou proti smrti pojištění, mají své nástupce. Samozřejmě chceme zničit Morphea, ale i s jeho lidmi, když totiž smečce zabijete vůdce, brzy se jeho místa ujme druhý nejsilnější ze smečky, a tomu my chceme zabránit."
"Fajn, tak si na to najděte jinýho agenta, protože já odlétám do New Yorku, ať se vám to líbí nebo ne."
Šéf se podíval na kapitánku Connorsovou:
"Vy s tím souhlasíte?"
"Vzhledem k tomu, jaký mám podstav lidí - ano." Vyjádřila se Connorsová. Šéf se podíval na Rudého krále, tedy teď už spíš jen na Michaela.
"Jak chcete, ale pamatujte, ještě jedna svévolná akce a z ACC letíte!" Michael se usmál.
"Děkuji a mohu požádat laskavost?"
"Víte, že se někdy chováte jako arogantní vůl?"
"Jo, to mi lidé říkají."
"Co tedy ještě chcete?"
"Změnit jméno."
"Z jakého důvodu?"
"Nehodlám mít jméno svého otce." Šéf si tedy vzal papír.
"A nové jméno?"
"Michael King."
"Bude to za týden, včetně občanky."
"Já vím." Ještě chvíli tam diskutovali, takže se v ACC zdrželi docela dlouho.
"Není na změnu jména potřeba, já nevím, něco vyplnit a netrvá to mnohem déle?" Zeptala se Lucky, když vyšli.
"Normálně ano, ale přes ACC je všechno hned, mají moc." Odpověděla Olivia.

Třináctého října se vrátili do New Yorku. Když přišli do CSI. Emily se k nim hned rozeběhla. Uklouzla jí ale noha na právě vytřené podlaze a než se nadála, byla na ní celá. Všichni tři ji s údivem sledovali.
"Nic mi není." Zvedla se a všechny tři postupně objala a ve své laboratoři připravila uvítání pro Michaela. Michael podepsal pracovní smlouvu, vzal si věci a prošel si celou CSI, aby se, jak to sám nazval, spojil s novým pracovním místem.

Objednala si čaj s mlékem a počkala, až jí ho udělají. Sedla si s ním ke stolu, kde už seděl muž, co četl noviny. Ten muž byl Morpheus.
"Poslední měsíc jsou v novinách zajímavé články." Začal mluvit. "Agentka Lucky Reeves s New Yorkské kriminálky CSI a známý sériový vrah Rudý král jsou milenci. A jen o pár dní později se člověk dočte, že Rudý král byl zavražděn. Je k nevíře, co se to v New Yorku děje." Morpheus odložil noviny a podíval se na ní. Podala mu fotky. Byli na nich Lucky a Michael spolu. Fotky byli z toho večera, kdy jedli hranolky a procházeli se.
"Myslím, že tohle to jen potvrzuje."
"Jak odporné." Odložil Morpheus fotky. "Co se tam děje teď?"
"Lucky už je zpátky, on je pořád s ní, zdá se, že teď s ní bude dokonce pracovat." Informovala ho.
"Takže, to znamená, že ten parchant mě zradil, protože je jasné, že to byl vždycky polda. Měl jsem toho zmetka zabít hned, jak se narodil. Ani jeden nic netuší?"
"Ne. Lucky mi věří, řekla jsem jí, že jsem adoptovaná a že mám změněné příjmení."
"Dobrá. Dál mě informuj. Udělám si kratší výlet do New Yorku a připomenu Lucky, že jsem pořád tady." Morpheus hodil na stůl peníze a odešel.

Doktor Lucky konečně uschopnil. Poslední večer před návratem do práce se Lucky a Michael opět procházeli. Lucky se Michaela držela za rámě. Zdálo se, že se dobře baví a stačilo jim k tomu jen povídání. Začal se ozývat zvuk vrtulníku a přibližoval se. Nevěnovali tomu pozornost, dokud je ze shora neosvítily světla. Vrtulník přistál několik metrů přímo před nimi. Vystoupil z něj Morpheus. Lucky v tu chvíli ztuhla a nebyla schopná ničeho. Michael rychle tasil zbraň a namířil na něj. Morpheus sám zbraň nevytáhl, ale jeho dva lidé ano a mířili na Michaela i Lucky. Michael se postavil tak, aby ji případně mohl krýt.
"Zdravím, děti." Promluvil Morpheus. Podíval se na Lucky a usmál se. "Tvůj strach se mi líbí." Kouknul na Michaela. "Měl bys vědět, že zradu nesnáším."
"Já tě nikdy nezradil, protože já nikdy na tvý straně nebyl." Odpověděl Michael.
"Zdá se, že je to tak. A ty Lucky, však ty o mně ještě uslyšíš."
"K ní se ani nepřiblížíš, je pod mojí ochranou."
"No tak, Michaeli, podívej se, jak jsi trapný."
"A ty jsi zlý, sexuálně zvrhlý psychopat, trpící schizoidnímí bludy." Morpheus se zasmál.
"Zlý, sexuálně zvrhlý psychopat, to jo. Ale bludy? Ne. Jen nemám svědomí a cit a to mi dává plnou svobodu."
"Já tě jednou dostanu."
"Ty sentimentální ubohej hlupáku. To já jednou zabiju tebe a pak jí." Kouknul znovu na Lucky. "Nebo opačně, to teď nevím, ale nejdřív si spolu užijeme zábavu, tak se mějte děti." Nastoupl zpátky do vrtulníku, který během chvíle odletěl. Michael schoval zbraň a začal se věnovat Lucky.
"Lucky! Jsi v pořádku?"
"Jo já jen… já…"
"To je dobrý." Přitisknul ji k sobě. "Neboj se, ochráním tě, vždycky tě ochráním. Slíbil jsem ti to." Držel ji pevně. Druhý den, ráno už se chystali jít do práce a Lucky už měla boty, zatímco Michael ještě stál neoblečený, a zdál se zamyšlený. Přišel nakonec přímo k Lucky.
"Lucky já… no… vím, jací oba jsme a já skoro celou noc přemýšlel, nad tím, co se stalo včera. A došlo mi, že dokud mám tu šanci ti to říct, měl bych odhodit to ego a občas to říct… Miluju tě a chci, abys to věděla."
"Já to vím, Michaeli a taky tě miluju." Dívala se mu do očí. Trochu je to zdrželo, takže do práce přišli o to více později, což konec konců u Lucky Reeves nebylo nic nového.

6 Rudý král (2/3)

6. března 2018 v 19:20 | Lucky14 a Panežka |  Lucky Reeves 1. série

Druhý den ráno, kolem půl desáté naložila Lucky do Auta Amy a chystala se jet do práce.
"Nedostal jsem odpověď na poslední dvě zprávy." Ozvalo se jí za zády. Otočila se. Rudý král přišel blíž.
"Já ráda hraju hry." Začala Lucky. "Ale ne tyhle."
"Jaké máš na mysli?"
"Chceš mi poplést hlavu. Ale na to já nejsem."
"Myslím, že jsi. Přede mnou nemusíš hrát tu hru. Vím, jaká jsi, jaká jsi doopravdy."
"Ne, nevíš."
"Mám to jmenovat? Jsi: neštastná, citlivá, emotivní, zraněná, osamělá, ztrápená a toužíš po někom, kdo tě zbaví tý bolesti a vyplní tu díru, tu prázdnotu, ale jsi v tom tak dlouho, že se bojíš změny, a tak každýho odháníš a předstíráš, jak jsi tvrdá, ale v hloubi…"
"Stačí! Pak jistě víš, že nejsem holka na jednu noc."
"Nikdy jsem si nemyslel, že jsi."
"Nechci vědět, na kolik žen jsi to zkoušel?"
"Jsi první, neboj. No… Pojďme na večeři, dnes večer."
"Nevím, jestli je vhodný chodit na večeři se sériovým vrahem.
"Aha, takže… líbat se se mnou ti nevadilo, projevíš strach o to, zda jsem v pořádku, ale najednou je tu problém?"
"Jsi Morpheův syn."
"Jo ták, takže o tohle tu jde…"
"Ne, já se jenom…"
"Na něco se tě zeptám, bojíš se mě?"
"Cože?"
"Bojíš, že mě poslal můj otec? Že se jen snažím získat tvoji důvěru? Že tě unesu zpátky k němu?" Zkusil sáhnout do vnitřní strany kabátu. Lucky v tu chvíli dala ruku směrem ke zbrani.
Rudý král toho nechal. "Aha. Fajn." Otočil se k ní zady, ale neodcházel. "Zákon nerozlišuje vraždu. Jsem zabiják, to nepopírám, ale zabíjím, když musím - žoldáky, překupníky zbraní, nájemný vrahy. Zkrátka, ty, co po mě jdou, jinak bych ten mrtvej byl já. Jsi polda, použila jsi zbraň?"
"Jo, ale jinak…"
"To nešlo? Rozdíl je v tom, že já jsem na opačné straně, jsem zločinec, podle zákona tedy sériový vrah. Já nezabíjim pro zábavu. Nemám z toho potěšení, neunáším děti a netýrám je a nemám potřebu, já nevím co, být vládcem světa. Nejsem jako můj otec. Jsem stejně tak jeho obětí jako ty, dělal mi to, co tobě, musel jsem se dívat, jak mi zavraždil matku. Je to stejně můj nepřítel, jako tvůj."
"Willieme, ten…" Pokusila se ho Lucky přerušit. Ale jen se k ní otočil a pokračoval.
"V osmnácti letech se mi podařilo utéct."
"Co?" Vytřeštila Lucky oči. "Tys tam byl taky? V tu dobu kdy já a…"
"Ty a kdo?"
"Na tom nesejde, on kvůli tomu zemřel." Rudý král se odmlčel.
"Aha… Nestihl jsem tě vzít s sebou, tak jsem poslal anonymní udání. Zbytek snad znáš."
"Anonymní udání… To jsi byl ty???" Koukala na něj zaskočeně.
"Ano. Ale jestli si myslíš, že jsem stvůra, jako on, pak bys měla vzít tu zbraň a zmáčknout kohoutek!" "Wille…"
"Kdo je Rudý král, Lucky?" Zeptal se najednou a otočil se k ní. Tázavě se na něj podívala.
"Cože?"
"Kdo je Rudý král?" Zopakoval. "Kdo jsem?"
"Já nevím, netuším, jak to myslíš. Nic moc nevím, poprvé sem tě viděla až z fotky FBI." Rudý král se otočil.
"Najdi odpověď na mou otázku." Dal se na odchod. Lucky ho jen sledovala neschopná, cokoliv říct nebo udělat. Z jiné strany se k Lucky blížil cizí muž. Rudý král, který byl už slušný kus dál, ho zaregistroval. Něčím mu přišel podezřelý, ale nevěděl čím, sledoval ho. Jak se muž blížil k Lucky, sáhl do vnitřní strany saka. Jak ji vytahoval zpátky, zahlédl Rudý král něco lesklého.
"To ne!" Natáhl se po zbrani.
"Reevesová…" Promluvil muž. Až v té chvíli si ho zmatená Lucky všimla. Vystřelil. Jen o vteřinu na to ho zasáhla smrtelně vystřelená kulka ze zbraně Rudého krále. Lucky trefila kulka do dolní části hrudníku. V tu chvíli se ocitla ve svém paláci mysli, v Laboratoři Emily, která tam stála před ní.
"Palác mysli je fajn, ale ne pokud na něj máš pár vteřin. Vzhledem k tomu, kde ta kulka je, je 90% jistota, že zemřeš. Takže musíme zvýšit šance na přežití. Nebude to jako ve filmu, nevydáš zvuk a nepadneš k zemi. To ty musíš spadnout, ale pozor, špatná traektorie pádu tě zabije. Objevil se Dan. "První věc, co tě zabije, je krvácení. Je to průstřel, nebo je kulka uvnitř?"
"Já nevím." Odpověděla Lucky ve svém paláci.
"Zjisti to." Řekli oba. Objevila se Anežka.
"Co je za tebou, Lucky?"
"Auto."
"Takže, kdyby to byl průstřel, slyšela bys bud zvuk tříštícího se skla, nebo odrazu kulky. Cos slyšela?"
"Nic."
"Takže kulku máš v sobě." Řekla Emily.
"To je dobře." Řekl Dan "Zadržuje většinu krve, takže tam musí zůstat."
"To znamená, že musíš spadnout dozadu." Řekla Emily. "Mělo by to vyjít, spadni dozadu."
Lucky padla k zemi směrem dozadu. Rudý král k ní přiběhl s mobilem u ucha.
"Potřebuju ihned sanitku, Rivington Street 221, parkoviště, střelné poranění hrudi, mladá žena." Odložil mobil. Lucky se mezitím ve svém paláci mysli, ocitla na pitevně.
"Co tady dělám?" Na pitevním stole před ní se objevilo její mrtvé tělo. Lekla se. "Co to kurva?!"
"To je šok." Objevila se tam zničeho nic Emily. "Upadáš do šoku. Další věc, co tě zabije. Najdi ve svém paláci něco hezkýho, hezký vzpomínky, hned!"
"Ale já nemám hezký vzpomínky!"
"Musíš mít, jinak zemřeš. Musíš najít něco, co tě uklidní, nebo někoho hned!" Lucky se rozeběhla pryč, běžela svým palácem a hledala něco, co by jí pomohlo.
"Lucky, no ták, podívej se na mě. Neupadej do šoku, zůstaň se mnou!" Jak se ji Rudý král snažil udržet při smyslech, objevila se v jejím paláci mysli Olivia…
"Mami?" Lucky zabrzdila, celá udýchaná.
"Pojď sem." Natáhla k ní ruce. Nemusela to říkat dvakrát. Přitiskla se k ní, objala ji: "Už je dobře, jsem u tebe." Držela jí pevně.
Lucky se podívala na Rudýho krále.
"Umírám…"
"No to si zkus!" Držel ji za ruku. Ozvalo se houkání sanitky. "Dál to musíš zvládnout sama." Zvednul se a zmizel. Lucky se ho Marně snažila neztratit s očí.
"Wille. Aaach." Ucítila úmornou bolest. Něco podobného se dělo i v jejím paláci mysli.
"Auuu"
"Teď příjde bolest." Objevila se znovu Emily. "Není pravda, že postřelený člověk bolest skoro nevnímá. To zranění je velké, hluboké a máš vnitřní krvácení, bude to bolet a hodně. Musíš to zvládnout, nebo tě ta bolest k smrti vyčerpá."
Poskytli jí první pomoc, naložili ji do sanitky a rozjeli se co nejrychleji do nemocnice. Lucky zatím cítila šílenou bolest a to i ve svém paláci mysli.
"Sakra!" Lucky se svíjela ve velkých bolestných křečích, ale přesto si všimla schodů přímo před ní, které vedly kamsi dolu, a všimla si i toho, že tam jsou dveře. I přes příšerné bolesti se tam vydala. Trvalo to dlouho, i přestože schodů bylo pár. Otevřela dveře a vešla tam. Místnost byla ponurá a šedá a na jejím konci stál zády otočený muž.
"To ne..." Pronesla Lucky s obavami a vprostřed místnosti spadla na kolena. "Ty tu nejsi, nemůžeš tu být."
"Myslíš?" Otočil se muž.
"Ne to není…"
"Možné? Proč by nebylo?" Usmál se Morpheus. "Když jsem ve tvém podvědomí, to já vždycky provázím tvou bolest, jaká pocta." Přišel až k ní. Lucky zatím bolest položila na bok. Morpheus se sklonil "Musím říct, že jsem zklamán, takhle hloupě se nechat zabít, ajajaj."
"Ještě žiju." Odsekla mu Lucky.
"Dlouho nebudeš, máš tak pár minut, možná míň." Lucky se pokusila zvednout. Přitisknul ji zpátky k zemi. "Neboj, bude se ti to líbit… Ten klid, samota, věčnost. Neboj se, ta bolest zmizí, slibuju. Umři už."
V tu dobu už Lucky byla na sále.
"Dělejte něco, ztrácíme ji!" Monitor ukázal rovnou čáru. "Potřebuju defibrilátor!" Začali ji oživovat.
"Je to tu." Usmál se Morpheus. Lucky tam ležela s téměř už zavřenýma očima a nehýbala se, ale pořád tam ještě byla. Morpheus si zpíval. "Hra končí, opona se zavírá, Lucky Reeves umírá. Lucky slyšíš mě ještě? No zřejmě jo, když jsme ve tvém paláci. Představ si, kdo všechno bude brečet, třeba Emily, jo ta bude brečet hodně… Myslíš, že bude brečet Henry? Těžko říct. Kate bude brečet a Holly asi taky, i Anežka, dokonce i tvůj pes a co Rudý král, bude smutný? Možná… Olivia… Ach chudák, sotva tě našla, hned tě zase ztratí, to nepřežije, nejspíš se zhroutí. Jak smutné… Lucky ale najednou otevřela oči.
"Olivie…"
"Co je?! Co děláš?!" Sledoval ji Morpheus. Lucky se začala, plazit zpátky ke dveřím. "Ne, nevracej se! Lucky!" Lucky se podařilo dostat ven z té příšerné místnosti. A i když to trvalo, dokázala se snad silou vůle vyšplhat i po těch schodech.
Po osmdesáti sedmi vteřinách a několika pokusech o oživování, naskočil Lucky zpátky puls.
Lucky byla během toho, co byla ve tvrdém spánku, ve svém paláci mysli, ve kterém byl i Rudý král, ačkoliv tam byl jen součást jejího podvědomí.
"Jsem živá?"
"Ano."
"Díky."
"Mně neděkuj, já jsem ty, ale můžeš mi poděkovat tím, že vyřešíš, kdo jsem."
"Už zase tahle otázka? Řekla jsem Williamovi, že to nevím a ty jsi mé podvědomí, já málem umřela, takže mě nech vydechnout." Rudý král se zasmál.
"Nemůžu. Ta jeho otázka ti tak leží v hlavě, že na ní musím pořád myslet."
"Takže na ní myslím já? Proč?"
"Asi je důležitá."
"Něco mi uniká… chybějící článek."
"Výborně Lucky."
"Něco, na čem ti moc záleží. Nejspíš to vysvětluje i to, proč mám pocit, že jsi mi něčím povědomý" Rudý král přikývl.
"Ano."
"A je to někde v mé paměti."
"Ano." Lucky Procházela svůj palác a brala do rukou dokumenty a knihy.
"Procházím svou pamětí. Není tu nic, co by mě dřív spojovalo s Rudým králem, ani stopa, proč bych měla vědět, kdo je Rudý král."
"Pak musíš do trezoru."
"Tam nikdy!"
"Tady odpověď není a musí tu být, takže zbývají zamčené vzpomínky. Vím, že to bolí a že máš strach, ale musíš najít, kdo jsem."
"Ne, Willieme, tohle nemůžu."
"Odblokuj své vzpomínky!"
"Proč?"
"Protože, jinak hodně ztratíš."
"To už jsem ztratila. Michaela před 9 lety. Vzpomínky na něj jsou zamčený v tom trezoru. Jeho smrt jsem nikdy nezvládla. Proto jsem taky skončila na drogách."
"Já vím. Ale Michael dával v sázku svůj život, protože chtěl ochránit ten tvůj a Tys na něj zapomněla, to ti přijde správný?"
"Nezapomněla."
"Ne? Jak vypadal? Jaký měl oči, jaký měl vlasy, hlas?"
"To já už nevím." Na to se Rudý král podíval směrem k trezoru. Lucky zavrčela: "Nesnáším svoje svědomí. Udělám to, kvůli Michaelovi." A sama se podívala k trezoru, který v jejím palác paměti znamenal zablokované vzpomínky.


Emily se přiřítila do nemocnice. Na recepci narazila na Henryho.
"Henry? Henry! Co je s Lucky?!" Emily se na něj dívala s panickou hrůzou v očích.
"Ahoj Emily, bude potřebovat hodně klidu a několik dní rekonvalescence, ale bude dobrá."
"Takže zkráceně řečeno, Lucky žije."
"Co? Jo."
"Protože když slyšíš, že někoho postřelili, automaticky počítáš s tím, že to nepřežije."
"Klid Emily. Doktor říkal, že je sice zázrak, že přežila, ale bude v pořádku." Emily si oddychla a začala se uklidňovat. "Ale je na JIPce, pustí k ní jen Olivii, musíme pár dní počkat. Olivia mezitím přišla za Lucky. Ta na ní pomalu otočila hlavu a vypadala, jako kdyby ji přejel nákladní vůz. Olivia si také oddechla.
"Ach Lucky! Tys mi tedy nahnala strach." Lucky pár vteřin trvalo, než ji poznala. Zasyčela bolestí.
"Přece bych tě tu nenechala samotnou, ale… Šíleně to bolí."
"Dostáváš léky na bolest, ale nemůžou ti dát Morfium, kvůli vaší drogové minulosti.
"A nemůžeme to risknout? Strašně to bolí." Olivia se posadila k ní a vzala ji za ruku.
"Vydrž zlato. To bude dobrý."
"Díky. Zajímavý, ono to vážně pomáhá."
Olivia ji držela za ruku a hladila palcem. Po nějaké chvíli začala mluvit.
"Já i FBI se domníváme, že střelce na tebe poslal Danson, tedy Rudý král, jenže kdo zabil toho střelce? Z vaší zbraně se nestřílelo." Lucky se zasmála.
"Rudý král, že by mě chtěl… to nikdy. On zabil toho střelce."
"Takže Danson zabil toho střelce?"
"Ano. A zavolal sanitku."
"Ty toho střelce znáš?"
"Ne."
"Co tam dělal Danson?"
"Will? Chtěl mě pozvat na večeři."
"Ehm, jasně.. Takže on tě zřejmě nechtěl zabít."
"Ne."
"Dobrá. A opovaž se jít s Dansnem na večeři." Lucky pokrčila rameny.

Po šesti dnech přesunuli Lucky na normální pokoj. Když byla sama, zavřela oči.
"Tohle je, abych už na tebe nezapomněla Michaeli." Řekla nahlas. Ve svém paláci mysli otevřela trezor. Když usnula, procházela dlouhou chodbou, až došla, jako pozorovatel do jedné své vzpomínky. V ní byla Lucky s Michaelem, ten měl hlas identický s Rudým králem, protože on byl Rudý král. Teď, když byla vzpomínka úplná, poznala ho. Jakmile ji ve snu došlo, že Michael žije, vzpomínka zmizela.
"Co? Kde… Rudý král k ní náhle přišel. Jen ho objala. Náhle se za ním objevil Morpheus s nožem v ruce. "Pozor!" Lucky prudce a s leknutím otevřela oči.
"Jen klid." Ozval se hlas, který znala. Podívala se jeho směrem. "Jsou to jen sny." Dodal Rudý král. Který u ní stál převlečený za doktora.
"Michaeli, ty… ty jsi…"Začaly jí téct slzy a bylo to ve velkém. Objal ji.
"Jsem tu." Ani se nehnuli. Trvalo to asi půl hodiny.
"Ale jak… Já myslela, že… Vždyť jsem viděla, jak tě nechal zastřelit."
"Byly to uspávací kulky, co způsobovaly jen povrchové zranění. To, že jsem se k tobě dokázal dostat i po tom masakru to, žes mě viděla údajně zemřít… Celý to byl jeho plán a my na to skočili. Potom, co ti zlomil to rameno a všiml si mé reakce, mu došlo, že k sobě máme blízko, tak nafingoval mojí vraždu, aby tě zlomil."
"A taky zlomil. Skončila jsem kvůli tomu na drogách."
"Já vím."
"Devět let, Michaeli, devět let! Mohl jsi, ne… měl jsi mi dát vědět!"
"Musel jsem počkat, až budeš schopná to psychicky zvládnout."
"Cože?"
"Vždyť ani Rudej král ti nic neříkal, kdybych ti zavolal: Ahoj, já jsem Michael, nevěřila bys mi a byl by to takový šok, že…"
"Jo, to máš asi pravdu." Lucky se usmála. "Takže Rudý král, vida." Usmál se.
"Tak už víš, kdo je Rudý král?"
"Lovec nestvůr, Morpheova zhouba. Rudý král je přezdívka, kterou jsem ti dala, potom, co ses mu postavil na odpor, když ses mě zastal."
"Ano."
"Zachránils mě. Tenkrát i teď."
"Nebudeme to rozebírat, že ne? Nicméně chci svou odpověď na tu večeři."
"Nech toho."
"Čeho?"
"Znáš odpověd, vidíš, jak na tebe reaguju, takže už to dávno víš a já vím totéž. Což ti zároveň dává odpověď na tu tvou večeři."
"Nikdy jsem neřekl, že tě miluju."
"Ani já ne." Usmála se a potom řekli oba shodně:
"Ale tohle není těžká dedukce."
"Takže je zbytečné to rozebírat." Řekl Rudý král.
"Jsme dva asociálové, držme se toho."
"Dobrá. Pojďme na tu večeři." Lucky si povzdechla.
"Nemůžu."
"Důvod?"
"Levá noha." Řekla pouze.
"Já vím, že máš monitorovací náramek."
"Olivia mi hodně povoluje vodítko, ale tohle by neprošlo."
"Tak ho sundáme."
"Jo, jsem ten typ, co to nikdy nezkoušel. Najala jsem si na to týpka, místo sundání to spustil a pak zdrhnul."
"Tch.. Amatér… Já ho sundám."
"Vážně? Ale proč? Do restaurací můžu."
"Tys začala s tím náramkem." Usmál se. "Ale chápu." Pak se ale zatvářil vážně: "Potřebuju laskavost."
"Co tak ode mě může chtít Rudej král."
"Kde má CSI pitevnu?"
"O útvaru mluvit nesmím."
"Já vím, že CSI je tajný útvar, který spravuje ACC a i o té vím."
"Jak?"
"Myslíš, že si ACC najímá jen hodný lidi? Když potřebujou nějakou jednorázovou akci, najmou si někoho, jako například mě. Jsem pod dohodou o mlčení."
"Takže ani oni nehrajou fér."
"To jsem neřekl, ale v zájmu vyššího dobra je občas potřeba porušit pravidla."
"Fajn."
"Co ta pitevna?"
"Vše máme rovnou tam, jsme samostatní. Proč?"
"Potřebuju si tam něco ověřit, mám jisté podezření. A ty máš přístup."
"Chceš, abych ti tam snad něco našla."
"Ne. Chci tam jít sám. Tedy sám se přesvědčit a k tomu tě potřebuju. Potřebuju, abys mě tam dostala, až budeš moci."
"No jistě." Zasmála se Lucky. "Heleďte, tady tohle je Rudý král, zabiják, kterýho chce dostat každej polda, přivedla jsem ho na policii, jen ho vezmu na pitevnu, aby se na něco mrknul."
"A proč ne? Mám ty informace, nic mi nehrozí."
"Co je to za informace, vážně by způsobily světovej konflikt?"
"Ano. Ale pro mě jsou otázkou života, smrti a svobody. Ty informace jsou klíč k mé osobě stejně jako heslo k tabletu."
"Nemáš kopie?"
"To by pak ztratily cenu."
"Takže, když o ně přijdeš, tak tě zatknou za všechno, cos kdy udělal?"
"Ano, ale spíš mě dříve někdo oddělá."
"To nejsou dobrý vyhlídky."
"To je riziko povolání, vlastně ho neseme oba."
"Jo to už cítím na vlastní kůži. Ale já nechci, abys doopravdy umřel."
"Už jednou jsem ti řekl, že to tu nehodlám jen tak zabalit."
"Myslím to vážně, nechci tě znova ztratit." Rudý král ji chytil za ruku.
"Neztratíš, věř mi."
"Jo jasně, to…"
"Podívej se mi do očí, Lucky." Lucky to udělala.
"Nikdy mě neztratíš, jasný?" Po chvíli přikývla.
"Co je za den?"
"Úterý - 11. září."
"Ok. Ve čtvrtek, přesněji v pátek ve dvě ráno bud s autem u vchodu nemocnice." Na to se Rudý král usmál. "Něco takového jsem od tebe čekal. Neboj, já budu."
"A když už si ten zločinec, sežen mi něco na bolest, co zabere, jistě máš kontakty."
"Nejsem drogový dealer."
"Ale ani to přestrojení za doktora ti nesluší." Na to se Rudý král musel zasmát.
"Tak co tedy?"
"Ten kabát, co nosíš."
"Ach ano, to je něco jako kus mé duše." Smál se. Lucky ho jen objala.

Michael si se sípáním sedl vedle Lucky, opřel se o zeď a tak jak to šlo, přitiskl Lucky k sobě. "Vždycky tě budu chránit Lucky. Vždycky! A jakýmikoliv prostředky. To je slib." Chvíli byli ticho. Než začala Lucky mluvit: "Vymyslela jsem postavu, když jsem utíkala z týhle podělaný reality do svého paláce mysli. Je to jakýsi strážce toho paláce. Muž v dlouhém kabátu."
"Kabáty jsou pěkný."
"Jo to jsou. A ten v tom kabátu se stvůry nebojí, je její zhouba, Morpheův konec, ten kdo ho zničí. Říkám mu Rudý král.
"Rudý král. Proč takhle?" Zeptal se Michael.
"Nevím. Napadlo mě to." Pokrčila ramenem. "Ale Rudý král jsi ty."
"Já?"
"Vzepřel ses mu. Nebojíš se ho."
"Dneska ho zničím!"

V pátek několik minut po druhé hodině ranní se Lucky podařilo utéct zadním vchodem, ale dostat se z pozemků nemocnice bylo trochu těžší. Za branami na ní dvakrát bliklo auto. Bez váhání nastoupila do stříbrného passatu.
"Čekal sem, že s tím zraněním ti to potrvá dýl." Řekl Rudý král na uvítanou, pak ji políbil a objal. Oplatila mu to. Potom se na ní podíval. "Jestli sis ten útěk naplánovala příliš brzo a někde vykrvácíš, osobně tě dorazím."
"Proč?"
"Nesnáším, když někdo, komu sem zachránil život, zbytečně riskuje."
"Nechceš se mnou radši zase flirtovat? "Na to se Rudý král rozesmál.
"Chápu. Jak je?"
"Až na tu bolest fajn, když ty jsi se mnou." Rudý král sáhnul do vnitřní strany svého kabátu a vytáhl lahvičku s tabletky.
"Tady." Podal to Lucky. "To je na bolest. Nenávykový."
"A co to je?"
"Na tom nesejde. Nemíchat s jinýma lékama a alkoholem, brát po 12-ti hodinách."
"Neříkal jsi, že nejsi drogovej dealer?"
"Nejsem, ale taky nejsem neschopnej. Tak kam?" Lucky polkla tabletu.
"No chtěl jsi na stanici, tak tam."
"A zvládneš to? Ted bys měla být v klidu." Rozjel se.
"Jen jeď."
"Fajn." Rozjel se.
Zastavili samozřejmě o něco dál.
"Zprava je okno, tím tě pustím, u něho čekej."
"Já klidně mužu jít předním vchodem."
"Ty možná, ale pokud uvidí mě, jak vcházím se zabijákem na kriminálku, odnesu si to."
"Ale byla by to dobrá ironie." Lucky vešla na stanici zcela normálně. Pozdravila pár lidí a šla do místnosti, kde se řešily přestupky. Otevřela okno a Rudý král přelezl dovnitř.
"Máš u sebe zbraň, že jo?"
"A proč bych na policii nosil zbraň?"
"Máš za opaskem z každé strany jednu?"
"Ano." Vyšli z místnosti, Lucky ukázala, kde jsou shody.
"Zabavím recepčního. Běž do druhýho patra a počkej na mě." Lucky přišla k recepčnímu. "Ahoj Karle, zase noční?"
"Agentko Reevesová, ale vy máte být v nemocnici."
"Já vím. Zdrhla jsem jim. Jsem dobrá, ne?"
"Connorsová, říkala, že pokud se tu objevíte, mám jí hned volat." Už bral telefon.
"To bych nedělala, vezmi to logicky. Je půl čtvrté ráno, přece ji hned nevzbudíme."
"Je mi líto, musím."
"Hele, ber taky trochu ohledy."
"Cože?"
"Ne na mě, na šéfku. Je tu pět dní v týdnu od sedmi do sedmi, takže brzo vstává, a pokud ji zbytečně vzbudíme dřív, tak bude v práci nevyspalá, podrážděná a mrzutá a to odnesem oba a hodně to mi věř. A to přece nechceme."
"Jenže když ji nezavolám, nebude taky zrovna nadšená."
"Jen klid, já to zařídim. A budu u Emily, která dohlídne, že se mi nic nestane a ani nic neprovedu." Recepční si povzdechl.
"Dobrá, ale buďte jen u Emily, než Connorsová přijde."
"Jistě, jste charakter." Lucky si přivolala výtah a zmizela v něm. "Pitomec." Vystoupila ve druhém patře, kde na ní čekal Rudý král.
"Nějak ti to trvalo."
"Tento recepční má trochu delší vedení. Ale už je to dobrý. Jdeme." Vydali se do laboratoře. Sotva tam vešli, k Lucky přiběhla Amy, která ji s nadšeným kňučením vítala, ale na Rudého Krále vrčela.
"Lucky?! Máš být v nemocnici." Podívala se na Rudého krále. "Páni, Rudej král a tady?" Rudý král nadzvihl oči.
"Potřebuje laskavost… Wille, tohle Emily, bezkonkurenční forezní specialistka, naprostá expertka na počítače, softwarově i hardwarově a asi i jeden z nejlepších hackerů vůbec. Taky dělá na pitevně, někdy. Emily tohle je… No ty víš."
"Víš ale, že by tu neměl bejt." Řekla Emily a koukla na Rudého krále.
"Nic ve zlém, jste sexy, ale Lucky by mohla mít malér."
"Jen si tu něco ověřím a hned zase půjdu."
"K tomu tě potřebujeme." Řekla Lucky.
"Co potřebujete?"
"Chci vidět mrtvolu chlapa, co málem zabil Lucky." Pronesl Rudý král.
"Vím, na co myslíš." Emily se nezatvářila nadšeně. "Bohužel máš pravdu. Jen jsem nechtěla, aby o tom Lucky věděla." Lucky se zamračila.
"Co nemám vědět?"
"To uvidíš." Odvětil Rudý král rychle. "Rád bych to viděl."
"Když musíš." Do prvního patra raději jeli výtahem. Přišli do pitevny, Emily rozsvítila a zalovila v papírech: "Devatenácka."
Emily otevřela stůl číslo 19 a vyjela s ním. Odkryla tělo muže, co málem smrtelně postřelil Lucky. Nadzvedla mu pravou ruku: "Tady je to tetování." Podívali se na něj oba. Muž měl nad pravým zápěstím černé M.
"To jsem tušil." Otočil se rudý král, dal ruce k sobě a opřel si je o bradu.
"Morpheův člověk." Řekla Lucky tlumeně. "On mě chce zabít."
"Ne." Odpověděl Rudý král a otočil se. "Už bys byla mrtvá. Je to vcelku prosté. Jedna dobře mířená střela, co ti dá pár minut, pokud ten třetí, což jsem byl já, zavolá sanitku, bez prodlení a zbytek už bylo jen divadlo pro něj. Ted už ví, co chtěl."
"A to je přesně co?" Řekla Lucky pořád zamračeně a koukaly s Emily na něj obě.
"Že mezi námi je stále to pouto." Pohled Rudýho krále se zalil vztekem. "Jdeme!" Dal se na obchod.
"Já zůstanu tady." Vypípla Lucky. Rudý král se otočil.
"Potřebuju s tebou mluvit, nutně, hned a sám."
"Tak já si vezmu Amy."
"Ne, teď nejsi ve stavu, kdy bys mohla třikrát denně jen tak trajdat ven."
"Nemůžu jí přece nechat Emily na krku."
"To je v pohodě." Ozvala se Emily. "Ty se uzdrav, já se o Amy postarám."
"Díky." Objala ji a pomazlila se i s Amy.
"Tak už pojd." Zavrčel Rudý král nervózně.
"A jak zabavíme recepčního teď?" Koukla na něj. Emily si povzdechla.
"Já ho zabavím, ale Lucky má bejt v nemocnici, tak na ní dej pozor."
"To si piš." V autě Rudý král mlčel a Lucky také. Po nějaké chvíli její monitorovací náramek spustil pípání.
"Ehm, Michaeli…"
"Já o tom vím, neboj, máme časovou rezervu." Rudý král dojel na zahradu svého domu. A když zastavil, otočil se na Lucky.
"Co se děje, děsíš mě."
"Poslouchej." Řekl Rudý král vážně. "Máš kolem sebe krysu."
"Počkej." Zarazila se Lucky: "Chceš mi říct, že někdo na mě donáší Morpheovi?"
"Jo, přesně tak."
"Ale jak…"
"On mě nesleduje. Z mý strany nemohl vědět o tom, že my dva se znovu našli. Takže teď mi vyjmenuj, kdo všechno ví, že jsi na mě byla nasazená. Ne, ještě líp, vyjmenuj mi všechny lidi kolem tebe."
"Těch je celkem dost. Moje teta, můj…"
"Prosím jména." Skočil jí do řeči.
"Tak Olivia Connors, Henry Stewenson, Emily Black, Kate Loreen, Anežka Smile, její parťák, nevím, jak se jmenuje celým jménem."
"To je polda od FBI, toho si najdu. Pokračuj."
"Dobře, Anthonny Foster, Holly Carter, Daniel Volf, Roman Wágner, Sophie Adamsová a Alexandra Nováková. A to je všechno."
"Dobrá, díky. Dávej si pozor, někdo z nich je Morpheova nasazená svině."
"Ale to může bejt kdokoliv. Teda u pár lidí jsem si jistá, ale…"
"Žádný vyjimky, jak jsi řekla, kdokoliv z nich." Rozjel auto a jel směrem k Lucky domu, zatímco její náramek stále pípal. Jel rychle jako cvok.
"Co se děje."
"Utíká nám čas."
"Ty zjistíš, kdo to je?"
"Ano, dal jsem ti slib, vzpomínáš?"
"A řekneš mi to?"
"No… Až budeš v bezpečí." Když dojeli na místo, kde Lucky bydlí, ta se rozhlédla na všechny strany.
"Máma tu ještě není."
"Myslím, že máš pár minut náskok, po tý mý rychlo-jízdě."
"Fajn. Jdu spát." Zarazila se. "Ale ne bez tebe."
"Vždyť já jdu." Usmál se. "Rána bolí?"
"Je to ve snesitelný míře po tom, cos mi dal." Vyšli do třetího patra. Lucky, po tom co se dostala do bytu a zula se, jak puberťák, co odhazuje svoje boty a v obýváku se svalila na pohovku.
"Není tu zrovna pořádek." Prohlásil Rudý král, když se rozhlédl.
"Na úklid si nepotrpím." Ozval se zvonek. "Zmáčkni to červený tlačítko u dveří, a pak se někam schovej." Rudý král to udělal.
"Všechno jí odkejvej, hlavně ať tu nezůstane." Zmizel do ložnice. Když se ozval druhý zvonek, ten u bytu, Lucky se doplazila otevřít. Olivia se tvářila velmi naštvaně.
"Lucky! Když pominu, že jsi byla tam, kde nemáš co dělat… Chceš se zabít?!" Lucky si odfrkla.
"Jen klid, vypneš ten krám, prosm? A co tu dělá doktor, co mě operoval?" Olivia vypnula ovladačem pípaní monitorovacího náramku. Slova se ujal doktor.
"Slečno Reevesová, měla byste se vrátit do nemocnice, pokud nebudete v klidu, hrozí vám prasknutí stehů a následné vykrvácení."
"Do nemocnice rozhodně zpátky nepůjdu."
"Pak musíte podepsat revers a potřebujete převázat a zkontrolovat ránu."
"Jasný, jasný hlavně, když pak vypadnete." Zavrčela na něj. Nechala si vyměnit obvazy a podepsala revers. Doktor odešel.
"Běž spát, já tu zůstanu." Řekla Olivia
"Mami, to není nutný, nevyspala by ses do práce a vzhledem k tomu, kolik je, by jsi stejně za chvíli musela jít."
"Ale to nevadí."
"To je dobrý, já si jdu ted stejně lehnout a budu spát, až do odpoledne." Objala Olivii. "Zavolám ti, až se vzbudim."
"Ale slib mi že budeš v klidu."
"Jo, budu."
Lucky, určitě!"
"Jo, neboj." Potom, co Olivia odešla se Lucky odbelhala se do ložnice, kde na posteli seděl Rudý král.
"Takže to bolí?"
"Tolik ne." Sedla si vedle něj.
"Tak půjdeš spát?" Nespustil z ní oči.
"To mám v plánu, ale nejdřív…Ty tvý oči, ještě jsem takový neviděla, jako by se v nich člověk ztrácel a teď, když už jsem dospělá, chci se v nich ztratit." Hleděli sobě do očí. Po nějaké chvíli ho políbila. Po chvilce jí to začal oplácet a vyměnili si pár polibků.
"Jsem dobrej učitel."
"Jak jinak." Sundala si vše až na tričko a spodní prádlo a lehla si. Rudý král ji zaujatě sledoval. "Jdeš?"
"Eee, půjdu, jen si ještě něco zařídím. Jen chvilka. Odešel z ložnice. Raději jí neříkal, že v ložnici našel jednu odposlouchávací štěnici. Našel v celém bytě ještě další tři štěnice a odstranil je. Vrátil se do ložnice, Lucky na něj čekala. Sundal si kabát, přišel k posteli a dal dvě zbraně pod polštář. Sundal si kalhoty a lehl si. Lucky se s menší námahou položila hlavou na něj a on ji objal.


Kam dál